Pud

Ze školních škamen si pamatuji, že pudy jsou užitečné. Když jsem se nechával jimi unášet, byl jsem jimi vláčen. Tak mi řekněte, v čem tkví ta jejich užitečnost?

Jožin

26 odpovědí na “Pud”

  1. Nejspíš právě v tom, že Vás pudí něco udělat. A pak si ještě pamatuju pud z nějaké ruské pohádky, ale tam to byla váhová míra.

  2. Jaroslave, kdybych se vláčel sám, už bych byl dávno uvláčený. Ve dvou se to lépe táhne a ani se život nevleče, ba přímo pádí. No a nechat se pudit pudy? Jak odpudivé! Z toho jsem již možná vyrostl, jen nevím, do čeho.

  3. Správně, Jirko. Obilí se tam vážilo na pudy a vodka se měřila na stakany. Pokoušeli jsme se jejich metody uplatnit i u nás, takže pak z nás byli v hospodě stakanovci: Za masovost, za rekordy! No a na nějakou tu flákotu pak manželky musely stát ve frontě za nás, protože my jsme ty rekordy neustáli, jelikož nám pak bylo dlouho zle.

  4. Pudrovátku podobný pudlík páně Pudila tak podléhal pudům, že byl vypuzen na půdu. Popuzení sousedé pak poslali Pudila do pudele i s pudlíkem.

  5. Nevím,zda je pan Pudil v pudeli,ale jistojistě tam jsou od zítra důchodci a samoživitelky. Hernajs.

  6. Olinko, já nevím, co Vás tak popudilo, ale já situaci důchodců nevidím tak hnědě. Důchody máme valorizované a většina samoživitelek žije na hromádkách se svými samoživiteli. Těch samoživitelů je přirozeně míň, takže ne na každou samoživitelku nějaký vyjde, protože my, chlapáci, chodíme pod kytičky většinou dříve. Tak to na světě chodí a nic s tím nenaděláme. Jak jsem se dočetl, větší problémy mají manažeři jedné TV, na které rozeběhli fešnou Šeherezajdu. Oni totiž předpokládali, že na to budou koukat náctiletí a náctileté, na to nasadili reklamu, ale čumákují na to hlavně důchodkyně, pro které pak probuzení do všední reality dne musí být hodně šokující.

  7. Nečumákuji, ač mi pětasedmdesát. Telenovely nejen nemusím, nýbrž nemohu. Ale já – přes ten věk – vlastně nejsem důchodkyně. Za kolik asi taková televize takovou telenovelu koupí? Pak taky něco za překlad a za dabing …. Že se s námi neporadili, než to kupovali – to mají z toho.
    P.S. Živím-li se sama, jak to, že nejsem samoživitelka?

  8. Samoživitel(ka) by mohl být ten (ta, to), kdo udrží myšlenku a lžičku, kterou se trefí do pusy. Sám se živit by měl každý hned po škole. Rodiče své děti podporují na studiích téměř za každou cenu. Dnes ale je spousta „vysokých“ škol, ze kterých vycházejí otitulovaní mladíci a slečny rovnou na pracák, protože vystudovali obor, po kterém není poptávka (aniž by jim došlo, že právě proto se na tu školu dostali). Pocit, že mají na něco (od čehokoli po všechno) nárok, mají všichni, bez ohledu na důvod, zásluhu, (ne)placení daní a povinných pojištění nebo vlastní chyby a selhání nebo právě pro ně. Zločinné mi připadá i vytváření dojmu, že by důchod měl zajistit stejnou životní úroveň jako v plném pracovním nasazení. To nebylo, není a nebude nikde na světě. Samoživitelky s dětmi, byť uznávám, že to mají těžké, nejsou odkázány jen na svůj výdělek (jsou celé rody, žijící pouze z dávek), staří lidé by ani neměli žít sami, ale s příbuznými nebo přáteli a vzájemně si pomáhat. Vzít do podnájmu bratra, kamarádku nebo studující neteř za podíl na nákladech a výpomoc by mělo být normální, rozhodně za glorifikovaných dob I. republiky a c.k. to bylo zcela běžné – viz třeba Filosofská historie. Na Šeherezádu nekoukám, ale vadí mi míň, než Žena za pultem, Major Zeman, Slunce, sena a úsměvné Svěrákovské a Suchého kolaborace. Já vím, že se nějak živit museli, ale pomáhali vytvářet pocit, že to tu je docela domácky příjemné, asi jako by v jezeďáckém kravíně vylepili kravám tapetu s horskou loukou.

  9. Stařenko, kaju se, popletl jsem pojmy, když jsem se nechal unést dojmy z Olinčina nářku: Samoživitelky žijí mnohdy s tzv. přítelem, druhdy s druhem, ale najdou se i takové, které žijí pouze se svými potomky. Právě těm není co závidět a zaslouží uznání, pokud to zvládají. Ve vašem věku pochybuji, že máte ještě nezaopatřené děti, proto zřejmě nejste samoživitelkou, i když se živíte sama. Nebuďte z toho smutná, vždyť ani soudce není samosoudcem proto, aby soudil sám sebe.

  10. Paní Diblíková, můžete uvést, které kolaborace máte konkrétně na mysli? Nebo je to jen taková jedovatá slina, která vám náhodou ulétla? Pokud vím, tak JS natočil po Nevěstě až někdy ve druhé polovině 80. let Jonáše a Melicharovou, a srovnávat smoljakovskosvěrákovské filmy se Zemanem a Ženou za pultem mi připadá přinejmenším ujeté. Stejně tak jako třeba Případ Platfus, z něho jsem taky neměl dojem, že je to tu příjemné.

  11. Jirko, ono nejde o minulost, ale o současnost, kdy nejsou Suchý ani Svěrák dost správně pravicoví. Těm, co jsou – namátkou Mládek, Nárožný, Pilarová – se jejich antichartovní aktivity zásadně nepřipomínají, byť před listopadem neslezli z obrazovky.

  12. Obávám se (a uznávám), že osobní preference mnohdy nedovolují objektivní pohled. Pro mě panu Suchému (a nejen jemu) „unikaly souvislosti“ průběžně již od 60. let, a páně Svěrákův učitelský původně ostýchavý amatérismus, spojený s „laskavým“ humorem mi působily nauseu od samého začátku. Oba s tím v poho překonali pro jiné strašných 20 let a už to samo něco vypovídá. Vím,l že si protiřečím (viz lekce z denunciantství), protože nejsem sto dodat konkrétní citace (už proto, že jsem oba svorně vynechávala). Přesto tam, kde cenzoři viděli plusy, pro které představení doporučovali, vidím minusy dodnes.

  13. Milá paní Diblíková, pokud je Vám z nějakého uměleckého projevu špatně, je to čistě Vaše věc, a pokud jej vynecháváte, působí to na Vás očistně. To je ale tak asi všechno. Jinak si myslím, že jste asi měla pravdu s tím zánětem mozkových blan, neboť psát o cenzorech, kteří doporučovali představení, to je už známka zmatení mysli, ta představení byla naopak spíš zakazována. Navíc, pokud jste díla zmíněných umělců vynechávala, tak o nich víte P.R.D. A obvinit někoho z kolaborace – no to je vůbec silné kafe. Když Vás uvidím hladit dítě po vlasech, tak taky nebudu prohlašovat, že jste pedofilka. Jo a těch dvacet let bylo vlastně čtyřicet otažmo padesát. Pod jakým nickem jste v nich vystupovala, že nyní tak vehementně napadáte ty, kteří se snažili nám to tu zpříjemnit?

  14. Pro někoho zpříjemnění, pro jiného potěmkinovy vísky. Rozdíl mezi těmi mými cca dvaceti (68-89) a vašimi čtyřiceti otažmo padesáti byl v tom, že do 60. se nemohlo vůbec nic, pak jen něco, od 70. pečlivě censory vybraného. Nemyslím, že jste mě chtěl obvinit z pedofilie, ale z vaší poslední věty jsem poněkud na rozpacích – co jste mi to vlastně chtěl podsunout? Takhle vehementně někoho napadnout za osobní názor – neměl byste se poradit s odborníkem? Možná by stačil i praktický lékař – bacha na tlak, mrtvička je potvora. Ostatním se omlouvám, nemělo to sklouznout do takhle osobní roviny, raději se na čas odmlčím.

  15. To: Paní Věra a pan Jiří:
    Myslím, že interpretace artefaktu koresponduje se sociální determinací autora i receptora, či tak nějak zněla strukturalistická definice mé šmrncovní přednášející v seminářích interpretace textu.
    Určitě jste také zažili, jak se vyznění říkánek jistého KHB změnilo s odchodem rudochů do defenzivnějších pozic.
    Já sám jásám nad některými Suchařími a Svěráčími výtvory (kdybych byl pomyslná Lady Czech, řekl bych, že se mi strefují do erolingvistických zón), avšak chápu, že (zejména) z dnešního pohledu lze spatřovat nedostatek odvahy u leckoho.
    Tedy myslím, že postoje vás obou jsou slučitelné, i když nikoli do jediné osoby:
    Zřejmě radikálnější a statečnější paní Věra říká „mé laťce nedostojí“, zřejmě méně radikální a méně sebevědomé laťce pana Jiří tito pánové dostojí.
    O uměleckém vkusu nemluvě …
    Obojí jsou legitimní postoje, eh?

  16. Dámy a pánové,
    nadpis zní „Pud“ – takže není divu, že jsme se nechali popudit a , jsouce tedy popuzeni , vybočili jsme poněkud ze zde obvyklých mezí, na temné pudy však zajisté nedošlo a nedojde. SlovoDne je snad slovo svobodné. o svobodě vkusu nemluvě. Tak vo co de? Já mám ráda Suchého, Šlitra, oba Svěráky i jejich živé a mrtvé kamarády, dále Lasicu, Satinského, Věru Diblíkovou a nově i arbitra a mediátora Bubáka… a celkem dost dalších lidí. Nemám ráda Haška a Švejka nemůžu ani pasírovaného přes Rudolfa Hrušínského, jehož mám naopak ráda velmi. A to jsem ještě nehodila do placu O. Vávru! Téma čerstvé, ze všech stran probírané, pudově cítím, že by tu možná tekla i krev. No a co?

  17. Ale blbost. Víte co? Přečtěte si znovu téma Kuchta. Leden 22, 2011. Krásně jsem se nasmála. Zaroseným zbytkem zraku jsem nic neviděla až do okamžiku hlubokého a vyčerpávajícího vysmrkání. Jednak lautr překlep a druhak fakt zdařilé příspěvky.
    A co myslíte: čeká teď Japonsko ještě další zemětřesení a bouchne jim další elektrárna? To my máme jenom povodně – a ne a ne se z nich poučit.

  18. Tajemný rejpale Bubáku, vítám Vás po letech ve slovodňácké diskusi.
    Myslím, že z dnešního pohledu můžeme shledávat nedostatek odvahy u kdekoho. Stran uměleckého vkusu je mi jedno, jestli někdo považuje za vrchol Ferdu Mravence nebo Hamleta, mě popudilo slovo kolaborace použité (dle mého soudu) zcela neadekvátně, bobligovsky, bez jakýchkoliv důkazů. Podle tohoto měřítka by byli kolaboranti i metaři, mašinfírové, porodní asistentky i geologové, protože dělali svou práci a byli za ni placeni. Pak ale zůstává jen „pár spravedlivých“, kteří nikdy nebyli ve straně a aktivně proti ní bojovali. Pokud je paní V.D. jednou z nich, pak klobouk dolů před jejím statečným chováním, ale i pak mi její odsudek připadá příkřejší než Příkrý u Semil

  19. Nebyla tím míněna spolupráce Suchého a Svěráka?
    Ad příkrost odsudku: V „kauze“ Hutka-Nohavica mi jako jediný, kdo byl vedle, přišli novináři. (Byť za lepšího umělce považuji Nohavicu, Hutka mi například písněmi Pravděpodobné vzdálenosti a Litvínov připravil taky mnoho závratí srovnatelných s raušem na Lomnickém štítu.)
    Obou dvou si vážím, a oba dva mi v celé šarádě vycházejí dobře. Hutka asi dle svého (mnou nezpochybnitelného názoru) zažil horší časy, a to „bez ztráty desítky“ (kletě, jako dítě jsem sledoval tento normalizační program, a teď jsem se usvědčil). Nohavica dle svého (mnou nezpochybnitelného názoru) udělal, co musel. Nečekal za to ovace, taky je za to nedostal, ale ustál to.
    Vážně si myslím, že na člověka neexistuje jediný názor.
    Názor je totiž neoddělitelný od nazírajícího.
    Já sám vím, co by se mi ode mě na místě Nohavici líbilo, nicméně nejsem si jist, že bych to dokázal na jeho místě udělat. Hutka si evidentně jist je, a já mu nemůžu upřít právo se dle toho vyjádřit. Jistě, vím, co by se mi ode mě na Hutkově místě líbilo. Nicméně nevím, jestli bych na jeho místě dokázal to právo nevyužít.

    Stejně tak nevím, čemu byla vystavena paní Věra, takže nemůžu tvrdit, že nemá právo diskutované dvojici uštědřit morální ponaučení.

  20. Bubákovi třikrát zdar. Nazdar. Už se tu jednou řešily Cibulkovy seznamy. Mne tenkrát popudil pan Cibulka tím, že si osoboval právo soudit druhé – vlastně soudit každého – a vystupovat jako hrdina. A ano: i já vím, co by se mi ode mne na něčím místě líbilo. Jenom si netroufám s jistotou říct, že bych to taky skutečně udělala. Ve svých představách jsem se jako čestně jednající hrdinka vidívávala.

  21. Pánů Suchého i Svěráka si hluboce vážím a patřím k jejich obdivovatelům. Oba mají obrovský smysl pro humor a podle mne se hlboce zapsali do dějin naší kultury právě v období, kdy kultura byla státní politikou nesmírně mrzačena a kdy na všechny, kdo v kultuře působili, byl vynakládán ze strany státu hrubý nátlak, kterému se oba dokázali inteligentně vzepřít. Co se nedá vůbec popřít, je jejich dílo, které nachází nové obdivovatele i po generaci, pro kterou začali tvořit. Mně osobně jejich dílo přinášelo v těžké době svým optimizmem naději, že bude líp. Ani ve snu mne tenkrát nenapadlo, že v tak zvané svobodné společnosti dojde ke genocidě vzdělanosti národa tím, že se bezkoncepční školskou politikou začne propadat úroveň našeho školství a po tunelování státních financí dojde i k obrovskému šetření na kultuře, takže se kultura pro mnoho lidí stane finančně nedostupnou. S obavami sleduji také časté útoky na Českou televizi, zejména na její „ztrátový“ druhý program, ze kterého ponejvíce čerpám kulturní zážitky. Nemám nic proti komerčním televizím, našly si svou podbízivostí masové publikum a jejich prosperita nejlépe svědčí o tom, kam se nyní posouvá kulturnost našeho národa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.