Pivko

Nejen jídla mají neobvyklé názvy; o některých jsem již podal ctěným Slovodníkům raport. Setkal jsem se ale i s neobvyklými názvy nápojů. A také nádob, z nichž se pijí.

Pivu například říkají někteří jeho vyznavači pívo, pivko, pivčo, pívínko, piviště, všelijak; a taky bahno nebo bahýnko.

Když jsem se za války učil v tiskárně typografickému řemeslu, posílali si mě páni metéři pro bahno, nebo pro bahýnko. Říkali: „Tady máš žbrďol a skoč mi naproti do Klasu pro jedno bahno (pro ujasnění: žbrďol = docela hezky tvarovaný džbánek, vypadal jako dědeček z pohádky). Ale nikde se nezdržuj, ať mu nespadne pěna. Bahno bez pěny se nedá pít.“

V Klasu šenkovali střídavě pan Svoboda a pan Maxa. Ač byli oba zkušení výčepní, pěnu neudělali, nemohli. O pěně nemohlo být tenkrát ani zdání, za války se vařilo pivo řídké a to nepěnilo. Já jsem si ale věděl rady. Než jsem vešel s pivem ve žbrďolu do sazárny, musel jsem projít šatnou. Tam jsem vzal klacík, který jsem měl zastrčený mezi skříňkami, v pivu s ním zašmrdlal, objevilo se na něm pár bublinek vzduchu, a pak honem k panu metérovi, než ta náhradní pěna spadne. Někdy jsem si za ni dokonce vykoledoval pochvalu a šesťák od cesty.

Takové pivo s náhradní pěnou se stejně nedalo s chutí pít, ale rozhodně bylo lepší než nápoj zvaný pivolín. Ten měl nahrazovat pivo a za války se vyráběl i prodával; měli ho třeba u Mariánského obrazu v Hybernské ulici. Pivolín byl chuti mdlé, na první pohled odpudivého špinavého vzhledu, chutnal, jako když se nabral rovnou z necek, na něž svítilo celé půldne sluníčko.

Ale co naplat, pilo se to; byla válka. Někteří dobrodružně založení jedinci si ho dokonce zkoušeli vařit sami doma podle návodu, který si lidé množili přes kopírák a nechávali mezi sebou kolovat. Výsledek ale nebyl nic extra, mnohdy končil v nápoji pro kozu, která potom porodila šilhavá kůzlata, která místo mekání říhala.
/Haryk

17 odpovědí na “Pivko”

  1. Já jsem kdysi slyšel “pivisko”, podle vzoru “slonisko”, jako v “Pomoc, pomoc, strašlivé slonisko!”

    Pivo se doma ve sklepě vařit dá, to mohu sám potvrdit, nicméně je k tomu zapotřebí slad a chmel, což za války pravděpodobně nebylo snadné sehnat.

    Co se tejče vaření nejrůznejších alkoholickejch blivajsů, tady se najdou krásné historky o tom co se tu podomácku vařilo za prohibice. Vinaři nesměli prodávat víno, tak místo toho prodávali lisované hrozny, v balíku na kterym bylo varováni: “V žádném případě nerozmočte tyto hrozny ve vodě, nerozmačkejte vzniklou směs, nefiltrujte jí, nenaplňte takto získanou tekutinou demižón, a nenechte to zkvasit!”, často i s podrobnějšími pokyny co se všechno nesmí dělat.

  2. (Úplně se stydím, tak píšu v závorkách. V hlubokém socialismu, na jedné celoweekendové oslavě poblíž Srbské Kamenice, nechápu, jak se to mohlo stát, pivo nedošlo, nýbrž přebývalo. Nedopíjelo se a každý si šel radši natočit nový.
    I chodili jsme s Vosťou, my dva šetřílci, ty větráky jsme slejvali a šenkovali. Bohatá a výtvarně působivá pěna se tvořila ne klacíkem, nýbrž pomocí pumpičky na kolo; stačily dva – tři citlivě vbublané šťouchy.
    Kdyby nás viděl nějakej pivní ochranář, dodneska sedíme,)

  3. Pivo je neutrální.
    Pívo je familierní.
    Pivko je nezávazně, narychlo, nastojáka.
    Pivčo je pivko narychlo, které se ale rozsedí aspoň na tři a zmutuje do pívínka.
    Bahno může být lehounce zvětralé; je ovšem minimálně dvanáctistupňové.
    Bahýnko je totéž, ale musí jich být aspoň šest.
    Pivisko je bohatýrské, sebevědomé.
    Piviště lehce šišlá, je maličko rozmazané a možná i slizké; rozhodně nefunguje jako fundament a nepostradatelný základ pro jinou činnost či jiné vehikly (letiště, bičitě, nástupiště, kaliště, pískoviště, popraviště).

    Vrcholně kreativní je hantec.
    Pivo 10°: cénka, desatero.
    Pivo 12°: plnotučný, dvanáctivoltový.
    Pivo ředěné vodou: cinknuté škopek.
    Pivo v kelímku: voskáč.
    Pivo obecně: čechr, kalich, kalíšek, kýbl, liška, ochtl, zrzka, žbrdol, pivec.

