Řídí se přesnými pravidly, krásně se poslouchá, ale nedá se realizovat, i když ji vyprávějí sebelepší politici.
Proč asi? Táže se
Jožin.
13 odpovědí na “Pohádka”
Kdysi mi Gabriel striktně zakázal do Slovadne zatahovat politiku – z dobrých důvodů. Proto pouze obecně: … kdepak, obecně to vlastně vůbec nejde. Tak jen maličko z naší domácnosti: kocour Mimi (to je ten, co jako polodivoké miminko zažil opravdovou přírodu, ale od té doby se nedostal ven ani na krok, když nepočítám,, že jednou v noci vyskočil z druhého patra oknem za můrou) vysedává na okně a přes sklo vykládá holubům, co by bylo, kdyby k nim mohl. Náš volební systém taky nedovoluje vítězi, aby své sliby doopravdy plnil.
Po hádkách s ideologickým nádechem dochází k tichému rozdělení sfér vlivu, což se projeví pak na státních a místních zakázkách, které přinášejí pohádkové zisky předem vybraným firmám, které korumpují zkorumpovatelné politiky a kruh se uzavírá. Paradoxně státu nyní chybějí prostředky, které měl mít na plnění svých funkcí, pro což byl vlastně v prvním plánu vytvořen. Když se dívám kolem, tak krize se projevila negativně většinou u firem, které nemají podíl na státních a místních zakázkách, případně které nemají monopolní postavení na trhu. Vyvolení bez skurpulí dále bohatnou a dochází tak pomocí státu k přerozdělování majetku a k ožebračování těch, kteří se nemohou či nedovedou bránit, což je vlastně totéž. Tady končí pohádka o sociální spravedlnosti a nastává všední tvrdá realita. Je třeba vyzvednout ty poctivce, kteří i v takto tvrdě nastaveném prostředí jednají čestně a vyjadřuji jim svůj hluboký obdiv, i když z pohledu těch nepoctivě bohatnoucích vypadají jako hlupáci.
No konečně dietní téma! Zatím se tady jen debužírovalo, maně si vybavuju hesla rajská polévka, škubánky a čalamáda s remuládou. Tak snad začneme žit zdravě.
Neslané nemastné byly pokrmy v té povídce o té hospodě, kam jeden pozval kamaráda, a pokrmy ač neslané nemastné byly – no – vynikající je slabé slovo! Nekouřilo se tam, nesolilo, nepepřilo, dietovalo. A tak tam ti dva spolu chodili, žrali a jenom čekali, až bude na jídelním lístku Arménský (?) beránek. Protože ten byl na lístku tak jednou za dva roky a nic chutnějšího už na světě neexisuje. Načež pozve kuchař jednoho z těch gurmánů co štamgasta kouknout do kuchyně; to je velikánská pocta!
A nazítří druhý z kamarádů obdrží zprávu, že na jídelňáku je Arménský (?) beránek. Přijde na večeři. Mana! Nepopsatelné!
Jenom ten nasycený neví, kde je ten první, proč blbec na večeři nepřišel.
Neví prosím někdo kdo to napsal a kde jsem to četl?
Myslím, že to je z Tiché hrůzy – antologie povídek různých autorů ze 60. (aspoň tam jsem to četla poprvé), ale protože knížka už dávno odešla k (doufejme, že hodnějšímu) jinému páníčkovi – moje chyba, nemám se tak ráda dělit o požitky – nemohu sloužit autorem. Že by Saki? a ten beránek byl (možná) amyrstanský. Jinak – neslané-nemastné je klišé stejné jako „bez chuti a zápachu“ nebo „neurazí, nepotěší“. Kdysi jsem pracně hledala výraz, kterým bych ocenila výrazně amatérskou jarní krajinku, a napadlo mě pouze „svěží dílko“, a k nelibosti pachatele i jím obdarované to u nás v práci totálně zlidovělo ve spoře pochvalném smyslu.
A ještě – neslaní-nemastní lidé podávají ruku jako leklou rybu – to je taky klišé, ze kterého mě může klepnout, protože kdekdo se právě proto pokouší stiskem ruky vyjádřit, jak pevný charakter má, a čí klouby to mají vydržet? Proto už dávno ruku nepodávám, s bližšími přáteli si dáváme pusu (zejména s (nejlépe mladšími) chlapy), jinak to řeším úsměvem, v případě, že mi někdo podá ruku první, předem křičím „nemačkat!“. Jo, a pani Nadčeradcová a její „nevoníš, nesmrdíš“, nebo „ani ryba, ani rak“. Ale obvykle ta přirovnání ani-ani nevystihují tu malátnost, která z neslaného – nemastného blemcavě ukapává. A ještě – proč u nás kafebraun do zelena neznamená to, co to znamená – kávově hnědou se zeleným nádechem – tedy khaki, ale něco nepopsatelného? Vždyť to pochází z dob, kdy u nás byla němčina docela běžná! navíc popis barev je hodně komplikovaná záležitost, u popisu barev třeba tulipánů se používají 4místná čísla.
To bude asi systém Pantone – vzorník 1114 základních barev. Ovšem blízké setkání s leklou rybou je zážitek skutečně nezapomenutelný, na rozdíl od nemastných neslaných lidí…
Kafebraun do zelena (főzelékszínű) je samo o sobě tak pomilováníhodně surreálné nesmyslno, že bych ho snad ani nepitval.
Věře děkuji za nápovědu. Stanley Ellin: SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE. Beránek byl amirstanský a k večeři nebyl žádný výběr, všichni jedí to samý.
Od Švandrlíka znám jen tu pasáž z Černých baronů, jak kuchař vypráví žravému lampasákovi o guláši z chroustů – ona je to nejspíš mystifikace, ale lampióna zbavila chuti a to bylo hlavní.
Kdysi mi Gabriel striktně zakázal do Slovadne zatahovat politiku – z dobrých důvodů. Proto pouze obecně: … kdepak, obecně to vlastně vůbec nejde. Tak jen maličko z naší domácnosti: kocour Mimi (to je ten, co jako polodivoké miminko zažil opravdovou přírodu, ale od té doby se nedostal ven ani na krok, když nepočítám,, že jednou v noci vyskočil z druhého patra oknem za můrou) vysedává na okně a přes sklo vykládá holubům, co by bylo, kdyby k nim mohl. Náš volební systém taky nedovoluje vítězi, aby své sliby doopravdy plnil.
Po hádkách s ideologickým nádechem dochází k tichému rozdělení sfér vlivu, což se projeví pak na státních a místních zakázkách, které přinášejí pohádkové zisky předem vybraným firmám, které korumpují zkorumpovatelné politiky a kruh se uzavírá. Paradoxně státu nyní chybějí prostředky, které měl mít na plnění svých funkcí, pro což byl vlastně v prvním plánu vytvořen. Když se dívám kolem, tak krize se projevila negativně většinou u firem, které nemají podíl na státních a místních zakázkách, případně které nemají monopolní postavení na trhu. Vyvolení bez skurpulí dále bohatnou a dochází tak pomocí státu k přerozdělování majetku a k ožebračování těch, kteří se nemohou či nedovedou bránit, což je vlastně totéž. Tady končí pohádka o sociální spravedlnosti a nastává všední tvrdá realita. Je třeba vyzvednout ty poctivce, kteří i v takto tvrdě nastaveném prostředí jednají čestně a vyjadřuji jim svůj hluboký obdiv, i když z pohledu těch nepoctivě bohatnoucích vypadají jako hlupáci.
Jak tak pozoruju bouřlivou diskusi, máme asi už všichni pohádek plné zuby. Prosím Jožina o lepší zvažování témat.
Jirko, beru si připomínku k srdci. Zapomeňme na pohádku a diskutujme na téma NESLANÉ – NEMASTNÉ.
No konečně dietní téma! Zatím se tady jen debužírovalo, maně si vybavuju hesla rajská polévka, škubánky a čalamáda s remuládou. Tak snad začneme žit zdravě.
