Růžolící

Nekorunovaný král písniček o zvířátkách, hostující prof. Zych…

Na kraji prašné silnice
seděla v slunci slepice,
slunce se míchalo s prachem
a já už teď trnu strachem,
neboť vím, co přijde dál.

Jak tam ta slepice seděla,
najednou popad’ ji hlad,
nejprv byl malinkej docela,
pak začal vnitřnosti rvát.

A zrovna tehdy náhodou
dešťovka lezla po silnici
a slípka, hladem trápená,
shlédla to zvíře růžolící.

Skočila po ní bez váhání
s rychlostí sokola
jelo tam právě tehdy auto
vlítla mu pod kola.

Řidič, jak spatřil tragédii,
podívat hned se šel,
zachtělo se mu slípku míti,
ukradnout si ji chtěl.

Když se však sehnul pro nebožku
na žížalu si stoup’,
jak sklouznul, pad’ by možná na zem,
kdyby tam nebyl sloup.

Že sloup byl z dřeva kvalitního,
hřebíky pobitý,
tak pod ním zůstal řidič ležet
na místě zabitý.

A kdo to viděl,
tak ten poučení poučné získal velice:
že není vůbec bezpečné a vhodné
chovat žravé slepice.

5 odpovědí na “Růžolící”

  1. Já to vidím tak, že právě ta nevinně vyhlížející růžolící žížala je ten nebezpečný zabiják, který vlastně zavinil smrt žravé slepice a zachtivavého řidiče. A taky se myslím, že to šlápnutí botou přežila a dále na okraji silnice číhá na hladové slepice a mlsné řidiče.

  2. As I can see,our goddamn generation has also its poets,that’s great! It makes me feel better,I almost thought that all people of my generation spend all day watching “reality” shows in TV while their children smoke ganja in local park:)
    May you be honoured,proffesor!

  3. Jiz dlouho jsem se tak nezasmala … diky Vam se ma fantazie probudila a ze jsem si to vychutnala ? to ano :-)))))))

  4. Nevím, z jaké je Jamie generace, ale pokud ne z té, co profesor Zych (nar. 1952), pak se raduje nemístně. (Mimo mísu.) Dlužno též podotknout, že ta poezie je stará – nebo mladá – zhruba 35 roků.

Napsat komentář: Kateřina Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *