Škubánky

Harykova kuchařka III, jak jinak …. opět ze středního Polabí:
Kucmoch, také kucmouch, mezi vzdělanci známý jako škubánek, nebo škubánky. Jak ten název vznikl se asi přesně neví. Výkladů je více: jeden z nich – prý z německého „etwas gut´s machen“, ale věřte tomu. Nesporná je jedna věc. Ať už posypané mákem nebo tvarohem, někdy také tzv. pracharandou, to jsou sušené a rozdrcené křížaly, je to chuťová balada. A co teprve, když si to, co v poledne zbylo, večer opečete na sádle. K tomu pak pasuje i pivo a spíte natotata, ani vám nevadějí ty boule za ušima, ke kterým jste při konzumaci vzácné pochoutky přišli. Ale pozor! Při vaření nezapomenout na deset šťouchů do kucmouchu. Tedy dobře propracovat; tak udělejte raději patnáct.

16 odpovědí na “Škubánky”

  1. A víte, že u nás se říkalo – sedm šťouchů do kucmouchu? Maminka dělala kucmoch moc dobrý, s mákem a politý máslem, ale mně nejvíc chutnal ten večerní, kdy se zbytek usmažil na sádle a podával s osmaženou cibulkou. Jé, to byla dobrota. I bez pivečka.

  2. Chybí mi tam brambory, ale jinak to nemá chybu a ta technolgie jestli 7, nebo 14 šťouchů závisí na tom jak dlouho to vydržíte se slinami v puse.

  3. Počet šťouchů do kucmouchu záleží na tom, kolik mouky do bramborového kucmouchu chceme zapracovat. Liší se krajově.

  4. Dámy a pánové, já jsem myslel, že se bude debatovat o genezi slov kucmoch, hoď bidlo přes bidlo a zablabuňky. A zatím z toho vylezla krajová kuchařka. Taky dobrý, ale kde je podstata věci?

  5. Škubánky znám již od své babičky z jižních Čech. Pravda, že nejradši je mám pečené na sádle a k tomu pořádný hrnek mléka, ale poraďte někdo s mým problémem. Mám malou hospodu na vesnici v podkrkonoší a ráda bych škubánky udělala i mým hostům, ale ráda bych je podávala s něčím jiným než s mlékem, pivem nebo tvarohem atd………… Líbilo by se mi se škubánky kus nějakého masa, ale nemám s tím zkušenosti. Už jste to někdo vyzkoušel? Třeba s nějakou klobásou ? A jak upravenou, atd. Díky všem

  6. Myšando, k opečeným škubánkům pasuje podle mých zkušeností na kostičky pokrájený a osmažený špekáček. A čím zapít? Čím jiným než správně vychlazeným pivem – pije se v dlouhých a plných doušcích.

  7. Ale musí to být špekáček!!! a ne eurounijní moučný červ s limitovaným obsahem tuku. Do osmaženého špekáčku když se vidličkou píchne, tak se musí leknout, vycáknout a zasvinit okolí v okruhu dvou metrů. V tomto ohledu se mi v posledním čase osvědčil klobásový kabanos truším z Olešnice. Doporučuji smažit na černém pivu s cibulí.

  8. Musela jsem nastudovat dvě kuchařky, abych zjistila, oč tu běží. Moje maminka škubánky asi nikdy nedělala a tudíž jsem neměla co zdědit. Chytré kuchařské knihy říkají, že se škubánky vykrajují lžící namočenou v rozpuštěném tuku. Myslím si, že odtud název: kdyby se měla krmě vykrajovat, trvalo by to věčně k nelibosti strávníků. Přidáme-li na tempu u vykrajování, už se jedná víceméně o škubání, ale ještě ne o drbání.

  9. Ke škubánkům je nejlepší husa, která se jimi vykrmí a pak poslouží jako hlavní chod s dozlata vypečenou křupavou kůžičkou, zelím a knedlíkem. Zapíjíme pivem.Howgh!

  10. A knedlíček bramborový, do červeného zelí hrst rozinek. Též kachnička může být, s cibulí a jablkem v břišní dutině. a to Zelí pro celý okres!

  11. V podkrkonoší se tradovalo: Vyjíždí nevěsta na voze z rodného stavení (ten žebřiňák má samozřejmě plný výbavy) a panímáma za ní volá: „Kolik šťouchů do kucmouchu?“ „Pět!“ „Tak si s Pánembohem jeď!“, z čehož plyne, že počet šťouchů do uvařených brambor, do kterých se nasype mouka a nechá spařit, je důsledně krajový.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *