Poctivá poesie se rýmuje. Poctivý poet SlovaDne je Jiřulka. Dvě ukázky z mistrovy dílny:
Míváme doma ruksak
visí ve skříni u sak
a tak mi často z ruk saka
padají do ruksaka
Onehdy náš tlumočník
navštívil Žebrák a Točník.
Jenže tam netlumočil.
Jen ústa pivem smočil.
Jiřulka anglicky: George-croon
Doporučujeme Jiřulku: sweb.cz/xjim
Až si šaty operu,
půjdu v nich na operu,
se mnou sedm Ou pairů,
opera je o Peru.
To je teprve absolutní verš, ale už jsem ho tu asi kdysi uvedl. Je založen naším zneuznaným největším Čechem Járou Cimrmanem, jako ostatně všechno ostatní, já jen v jeho díle pokračuji.
Radši jednu napal mu,
než nastříká na palmu
čtyři kila napalmu.
o minutu
minu tu
minu
Neni Cimrman spise neuznany rakousky uherak?
Obdobně jako třeba lahvak je Čechoameričan, je Mistr Cimrman Rakočech. Ale ve všech letech, kdy se narodil, bylo Rakousko součástí či přívěškem Českých zemí, stal se po rozpadu močnářství Čechem, aniž se přitom musel přestěhovat, leč on se tak často stěhoval, že byl až přepřestěhovaný. Ještě víc podivný byl osud obyvatel Mukačeva, ti, aniž se přestěhovali, byli během svého života občany postupně tří států.
Hrátky
Já mám doma psa a kočku
pes jí trávu, kočka čočku
Kočka – kocour, pes je slečna
umí být i nebezpečná
Kocour courá v ranní trávě
netváří se příliš hravě
sleduji ho po očku
jak mi chodí na čočku
A psí slečna – nebezpečná!
Hlídá mě, tak jsem jí vdečná
A proč přes den baští trávu?
Chutná jí, a tak je v právu.
Ahojky, taky si trošku hraju se slovíčky. Mějte se a hezký den! J.
Ležel jsem v hrobě
a měl jsem obě
ruce na sobě
a bylo mi blbě.
V týhle hrozný době
je blbě i tobě,
nemáš chuť na obě
d.
Antonín Hopal
měl velkej dopal,
lopatou kopal,
krumpáčem kopal,
vykopal samopal
a taky rychlopal,
ale jak kopal,
lopatou kopal,
krumpáčem kopal,
tak si je rozkopal
dřív, než je vykopal
a tak má teď dopal.
Jsem na velkých rozpacích, zda řečí nevázanou reagovat na dobře míněná sousloví, která nemají s poesií nic společného. Jsem si skoro jist, že většina našich stálých přispěvatelů se pegasího křídla dotkla a cítí jakousi ostýchavou úctu k tomu slovu. Léty jsem přišel k názoru, že Parnas není pro vyvolené, ale pro pokorné. Omlouvám se.
Gabrieli, pravda, toto není poesie a ani já jsem to do poesie nezařadil, tento styl nazývám blbé básničky a je to pustá recese a hraní se slovíčky. Ostatně i v kapele už se probíralo, že nechceme být estrádní sračka, ale vážně braná hudební záležitost, ale když hrajeme moje seriózní texty, a pak třeba operu o Peru, reakce posluchačů je diametrálně jiná. Sice mě spoluhráči přesvědčují, že i na ty seriózní byly pozitivní ohlasy. A já zase kontruju, kolik recese a ptákovin bylo kolem Beatles a přitom gro jejich muziky je brané jako nesmírně kvalitní. Nikdo si Beatles nezařadil do estrády. Ostatně podobnou zkušenost jsem udělal i na chmelu. Když jsem jako mladíček jezdil na tyto nádherné akce a začal jsem hrát seriózní písničky, poslouchalo pár lidí a ještě se přitom bavili a chodili sem a tam. Když jsem ale začal na plný pecky před ubytovnou Vole, vole, krávo od mého velkého vzoru Jaroslava Hutky, shlukly se desítky spolužáků a hlavně spolužaček a soustředěně mě polouchali, i když jsem pak zařadil ty textově náročné, jako „Názvy mi nic neříkají“, „Když ses narodil“, „Sněženka“, (vše Hutka – má všechny texty na webu, doporučuju k nahlédnutí http://www.hutka.cz ), tak ty texty vnímali, ale musel jsem to prokládat Krylem a Lutkou a „Šetři a buduj“, jak bylo těch vážnejch moc najednou, okamžitě se dožadovali nějaké oddechové. V tom se zřetelně odlišuju od člověka, protože když poslouchám hudbu, chci slyšet to, co neznám a poslouchám právě to neznámé velmi soustředěně. Zatímco člověk typický chce slyšet a soustředěně poslouchá jen to, co zná, podle toho má většina komerčních rádií heslo „Hrajeme jenom hity“. Ale to už zabředávám do příliš hlubokomyslných úvah. Na slovodni se s láskou věnujeme právě těm ptákovinám, což je ta úleva od nezáživných povinností, které ale děláme taky zcela seriózně, jenže o těch něco psát je nezajímavé.
My, slovodnaci, se nesklonime pred zadnym slovem – ani pred Poesii. Mimo to je snad jasne, ze si delam legraci kdyz mluvim o POCTIVE POESII.
……… a jejda! cožpak tohle není seriózní web? jen neříkejte že jsem opět naletěl!
Ale ovšemže to je seriózní web pro naprosto neseriózní ptákoviny. Což považuju za menší paradox, než to, co dělají naši (ne)ústavní (ne)činitelé. Alespoň já přistupuji k dělání ptákovin naprosto seriózně s plným vědomím toho, že za své zde uvedené nápady, neručím a vlastně ani nemůžu, vznikají přímo kdesi v srdci naší řeči a skrze mne jen projdou klávesnicí.
poesie je jako pisen
musi se linout a houpat a vzdouvat v nas krasne hluboke emoce
to je klasika, neboli vazny druh
jako v hudbe muze existovat i poezie divoka, provokujici, naivni, nespoutana a blba
poezie punk, metal, hip -hop a nebo jen tak pro srandu
tolik jako je druhu restauraci a chuti
Dobře tak, že poezie není jen tím, co se sluší jen v neděli a jen chvilku.
protestuji a zhrzeně odcházím diskutovat na stránky AV ČR. tadu jsem asi omylem. já beznadějný greenhorn!
Haló, pane, neodcházejte, máme tu pro vás ještě nějaké písničky se španělskejma ritmama!
Chtela bych podekovat pani Jirince za milou basnicku, presne se mi hodi k dnesnimu slunecnimu ranu.
Doufam, ze v Cechach mate taky tak krasny den.
Den tu máme krásný, ale náš milovaný Sam Hawkins se na nás mračí, udělejte s tím něco!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!..!
Milý greenhorne,
trocha poezie pokorné
tě tady asi nemine.
Zhrzení pomine,
vyhni se protestům,
zůstaň tu stůj co stůj.
Básničky jak poesie
Básničky jak poesie
Edgar Allan Poe si je
mumlal cestou
zkoušel rytmy…
Jedna zbyla
okřídlená,
maturitní.
Přečtouc shora připodotknuté statě, má ženuška (jistě v pokoře k zakladateli hororového žánru) se mě zeptala: „To je Poe? Žije?“ Ačkoli si intonací nejsem zcela jist, vyznělo to asi takto.
Omlouvám se Krojcovi, ale musím opět reagovat na nesprávně utvořený a použitý přechodník. Sloveso přečíst je dokonavého vidu, netvoří tedy přechodník přítomný v žádném rodu. Správně by tedy měl být přechodník minulý přečtevši.
Ale to má být ženský rod a navíc je podle mé chabé paměti přečetše a mužském rodě přečetši. Už ale ani nevím, kde ta pravidla najít, což je důležitější, než je umět nazpaměť.
Přečtevši je určitě blbě,vši nečtou a nejsou čitelné.Ledaže by měly vlastní písemnictví a mně se nic neřeklo.
jsem o5 z5. akademici na mě zvysoka serou.
Same, jste ve správný čas na správném místě. Zde jsou všichni přítomní velmi seriózní, jen se mnohdy zabývají neseriózními tématy. Odkud je „z vysoka?“
milá Janinko správně má znít otázka nikoliv odkud, ale kdo pochází z Vysoka. Z Vysoka pochází Dlouhý (Vladimír), ze Široka pochopitelně Široký (Viliam) a z Daleka je skutečně Bystrozraký (Alois). jen upřímně doufám, že mě kolegové nesprdnou když to píšu sem, do špatné kolonky.
Ale odkud pochází takový Marián Labuda, když je jak dlouhý tak široký?
Marian Labuda sa narodil v Hontianských Nemcoch na Slovensku! to přece každý ví! to jsou mi ale otázky!!!!
Ale mohlo by být: „Děda přečte vši pohádku“, což se adverbaziliškovalo, ač to sice není běžné, zato však silně emocigenní. Vítám zpátky Sama Hawkinse, byl jsem s vědomím viny deptán svědomím. Nyčko máme ve dvou podlahách díru jak mi spadl zvysoka kámen ze srdce. Ale lepší díra v podlahách, než slovodne bez Sama!
To je same Same a hovno hovno, ak pravil major Kubík v Martine, keď sa snažil popasovať s akýmisi kántry pesničkami.