Pomnít, či pomnit?

Pomni, abys den sváteční světil – to chápu, ale nevím, zda správně
česky já pomnim, či já pomním. Ví to někdo?

Jožin

25 odpovědí na “Pomnít, či pomnit?”

  1. Infinitiv je pomnout, takže pomnu, pomneš, pomne, pomneme, pomnete, pomnou. Pomni, pomněme, pomněte.
    A pak bylo ještě údajně čínské slovo jemněmněhomni.

  2. Infinitivem k imperativu pomni je „pomnít“, ridčeji pak i „pomnět“. Toto sloveso samozřejmě můžeme normálně časovat, a to stejně jako sloveso „znít“. Já pomním, ty pomníš, oni pomní/pomnějí.
    Doporučuje se však toto sloveso používat již jen v rozkazovacím způsobu, jinde má mizivé použití a jak je vidět, činí i potíže porozumět jeho významu.

  3. Děkuji, Gabrieli, takže pomnit by mohlo patřit snad jen k ostravskému nářečí, protože „Ostravaci maju kratke zobaky a dluhe rypaky“. Zaujalo mě v odpovědi i slovo „ridčej“: „Maminka pravili, že rídkého sa nenajím“.

  4. A japa takhle pomník? na něm nic řídkého není. Některé z nich se u nás objevují přímo cyklicky, jako komety.

  5. Ještě existuje sloveso „mnít“, dosti archaické, nahrazuje ho nedokonavé zvratné „domnívat se“. Má to všechno něco společného s mníkem?

  6. Jistěže má něco společného.Takový mník si mní,kudy chodí.Jeho potomci-pomníci mní,kudy chodí,taktéž.Ovšem háček je v tom,že když plovou,nemní.

  7. Pane Pavelko, jsem rád, že jste se ozval. Už jsem myslel, že jste zase uprchl před mrazy do rodného Ústí.

  8. Myslíte toho, co měl pletky s 1.dámou v.v. a napsal o tom (snad i o něčem dalším, nečetla jsem, jen tehdá zaslechla) knihu? To u mě nebyl (taje)mník, ale vepř dom. (fem.), a to tu tu paní nijak neobdivuji. Nebo Micháleaks?

  9. Milá Věro, o konkrétní osobě nebyla řeč. Vůbec nevím, kdo měl pletky… atd. Jestliže avšak soudíte, že by ctihodné grémium (nebo jen mě samotného) mohly ony informace zaujmout, buďte od té dobroty a odtajněte Vaše zaumné náznaky; já jsem úpně blbej a nevidím tomu hlavu ani patu.
    Jirko, před mrazy neprchám, nýbrž dávám lahváče z balkónu do lednice, aby mi mepraskly.
    „Skrz Ústí protejká Labe, kam se Praha na něj hrabe“, praví básník.

  10. Mník není tajemník který netají ale který netaje…

    a jemněmněhomni není čínské slovo……čínská slova jsou jedno nebo maximálně dvoslabičná…..

  11. Jonáši, a mně někdo tvrdil, že tenis se řekne čínsky čumsem-čumtam. Ba ani slavný Čan-kaj-šek není dvouslabičný, všechno je jinak. I Mao-ce-tung by nás všechny naučil počítat alespoň do tří. Do vlastního životopisu by pak každý Čech rád napsal, že již od mládí miloval rýži, pokud by tu jeho kulturní revoluci vůbec přežil.

  12. Jako rybář musím namítnout, že mník tát nepotřebuje, protože nemrzne. Říká se mu „ryba s hořícím srdcem“, neboť je aktivní i za nejnižších teplot, dokonce jeho tření probíhá v zimě pod ledem (což má svoje výhody, třeba nepřítomnost predátorů). Ovšem mníčí mlíčí, to je lahůdka, bohužel obtížně dostupná.
    Čankajšek jsou dvě slova – křestní jméno a příjmení (podle standardního českého přepisu Ťiang Kchaj-š)

  13. Jagr: Věta zní správně: „Tát nepočebuje mník“, a jedná se o volný překlad prohlášení kterým chtěl záhy po převtělení tibetský dalajláma ústy batolete zrušit některé pozice náměstků ve státní správě. Je to jeden ze zlidovělých příkladů, kterým Alexej Mokrá Tkanička (Sa-Ša Wečpa-Gat) dokládal blízkost vulgární zjednodušené obecné orientálštiny a české rybářské latiny ve své nikdy nevydané sinoslavistické publikaci Gejša-Slávy dcera. Sazba knihy byla na přáni autora rozmetána, protože Sláva se v křimické (sr. též Křimice >> Kim Ir Sen) rybářské hospodě nechal slyšet, že kdo z jeho malé Lu Tsinky bude dělat Tsou Ru, tomu Sláva rozbije Ť Šuma-kch.

  14. Slávovu dceru znám. To je ta, co zvolala „Stůj. noho posvátná!“. Potom umím ještě Polednici, akorát nerozumím, proč chtěla dítě od Krista Pána (Dej sem dítě, Kriste pane).
    Nedávno jsem poslouchala Frekvenci 1 (nikoliv však Jirku Pomíka) a Diana Kobzanová se zamýšlela nad tím, kde se vzal v naší hymně Boris (dostala sms bez hacku a bez carek „Boriš umí po skalinách“).

  15. Stařenko, já mám zase problém se Slávky: Zapomínám, který z nich je Jaroslav, který Miroslav a který Vratislav. Plete se mi s nima dokonce i Vlastimil, který má dvě přezdívky – Plastymil a Plastyslav, protože si oblíbil pivo v PET láhvi.

  16. Jožine, vy to asi pletete. Vlastymil je Plastymil a Vlastyslav je Plastyslav, ne? Podle mne teda. Podotýkám, že jsem byla blondýna jenom asi do dvanácti let. I když zase na druhé straně – už jsem fakt potkala hromadu lidí, co rozhodně nikdy nebyli světlovlasí, a přesto ….

  17. Může být Vlastymil mil i nějaké jiné? A není náhodou Vlastyslav rozkazovací věta?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.