  4. Jeden z mých bývalých kolegů v práci mi občas řekl: “Pojď se mnou po šichtě na jedno!” – ani neříkal na co, to se rozumělo samo sebou. Pokaždé to špatně dopadlo, když jsem souhlasil, druhý den nás oba bolela hlava, u jednoho piva jsme nikdy neskončili. Tak jsem raději vymýšlel různé důvody, proč s ním nemohu jít. Když ale řekl, že má chuť se ožrat, klidně jsem s ním šel, po prvním pivu jsme se pokaždé spořádaně odebrali domů, měli jsme oba jasnou představu, co by nás čekalo zítra. Rána opilcova jsou hnusná.

  5. U nás v Sudetech se taky někdy pivu říká bírko. A musím vzpomenout strýčka Jendy, který zaskočil vrchního přáním: Přineste mi Plzeň do ucha. Tím myslel klasický půllitr

  6. Ad Jaroslav Pavelka: Chodím na obědy do hospody U Pásků na Václavské v Brně. Paní v nejlepších letech, co tam roznáší polívky, řízky a guláše, taky vždycky hlásí „jedno desatero“. Pivo tam sice mají hnusné, ale jedno desatero nikoho nezabije, což?

    Jožine, můj kamarád říkává: „Pojď na jedno nebo dvě… pětipiva.“ A tak vždycky poslušně jdu a bojím se, bojím… následujícího rána.

  7. Pivní sýr je požitek a spolu s pivkem a čerstvýn chlebem s máslem je skutečně delikates. Z čeho vznikli pivní skauti mi není jasné. Jedině, že by zaměnili vodu za pivečko, ale naco by jim byla pramice.

  8. Má tlustší polovička chodí také na jedno.A tak vím,že ,,jedno”je číslo pomnožné.V sobotu obzvláště.

  9. Na zahrádce nám rozkvetla pivoňka. Přivoněl jsem k ní, ale pivem nevoní. Asi je to dobře. Kdyby pivo vonělo jako pivoňka, pravděpodobně by nechutnalo tak skvěle.

  10. Ještě mi ve výčtu synonym chybí ZRZEK a JEDNO TVRDÝ(viz Starci na chmelu). Jeden kamarád se vždy dožadoval PODMÁSLÍ(bůhví, co ho k tomu vedlo, to bylo v dobách Pražanu – piva znalců ((kdo ho zná, ten ho nepije)).) Taktéž výroky typu METR PIF a PIŠ TO HRÁBĚMA už jsem dlouho neslyšela. Na jedné vývěsní ceduli před žižkovskou hospodou jsem viděla “STAROUŠEK”, což mne málem rozněžnilo.
    PS Až dosud jsem se neodvažovala přispět, postrádajíc URI a netušíc, co to vůbec je.

  11. Přispívám co mi síly stačí a URI jsem si vůbec nevšiml. Pokud to není finské křestní jméno, tak by to mohla být zkratka pro urinál, alias močovou lahev, čili bažanta. A Bažant s Maláskem složili muziku k Vámi uváděným Starcům na chmelu. Všechno souvisí se vším.

  12. S tím URI je to tak, že většina uživatelů e-mailové schránky, či adresy vůbec netuší, že k ní má většinou zdarma také webovou stránku, na kterou si může ukládat své vlastní soubory. Ta se pak jeví jako každá jiná webová stránka a může si ji každý najít i bez přihlášení do e-mailu, tedy pokud o ní ví a pokud je aktivovaná a něco v ní je. Takže když já mám mailovou adresu xjim@seznam.cz automaticky k tomu mám i stránku http://sweb.cz/xjim kterou už ani neuvádím, protože není povinná a už dlouho jsem ji neaktualizoval. Slavnostně slibuji, že ji obnovím před nastoupenou jednotkou.

  13. Pán sedí v hospodě u piva. Přisedla si k němu paní, pán si jí nevšímá a zadumaně sleduje, jak mu pivo čárkuje na sklenici. Po drahné chvíli mlčení to paní nevydržela a oslovila ho: “Pane, víte, že z piva se pomalu hloupne?” Pán rezignovaně mávl rukou a pohotově odpověděl: “Mě to nevadí, já mám času dost!”

  14. Tak jsem tuhle jel kolem Černého pivovaru na Karlově náměstí v Praze a zavzpomínal jsem na bufáč, který tam už není a na písničku, kterou jsme o něm kdysi složili. Neplatí už ani bazar v Myslíkově ulici, ani si už nikdo nepamatuje na reklamu, kterou v závěru parafrázujeme. Dokonce se nezachovala ani nahrávka a text mám jen na papíře.
    Šel Jaroušek do bazáru
    Šel Jaroušek do bazáru kol Černýho pivováru
    a jak kráčel po Karláku, řek’ si, napiju se láku
    a tak dřív než do bazáru zapadnul do pivováru.
    Jen se od pípy otočil, už svoje rty v pěně smočil
    a tak to šlo, druhé třetí, jako čtvrtá šavle letí,
    poblil kolem sedm lidí, teď se za to trochu stydí.
    Otřel kapesníkem zvratky, odehnal od sebe spratky
    a kráčel dál do bazáru od Černýho pivováru,
    když však došlo k kupování, přišlo na něj velký chcaní.
    Řekl, že tranzistor nechce, že by chtěl radši na wécé,
    prodavačka spanilá hned mu přání splnila,
    a když z hajzlu pospíchal, pod pultem ji vopíchal.
    Prodavačka oči kulí, přívětivě se však culí,
    vy jste pane ale prase, přijďte zase, přijďte zase,
    nakupujte u odborníků,
    přijďte, poradíme, posouložíme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *