Svolávám virtuální seminář o dynamickém vlivu počasí na lidovou píseň. Při podrobném rozboru písní o počasí jsem si všiml, že je vždy spojováno s pohybem. Suďte sami:
Sluníčko* svítí,
já musím jíti…
…
Prší prší jen se leje,
kam koníčci pojedeme
…
Vítr fouká pofukuje,
už to vojsko mašíruje
…
padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních
…
Slováci to mají naopak?
Nad Tatrou sa blýská, hromy divo biju
… zastavme sa bratja…
* viz komentář J. Pavelky – co vlastně svítí…
Jaromír Nohavica ve fantastické Ladovské zimě zpívá:
Pendolíno stojí u Polomi, zamrzly mu všechny CD-romy…
Je to další jeho písnička, která už buď zlidověla, nebo časem určitě zlidoví.
To potvrzuje teorii o stojatém počasí ve slovenské písni. Ostravák Nohavica to má na Slovensko kousek.
Technická: ne Sluníčko, nýbrž Měsíček svítí. Česká z Libice, Novotný : Lib., č.5
Interesantní je, že z vybraných ukázek jasně vyplývá vysoká mobilita našich předků za jakéhokoli počasí, a to včetně armády : -))). Slováci naproti tomu už v dávné minulosti preferovali to, co ostatní svět zažívá teprve posledních několik desetiletí – tzn. žít single. Viz:
Ja parobok z Kapušian, nemám ženu, len som sám.
Ej, na čo je mi na čo mladá žena,
veď mám aj zo sebou dosť trápenia….
Chumelí se, chumelí,
padá snížek bílý,
škrabeme se …doplňte si…, (např. za uchem)
máme dlouhou chvíli.
To je také spojeno s pohybem.
Jaroslav… na lidovou není copyright: 🙂 a měsíček by byl těžko započitatelný do počasí. Řekněme, že …. že ten co musí jíti …. jde na ranní 🙂
Janinko – no vida. I když se lid nudí, tak nelení.
Pršelo,blejskalo,země se třese.
Jeníček Andulku v náručí nese.
Na melodii,,La Paloma“:
Prší,štěrbinou mi do rakve zatejká.
Prší,hlava má se s hnilobou potejká.
Červíci dva si s okem mým pink ponk hrají,
po každém setu do nosu zalejzají.
V uchu mi sedí červ,ukous mi ušní nerv.
Zavolal bratra,sežral kus patra,
teď táhnou na prd…
To je i dodatečně můj dušičkový příspěveček.
Pršelo, blejskalo, hustě padal sníh,
jel rytíř ke hradu, a to na kole.
Taková hezká básnička. Ale, jak to, že se mi to nerýmuje?
Padá vločka z mraků dolů
pěkně si to sviští
jestli hlavu zvedneš k nebi
po tlamě tě lištíííí.
Prosím pana Pavelku, aby nekrhútil. Libice nad Cidlinou ani Libice nad Doubravou na čísle popisném 5 neevidují pana Novotného. Virtuální pan Novotný bude patrně Vitoušek an právě u našeho dvora, ledva doorá,na mě si zavolá, on mě už zdaleka zná. Je nepravděpodobné, že by neznal i pana Pavelku.
Na tom mostě, na kameně
přivázala žena muže v dešťu
na řemeně.
Milá ženo, pusť mě z něho
nebudu ti nadávati
psí plemeno.
Padá, padá rosenka,
spaly by moje očenka.
Spaly by moje,
spaly by aj tvoje,
spaly by ony oboje…asi nejlépe to zpívá Jožka Černý. Teď jsem moc zvědavý, kde Jiří Pallas objeví pohyb.
Spaly by – ale nespi… co asi delaji?
Usínají.
usínání – dynamické počínání…
…a rosenka padá sehora dolů, víčka se klíží a klesají až spadnou na kanape, vše kolem vcucne vír nekonečna a krouží kolem v bezčasí prastavu před Vekým Třeskem…
Prší prší jen se leje a kočka leze dírou a my poručíme větru dešti a půjdou nás miliony proti větrům.
Hlavně, že si o počasí můžeme jen zpívat jako naši předci a nedovedeme ho ovládat. To by teprve bylo vidět, co v lidstvu je.
Prší, prší, jen se leje,
kam koníčci pojedeme?
Pojedeme na luka,
až kukačka zakuká, tedy až naprší a uschne. V dešti se na louky nejezdilo, sedlák nechal koně ve stáji odpočinout. Po dešti se musely kupky sena rozházet a dosušit, než se mohlo pro seno jet. Kdyby si sedlák dovezl domů vlhké seno, tak by došlo k jeho samovznícení ve stodole, to každý chytrý sedlák věděl. Zemědělství bylo a je závislé na přízni počasí dodnes. Kdo chce být nezávislým na počasí, musí si pořídit skleník.
Přímo antipohybová meteorologická lidovka:
Za tů horů za vysoků,
mám frajárku černooků,
šel bych za ňů, není možná,
ve dňo prší,
v noci je tma.
Milý Jožine, na louky se jezdilo i v dešti, sice ne sušit seno, ale pro krmnou píci, protože pršet mohlo i několik dní a dobytek musel žrát. A když pršelo jen se lilo a tele doma nebylo, jela Anička na kole hledat to tele na pole.
Rosička padá ráno, kdy už je dopohybováno.
Po celonočním pohybováni by očička spaly, ale nemůžou,
musí se vstávat a jít do práce.
malá oprava k aktuálnej Slovenskej hymne
Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú
… zastavme ich bratia…
už sa Slováci nezastavujú, už zastavujú iných 🙂