Už dlouho probíhá soutěž o rým, či verš na slovo HOUSLE. Dosud nikdo poctivý verš nevynašel. Zkusil jsem a do soutěže zařazuji svůj výtvor:
Verš na slovo HOUSLE?
veni, vidi, vici!
Traktor přejel mou sle-
pici.
Uzná mi Gabriel (můj věrný kritik) a valné shromáždění komentátorů slovodníků tento výtvor jako platný pokus? A vynajdou moji milí a tvořiví souslovodníci další možná řešení starého rébu?
Jiřulka
JP připodotýká: verš se nemusí nutně rýmovat?
hudební škola
Co trápí mne i moje housle ?
Snad jen trpně zkouslé,
rady mého učitele,
poslal bych ho do …
Houslistovo pokoření hmyzem
Už umělec dohrál,
odložil své housle.
Boj s komáry prohrál.
Zatvářil se kousle.
Další pokus:
Od cvičení na HOUSLE
si odpočnu
a obejmu nah nahou sle-
čnu.
Musím ovšem konstatovat, že kousle a přibrousle jsou zatím jediné známé pokusy – snažte se slovodníci, ať se tu projeví naše bezkonkurenční kreativita !!!
Aby to mělo lepší rytmus, šlo by to upravit:
Od chození do houslí
si odpočnu,
když obejmu nahou slí-
pku kvočnu.
Pozor, jedná se o základní tvar HOUSLE, neuznávají se odvozeniny. Není problém najít verš na HOUSLEMI, HOUSLOVÝ, HOUSLISTA, . . .
HOUSLISTA
Ten pán se zbláznil dočista,
ruplo mu, jak se říká, v bedně,
když přes napjatá ovčí střeva
rytmickým pohybem tam a sem,
znásilňuje ten kus dřeva
bývalým koňským ocasem.
Tento verš vytvořil Jiří Dědeček
Dávám zde jako příklad verše na odvozené tvary, který ale neřeší rým na základní tvar HOUSLE
Jen pokus, který trošku kulhá. Ovšem napadla mě k tomu sloka druhá, kterou ale nelze publikovat. Nevím, co to mám v hlavě. hihihi!!!
Ty třímáš v rukou housle
z nich vyluzuješ teskný tón
co chceš nám, milý posle?
Máš v kufříku též saxofon?
Prosím, neházejte kameny mým směrem. Zdravím
Nechceš hrát na housle ?
Nechceš hrát na skřipky ?
Tak si z nás nedělej
ty laciné vtípky.
Jiřino, sem s tou druhou slokou ! Nebo budem házet digitální kameny!
Kámbek.
Hlava dutá, meta vábná:
hrát zde páté housle.
Oči klopím, mnu si bradu,
navracím se troufle.
Ten pán,
co tu hrál na housle
vypadal poněkud
obtloustle.
.
Já fakt nemůžu, protože to, co mi vyplynulo z hlavy, je hrozné. To bych tu tedy měla reputaci. Takže – račte prominout!
Básník jenž rým nemiloval,
oblíbil si housle,
krajinou se potuloval,
na svém bídném osle,
po putykách vyhrával
leč přišel v brzku o slech,
naposled si zaskřípal
a naposled vydech.
Jiřulka: řešení pomocí lomeného rýmu je geniální. 3x gloria!
Jana: Dokonce dvouslabičný rým!!! Bomba!!! I s tím nekorektním „t“ v „obtloustle“ je to na nobelovku!
Jiřina Baláková: Tak to pošli pod jiným jménem, ne?
Problém je možno řešit elegantně pomocí vhodné akustické konstanty.
Kdo to hraje na housle, šmidlipidlibum
Písničku tak falešnou, šmidlipidlibum
Já mu housle rozšlapu, šmidlipidlibum
A bude mít po ptákách, šmidlipidlibum.
A tak rýmovat bych mohl klidně dál.
Uviděl jsem v nekonečnu
na housle
hrát
nahou sle-
čnu…
tak básnil Jiří Suchý již před dávnými věky.
Za sebe bych dodal:
Vlastním staré housle,
dlouhá léta jsou sle-
pé a hluché,
ztratily čich i hmat.
Však jejich hlas
ten budu navždy milovat
Tak jako virtuoz
po partu doznělém
setra z čela pot
odloží housle,
tak Jágr Jaromír
po matchi dohraném
do šaten odejda
zuje si brousle.
Syneček zavrzal na housle,
příbuzní hleděli užasle…
Spravoval jsem housle,
chyt mě přitom houser.
Malé ousle, prťousle,
hrálo rádo na housle.
🙂
Pane Suchý, máte ve mně už dlouho obdivovatele! A jak roky běží, moje úcta k Vám se dále posiluje. Od Vás i ty blbé básničky nejsou vůbec blbé, ale krásné a poetické. Ale hlavně to, co já bídně a nízce vydřu, Vy už dávno jste vytvořil v mnohem hezčím a ušlechtilejším tvaru.
Tváří-li se můj stroj (s windows) kousle,
neváhám a ladím housle.
Stihla tě nepřízeň osudu?
Trápí tě vazbou tuhou zle?
Řekni, já plakat nebudu
a začni hrát na housle!
Jan na housle
pyšně válí
ráno v altánku
Tam mlhou sle-
pýš se valí
zrovna ke spánku
K pauze hráč ztich
tu slepýš šláp
Hou slepice
housle pomstěte!
Vždycky jsem hrával druhé housle,
teď stojím tiše u dveří.
Všechno své nosím sebou,
slepý však hladovému nevěří.
Veni, vidi, fugi! Jedno slovo co by se rýmovalo s houslemi tu nevidím, nejspíš neexistuje, přesunu si ho do šuplíku „Nevyřešené záhady a paranormální jevy“ 🙂
Nemáš-li rým
na housle,
neskákej proto
v Nusle. (:
Za pstruha na másle,
zahraji vám na housle,
písničku o vesle,
co kdesi na Visle,
vyměnil jeden blázen za housle.
Společník, ramena povisle,
na lodi tváří se nakysle.
Nadává: „Osle, osle, osle!
Jak můžeš pluje po Visle,
na vesle závisle,
vyměnit veslo za housle?“
Tam kdesi v dálce na Visle,
kde vrba tyčí se převisle,
naděje, že usedne doma do sesle,
pro blázna jeví se vyhasle,
hraje-li v peřejích na housle.
PROFOUS VRZAL NA HOUSLE
SULTÁN MU JE PROKOUS
TEĎ VYHRÁVAJÍ PROKOUSLE
TÝRL SE SMĚJE DO FOUS
V lese v lese na pasece,
mravenec se zvolna nese.
Co to slyší, co to hraje?
Cvrček skřipky protahuje:-)
Mravenec je nervózní,
i když hra je famózní.
Zavolá: „Kamáradi!“
ti poslouchaj cvrčka rádi:-)
Jak to hraje,
proč to cvičí,
mě to totiž strašně ničí.
Cvrček hráti nepřestává,
mravenec ze země vstává,
doboje se s cvrčkem dává.
Cvrček kašle na housle,
mravenec ho zakousne:-)
To to lítá, to je rána,
Ferda kousat nepřestává.
Cvrček nechce bíti kouslý,
vzdává se proto houslí.
Housle, housle housličky,
to jsou ale srandičky:-)
Vmíchal se tam brouček Pytlík,
vylil na ně vody pytlík.
Ferda ten se potom zklidnil,
uznání za boj sklidil.
A co ten co hrál na housle?
Ten se tvářil dost kousle:-)
ale nic s ním nebylo,
pivečko to zpravilo:-)
To je konec mojí básně,
loučím se,
mějte se krásně:-)
Neboj se ničeho se neboj
a třeba bylo nejvíc zle
vždycky se najde někde člověk
který se vejde na housle…
(Jan Skácel)
nahou slovy – klíčem jsou mi housle
mluvím hudbou – hraji rety skouslé
Přispívám českou lidovou z Podblanicka:
Dědeček má mandolínu,
babička zas housle,
babička to naštemuje,
dědeček si ….
a teď ne a ne si vzopomenout,jak je to dál.
ještě jedna zatím nejmenovaná možnost, jak to obejít.
Zpráva z vězení
báseň od Martina Řeháčka (13/7/2007)
Píši na vesnici,
sms hezkou,
nemaje klávesnici
zapnutu českou,
milá má čte :
Chybis mi vic,
nez Daliboru housle,
pasek i tkanicky,
bachari odnali,
spatne vsak koukali :
hej hou – sle !
Quijote a Sancho
-Až vymyslím verš na housle,
pošlu tebe milý posle.
-Doufám, pane, že to bude trvat,
hodlám ještě poobjedvat.
Až však zhltnu tyhle knedle,
uvidíte mě hned v sedle.
Teda dámy a pánové, rýmovat housle, to hezký oříšek.
Sice mě políbila múza na první pokus asi za minutu,
ale na druhou stranu pokud mi teď nedá francouzáka, tak to bude úspěch poslední…:-)
Jak house našlo housle
Znám jednu malou kachničku,
co přebývala v rybníčku.
Spokojena se svým osudem,
plavala od břehu za břehem.
Že nadané to bylo house,
ve chvilce kdy našlo housle,
spokojeně začlo hrát
houslové house krásný part.
Pro LVVI: Malá kachnička, která je nadané house, by patřila do červnového oddílu Zoologicky orientovaná metonymie, protože to musí být vůl jak lev.
Kdo?
No přece ta husokachna!
Detaily 🙂 ale uznávám že jsem se spíše věnoval zvuku než logice, máte pravdu…husokachna pěkný nesmysl…místo kachničku nahraďte ono slovo slovem husičku… chyba hloupá…
Husokachna je byť ne zoologicky,leč kulinárně, zcela v rychtyku, neb je dietnější než obě původní, nemajíc tolik tuku, jsouc ptákem suchozemským, nikoli vodním, takže ji lze pěstovat i na dvorku, má-li dost vody k pití a máčení potravy. Jinak je to (snad) kachna indická nebo pižmová, chuti lahodné, P.T. publiku doporučeníhodná. Housle, housličky, na břehu vodičky popletly husičky a kachny, potvory, zmátly i autory!
Husokachna náleží i k nedávno probíranýn kompozitům.
Asi bych to ale nejed. Řekl jsem si to třikrát posobě a jako bych měl v hubě bláto zahuštěné polystyrenem nebo dřevitou vatou. Fuj!
Tak to jsme chtěli, snad každá generace si to zkusí a skončí u houslí pokousaných…. I já jsem před několika desítkami let uronil toto:
POHOSTINNÉ VYSTOUPENÍ
Tato mladá houslistka
s vlasy černými jako osud
očima laně
a prsty hadími
pobláznila místního dirigenta
natolik
že uprostřed první věty
/ již pevně rozhodnut
opustit ženu a tři nezletilé
děti /
vrhl se na virtuózku
vytrhl jí vzácný nástroj z objetí
a žárlivě ho zašlapal
do pódia
…a její dávné housle
jeho chtíčem zkouslé
už nevydaly tón…..
PS. Historická škoda je
nevyčislitelná…
No ovšem, co takhle toto:
PAGA NINA
něhou
slepá
děva lepá
v housle
vpálila svůj
hřích
krutě nástroj zobjímala
hudba plála
jak mrazivě si hrála
pevně k lásce rozkročena
divožena
v krvi mužů
hořel sníh
no a na závěr, do třetice.., nějakou lacinou houslovou insitnůstku
VRZAL
Pod bradu si housle dal
do ouška své milé hrál
a milá se mu odměnila
přestala být na něj milá …
Pokud to někoho zajímá….
A ještě jedno PS.
Kdyby byl někdo tak laskav a poslal mi na mail tu nekonečnou ženu páně Suchého, celou, byl bych vděčen. Jsem i v tomto směru nedovzdělán…
Děkuji
Jaroslave, říkejte jí berbera, nebo ji ochutnejte, aniž ji oslovíte. Kulinární předsudky jsou stejně zpozdilé, jako ty ostatní. Mezi námi, je to mňamka!
Jestli by na talíři nebyl lepší kočkopes…
housle = svisle
Maně (a marně) přemýšlím, zda je nejsprávněji kachnohusa, nebo-li zhusená kachna, či husokachna, či-li pokachněná husa. My jí domácky říkáme huskačka a samcovi Hus-Kačer, a protože má rád housky, taky houskačer. Teda říkali.
Snědli jsme s chutí včera
našeho huskačera.
býval na dvorku náš hus,
káčá tam jen pár hus,
jinak je dvoreček pus
t a prázden a já tu s
houslemi svými
vymýšlím rýmy.
Do soutěže o nejdelší absolutní verš přihlašuji:
Pavlík jde se sestrou Hankou,
paklík nese se strouhankou.
třese svojí sestrou Hanka
sype v chvojí se strouhanka
PS.
Jirko, jsem rád, že žiješ a slovodne oživlo.
Nekoukej na milou zle
že omylem rozsedla housle,
vždyť housle zakouslé do nohy(?)
je pohled doslova pro bohy.
Až kdyby rozsedla smyčec,
tak by byl s muzikou šmytec.
Kdekdo se slovíčky kouzle
má v mžiku rým na HOUSLE,
když já marně koukám na papír,
připadám si málem jak tapír.
Marně pak vpravo i vlevo,
hledám to básnické střevo.
Rozsedl jsem tchánu housle,
od té doby slýchám: „Ty osle!“
Nejdelší verš neznám, ale tohle se dá číst i dedadu (jak říká Ferdinand Havlík)
Ivo! Dal idol větu, jak ojet peška: Tak šeptej o kajutě v lodi Ladovi.