Když se smějeme, tak se můžeme plácat do kolen, popadat se za břicho, počůrat se a v případě nevymáchané huby se i posr..
Takže: Kdo se směje naposled dopadne jak?
23 odpovědí na “Plácat se do kolen”
Bude podezříván, že nepochopil pointu a směje se jen proto, že se smějí ostatní.
Já jsem – jako tak často – nepochopila dotaz. Odkudže má dopadnout? Z délky a prudkosti (závislé na hmotnosti padajícího) pádu by se pak teprve možná dalo soudit, JAK dopadne. Nejde.li ovšem o ministra, za něhož dá na prchavý okamžik špičku prstu do ohně i sám předseda vlády. A směje-li se kdo naposled, to už se potom nikdy nezasměje?
A dále: stále naléhám, snažně prosíc o vysvětlení: proč se říká dýchánek? A douška?
Děkuji laskavě. Budu-li i tentokráte oslyšena, přeju všem aspoň co nejhezčí svátky v rámci daných možností jednotlivců. Já si v těchto dnech hlavně přeju neupadnout.
P.S. Ad fešná zrzka: můj vnuk se přátelí s velice fešnou zrzečkou a mně je líto jí, nikoliv jeho. Holt, výjimky jsou všude. A pak má člověk dát na pravidla.
Stařenko, je známo, že kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení. K smíchu mi nepřipadá pan premiér, který se svou autoritou snažil přikrýt korupci pěstujícího ministra. Je to spíš k vzteku z bezmoci, kdo, jak, a kam vede tuto krásnou zem. Z celého ministerstva životního prostředí má mou plnou důvěru jen právě odvolaný pan Michálek. Když nemáme tak čestné a neúplatné ministry, jako je pan Michálek, tak nemůžeme vybřednout z problémů z rozkradeného a zadluženého státu. Do této situace nás zavlekly obě nejsilnější politické strany. Začalo to vznikem opoziční smlouvy, dodnes pěstované i na úrovni krajů a – dnes už samozřejmě – i v Praze. Proto se poslanci za soc. dem. mohli hlasitě řehtali v parlamentu, když šéf VV hovořil o protikorupční strategii. Já si myslím, že k smíchu jsme i my všichni, kdo si necháme beztrestně sr.t na hlavu .
Souhlasím, Jonáši, ale vyvolení by zase neměli tahat do politiky prachsprostou zlodějinu. Každopádně se omlouvám, přepadl mě vztek z bezmoci, a to už není k smíchu, to už je jen k pláči nad rozlitým mlékem.
Budu neustále opakovat, drahý Jožine, toto rozkošné jistě témátko jsme myslím počínaje pyramidami, přes řím a všeliké slova dne revóluce probírali nesčetněkrát, a tak musím znovu furt dokola opakovat, že je mi milejší jedna demokratická lapálie, a že těchto ešče bude, než rozmanité šťastné zítřky a vítězné únorky….
Podle zadání by se dalo usuzovat, že kdo se směje naposled, toho nejmíň bolí kolena, má nejmíň ohmatané břicho, nejsušší jégrovky a v případě nevymáchané huby i jinak neznečištěný textil…
No ja sem se jdnou hrozne smal kdyz mi bylo takovych 10 let no a najednou sem se proste pocural proste se mi to samovolne spustilo a jak hodne cely jsem byl mokry-kalhoty no hruza! asi vsichni deti by se pocurali kdyby se takhle smali ne??
Vono jak se to veme. Monolog vedený subjektem samým se sebou, monolog tak říkaje schizofrenní, je vlastně čirým dialogem; ne sice přísně vzato dialogem ryzím, ale přesto dialogem, splňujícím všechna kritéria dialogismu: to jest rozpravou dvou subjektů, lhostejno, zda sídlí v jedné či ve dvou fyzických jednotkách.
monolog = 1 kláda, logistika = přeprava dříví (původně vory, posléze rozšířeno na přepravu obecně), logaritmus = součást muzikologie, pochází z vyklepávání rytmu ozvučnými dřívky – to i má pouze zvýraznit cizí, tedy odbornější dojem…. atd.
Jsme (manžel a já – u nás je patriarchát, tak, i když fotbalu moc nerozumím, poslušně následuju chotě ob sobotu na zápas) fandové třetiligové Lokády (Loko Vltavín). Jednoho Ádu jsem znala, jeho lok byl vydatný, ale my se spokojíme každý s jednou desítkou (pivní, neplést se standarTní situací) o přestávce v poločase. Na stadionku je hospoda Lokáda, kde se odehrává spousta i nefotbalových akcí, jako je country bál, schůze naší ODS i větší a velké oslavy přátel, na které rádi chodíme. Souvislost s lokem mi až dosud unikala, ale leccos se tím ujasnilo.
Bude podezříván, že nepochopil pointu a směje se jen proto, že se smějí ostatní.
Já jsem – jako tak často – nepochopila dotaz. Odkudže má dopadnout? Z délky a prudkosti (závislé na hmotnosti padajícího) pádu by se pak teprve možná dalo soudit, JAK dopadne. Nejde.li ovšem o ministra, za něhož dá na prchavý okamžik špičku prstu do ohně i sám předseda vlády. A směje-li se kdo naposled, to už se potom nikdy nezasměje?
A dále: stále naléhám, snažně prosíc o vysvětlení: proč se říká dýchánek? A douška?
Děkuji laskavě. Budu-li i tentokráte oslyšena, přeju všem aspoň co nejhezčí svátky v rámci daných možností jednotlivců. Já si v těchto dnech hlavně přeju neupadnout.
P.S. Ad fešná zrzka: můj vnuk se přátelí s velice fešnou zrzečkou a mně je líto jí, nikoliv jeho. Holt, výjimky jsou všude. A pak má člověk dát na pravidla.
Stařenko, je známo, že kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení. K smíchu mi nepřipadá pan premiér, který se svou autoritou snažil přikrýt korupci pěstujícího ministra. Je to spíš k vzteku z bezmoci, kdo, jak, a kam vede tuto krásnou zem. Z celého ministerstva životního prostředí má mou plnou důvěru jen právě odvolaný pan Michálek. Když nemáme tak čestné a neúplatné ministry, jako je pan Michálek, tak nemůžeme vybřednout z problémů z rozkradeného a zadluženého státu. Do této situace nás zavlekly obě nejsilnější politické strany. Začalo to vznikem opoziční smlouvy, dodnes pěstované i na úrovni krajů a – dnes už samozřejmě – i v Praze. Proto se poslanci za soc. dem. mohli hlasitě řehtali v parlamentu, když šéf VV hovořil o protikorupční strategii. Já si myslím, že k smíchu jsme i my všichni, kdo si necháme beztrestně sr.t na hlavu .
Tak jse si myslel, že sem nikdo politiku tahat nebude….a bohužel už je to i tady…..
Souhlasím, Jonáši, ale vyvolení by zase neměli tahat do politiky prachsprostou zlodějinu. Každopádně se omlouvám, přepadl mě vztek z bezmoci, a to už není k smíchu, to už je jen k pláči nad rozlitým mlékem.
Budu neustále opakovat, drahý Jožine, toto rozkošné jistě témátko jsme myslím počínaje pyramidami, přes řím a všeliké slova dne revóluce probírali nesčetněkrát, a tak musím znovu furt dokola opakovat, že je mi milejší jedna demokratická lapálie, a že těchto ešče bude, než rozmanité šťastné zítřky a vítězné únorky….
Moje řeč!!!
Podle zadání by se dalo usuzovat, že kdo se směje naposled, toho nejmíň bolí kolena, má nejmíň ohmatané břicho, nejsušší jégrovky a v případě nevymáchané huby i jinak neznečištěný textil…
no smichy se clovek muze i pocurat v krajnim pripade kdyz se jako smeje hodne fakt hodne
No ja sem se jdnou hrozne smal kdyz mi bylo takovych 10 let no a najednou sem se proste pocural proste se mi to samovolne spustilo a jak hodne cely jsem byl mokry-kalhoty no hruza! asi vsichni deti by se pocurali kdyby se takhle smali ne??
Připomíná mi to jeden dialog hostinského z Hospody na mýtině
Cizím slovem monolog
Vono jak se to veme. Monolog vedený subjektem samým se sebou, monolog tak říkaje schizofrenní, je vlastně čirým dialogem; ne sice přísně vzato dialogem ryzím, ale přesto dialogem, splňujícím všechna kritéria dialogismu: to jest rozpravou dvou subjektů, lhostejno, zda sídlí v jedné či ve dvou fyzických jednotkách.
monolog = 1 kláda, logistika = přeprava dříví (původně vory, posléze rozšířeno na přepravu obecně), logaritmus = součást muzikologie, pochází z vyklepávání rytmu ozvučnými dřívky – to i má pouze zvýraznit cizí, tedy odbornější dojem…. atd.
Přátelé drazí, z vašeho vysvětlování jsem dostal chuť na monolok. Ale pořádnej´, takzvanej volskej hlt
A to já si dám duolok.Prosit!
Jsme (manžel a já – u nás je patriarchát, tak, i když fotbalu moc nerozumím, poslušně následuju chotě ob sobotu na zápas) fandové třetiligové Lokády (Loko Vltavín). Jednoho Ádu jsem znala, jeho lok byl vydatný, ale my se spokojíme každý s jednou desítkou (pivní, neplést se standarTní situací) o přestávce v poločase. Na stadionku je hospoda Lokáda, kde se odehrává spousta i nefotbalových akcí, jako je country bál, schůze naší ODS i větší a velké oslavy přátel, na které rádi chodíme. Souvislost s lokem mi až dosud unikala, ale leccos se tím ujasnilo.
Nehraje tam Manuel Locatelli?
Ne, ten hraje v královéhradecké Lokálce a dřív byl v Locomotive GT. Od ní odešel po ko-lok-viu.
Což je společný lok před, při a po cestě a jeden nakonec
Včera sprdnul náš pětiletý vnuk jednoho ze svých panáčků:“Si nešikus a blbohňupec! (To jen tak mezi řečí).
Holt geny se nezapřou