8 odpovědí na “Pověra”

  1. Pověra je dědictví po nebožce Věře. Po mně toho zbyde pramálo, a to málo stejně přímí dědicové nejspíš rovnou vyhodí, takže správně tušíte, že si dědictvím (pokud nemáte zazobanou přímou příbuznou toho jména) byste si životní úroveň nijak nezvýšil. Pověry obvykle nemají reálný podklad, na který by se dalo byť zaklepat, natož na nich stavět.

  2. Věro, pověry mají s Věrami většinou málo společného. Reálně ale dědicové co nevidět proklnou mne, anžto jsem strašný vetešník a jen velmi nerad cokoliv vyhazuji, protože věřím, že se mi to jednou ještě bude hodit. Děs a hrůza je, že když něco opravdu potřebuji, tak to v té veteši beztak nenajdu.

  3. Jak praví slogan jistého peněžního ústavu, to se může stát každému. Vy si, Jožine, můžete zatím ovšem gratulovat.

  4. Věro, gratulovat si (sám sobě)? V tomto směru budu raději pověrčlivý, a než gratulovat sobě, raději si nechám gratulovat od jiných, pokud nepřijdou s prázdnou.

  5. Gratulovat sám sobě mi maličko připomíná masturbaci. Já bych se toho neodříkal…

  6. Miloš Forman píše ve svých pamětch, jak ředitel jeho internátní školy používal pro masturbaci delikátní eufemismus: „Byl jsi neslušný sám k sobě.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.