Pecka a šlupka

PraPraOtec Čech roztržitě posnídal třešně i s peckami, zapil PraPrazdrojem a pár hodin na to měl nutkání. Utíkal pod pralípu aby si ulevil, sklouzl však po slupce od banánu a děly se věci… Od té doby zove se hlučná rána šlupka případně pecka.

7 odpovědí na “Pecka a šlupka”

  1. V podstatě je situace popsána přesně až na malou chybičku. V době prapraOtce Čecha byly banány u nás zbožím neznámým (dostaly se k nám až nedávno) a tudíž těžko mohl klouznout po šlupce z banánu. Klouzl po něčem zcela jiném. Ozval se rána popř. pecka. Jen mi není jasno, jak se tam dostala ta šlupka.

  2. Není rána jako rána. Ránu můžeme slyšet, pak pořádné ráně se u nás říkalo šupa. Šlupka byla rána o hodně slabší, ale i ta dovedla člověka polekat. Pecka – to byla silná rána na branku nebo prudká smeč. Nu a pak máme rány na těle i na duši. Když se ráno podívám do zrcadla a vlasy mi trčí všemi směry, tak mám opět ránu. Jo rána, zas rána.

  3. To nebyla slupka od banánu, ONO tam zanechal bratr Lech, který měl stejný problém s třešněmi a Prazdrojem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *