27 odpovědí na “Rozkrok”

  1. Předpona “roz-” evokuje nějaké oddělení dvou částí od sebe. Spolu s tím “-krokem” tedy zřejmě jde o oddělení způsobené chůzí. Tím chybějícím kouskem skládanky by proto mohly být sedmimílové boty (které se tak nejmenují podle velikosti chodidla nositele).

    Tuším, že pro pokusy tohoto druhu by snad mohla stačit jedna taková bota.

    Zkuste to experimentálně potvrdit a podle výsledku se pak vrhneme na druhou fázi projektu a zkusíme to skloubit s Tetou a s jejími sestrami.

    P.S. Tetina sestra je buď další teta a nebo matka. Která je která?

  2. A pročže má být rozkrok jazykový patvar? Nějak mi cit selhává. Nic proti rozkroku! Ani jazykově, ani jinak.
    Rozkročmo, rozbor, rozkol, rozbíf, rozborka, rozinka (to asi bude Inka v necudné poloze, ale rád se nechám poučit o jiném řešení), Roztoky, rozbroj, rozbuška, rozcuchat, rozpočitadlo, rozdíl, rozdivočet, rozhořčit, rozežraný, rozkouskovaný… ach bože rozbože!

  3. A co rozkoš, pánové? Jednalo-li se původně o rozkošatělý koš, urazila rozkoš pořádný kus cesty zajímavějším směrem. Všem v duchu posílám košaté jmelí v rozkošném košíčku, přibarveném košenilou, pro drsnější romantiky pak aspoň virtuální pohled na Cutty Sark.

  4. LÁSKO BOŽE LÁSKO

    Říkal jí
    že je krásná
    a ona šla
    neb krásné dívky
    vždycky jdou
    te šeredné povídal
    utíkej
    rozkošná
    a ona taky hned roztála
    neb i tyto rády
    běží
    a to je dobře
    protože
    lásko bože lásko
    a bežala ovečka
    hore do kopečka…

    Veselé krizování…

  5. S Kazi, Tetou a Libuší bychom mohli hledat cos společného pouze na základě existence patvarů Rozkazi, Rozteta a Rozlibuše.
    Ale proč myslíte, že je to patvar?
    Dále, prosím, nevím, co je Cutty Sark. Mohl by mi někdo ….?
    Náhodný komjdoucí: mně to neevokuje. Třeba rozpuk není ani od sebe, ani k sobě. Nebo je? Mně už to v tom věku holt tak neevokuje.

  6. Cutty Sark je známá nádherná plachetnice, čajový klipr, nyní muzeum zakotvené v Londýně a jméno má podle klounové figury (to je taková vyřezávaná postava, obvykle mythická, na předku plachetnice), veselé holky s nakrátko ustřiženou košilkou – angl. cutty sark.

  7. ODĚVNÍ ptákovina

    Ustřiženou má košilku
    neb je to je holka
    na chvilku

    Kdyby to byla dáma
    na delší dobu
    měla by řádně vyvinutou
    róbu…

    Veselé krizování…

  8. podle mě rozkrok je popis situace, kdy – třeba při překračování nějaké rozměrnější překážky – vám prasknou gatě právě uprostřed a nějak se to slovo politicky korektně posunulo k popisu toho, na co vám začalo při tom táhnout.

  9. Rozpuk je (podle mě) na všechny strany kolem dokola. Je to jako rozvoj x vývoj – vývoj je dopředu, rozvoj do široka. A co výpuk? Vypuká kde co, ale výpuk jako takový ne a ne, leda že by splynul s foneticky podobným výbuchem.

  10. Nemíním zde popisovat rozborku ani sborku rozkroku, to přenechám jiným. Měl jsem totiž dobře nakročeno, ale pod sněhem byla zamrzlá kaluž. Nevím čemu se čumilové pak smáli, ale mně do smíchu nebylo.

  11. Donesly se ke mně noviny: Město X vybudovalo útulek pro zatoulané psy za 40 milionů Kč. V ČR umrzlo y bezdomovců. Rozjímám.

  12. Ti psi si své bezdomovectví nijak nezasloužili, jejich smutná situace je jen vinou lidí, kteří si je nezodpovědně pořídili a pak se nedokázali o ně postarat. Bezdomovci si svou beznadějnou situaci způsobili obvykle sami. Navíc jim tenhle způsob života většinou vyhovuje a nikdo je nesmí nutit žít jinak, takže ani policie, ani zdravotníci jim nemohou bránit třeba zmrznout.
    V místě, kde bydlím já, (Praha 7) jsou úřady k bezdomovcům benevolentní a starají se – je tu Armáda spásy, Naděje, Sananim, Ymca(dávno není jen pro křesťany), ubytovací loď Hermes,
    a výsledkem je,že se sem stahují z celé Prahy a okolí, takže – ať se pro ně udělá cokoli, vzápětí jich právě proto přibude a je potřeba udělat znovu a ještě víc, aniž by na to někdo další přidal korunu. Jediné spravedlivé řešení – domovské právo a povinnost domovských obcí se o své občany starat, odporuje politice lidských práv. Tak nevím – chtěl jste na ně přispět? uspořádat sbírku jako na psí útulek? nebo se jen spravedlivě pohoršit na ostatními, co se taky nestarají? kolik bezdomovců máte v bezprostředním okolí? My tady hodně, a čím dál víc – už nás to všechny nejen obtěžuje, ale i zmáhá. A není to proto, že by se úřady nestaraly, jsem členkou sociální komise a komise komunitního plánování, tak opravdu vím, o co jde, ale řešení nevidět. A nejen u nás. Rozjímejte.

  13. Díky za Cutty Sark i za cutty sark.
    Pokud jde o to, komu kdy na co táhne: mně táhne na čtyřiasedmdesát, ať již mi praská kdekoliv cokoliv.
    Pokud jde o psí útulky a útulky pro bezdomovce: nejsem si jista, lze-li tyto dva problémy srovnávat. Jistě zdaleka ne všichni bezdomovci se jimi stali vlastní vinou, ale zmíněný Hermes je jedním z dokladů, že těch vinných je i tak víc než dost. Psy si – na druhé straně – pořizujeme my lidé z nejrůznějších důvodů. Canisterapie je rozhodně jedním z nich, vodicí psi a psi pomocníci jsou dalším z nich a i psí kamarádství je fajn věc. Už vůbec nehledě k tomu, že takový bezdomovec vám člověka zavaleného troskami nebo lavinou nevvyčmuchá a nevyčmuchá, o vyhledávání drog, výbušnin, zlodějů, ztracených dětí … atd. ani nemluvě. Neslyšela jsem ještě o psovi, který je bez domova vlastní vinou nebo který prochlastal vlastní boudu event. pelech. Zato jsem slyšela hodně o psech bez domova v důsledku toho, že jsme my lidé blbci. Být bez domova je hrozné a klobouk dolů před těmi bezdomovci, kteří se snaží ze všech sil a střízliví z té situace vybřednout. Mám-li čím, přispívám na psí útulky. Díky jednomu (policejnímu) z nich mám zpátky svoji kamarádku, úspěšnou canis – a aromaterapeutičku (zdravý pes krásně voní. Ke zdravému bezdomovci jsem si ještě nečichla, tak nevím; namazaný bezdomovec nevoní ani zdravý, což je znát i na dálku) a se smyslem pro humor. Ale zároveň si např.pravidelně kupuju bezdomovecký časopis, který je, mimochodem, výborný.
    Máte, Jožine, nějaký recept na to, jak bezdomoveckou situaci vyřešit? Nepodpora psích útulků mi nepřipadá jako účinné řešení. Ale já jsem ovšem laik. Tedy laička. Mimochodem: vy se nesmějete, vidíte-li JINÉHO člověka, který upadl na ledu? Až příště na něčem (případně do něčeho) upadnete, zkuste si představit na svém místě JINÉHO člověka. Mně to funguje. Vidím-li např. svým duševním zrakem úplně jinou ženskou, jak zoufale balancuje na nejvyšším schůdku dlouhého zledovatělého schodiště a pak dlouho jede po zadech dolů, rozhazujíc rukama i nohama, a rozsype dole velkou nákupní tašku plnou drobných kutáleníschopných předmětů za přihlížení nadšených diváků, je to fakt sranda. Akorát že ta ženská jsem náhodou tentokrát já.
    Omlouvám se za rozkecanost a zavazuji se, že teď budu zase dlouho příspěvky jen číst. Jako vždy s potěšením.

  14. Porušuji slib, ale opravdu jen velmi krátce. Paní Věro, myslím, že po bedlivém prostudování policejních zápisů by se nějaký výpuk našel. Třeba: Po dostavení se našich orgánů na místo události došlo k tomu, že předpokládaní pachatelé provedli výpuk v paniku s následným úspěšným pokusem o útěk přes náš varovný výkřik “třikrát stúj!”.
    Obnovuji slib.

  15. Děkuji za přínosná rozjímání. Bezdomovci jsou vnitřně velmi strukturovanou skupinou a umrzli z nich “jen” nemocní, kteří byli závislí na alkoholu, případně jinak psychicky nemocní, kteří se o sebe nedovedli postarat. Je svobodný ten, kdo se o sebe nedovede postarat? Já myslím, že není. Špinaví a infekčními nemocemi oslabení jedinci s námi jezdí v prostředcích MHD, potkáváme je na nádražích Českých drah. Jsou zdrojem nákazy, takže je vyháníme ven z prostředků MHD i z hal nádraží ven. Psychicky nemocní lidé by se ale měli léčit, je třeba k nim přistupovat diferencovaně, ale to se mnohdy neděje. Velmi si vážím všech, kdo pro ně cokoliv dělají. Sám se snažím pravidelně finančně přispívat charitě, protože vím, že pokud dám peníze přímo bezdomovcům, tak je promění za alkohol.

  16. Vážený Jožine, toto mé oslovení není jen formální záležitost, neboť si skutečně vážím každého, jenž nemá na problémy bezdomovectví pohodlně “modrý” názor. V čase mediální slávy toho nyní již zemřelého bezdomovce, jenž nalezl novorozeně někde v kontejneru, žádal tehdejší ředitel psychiatrické léčebny v Bohnicích MUDr. Ivan David o finanční prostředky pro léčbu všech psychicky nemocných bezdomovců – což je podle tvrzení tohoto psychiatra naprosto převažující část. Připomenul jsem panu řediteli, že býval ministrem zdravotnictví za sociální demokraty a když se co ušlechtilý ochránce bezdomovce mediálně angažuje i pražský primátor, měl by si dát pozor na vlastní židli, neboť podle mé vlastní zkušenosti s péčí o ochrnutou manželku nejsou mezi našimi lékaři větší zrůdy než ti, kteří i pod bílými plášti skrývají modré ptáky. Pan ředitel mi odepsal, že barva stranické legitimace nemůže být rozhodující, neboť každý lékař se musí řítit svým přísahou stvrzeným posláním a pomáhat všem nemocným. Už za měsíc jim z ředitelské židle v Bohnicích začal pomáhat jiný lékař se stejným posláním.
    Přeji všem Slovodníkům dostatek času k rozjímání v celém příštím roce, který pro mne předznamenává nedávno doručená novoročenka, nadepsaná “Průserům Fstříc 2010”.

  17. Milá Stařeno, nedělejte neuvážené sliby, byla by škoda si navzájem nepsat milé pitominky a (nebo) výtrysky či výpuky geniálního ducha (to v případě pánů přispěvatelů). Já jsem léta pokládala za největší srandu, když vzal vítr pánovi klobouk, až do chvíle, kdy jsem potkala kluka, kterému vzal vítr diplomku, kterou nesl svázat. To byla opravdu legrace, samozřejmě jsem se připojila a skákali jsme a chytali papíry a tak jsme se nasmáli, až jsme z toho spolu začali na čas chodit.

  18. Ještě pro Stařenu – kdyby měl dotyčný zavalený chudák flašku rumu, vyčenichali by ho bezdomovci nato tata, ne že ne.

  19. Pokud jde o MUDr Davida – peníze pro všechny bezdomovce na léčení jejich psychických problémů by byly peníze vyhozené směrem k MUDr Davidovi a patrně jeho tunelu, protože NIKDO z bezdomovců, který by potřeboval pomoc psychiatra, se o ni ucházet DOBROVOLNĚ nebude (kdo o ni stojí, ten ji samozřejmě má), a nařídit ji nelze, pokud není dotyčný zbaven svéprávnosti, a to je velmi komplikovaná právní záležitost, o kterou musí požádat příbuzní atd. atd.

  20. že děkuje paní Věře Diblíkové za zveřejnění větší části argumentů pro obhájení “modře” pohodlného názoru na bezdomovectví. Dokud psychicky nemocný neagresivní jedinec sám uvědoměle nedoje k přesvědčení, že nemocný je on – nikoliv okolní společnost – může podle logiky modrých ptáků svobodně a svéprávně i zmrznout nebo roznášet různé fyzické nakažlivé nemoci. O pronikavé logice těch, kteří se honosí v rozkroku gulama mám své mínění a ani sebemenší nakročení k pokroku od nich neočekávám. Po ischemické chorobě mozku nám manželku zbavenou svéprávnosti – a to na naše soudní poměry velmi hbitě, neboť jsem se nechal ustanovit jejím opatrovníkem. Ovšem ani společným úsilím tří sourozenců se nám nepodařilo našeho alkoholem zničeného nejmladšího bratra dostat někam za katr, kde by mu byla poskytnuta nezbytná lékařská péče. O svobodě a lidských právech jedince v této společnosti mám nepříjemně praktické zkušenosti. Žije jako bezdomovec a často i krade. Argumenty o možném tunelu jsou mi k smíchu, když chybí to základní – dobrá vůle, když skutečná lidskost se poměřuje ušlechtilým a často na odiv dávaným vztahem k němé tváři. To i já raději oněmím a dávám si pozor na to, kam na ulici šlapu. Sběr psích exkrementů a jiného zajímavě roztříděného a hodnoceného odpadu probíhá v této ekologické společnosti často nedokonale a má svá “špecifiká”. Vždyť někteří věčně opilí bezdomovci jsou takový póvl, že ujídají našim miláčkům v supermarketech ukradené konzervy!

  21. Pane Kramáři, hned, jakmile jsem začala do Slovodne psát, byla jsem upozorněna, že na tuto stránku politika nepatří. To, že vás nikdo nenapomenul, neznamená, že s vámi ostatní souhlasí. Své politické názory si nechte pro fóra, která se tím zabývají. Toto je fórum pro jazykové fóry, ne politickou frustraci.

  22. Věro, myslím, že jeden z problémů je opravdu v tom DOBROVOLNĚ, když se ti lidé dostali za hranici, kdy přestali vnímat své ohrožení a je nad Slunce jasnější, že se ze začarovaného kruhu SAMI nedostanou, protože nejsou SCHOPNI se správně rozhodnout. Zde už má jen místo SOLIDARITA zdravých a silných ke SLABÝM a BEZMOCNÝM, jinak už přehnaný INDIVIDUALISMUS slabé nepřímo zabíjí. Každá ideologie (platí to i pro náboženství) se zvrtne ve fanatismus, pokud člověk nemá v sobě lásku a z ní vyplývající milosrdenství. Názorně nám cestu ukázala malá, a přitom velká žena – Matka Tereza, takže nemusíme vymýšlet vymyšlené. Prakticky nám předvedla, že její řešení je funkční.

  23. Vážený Jožine, moc Vám děkuji. Jste nejen inteligentní, ale i lidsky vnímavý a proto bych Vám nejen svou ruku kdykoliv rád a bez obav podal.

    Vám, vážená paní Diblíková, bych ruku podal také rád – a nejspíš na usmířenou. Pokud byste mne totiž poznala blíže, pravděpodobně byste došla k náhledu, že jestli jsem z něčeho opravdu hodně frustrován, pak je to ze skutečnosti, že můj opravdu velmi dobrý soused letos nepřežil střet se zdravotnictvím, střiženým podle gusta jeho modrých spolustraníků. Je mi jej opravdu líto.

  24. Je to právě v tom DOBROVOLNĚ. Nedobrovolně je NÁSILÍM, a to se dnes nedělá. Sama jsem se snažila (a nejen já, i pracovníci archivu v zámečku a dost dalších lidí) dostat ze Stromovky evidentně pomatenou paní, která tam přežívala od léta, ale nebyla šance jí nějak pomoci. Policajti o ní věděli, přemlouvali ji, sedávala v zimě před ruským vyslanectvím u jejich strážní budky, takže s ní diskutovali celé noci. Nechtěla se hnout. Ani netuším, jak a kde vlastně skončila, ale pokud se podařilo ji nalézt v bezvědomí, mohla být hospitalizována. Moc je mi jí líto, ale nikdo nikoho dnes násilím nikam tahat nebude, pokud na to nemá výnos od soudu. Měli jsme problém se zmateným sousedem, který ohrožoval celý dům jak hmyzem, tak možností požáru – měl byt vyplněný novinami, a mezi nimi jen průlezy, zápach se linul celým domem, a pomoci nebylo. Už umřel, ve svém zdevastovaném bytě. Tohle je hrůza, která může potkat na stará kolena kdekoho. Ale nemůžete vnutit pomoc tomu, kdo o ni nestojí.

  25. Pane Kramáři, ruky podání si nechte, já jsem členka ODS a tak mě urážíte zcela programově. O tom, proč jste se tak zarputil, jste nás informoval již před časem, a dokud jste byl ODS placený, tak vám nevadila.

  26. Budu neustále opakovat, k výše uvedenému se mi při kafi chce adhocnout pouze toto. A budu velmi demagogický včíl. Omlouvám se.
    Ze všech 100 procent potřebných co jsem jich za život poznal, bylo opravdu potřebných tak nanejvýš deset procent, jinak samé vyžírky, závistivci a nefachčenkové. Dát jim do ruky lopatu, by alespoň odhrnuli sníh, tak na vás vystrčí zadek. Veselé po vánocích taktéž krizování a prasečí chřipkování…

  27. Vážená paní Diblíková, nemám úmysl Vás osobně urážet – vždyť Vás osobně blíže neznám ale přesto si myslím, že krom volebního programu své politické strany máte jistě i své vlastní názory. Ovšem Vám by se to uražení téměř povedlo, kdyby mělo být pravdivé Vaše tvrzení, že mne někdy v minulosti platila ODS – případně jiná politická strana. Celý svůj aktivní život jsem byl vždy placen pouze za vytváření ekonomických hodnot, neboť praní mozku svých bližních za poctivou práci nejenže nepovažuji, ale vždy zásadně odmítám. Za politické přesvědčení majitelů firmy, a ani za jejich případnou náboženskou víru, nemám přece ani ze zákona žádnou odpovědnost. Ale respektovat jejich názory jako zaměstnanec ve vlastním zájmu musím. Obzvlášť, když tito členové ODS nám neustále připomínali, že vyplacením mzdy jakékoliv závazky jejich firmy vůči nám – zaměstnancům – končí a žádné jiné nároky nám nevznikají. Takže nikoliv ODS nevadila, nýbrž poznaná nutnost respektovat “právo” momentálně silnějšího a programově asociálního. No a ani dnes já – trpělivý evolucionista – k té připisované zarputilosti vůči ODS nemám vážný důvod. Vždyť mne ten můj zemřelý soused před nástupem do nemocnice zavčasu informoval, že všech sedm statečných členů místní vesnické organizace ODS jednomyslně odsouhlasilo její rozpuštění, neboť pro své snahy a názory se dostali do společenské izolace a cítí se tím být nespravedlivě diskriminováni. Takové samorozpuštění politické organizace bez násilí a bez namáčení v politickém soutěžení považuji za opravdu avantgardní nakročení tím vskutku pokrokovým směrem, protože krom technických nemá revoluce rád. Že se k tomuto kroku u nás na vsi jako první odhodlali právě straníci z řad ODS tuto stranu v mých očích jedině šlechtí, ale přehnaným optimismem nenaplňuje.
    Závěrem se vracím k tématu a už preventivně se omlouvám, že vloudilý rozkrok chápu výhradně politicky. Ten mnou nezaviněný politický rozkrok je zřetelný vždy, když si pravá i levá u nás ve jménu pokroku vykračují svorně a zásadně opačným směrem v bláhové naději, že je do takového i sebemenšího kroku neschopného rozkroku nenakopne někdo pokrokovější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *