Soustrast je vždy „komunikována“ (1) jako upřímná soustrast. Nezřídka je soustrast pouze formálním plněním společenské povinnosti a kondolér (?2) si v duchu říká: „konečně jsme se ho zbavili“.
1.Komunikovat je ohavné slovo v případě, kdy nahrazuje české oznámit.
2. Kondolér jsem vymyslel pro potřeby SlovaDne.
3. Moje matka komentovala úmrtí politických velikánů slovy: „Mrtvý, prt ví!“ (4)
4. „Mrtvý, prt ví“ matka nikdy nepsala, a tak si nejsem jist zda tam byl ten vykřičník:-)
Soustrast je nádherně utvořené slovo! Soulad, soužití, soukolí, sousoší, soustátí, soukat, souměrný, soumrak, soutok a s odpuštěním soudruh, všechno je to hezky spolu (jenomže co sousto, soumar, souchotě ?). Ani ten soupeř nevypadá tak hrozně jako protivník a soutěž je lepší než závod. Protilož si nedokážu představit, ale proč to nezkusit? Nevím si rady se soubojem a budu to promýšlet.
Nejen soumar, sousto a souchotě. Ale co kyž se v samoobsluze zeptám: sou brambory?
V samoobsluze musíte otevřít oči.
Už vím: souchotě jsou vícenásobné soulože s chotěm.
Ke kondolérům, kondolentům a jiným jistě milým indolentům a indolentkám mám jednoduché toto:
PTÁKOVINA xxx
Mám já vážnou chorobu
ta mě táhne do hrobu
Cestou jen tak pro legraci
vezmeme to přes kremaci
Tam naposledy pěkně z dáli
omrknu si
pozůstalý…..
/Nevím, jestli jsem náhodou s tímto už ve Slovu neexhiboval, s přicházejícím jarem ztrácím přehled…/
Jinak, soudruh podle vzoru souchotě pak měl být ten kdo jako tento…, tedy vícenásobně vymrdává.., vyjebává se svými druhy…. ???
Omlouvám se, ale vhodnější slovesa jsem zatím nenašel…
Jaroslave, není to č.p. 69?
Postrádáte strastiplnou soustrast? Já ano, je mi totiž moc líto, že se nám poněkud odmlčuje Gabriel. Gabrieli, budíček! Nástup na oslavu jmenin! Připíjím na zdraví a na výdrž s nezdvořáky.
Kondolér je ozdobou recepcí a pohřbů, stejně jako irské banshee. Je to jistě velmi šaramantní (viz Rada a Žák – Bohatýrská trilogie) pán poněkud retro vzhledu, něco jako buclatější Ondřej Havelka. Pak je ještě kondotiér, gondoliér, dompteur a torreador – všechno mužná a ctihodná povolání. Nějak se mi do toho pořád plete ještě sňatkový podvodník, ale souvislost bude patrně hlubinně psychologická. Souchotě mají mormoni a mohamedáni, pan premiér a MUDr Rath mají pouhé souhromádky, původně to kamarádky. Pak ještě vtípek z minulosti- z DBK: „Jsou ložnice?“ „No dovolte, prodavačka!“
Kdyby to paní máti někdy napsala, věděl byste, že je to PRD, ne prt..
A co taková komunikace komunisty a kominíkem na veřejné komunikaci?
Jako protějšek soustrasti je souslast, což jsme zažívali jako děti, sdílejíce jednu žvejkačku, a nyní mladiství při sdílení jointa.
Kdyby jen Gabriel (bez nějž tu pustneme jako stádo neostříhané), nám se odmlčují pánové i dámy, přímo davy dam! Chce to zpřesnit a zpřísnit nejen docházku, ale zejména pečlivá zpracování písemných domácích cvičení!
Věro, naše naříkání je plad prtné, pokud se Gabriel sám neprobudí. Když se mi nechce, tak to je u mne horší, než když nemůžu. Jak je tomu u Gabriela, to opravdu netuším.
obávám se, že Gabriel se probudil již dávno, ale nám je to prd platné. soulož, soused a soustoj jsou označení pro párové polohy, z nichž označení soused naprosto ztratilo na svém původním významu. dlužno dodat, že soustoj se neujal vůbec a solulož rozpučela nebývalými směry, takže při souložení se dnes zdaleka nemusí jen ležet. tedy podle toho, co jsem se o tom dočetl ……….
Tak SOUBĚH se málo provozuje, on totiž muž se spuštěnými kalhotami běží podstatně pomaleji, než žena se zdviženou sukní, řeší to až emancipační oblečení žen, kdy i ona má spuštěné kalhoty, ale zase se při tom nedá běžet.
Určitě ne moc rychle. Ale domnívám se, že se jedná spíš o disciplinu z různých trampských závodů (hod kufrem a pod.) a to tzv. běh třínohý, kdy mají dvojice závodníků jeden k druhému přivázanou nohu, což je ještě infantilnější legrace než závod v pytlích nebo hasičské soutěže.
Vyslechl jsem: „Dovolte, abych vám popřál upřímnou soustrast“. Měl jsem chuť se přes vážnost situace smát a dodat: „Vám taky šťastnou a veselou soustrast.“
Kdysi jsem vyslechl rozhovor dvou fanoušků na rychlostní zkoušce Rallye Škoda: „Hele, jak se řekne, když gratuluješ pozůstalejm k úmrtí?“ „Já nevím, vole, něco jako kondomovat“.
Upřímnou soustrast bych popřál normálu, pokud by hloupost se ztratila v lokálu. Protože normál by marně hledal, že normálem je, hlouposti želel by upřímně.
J-sou strasti na které si často zaděláme sami, při nichž žádná soustrat nepomůže snížit jejich dopad.
domnívám se, vážení a milí kolegové, že pana G., kterého tady houfně vzýváme, probudí a přiláká pouze vkusně přednesené zaklínadlo-přivolávadlo. v tomto zaklínadle-přivolávadle se musí minimálně 11x opakovat kouzelné slovo „zelí“. a to vše v následující struktuře: úvodní formule-zelí, zelí, zelí-první 1/2 přednesu-zelí, zelí-druhá 1/2 přednesu-zelí,zelí-závěr-zelí-závěrečné vyvolávání-zelí,zelí,zelí pro všechny! maně si pamatuji, že jsme takhle na konci 20tých let minulého století vyvolali paniku na komoditní burze v novém yorku. to byla panečku mela!
No..co takhle ještě soustruh, abychom byli důslední
Na druhé straně kondotiér (z quatrocenta) byl podle mého spíše
potulný dobrodruh , a “ nájemný vojín ve vojště“, a tudíš spíše dobrodružné, než ctihodné povolání…ačkoliv , nakonec,proč ne? Kdo to dnes posoudí ?
Jojo, odmlčeli jsme se. Ale pilně čtu a čtu a žasnu, na co Slovodníci nepřijdou. Mám pocit vlastní nedostatečnosti, a když mě konečně něco napadne, zjistím, že už to napadlo přede mnou někoho jiného.
Jestli G. také jenom čte a žasne, to si netroufnu hodnotit. Spíš spí než nespí.
Je pozoruhodné, jak se tu vesele prdí a souloží, když se má mluvit o pohřbu. Mne tedy napadá soustrast souchlast a soužranice..a pak tedy klasicky souslast na loži a nějaké ty zažívací potíže…ale to si troufám proto, že jsem na pohřbu ještě nikdy nesoustrastila.
Co takhle souputník? Nemá být soupoutník?
Ptákovina 201
Až mě dají do penálu
až zaklapne dekl
chci slyšet jen samou chválu
jinak bych se vztekl…
Toť vše pělgřimové slovodní, soupoutníci soustrastní …
Souputník zřejmě souvisí s putníkem ( a sputníkem).
Ještě nebylo sounož, souručenství, souuh a souška (učitel, -ka) a souspřeží, v tomto případě 4-, jež kopytem čtvermonohým zdusanou tepají půdu.
klakonko! nebuďte tak upjatá suchoprdka!
Soustrastit se suchoprtkou upjatou…, no toto…!!
Oho, já mohu být i Suchoprdka upjatá
neb jsem Sviňák a kdo je víc!
Na pohřbech nebývám vždy dojatá
Same, tys jistě s Postoloprtic!
chyba lávky milá klakon! jsem totiž vzdáleným potomkem komandanta Wenceslawa z Koutů, přímého účastníka lítých bojů u proslulé zdi letohrádku Hvězda, kde položil život za věc stavů dne 6. listopadu léta páně 1620, zanechav doma mladou ženu/vdovu s pěti hladovými krky.
Jednalo se snad o pětihlavou saň? To by byl poslední doložený výskyt magického stvoření u nás! Gratuluji p.S.H. k takovým předkům, jiní mají saně jen tchýně.
tedy už chápu, že těchto pět hladových krků bylo dohnáno k emigraci na divoký západ. Proto jste tak zkušený ve věcech soustrasti, potažmo kolových hradbách. ale proč se tedy zahrabáváte v Postoloprdech?
dovolil bych si Vás poopravit drahá klakon – nikoliv Postoloprdech anóbrž Podstoloprdech. ovšech překvapila jste mě tím, že jste téměř neomylně uhádla, že jsem naplavenina. nečekal bych, že mám po těch létech ještě švábsko/moravský akcent. a jen okrajové sdělení pro váženou paní Věru D. paní Věro! nevěřila byste, jakými předsudky trpí prostý lid a jak krutý umí být (jak jsou zblblí pisálky rádoby pohádek). z pěti krků zbyl jen ten můj. a to jsme všechny hlavy byly militantními vegany. nedivte se, že od té doby jsem opět najel na maso.
Ubohý Same, dejte si i ZELÍ!!
Vážený a milý Same,
mnohé jsem v daleké cizině překousl, ale Vaše zmínka o krutosti prostého lidu, dokonce tvrzení o předsudcích, jichž je prostý lid pln, mě zastihly již v rodném zápecí.Prostý lid je slovní spojení, které je okouzlující. Božena Němcová dokonce psala sprostný lid.Rovněž tak míti prostý, leč čistý šat, zpívat prostonárodní píseň, Šrámkův až k pláči prostý věneček kvítí, prosím, může prosté oko zůstat suché? Myslím, že ani prodvousté.Prostý lid je štítem pro velkohubé spasitele. S pozdravem Na dřepčíky zelné hrr.
………. a jak zatočit s takovým dřepčíkem? pomáhá vydatné zalévání a kropení rostlin, protože dřepčík vodu špatně snáší, ale doporučuje se také sypati na záhony a rostliny tabákový prach, nebo postřikovati rostliny roztokem směsi, kterou si zhotovíme, když 1,5 kg mazlavého mýdla rozpustíme ve vodě a přidáme 2 kg tabákového výtažku a vše zředíme vodou na obsah 100 l. Postřikovati smí se směsí pouze za podmračna ………… z čehož plyne, že dřepčík je neřád nekuřácká, nerad se myje a ke všemu to je neplavec!
To já taky (až na to mytí). Jeden zahradník říkal, že se nad záhonem dřív přetahovalo prkno, natřené lepem.
A proč je dřepčík, když žádné dřepy nedělá, ale skáče jak blecha?
Na dřepčíky platí pan Peleška, poradce zahrádkářů z českého rozhlasu. Sice je dřepat nenaučí, je známo, že starého dřepčíka novým kouskům nenaučíš, ale zato jim pěkně vychytá blechy. Jak se také se někdy říká: „naučí je tomu, že v kostele se nehvízdá“. Když dřepčík zaslechne jen jedním uchem zmínku o panu Peleškovi, hned se pakuje ze zahrady pryč, obyčejně k sousedovi.
Na dřepčíky pozor, prosím pěkně, jinak by vás mohli brčálníci /zelení/ pohnat až k stolci nejvyššímu momentálně natíranému rozmanitými lepy….
Jinak je to docela roztomilá večerníčkovská figurka , dřepčík.., a má i zajímavé kamarády – nosatce, sekáče, bramborníčky, sklípkánky, zlatohhlávky, roháčky, hnojníky, píďalky a sociální vosičky…
Zkrátka blbě v lese šlápnete a můžete chytit deset let natvrdo, když vás nějaký ekopošuk zatepla bonzne….
Milý Gabrieli, dřepčík je možná podle vzoru hepčík, ale brouk se jmenuje dřebčík.
Jirko, brouk se nejmenuje dřebčík, ale dřepčík. Lze si to ověřit v Naučném slovníku zemědělském, díl 1., str. 1053, heslo „dřepčíci“. Heslo zpracoval fytopatolog Prof. dr. F.Miller, DrSc. Dřepčíků je jako svatých v nebi. Opisuji ze Slovníku: polní, zelný, pestrý, obilní, černonohý, rdesnový, stébelný, olejkový. Zřejmě by se našli i další zástupci dřepčíků. Všichni jsou škodliví.
Existuje ale drabčík z čeledi drabčíkovití. Je to také pěkné kvítko, ale dřepčíkovi se jen velmi vzdáleně podobá. Ani se ho bát nemusíme, v hospodářství prý neškodí.
Podle drabčíků se nejspíš jmenuje barva DRAPOVÁ (něm. drab), babička tak říkala barvě příšerných hladce-obrace punčocháčů, ba – vrstevnící jistě s odporem vzpomenou – i punčoch, které jsme jako děti museli nostit, kluky nevyjímaje (vzpomínáte na ty krátké kalhoty a punčochy k nim? dnešní děti nevědí, co mají!) A pasu nemajíce, měly jsme se ségrou takové podvazkové živůtky. Chachá, sexy podvazkový pas – ten si nechte do erotických snů, tohle byla krutá realita. Jo a na ty dřepčíky teda zkusím hulákat PELEŠKA! nad záhonem, schválně, co to udělá (zejména se sousedy).
Věro Diblíková, pozor! Hulákat na dřepčíky, to ano, jen ne zašlápnout. Jak už naznačil wbgarden, zelení nelení, jsou stále ve střehu. Dnes zašlápnete hovnivála a může se vám stát, že jdete před kárnou komisi zelených. Zelení jednají v zájmu zachování netknuté přírody velmi přísně, jejich verdikt vám může zkomplikovat v očích veřejnosti pověst.
Ovšem takový zhulákaný dřepčík.., no, nevím, nevím….
Jinak o ekopošukismu zde:
/pokud to někoho zajímá…/
http://wbgarden.com/nove/slunce/index%202.html
Dřepčíky zašlapávat je hrozně obtížné, jsou to mršky čiperné a skáčou, jak jsem již shora poznamenala, jako blechy. Šlo by místo toho zašlapávat zelené? Co do škůdnosti – kam se na ně dřepčíci hrabou.