Neslané nemastné byly pokrmy v té povídce o té hospodě, kam jeden pozval kamaráda, a pokrmy ač neslané nemastné byly – no – vynikající je slabé slovo! Nekouřilo se tam, nesolilo, nepepřilo, dietovalo. A tak tam ti dva spolu chodili, žrali a jenom čekali, až bude na jídelním lístku Arménský (?) beránek. Protože ten byl na lístku tak jednou za dva roky a nic chutnějšího už na světě neexisuje. Načež pozve kuchař jednoho z těch gurmánů co štamgasta kouknout do kuchyně; to je velikánská pocta!
A nazítří druhý z kamarádů obdrží zprávu, že na jídelňáku je Arménský (?) beránek. Přijde na večeři. Mana! Nepopsatelné!
Jenom ten nasycený neví, kde je ten první, proč blbec na večeři nepřišel.
Neví prosím někdo kdo to napsal a kde jsem to četl?
Myslím, že to je z Tiché hrůzy – antologie povídek různých autorů ze 60. (aspoň tam jsem to četla poprvé), ale protože knížka už dávno odešla k (doufejme, že hodnějšímu) jinému páníčkovi – moje chyba, nemám se tak ráda dělit o požitky – nemohu sloužit autorem. Že by Saki? a ten beránek byl (možná) amyrstanský. Jinak – neslané-nemastné je klišé stejné jako „bez chuti a zápachu“ nebo „neurazí, nepotěší“. Kdysi jsem pracně hledala výraz, kterým bych ocenila výrazně amatérskou jarní krajinku, a napadlo mě pouze „svěží dílko“, a k nelibosti pachatele i jím obdarované to u nás v práci totálně zlidovělo ve spoře pochvalném smyslu.
A ještě – neslaní-nemastní lidé podávají ruku jako leklou rybu – to je taky klišé, ze kterého mě může klepnout, protože kdekdo se právě proto pokouší stiskem ruky vyjádřit, jak pevný charakter má, a čí klouby to mají vydržet? Proto už dávno ruku nepodávám, s bližšími přáteli si dáváme pusu (zejména s (nejlépe mladšími) chlapy), jinak to řeším úsměvem, v případě, že mi někdo podá ruku první, předem křičím „nemačkat!“. Jo, a pani Nadčeradcová a její „nevoníš, nesmrdíš“, nebo „ani ryba, ani rak“. Ale obvykle ta přirovnání ani-ani nevystihují tu malátnost, která z neslaného – nemastného blemcavě ukapává. A ještě – proč u nás kafebraun do zelena neznamená to, co to znamená – kávově hnědou se zeleným nádechem – tedy khaki, ale něco nepopsatelného? Vždyť to pochází z dob, kdy u nás byla němčina docela běžná! navíc popis barev je hodně komplikovaná záležitost, u popisu barev třeba tulipánů se používají 4místná čísla.
To bude asi systém Pantone – vzorník 1114 základních barev. Ovšem blízké setkání s leklou rybou je zážitek skutečně nezapomenutelný, na rozdíl od nemastných neslaných lidí…
Kafebraun do zelena (főzelékszínű) je samo o sobě tak pomilováníhodně surreálné nesmyslno, že bych ho snad ani nepitval.
Věře děkuji za nápovědu. Stanley Ellin: SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE. Beránek byl amirstanský a k večeři nebyl žádný výběr, všichni jedí to samý.
Český remake Speciality šéfkuchaře byl Guláš od M. Švandrlíka
Neslané a nemastné brambory po 5 dnech absolutní hladovky, napojen na šloufy nahoře i dole po operaci střev, mi připadaly jako ambrosie
Od Švandrlíka znám jen tu pasáž z Černých baronů, jak kuchař vypráví žravému lampasákovi o guláši z chroustů – ona je to nejspíš mystifikace, ale lampióna zbavila chuti a to bylo hlavní.
Appreciate you sharing, great post. Really Great.