21 odpovědí na “Pionýr Mírek”

  1. Ano, boj za mír se vedl všemi prostředky. Ze zpráv rádia Jerevan si pamatuji: Na sovětsko-čínské hranici dva čínské tanky napadly pokojně orající sovětský traktor. Ten palbu opětoval a zahnal oba tanky na ústup.

  2. ,,My jsme malé pinýrky,
    máme ještě malé dírky.
    Až budeme ženy míru,
    budeme mít velkou díru.”
    Kdysi se spolužactvo toto pokoušelo zhudebnit.Avšak jsouce kopyty,nezdařilo se.

  3. Milá Slepičko Olinko, přinejmenším třikrát nebo čtyřikrát jsem Vás zdvořile i když s mírnou ironií prosil, abyste přechodníky neužívala. Ani nyní ještě nežádám, ale navrhuji : v péči o růst dírky nebuďte maximalistka.
    Jinak vzpomínám, že pionýrky byly poměrně kvalitní trvanlivé a šité kožené boty, kdo chtěl, mohl si bílé tkaničky vyměnit za jinobarevné.

  4. Měnění tkaniček v pionýrkách botách bylo obtížné – proč asi?
    No přeci proto, že měly malé dírky, do kterých se nám tkaničky nechtěly dát prostrčit a protáhnout.

  5. Snad ještě k rekurzi. Současné techniky strojového učení při zpracování přirozeného jazyka umožňují generovat další smysluplné věty ve strojových překladech.Metoda ADIOS spočívá v algoritmech rekurzivního vyhledávání pravidelností v textu. Dědečkův odkaz je vtipný, pravdivý i rekurzivní.

  6. Ano, boj za mír ukazuje názorně všem pan Hugočáves, už nakoupil stotisíc originál Kalašniků, neščetně letadel a koptér a kdečeho a bude svůj národ bránit až do úplného vyhubení všech jeho příslušníků.

  7. Ve své době byla také tvůrčí výzva, která zněla “V rámci nastav díru ať je více pionýrů!” Bohužel to vyznívalo jako diskriminace pro dívky, ale všemohoucí na to nedbal a zajistil i pionýrky.

  8. Velevážený Gabrieli. jak to tady čtu, tak mám úplný strach sem něco sesmolit. břitce a nemilosrdně úřadujete jako gramatická policie. a to mne, jako nepříliš svědomitého (bývalého) studenta a nástěnkáře, poněkud leká. pionýrský slib si nepamatuju, zato slib jisker umím dodnes.

  9. Vzpomeňte si, co všechno pionýr i pionýrka (abych nemohl být obviněn z diskriminace) dělali. Chránili mír, milovali Sovětský svaz, milovali KSČ, budovali socialismus atd. A nebylo to jednoduché. Vzpomínám si, jak jsme se ve třetí třídě s kamarádem smáli při hymnách hraných při oslavách VŘSR. Vzpomněli jsme si na Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese a smutné hymně. Pionýrská vedoucí (tehdy placená to soudružka) nás viděla a samozřejmě vyšetřovala. Nakonec zjistila.že ve třetí třídě nejsme tak nebezpeční a byli jsme potrestáni opsat 50x pionýrský slib ze žákovské knížky a odložením skládání pionýrského slibu.. No a pak byli obnoveni skauti a už jsme ho neskládali.

  10. Nikdy jsem se za disidenta nepovažoval, na to jsem nemel odvahu. Ale dokresluje to stupiditu některých lidí. Ale to se dělo dříve a děje se to i dnes. Lidi se nemění, jen převlékají kabáty a volají jiná hesla. Na štěstí se trochu mění časy.

  11. Milý Gabrieli.Přechodníky si budu užívat,jak se mi zlíbí.Nechci dráždit,takže se mějte fajn a nevzpomínejte ve zlém.Škoda,bylo mi s vámi hezky,když se na mne valily chmury.

  12. Olinko, já už jsem se též loučil, ale pak jsem to rozchodil. Pište si, jak to cítíte vy, přechodníky přecházejte s humorem. Kdoví, jak budou přechodníky vypadat za 50 let? Já to nevím a je mi to fuk, protože jednou se něco zakazuje, podruhé se to připouští a nakonec se to kodifikuje jako jedině správné. Tak probíhá evoluce a tu nikdo nezastaví.

  13. Janinko a Jožine,moc se vám omlouvám.Už to rozcházím.Je to tak,že na SD chodím,když mi je ouvej.Pak jsem asi někdy nadmíru trhlá a nekritická.Gabriel má jistojistě pravdu pravdoucí a svatou a …Ale já,žena z lidu,si dopřávám drobné (přechodníkové)úlety.Teď mi dopřejte malou úvahu,pokusím se ji zmáknout bez těch zpropadených hajzlíků přechodníkových.
    Jak asi tušíte,žiju na břehu Labe ve střediskové vízce.Po povodni,která s námi zamávala přišla potřeba dělat něco pro lidi,co se v tom babrali a nemohli z místa.Tak jsme si založili obč.spol.,,OAZA”(už máme od 13.6.letos registraci,stanovy a klubovnu s počítači-gratulace přijímám denně od 00.00hod.do 24.00hod.zde i doma a všude na potkání,protože to byla docela
    fuška).Tam se sejdou každé úterý všichni,co jsou doma sami,nebo se tak cítí.Kdo nemůže chodit,za ním chodíme na návštěvu a zařídíme,uděláme podržíme,přineseme…Děláme besedy a zveme zajímavé hosty.A pořádáme výlety,národopisné slavnosti,jarmarky konzerty atp.Občas,spíš často,mívám pocit,,že se na to nevykašlu,mám to zapotřebí,mohu si klíďo lebedit a všichni mi můžou,ať se stará někdo jiný.Jako z udělání,mi v tu chvíli někdo sdělí,,víš,já konečně,za celý život,mám pocit,že někam patřím.”Nebo,,já žiju od /úterka do úterka”(to se scházíme v klubu).A mám vymalováno.A se mnou na Slovu Dne to je podobné.Mám pocit,že k vám patřím a vy všichni ke mně.Mám vás moc ráda a moc se bojím,že jsem jen nechtěné dítko a nemám nárok být s vámi.Je-li tomu tak,vybalte to na mne,já to unesu.Jsem navzdory slepičí inteligenci silná osobnost a zmáknu to.Mimochodem,má objemnější půlka mé partě říká ,,Dorost a Drůbežárna.Tak,teď jsem se vám odhalila a děj se vůle Slovodníků.

  14. Ale no tak! Žádné loučení, žádné zaječí úmysle! Já, vůl, z vůle, i zvůle, bych každého, kdo by chtěl Olinku od slovodne odradit, očastoval výkřiky nevole a “Vole!”

  15. Olince – Milá Olinko, jen tu zůstaňte! Moc ráda Vás čtu a k Vašemu kraji mám taky blízko, vždyť na druhé straně Labe, tam, co je elektrárna, bydlí má nejmladší dcera. Také byli vyplaveni, naštěstí v té době pouze dům budovali. Občas tam jezdím, doufám, že to byl jenom úlet přírody, že to byl zvižený varovný prst, abychom si s ní nezahrávali, že už toho má dost. A nic nedejte na nejapné poznámky. Každý si může napsat co ho právě napadne, tak to tak berte a nezlobte se. Zdravím a přeji krásný den. Jiřina

  16. Jiřino, ještě že vám písmeno nevypadlo v tom druhém slově.

    Slepičko, prosím vás, zůstaňte, bez vás by nám tu zbylo jenom to vejce, a to by byla nuda. A kdyz odejdete, tak nás mršitelů češtiny bude méně, a nakonec budeme v menšině, a to bude konec.

  17. propánajána! já nebyl pro zavedení cenzury , chraň mne ruka Páně! já si jen povzdechl, možná poněkud neobratně, že pokaždé když odklepávám ENTER, tak mám plné gatě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *