Tavení a přetavování patřilo za bolševika na první stránku Rudého Práva. V době rozvinutého kapitalizmu nám hlásí Michal Kocáb, že přetavil lásku v přátelství… Jak tomu asi říká stará Kocábová?
6 odpovědí na “Přetavit”
V podobné souvislosti jedna kamarádka pravila, že jsem se z Ústí přestěhoval do Jebíčka… ale to sem asi nepatří.
Jebíčko je celkem dobré, drobet láce při neděli nemůže škodit.
Takže kousek vedle se tu taví furt, jak za rudoprávna, zatímco kocábová taví prd…, s prominutím pochopitelně.
Veselé krizování…
Stará Kocábová mu patrně říká starej kurevník, ostatně však soudím, že to jsou na vysokých postech všichni s výjimkou dopravy, jak nám názorně osvětlil p.odborář Dušek. Leč: když si máte vybrat spolehlivé spolupracovníky, je patrně nejjistější si vybírat lidi, které osobně znáte a můžete se na ně spolehnout. A nezáleží na tom, z kterého zájmového sdružení se znáte, jestli za skautu, ze školy, ze synagogy nebo .. , ale záleží na tom, co od dotyčného spolupracovníka očekáváte. Co očekával Kocáb od Lejly se mu zřejmě plnilo měrou vrchovatou a asi málokdo očekával něco jiného, kromě výše zmíněné staré, ale právě ta to čekat měla. Naopak Natálka nečekala na nic a mamince to vyklopila hned zatepla, a nemůžu se rozhodnout, jestli udělala dobře nebo ne. U všech ostatních příbuzných a známých bych řekla, že by si to měli nechat pro sebe, ale pokud jde o rodiče, je hodně těžké soudit. Říct pravdu? Odstranit křivdu? Zatajit poklesek? Nadržovat? Komu? Potrestat? Ublížit? Komu vlastně? Jistě se cítila hlavně hodně ublížená sama. Navíc evangelíci pro nějaké radovánky vůbec nemají pochopení, jejich cílem je práce a snažení a odměnou pocit správnosti vlastního konání. Tak nevím, ale holky je mi líto nejvíc /samozřejmě tu harémovou rádobyhurisku nemyslím/. P.S. mám pocit, že tady je zjevná lingvistická spojitost s huriskou a Die Hure. Že by relikt tureckých válek? Gabrieli?
Taky přijdu se svou trochou láce do mlýna: jezte sýry tavený, stoupne vám i znavený. Možná tuto radu pan Kocáb ocení, vzhledem k věkovému rozdílu mezi ním a slečnou mluvčí.
Já si myslím, že manželský slib na úřadech je zastaralý, mnozí později z něj mají trauma. Někteří tomu předcházejí a ani nevstupují do manželství, aby nemuseli partnerce něco slibovat. Navrhuji inovovat manželský slib na úřadech zhruba následovně, aby to více odpovídalo dnešní době: „Já, Jožin, beru si tebe, Miluško, za manželku a slibuji ti, že pokud během manželství onemocníš, tak máš smůlu a bez milosti tě odkopnu. Také až po bezesných nocích v péči o děti zestárneš, najdu si mladší a tebe pustím k vodě. To ti slibuji na svou čest.“
V podobné souvislosti jedna kamarádka pravila, že jsem se z Ústí přestěhoval do Jebíčka… ale to sem asi nepatří.
Jebíčko je celkem dobré, drobet láce při neděli nemůže škodit.
Takže kousek vedle se tu taví furt, jak za rudoprávna, zatímco kocábová taví prd…, s prominutím pochopitelně.
Veselé krizování…
Stará Kocábová mu patrně říká starej kurevník, ostatně však soudím, že to jsou na vysokých postech všichni s výjimkou dopravy, jak nám názorně osvětlil p.odborář Dušek. Leč: když si máte vybrat spolehlivé spolupracovníky, je patrně nejjistější si vybírat lidi, které osobně znáte a můžete se na ně spolehnout. A nezáleží na tom, z kterého zájmového sdružení se znáte, jestli za skautu, ze školy, ze synagogy nebo .. , ale záleží na tom, co od dotyčného spolupracovníka očekáváte. Co očekával Kocáb od Lejly se mu zřejmě plnilo měrou vrchovatou a asi málokdo očekával něco jiného, kromě výše zmíněné staré, ale právě ta to čekat měla. Naopak Natálka nečekala na nic a mamince to vyklopila hned zatepla, a nemůžu se rozhodnout, jestli udělala dobře nebo ne. U všech ostatních příbuzných a známých bych řekla, že by si to měli nechat pro sebe, ale pokud jde o rodiče, je hodně těžké soudit. Říct pravdu? Odstranit křivdu? Zatajit poklesek? Nadržovat? Komu? Potrestat? Ublížit? Komu vlastně? Jistě se cítila hlavně hodně ublížená sama. Navíc evangelíci pro nějaké radovánky vůbec nemají pochopení, jejich cílem je práce a snažení a odměnou pocit správnosti vlastního konání. Tak nevím, ale holky je mi líto nejvíc /samozřejmě tu harémovou rádobyhurisku nemyslím/. P.S. mám pocit, že tady je zjevná lingvistická spojitost s huriskou a Die Hure. Že by relikt tureckých válek? Gabrieli?
Taky přijdu se svou trochou láce do mlýna: jezte sýry tavený, stoupne vám i znavený. Možná tuto radu pan Kocáb ocení, vzhledem k věkovému rozdílu mezi ním a slečnou mluvčí.
Já si myslím, že manželský slib na úřadech je zastaralý, mnozí později z něj mají trauma. Někteří tomu předcházejí a ani nevstupují do manželství, aby nemuseli partnerce něco slibovat. Navrhuji inovovat manželský slib na úřadech zhruba následovně, aby to více odpovídalo dnešní době: „Já, Jožin, beru si tebe, Miluško, za manželku a slibuji ti, že pokud během manželství onemocníš, tak máš smůlu a bez milosti tě odkopnu. Také až po bezesných nocích v péči o děti zestárneš, najdu si mladší a tebe pustím k vodě. To ti slibuji na svou čest.“
Jak se tavila ocel? V taverně? A potom měli letci ocelové ptáky.