10 odpovědí na “Políček, facka”

  1. Když dá jeden druhému políček, pustí se spolu maximálně do křížku, víc etiketa zřejmě nedovoluje. Ale i o tom křížku bych si dovolila pochybovat, jelikož se zdá být příliš venkovským. Políček spíše zavání soubojem, ideálně na kordy. A nejlépe tehdy, je-li uražena, či dotčena čest. Políček je úder plochou dlaní po líci a souvisí se slovem udeřiti. To, že se zároveň uštědřuje, souvisí zřejmě s tím, že má být jakousi výchovnou lekcí, proto je dobré zapamatovat si pár pravidel. Políček není (neměl by být) vratný, protože by se pak již nepolíčkovalo, nýbrž fackovalo. Políček vytínal sok soku v lásce (v ideálním případě měla jejich jména nějaký přídomek), matka nezdárnému synovi (zběhl ze studií), či pan katecheta žákovi. Sok soka v lásce, nebo je-li dotčena čest nefackuje, ale vyzývá a matka se má ctít, jak vyzývá desatero, což by nejlépe vysvětlil právě pan katecheta.

  2. Políček je genitiv plurálu deminutiva substantiva pole.
    Jinak Jožine, pokud jste stihnul ty facky počítat, tak to byly asi jen políčky.

  3. Pane Pavelko, Vaše aprílové hypotetické maskulinum od neutra nám to tady pěkně ucpalo. Pět dní ani ťuk. Zdravím do Jebíčka

  4. Základy teorie fackování: Facky přijímáme většinou en face a rozdáváme je forhendem, občas i bekhendem, aby to fackování nebylo na jedno brdo. Osvědčeným sparingpartnerem bývávali fackovací panáci. Někde jsem četl, že v Japonsku tito panáci jsou umístěni na plochých střechách ředitelství některých podniků a představují hlavní šéfy podniku, aby se zaměstnanci mohli náležitě odreagovat.

  5. Když dáte někomu políček traverzou a jste vyšetřováni, je traverza předmět poličný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *