10 odpovědí na “Regulovčík”

  1. Myslím, že zadání je tendenčně upravené. Podle koncovky je slovo určitě z ruštiny převzaté (golubčík, izvoščík) a používalo se už za dob mé základní vojenské služby před 30 lety, takže se v denním tisku ČR může objevovat stejně jako slova jiná. Pokud by člověk řídící dopravu byl označen jako regulátor, asi by se to nelíbilo Gabrielovi, který tvrdí, že slova končící na -tor bývají neživotná. Autora výrazu neznám, tudíž k jeho členství v zájmových kroužcích, politických organisacích a jiných bratrstvech nezaujímám stanovisko

  2. Ad „slova končící na -tor bývají neživotná“

    Mohu potvrdit, že za mých školních let většina kantorů působila poněkud neživotným dojmem. Pro blaho mladších generací doufám, že se dnešní kantoři snaží Gabrielovo pravidlo porušovat.

  3. A co teprve kurátor! Ten sebou musí pořádně mrskat, aby se prosadil! Neživotným kurátorům věnujme tichou vzpomínku.

  4. K těm stachanovcům, mnoho o nich nevím. Ale zato si vzpomínám na jednu brigádu ve Frutě Mochov, kde jsme vydloubávali bubáky z jahod a nad námi visela výhružná špinavá cedule: Uplatňujeme zde saratovský systém hnutí za bezpečnou práci!

  5. V tuzemsku jsou zpochybňovány jakékoliv regule. Jedno klasické moudro říká, že když si každý dělá co chce, stane se, co nikdo nechce.
    (Teď bych byl rád, ať mi někdo vysvětlí, zda a jak jsem porušil regule o psaní čárek v souvětí. Předem děkuji.)

  6. „…dělá co chce“ je idiom, který lze psát bez čárky. Takovej Neruda by ve své době asi ještě čárkoval: „…dělá, co chce“… ale úzus se mění a já bych Jožine nebyl tak úzkostlivý. Taky jsem ovšem mohl napsat: „já bych, Jožine…“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.