Vzpomenul jsem si na dávnou genderově zločinnou otázku: Proč se ženský malujou a voněj? Protože sou šeredný a smrděj.
Analogicky k tomu se mladým manželkám říká stará proto, že jsou mladé.
Někteří pánové (kdo z vás na to má?) suše vymění starou starou za novou, mladou starou, čímž si přidělají nové starosti, zvlášť, když si pořídí i nové mladé (DIY vnoučata). My, klasičtí dědečkové a babičky, dobře víme, že sebemilovanější prapotomečci jsou největším potěšením, když usnou, a ještě lépe, když si je odpočinutí rodiče zase odvezou. Teď si představte, že jste v tomhle věku rodič, navíc bez možnosti potomečka aspoň občas delegovat milujícím prarodičům z vaší strany. K tomu – cokoli nepříjemného se vám od vaší mladé staré uděje, bude s uspokojením kvitováno bližními obého pohlaví – chi-chi. BTW – kyš, kyš – kyselý pocit chápu, ale to strouhání mrkvičky mi zůstalo záhadou. Ale už je to relikt jen pro pamětníky.
Proč jste se upnuli akorát na starou (v jakémkoliv věku)? Přece se říká i (můj / tvůj / její) starej?
Ale proč se říká „dýchánek“? A proč „douška“? Doušek chápu, ale ten snad nemá samičku?!
1. Dech souvisí s duchem, duch je latinsky spiritus a špiritus na dýcháncích požíváme. S dechem prý také souvisí tchoř. O souvislosti s důchodcem etymologický slovník nic nepraví.
2. Doušek samičku má, ale teď ji nepouští ven, aby stihla napéci cukroví.
Stařenko, douška: 1. dobrá pomůcka, když ještě nebyly textové editory, 2. oblíbená akvarijní rostlina (douška hustolistá), 3. mateřídouška – její objevení krásně popsal K. J. Erben, 4. do ouška své dívce jsem šeptal to, co neměli slyšet jiní, když jsem byl zamilovaný až po uši.
P.S. (Post scriptum ad 1.) – také je to douška. Proč? Protože to tak někdo vymyslel, aby nemusel pracně přepisovat celý text, když si na něco dodatečně vzpomněl, co by mu v textu scházelo.
Jožine, byl jste zamilován po uši od kštice nebo od plosek nohou?
Stařenko, dýchánek bych odvodil od nadýchaných rób a nadýcháných sladkostí. Samozřejmě ne nafuněných, ale lehkých a lákajících k mlsání (platí pro obě komodity).
Při zamilování by bylo výstižnější „až po kolena“, protože snad jen od kolen dolů člověka zamilování nepostihne. Zejména mozek zamilování vypíná zcela spolehlivě – jistě většina z nás si vzpomene, jak po nějakém čase doslova užasl nad tím, proč a do čeho byl někdy (obvykle jen krátce) zamilovaný. A s láskou (tou dospělou) to mělo málo společného. Na druhou stranu se mi dnešní protahované a manželstvím nezavršené lásky taky moc nelíbí, o módním propagování neheterosexuálů nemluvě.
„Maminko, tatínku, já se šíleně zamiloval. Bude svatba.“ sděluje Pepa rodině u nedělního oběda.
„A koho si budeš brát, Pepíčku?“
„Frantu, jak bydlí dole u potoka.“
„Cože????!!!!! Toho komunistu??????“
Ale Věro, stačí se začíst do dívčí literatury, kterou hltaly naše babičky: V ní jsem nalezl, že když mladí muži zahlédli pouhopouhý odhalený dívčin kotník, dostávali z toho psotník (tak nějak se tenkrát tomu vzrušení říkalo). Dnes, když vidíme dívky s hlubokými dekolty, musíme zůstat chladní, jinak by nám harašilo. Závěr: Ženské si mohou za všechno samy.
Vzpomenul jsem si na dávnou genderově zločinnou otázku: Proč se ženský malujou a voněj? Protože sou šeredný a smrděj.
Analogicky k tomu se mladým manželkám říká stará proto, že jsou mladé.
