Pod obraz, lidově podvobraz, je původně policejní hantýrka. Před vynálezem balonků a trubiček na kontrolu alkoholizovaných řidičů zavedlo policejní velení kontrolu střízlivosti pomocí hbitosti jazyka. Pokud řidič uměl bez zakoktání vyslovit „Pod portrét„, mohl pokračovat v jízdě. Problém nastal v mnoha případech, kdy policista nezvládl předepsanou výzvu: Vážený pane řidiči, předložte prosím doklady a řekněte pod portrét. Vynalézaví ochránci pořádku si vše zjednodušili a žádali: „Doklady a podvobraz„. Situaci zachánil vynález balónku a výraz „foukněte si“.
P.S. Opuštěný výraz převzal Vatikán a rozšířil na: Pod obraz boží.
K obrazu Božímu byl stvořen podle starozákonního Písma člověk. Pod obraz se prý zřídili naši fotbaloví reprezentanti po prohraném utkání s Německem, takže si nikdo nic nepamatuje, co se vlastně na pokojích dělo. Někteří z nich tvrdili, že měli opici, noviny ale psaly, že tam měli děvky. Teď, babo raď, co s takovou reprezentrací státu. Při následujícím utkání s Kyprem měli reprezentanti plné trenýrky strachu, aby uhájili hubené vítězství 1:0. Co pak o nich psaly noviny, to si reprezentanti určitě za rámeček nedali.
A člověk stvořil boha k obrazu svému – a já pevně věřím, že můj milovaný Kurt Vonnegut jr. je nesmazatelně věčně živý
Jiřulko, lidé stvořili ke svému obrazu spousty bohů, bůžků i jiných model, s tím souhlasím. Mnozí se dokonce sami za boha považovali. Kde je jim konec?
Chlap se tak zlil až se svalil v hospodě POD OBRAZ sládka místního pivovaru.
A nebo to vzniklo jinak 😀
To byl citát . . . Když jsem to napsal a uvědomil si, kolik významných lidí za poslední měsíc opustilo svět živých, fakt jsem se rozbrečel
Kdysi se používal pro hezké děvče příměr „děvče jako obrázek“. Dnes bývají děvčata zmalovaná k nepoznání, obočí vyškubané, vlasy natřené na momentálně módní barvu, která se „nosí“, obličej propíchaný různými nesmysly, hrůza pohledět. Velmi vtipně taková zjevení popsal Ivan Mládek jako „obrázek abstraktní“.
Mívali jsme kdys heslo na zjištění stupně způsobilosti k pití,,vývrtka“.Vzniklo to pochopitelně při hledání potřebného nástroje.Pokud hledatel vyslovil název nástroje srozumitelně,měl šanci,že jej obdrží a bude moci pokračovat v krasojízdě.Pokud zablekotal,zůstal na suchu a musel trapně střízlivět.Ujalo se to na celé škole a ještě dlouho po našem absolutoriu jsme se o tom přesvědčovali na celoškolních sjezdech.Znělo to jak stříbrný vítr.Škyt.