Ad náhodný kolemjdoucí: To říkal už Varel Frištenský.
A myslím, že Stanislav Kostka nový muž se hlubokým lesům hluboce klaněl. A jiří Dědeček v písni Hotelový sluha, pěje, že když dotýčný bere služné, skrývá city mužné v předklonu.
Abych mluvil za sebe, tak se před některými lidmi skláním. Ale to je něco jiného
Poklonička, nazdárek, klaní se vám Kašpárek. Jestlipak se ještě dnes učí děti poklonit při recitaci? Obávám se, že se to moc nedělalo už za jejich rodičů, nejvýš tak způsobné holčičky.
Děti nerecitují, děti už jenom rapují.
Mimochodem, kdo už si zvykl na nešvarný přesun přízvuku z předložky na následující slovo? Kde se to v tom rádiu a televizi vzalo? Na pranýř tímto přibíjím mého oblíbeného jazzového guru Antonína Matznera.
Antonína Matznera neposlouchám, tak nevím, můj oblíbený Jiří Černý mluví už od Houpačky pěkně. Mně spíš vadí komentátoři a moderátoří kteří. Neumějí používat interpunkci.
Obrácené přízvuky, už, pěkně ze směšnil Slávek Janoušek. citovat to sem nemůžu, pro vyznačení přízvuku nemá naše znaková sada žádný znak. Když píšu text na písničku, při potížnějším frázovní podtrhávám. První nebo, přízvučnou hlásku. Zato ale ovládám interpunkci i exterpunkci a, nenechávám překlepy a neo pravené.
A moje děti nejen rapují, ale také rašplují a pilně pilníkují a vrutají, jen vnoučatům nějak stále nemůžeme pořád vysvětlit, že lízátko je lízátko a ne kousátko.
Nejhlubší poklona je ta od klona. Klonovaní lidé už totiž nebudou mít páteř a budou použitelní k čemukoli. To je zřejmě ten důvod, proč se do jejich výroby tolik investuje.
Vůbec jsem nevěděla, že se tolik investuje do VÝROBY klonovaných lidí. Mimochodem, kolik je tolik? Jen mi neříkejte, že více než málo.
Vím jen o pokusech s klonováním orgánů, což asi nebylo myšleno, protože těm páteře netřeba. Leda policejním, ev. dopravním. Ostatně, výraz „policejní orgán“ považuji za jeden z klenotů českého jazyka. Zaujímá u mne čestné místo hned vedle „poškozeného“: (Policejní orgán se dostavil pomocí služebního dopravního prostředku neprodleně na místo události, kde následně zahájil provádění oživovacích pokusů přímo na pozemní komunikaci, utrpěná zranění poškozeného však byla takového rázu, že byla neslučitelná se životem)
Moc děkuji, byla jsem v koncích. No, není ta čeština bohatá? „Jsem v koncích“ se dá říct pouze česky. Nebo aj Slovák povie¨“som v koncoch“? Stejně mi vrtlo hlavou, proč ten plurál. V kolika koncích mohu vlastně být? „V začátcích“ bych brala, to že jako začínám furt dokola, ale konec, obávám se, zažiju jen jeden, a to ještě asi ne zcela vědomě až úplně do konce.
Kde je Slovák v koncích se budu snažit zjistit u svojich kamošov. Když je v Slovák v rozpacích, je v pomykove.
Když jste, Stařenko, v koncích, jste ve všech myslitelných koncích v jakémkoli myslitelném n-rozměrném prostoru.
Nejspíš proto, že každá hůl má dva konce. A v Prima sezoně píše pan Škvorecký, že sunt certim denique fines (pro pana Pavelku šunt čertim denique fineš) – tam to říká pan rada, když zachránil svoji dceru před svedením – takže svoje o tom věděli již staří latiníci
Obvykle pomíjím překlepy, ale v případu latinské citace, v zájmu dalšího neklonování kopírováním a kvůli starým latiníkům, jsou-li jací: Est modus in rebus, sunt certi denique fines. (Přisuzováno Horatiovi).
Dovoluji si lehce adhocnouti tu, s veškerou úctou ke kořínkům i horácům všelikým, že s přibývajícím časem se některá řešení stávají neřešitelnými a meze pak rozmanité už nejde jen tak lehoučce rozorat.
Děkuji.
V případu latinské citace, v zájmu dalšího neklonování kopírováním a kvůli starým latiníkům jsem si vyhledal Prima sezonu a tam je opravdu CERTIM (t.j. jistě), stejně tak jako v převálečné knížečce Živá latinská slova. Tam je to také uvedeno bez modu a rebu, ale vskutku je jako autor uveden Horatius, takže starej Kořínek z něj asi opisoval.
Všemu a všem. Mám housera.
Ad náhodný kolemjdoucí: To říkal už Varel Frištenský.
A myslím, že Stanislav Kostka nový muž se hlubokým lesům hluboce klaněl. A jiří Dědeček v písni Hotelový sluha, pěje, že když dotýčný bere služné, skrývá city mužné v předklonu.
Abych mluvil za sebe, tak se před některými lidmi skláním. Ale to je něco jiného
Poklonička, nazdárek, klaní se vám Kašpárek. Jestlipak se ještě dnes učí děti poklonit při recitaci? Obávám se, že se to moc nedělalo už za jejich rodičů, nejvýš tak způsobné holčičky.
Děti nerecitují, děti už jenom rapují.
Mimochodem, kdo už si zvykl na nešvarný přesun přízvuku z předložky na následující slovo? Kde se to v tom rádiu a televizi vzalo? Na pranýř tímto přibíjím mého oblíbeného jazzového guru Antonína Matznera.
Antonína Matznera neposlouchám, tak nevím, můj oblíbený Jiří Černý mluví už od Houpačky pěkně. Mně spíš vadí komentátoři a moderátoří kteří. Neumějí používat interpunkci.
Obrácené přízvuky, už, pěkně ze směšnil Slávek Janoušek. citovat to sem nemůžu, pro vyznačení přízvuku nemá naše znaková sada žádný znak. Když píšu text na písničku, při potížnějším frázovní podtrhávám. První nebo, přízvučnou hlásku. Zato ale ovládám interpunkci i exterpunkci a, nenechávám překlepy a neo pravené.
A moje děti nejen rapují, ale také rašplují a pilně pilníkují a vrutají, jen vnoučatům nějak stále nemůžeme pořád vysvětlit, že lízátko je lízátko a ne kousátko.
Nejhlubší poklona je ta od klona. Klonovaní lidé už totiž nebudou mít páteř a budou použitelní k čemukoli. To je zřejmě ten důvod, proč se do jejich výroby tolik investuje.
Vůbec jsem nevěděla, že se tolik investuje do VÝROBY klonovaných lidí. Mimochodem, kolik je tolik? Jen mi neříkejte, že více než málo.
Vím jen o pokusech s klonováním orgánů, což asi nebylo myšleno, protože těm páteře netřeba. Leda policejním, ev. dopravním. Ostatně, výraz „policejní orgán“ považuji za jeden z klenotů českého jazyka. Zaujímá u mne čestné místo hned vedle „poškozeného“: (Policejní orgán se dostavil pomocí služebního dopravního prostředku neprodleně na místo události, kde následně zahájil provádění oživovacích pokusů přímo na pozemní komunikaci, utrpěná zranění poškozeného však byla takového rázu, že byla neslučitelná se životem)
Může někdo definovat poklonkování?
Definici promýšlím, prozatím pokus o taxonomii: lehčí forma vlezdoprdelismu.
Povstali v Čechách noví bojovníci
a všichni měli přání jediné,
jak se ti dostat nejlíp pod zadnici
a vlézt ti do ní, velký Staline!
adresováno Nezvalovi, Gottwaldovi a Nejedlému
Jaroslav Kvapil (Libretista Rusalky), 1950
Jožine, vy jste fakt neodbytný. To se přece vůbec slušně definovat nedá! A ze servility sloveso udělat neumím.
Aspoň to zkuste, schválně!!
Zkusím to za Stařenku:
Servilím, servilíš, servilí
servilíme, servilíte, servilí
servil, servilme, servilte
Moc děkuji, byla jsem v koncích. No, není ta čeština bohatá? „Jsem v koncích“ se dá říct pouze česky. Nebo aj Slovák povie¨“som v koncoch“? Stejně mi vrtlo hlavou, proč ten plurál. V kolika koncích mohu vlastně být? „V začátcích“ bych brala, to že jako začínám furt dokola, ale konec, obávám se, zažiju jen jeden, a to ještě asi ne zcela vědomě až úplně do konce.
Kde je Slovák v koncích se budu snažit zjistit u svojich kamošov. Když je v Slovák v rozpacích, je v pomykove.
Když jste, Stařenko, v koncích, jste ve všech myslitelných koncích v jakémkoli myslitelném n-rozměrném prostoru.
Nejspíš proto, že každá hůl má dva konce. A v Prima sezoně píše pan Škvorecký, že sunt certim denique fines (pro pana Pavelku šunt čertim denique fineš) – tam to říká pan rada, když zachránil svoji dceru před svedením – takže svoje o tom věděli již staří latiníci
Šunt čertu dobře (peklem se ti odmění.
Jaroslave Pavelko, ad všechny myslitelné konce: To souhlasí: jsem.
Stařenko, každý konec je třeba brát jako nový začátek.
Obvykle pomíjím překlepy, ale v případu latinské citace, v zájmu dalšího neklonování kopírováním a kvůli starým latiníkům, jsou-li jací: Est modus in rebus, sunt certi denique fines. (Přisuzováno Horatiovi).
Horatius to být.nemohl. Mě to kdysi napsal do památníčku pan učitel Kořínek, a to byl nějakej starej latiník!
Pane Pavelko, prosím, mně to napsal !
Dovoluji si lehce adhocnouti tu, s veškerou úctou ke kořínkům i horácům všelikým, že s přibývajícím časem se některá řešení stávají neřešitelnými a meze pak rozmanité už nejde jen tak lehoučce rozorat.
Děkuji.
OZNÁMENÍ
Ke všeobecné radosti
výsosti
Oznamují tímto
s lítosti
Že dobrák
od kosti
A vzor všech
nectností
Váš senilní choť
jasnosti
Navzdory jisté
žádosti
Nad ránem skonal
na vašem pásu
cudnosti
Neb ztratil klíče
od číče…
Pokud to někoho zajímá …
A já pořád, co že je to ta šlechtická smrt, a von to alzheimer.
V případu latinské citace, v zájmu dalšího neklonování kopírováním a kvůli starým latiníkům jsem si vyhledal Prima sezonu a tam je opravdu CERTIM (t.j. jistě), stejně tak jako v převálečné knížečce Živá latinská slova. Tam je to také uvedeno bez modu a rebu, ale vskutku je jako autor uveden Horatius, takže starej Kořínek z něj asi opisoval.
Kdyby jen starej Kořínek!
A jen tak mimochodem: Ten šlechtický choť zesnul na pásu cudnosti, Janáček zase na baletce