Někteří pánové (kdo z vás na to má?) suše vymění starou starou za novou, mladou starou, čímž si přidělají nové starosti, zvlášť, když si pořídí i nové mladé (DIY vnoučata). My, klasičtí dědečkové a babičky, dobře víme, že sebemilovanější prapotomečci jsou největším potěšením, když usnou, a ještě lépe, když si je odpočinutí rodiče zase odvezou. Teď si představte, že jste v tomhle věku rodič, navíc bez možnosti potomečka aspoň občas delegovat milujícím prarodičům z vaší strany. K tomu – cokoli nepříjemného se vám od vaší mladé staré uděje, bude s uspokojením kvitováno bližními obého pohlaví – chi-chi. BTW – kyš, kyš – kyselý pocit chápu, ale to strouhání mrkvičky mi zůstalo záhadou. Ale už je to relikt jen pro pamětníky.
Teda Jaroslave, to je HNUSNÝ!!!!!, dost jsem se zasmála.
Jazyk zde demonstruje relativitu času – po boku některé osoby se i půl roku může jevit jako věčnost…
Stará je od toho, že se stále stará, až je ze všeho ustaraná.
Proč jste se upnuli akorát na starou (v jakémkoliv věku)? Přece se říká i (můj / tvůj / její) starej?
Ale proč se říká „dýchánek“? A proč „douška“? Doušek chápu, ale ten snad nemá samičku?!
1. Dech souvisí s duchem, duch je latinsky spiritus a špiritus na dýcháncích požíváme. S dechem prý také souvisí tchoř. O souvislosti s důchodcem etymologický slovník nic nepraví.
2. Doušek samičku má, ale teď ji nepouští ven, aby stihla napéci cukroví.
Stařenko, douška: 1. dobrá pomůcka, když ještě nebyly textové editory, 2. oblíbená akvarijní rostlina (douška hustolistá), 3. mateřídouška – její objevení krásně popsal K. J. Erben, 4. do ouška své dívce jsem šeptal to, co neměli slyšet jiní, když jsem byl zamilovaný až po uši.
P.S. (Post scriptum ad 1.) – také je to douška. Proč? Protože to tak někdo vymyslel, aby nemusel pracně přepisovat celý text, když si na něco dodatečně vzpomněl, co by mu v textu scházelo.
Jožine, byl jste zamilován po uši od kštice nebo od plosek nohou?
Stařenko, dýchánek bych odvodil od nadýchaných rób a nadýcháných sladkostí. Samozřejmě ne nafuněných, ale lehkých a lákajících k mlsání (platí pro obě komodity).
Jirko, to je jasné, od kštice to být nemohlo, protože když je člověk zamilovaný až po uši, tak mozek musí zůstat mimo.
Pokud je zamilování jen povrchní, mozek zůstane mimo i tak
Při zamilování by bylo výstižnější „až po kolena“, protože snad jen od kolen dolů člověka zamilování nepostihne. Zejména mozek zamilování vypíná zcela spolehlivě – jistě většina z nás si vzpomene, jak po nějakém čase doslova užasl nad tím, proč a do čeho byl někdy (obvykle jen krátce) zamilovaný. A s láskou (tou dospělou) to mělo málo společného. Na druhou stranu se mi dnešní protahované a manželstvím nezavršené lásky taky moc nelíbí, o módním propagování neheterosexuálů nemluvě.
„Maminko, tatínku, já se šíleně zamiloval. Bude svatba.“ sděluje Pepa rodině u nedělního oběda.
„A koho si budeš brát, Pepíčku?“
„Frantu, jak bydlí dole u potoka.“
„Cože????!!!!! Toho komunistu??????“
Ale Věro, stačí se začíst do dívčí literatury, kterou hltaly naše babičky: V ní jsem nalezl, že když mladí muži zahlédli pouhopouhý odhalený dívčin kotník, dostávali z toho psotník (tak nějak se tenkrát tomu vzrušení říkalo). Dnes, když vidíme dívky s hlubokými dekolty, musíme zůstat chladní, jinak by nám harašilo. Závěr: Ženské si mohou za všechno samy.
Když ti začne harašit, pomůže ti arašid. (Jan Vodňanský).
Jaroslave, kam si ho mám strčit?
Jožine, neprovokuj!
Včera říkal řidič v autobuse, že ježdění v zimě není zdaleka tak nebezpečný jako v létě, když po ulici běhaj málem nahatý ženský. Tak nevím.
Prosím, hlavně nebrat osobně !!
Kdo neví kam strčit burák
je měsezdá pěknej….
O irák se v žádném případě nejedná….
Vymejšlíte, WBG, zbytečně sofistikované šarády. My znalí východoevropských jazyků víme: durak.
Omlovám se, že bez souhlasu úřadu vymejšlil jsem šarádu…
No jo, mám nízkou sociální inteligenci, myslel jsem to opravdu, ale opravdu vážně.