Stát si na svém znamená zjevně to same jako „Za svou pravdou stát“. Když za pravdou stojíme a je dost velká, tak se za ní můžeme dokonce i schovat. Stojíme-li však na svém, tak to pouze pošlapeme…
30 odpovědí na “Stát si na svém”
Za svou pravdou si státi je, pravda, ustálený a dnes už asi už i kodifikovaný význam inkriminovaného výroku. Je ale avšak nýbrž hodné pozoru, proč takový ryze rurální (stát si na svém pozemku) výraz zabstraktněl a zakysl do vlastenecko – buditelsko – a (s odpuštěním – nemyslím to zle) snad i disidentsko – hrdinského významu „stát si na svém názoru“. Na názoru se nestojí, na názoru se trvá. Já příkladmo trvám na tom, že Gambrinus se za posledních pět let zle pohoršil a kvasí ve spilce tak tři dny místo obligátních deseti, a pámbu ví, jak to potom dodělávají. Lepší Kozel Gambrinusa!
Jéžíšmarjá Gambrinus, taková pošetilost, proboha, jak vás to jen mohlo napadnout…
Radegast
To je chlast
A kdo nechlastá
Radegasta
Je …
A basta
Jinak dělat si z pravdy neprůstřelnou vestu, a jeětě navíc v pokročilém věku.., no nevím, nevím…
Na svém si opravdu nerad stojím, a ešče tak by mi po něm šmatlali
jiní/é/. Mám na ctěné mysli pochopitelně rozoumek.
No též mi to takto občas souvisí i s tou výše již zmíněnou pravdičkou. Líž pravda…
Veselé krizování a vepřové chřipkování…
Kozel bývá u nás v tescu dost zaprášený. Čím by to mohlo být, to doopravdy nevím, zas až takový znalec nejsem a o všelikých bubenících slyším poprvé. Kde to prosím teče ?
Tambor se jmenuje po letech vzkříšené pivo královédvorské, dokonce v Žatci získalo na loňské souteži zlatou medaili, tuším, že to bylo v kategorii jedenáctek, ale takhle z voleje si nejsem jist
„Mor Die, to byla dívčina, ta byla s modrýma vočima….“, snad tak nějak se to zpívá v jedné české dechovkové písničce (ozvěnu těch slov mi uložil do paměti kdysi svým sugestivním podáním skvělý herec Josef Bek).
Zpět k tématu – jen pro otrlé: kdysi přišel kolega výrazně pozdě z oběda s vysvětlením: „byla tam fronta, a jak jsme zvolna postupovali, chlápek přede mnou povídá „Pane, stojíte mi na ocase!“ „???“ „ale no tak, vod bažanta“ , páč nesl zastřeleného bažanta, jehož krásný dlouhý ocas coural po zemi. Tak jsme MUSELI na pivo“. MMCH dostali jsme nádherného bažanta od pána, který ho vyhrál v tombole a jeho paní nemá ráda zvěřinu a odmítla se s tím dělat. Já to dělám ráda, protože ta pírka jsou jedno krásnější než druhé, ale už u křídel jsem začala podléhat lehkému zoufalství – u kuchyně nemáme dveře (nojo, móda je móda, je to pár let, co jsme je nechali vybourat – taky revize od plynařů mi to radila) a oba kocouři moc pomáhali (málem až do hrobu). Tak jsem křídla i krk s hlavou uřízla i s peřím, ocas taky, a naaranžovala jsem to do půlky dýně – no, jako živej! bylo to tak efektní, že jsem k tomu postavila flašku myslivce a vystavila zátiší na balkoně, kde sklízelo zasloužený obdiv všech návštěv, dokud nebyla flaška prázdná. teprve pak jsem mohla obojí vyhodit.
Pan Bek nejspíš zpíval mordyje, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, chodívával jsem s ní na špacír do háje zelenýho…
Nemá to nic společného s Dyjí, ale nejspíš to bude z francouzského mon dieu, teda můj bože. Josef Lada v knížkách o kocouru Mikešovi nebo chytré kmotře lišce (a možná i v jiných) používá zase pardyje, což je proboha
Na Moravě s Mormony nic nemáme, zato zde chováme někde morky a moráky, ke kterým ale v Čecháh byli krutější, když je nazvali krůtami. Stalo se tak asi proto, že se krocan snadno vydráždí červenou barvou a pak řádí jako smyslů zbavený.
Když morák s morkou putovali do zaslíbených Čech, museli přes Českomoravskou vrchovinu, po útrapách cesty vypadali jak zámory a všem na potkání o krutostech putování vykládali.Odtud krůta. Ale protože macho morák usoudil, že by jméno kruťák snižovalo jeho sexuální rating, zůstalo ponižující označní jen na jeho UBOHÉ ZNEUŽÍVANÉ a DOMÁCÍM NÁSILÍM otupělé ženě, která se nedokázala bránit. S novým jménem KROCAN založil na památku svého moravského původu CAMORRU, která řádila jak Černá ruka, v Německu Rot Handle (kdo to někdy kouřil, ví, o čem je řeč). Sodoma a GoMORra.
Spolužák sodoma se občas v komoře pravda pobýval, a někdy i se spolužačkou močigembovou, jménem myslím ymtraud, a pravidelně se tam sjížděli tenkrát velmi oblíbeným kondenzovaným mlíkem, na kouření přitom ani nepomysleli. Joj, to byla dobrota..
Jinak kdesi poblíž tu odedávna žila jedna dobračka, které říkali čamora, nebo čamoura, už nevím, dlouho jsem ji neviděl…
Veselé krizování…
Za svou pravdou si státi je, pravda, ustálený a dnes už asi už i kodifikovaný význam inkriminovaného výroku. Je ale avšak nýbrž hodné pozoru, proč takový ryze rurální (stát si na svém pozemku) výraz zabstraktněl a zakysl do vlastenecko – buditelsko – a (s odpuštěním – nemyslím to zle) snad i disidentsko – hrdinského významu „stát si na svém názoru“. Na názoru se nestojí, na názoru se trvá. Já příkladmo trvám na tom, že Gambrinus se za posledních pět let zle pohoršil a kvasí ve spilce tak tři dny místo obligátních deseti, a pámbu ví, jak to potom dodělávají. Lepší Kozel Gambrinusa!
Jéžíšmarjá Gambrinus, taková pošetilost, proboha, jak vás to jen mohlo napadnout…
Radegast
To je chlast
A kdo nechlastá
Radegasta
Je …
A basta
Jinak dělat si z pravdy neprůstřelnou vestu, a jeětě navíc v pokročilém věku.., no nevím, nevím…
Na svém si opravdu nerad stojím, a ešče tak by mi po něm šmatlali
jiní/é/. Mám na ctěné mysli pochopitelně rozoumek.
No též mi to takto občas souvisí i s tou výše již zmíněnou pravdičkou. Líž pravda…
Veselé krizování a vepřové chřipkování…
Já si stojím za svým Bernardem a Tamborem. A Prazdroj občas taky není špatnej.
No Urquel samozřejmě! Tambora já nedouk neznám!!!!!
V komplexním hodnocení cena/kvalita vítězí Kozel nad Bernardem.
Kozel bývá u nás v tescu dost zaprášený. Čím by to mohlo být, to doopravdy nevím, zas až takový znalec nejsem a o všelikých bubenících slyším poprvé. Kde to prosím teče ?
Tambor se jmenuje po letech vzkříšené pivo královédvorské, dokonce v Žatci získalo na loňské souteži zlatou medaili, tuším, že to bylo v kategorii jedenáctek, ale takhle z voleje si nejsem jist
DÁ SE ZA SVÝM SI I LEŽET?
To se i kotrmelce dají dělat.
Pánové, stůjte si za svým nebo za cizím, já si stojím za svou!
vlastně na svém a na své.
Než bych si stál za svým, tak já si občas sedím na vedení, říkává mi to manželka.
Je lepší dobře ležet než špatně stát, třeba na svém
Přísloví ale varuje, Qwakoši: „Mladí ležáci, staří žebráci“. Dále platí: „Každý je tak starý, na kolik se cítí“. Ještě že mi slábne i čich…
Čich em čich tam nám už je to všecko jedno
to Jaroslav Pavelka: Proc bychom meli s jistym pivem zachazet pri sklonovani jinak? Stojim si tedy za svym „Lepsi Kozel Gambrina“.
prefectionist: Pravidla si hovoří po svém, hospodě narostl zobák jinak.
A také pochopitelně:
1. Zeus
2. Diusa
atd
A co mor Die
„Mor Die, to byla dívčina, ta byla s modrýma vočima….“, snad tak nějak se to zpívá v jedné české dechovkové písničce (ozvěnu těch slov mi uložil do paměti kdysi svým sugestivním podáním skvělý herec Josef Bek).
Zpět k tématu – jen pro otrlé: kdysi přišel kolega výrazně pozdě z oběda s vysvětlením: „byla tam fronta, a jak jsme zvolna postupovali, chlápek přede mnou povídá „Pane, stojíte mi na ocase!“ „???“ „ale no tak, vod bažanta“ , páč nesl zastřeleného bažanta, jehož krásný dlouhý ocas coural po zemi. Tak jsme MUSELI na pivo“. MMCH dostali jsme nádherného bažanta od pána, který ho vyhrál v tombole a jeho paní nemá ráda zvěřinu a odmítla se s tím dělat. Já to dělám ráda, protože ta pírka jsou jedno krásnější než druhé, ale už u křídel jsem začala podléhat lehkému zoufalství – u kuchyně nemáme dveře (nojo, móda je móda, je to pár let, co jsme je nechali vybourat – taky revize od plynařů mi to radila) a oba kocouři moc pomáhali (málem až do hrobu). Tak jsem křídla i krk s hlavou uřízla i s peřím, ocas taky, a naaranžovala jsem to do půlky dýně – no, jako živej! bylo to tak efektní, že jsem k tomu postavila flašku myslivce a vystavila zátiší na balkoně, kde sklízelo zasloužený obdiv všech návštěv, dokud nebyla flaška prázdná. teprve pak jsem mohla obojí vyhodit.
A víte, jaký je rozdíl mezi starým a mladým myslivcem? (mladý spává se zajíčkama, starý s bažantem).
Pan Bek nejspíš zpíval mordyje, to byla dívčina, ta s těma modrejma očima, chodívával jsem s ní na špacír do háje zelenýho…
Nemá to nic společného s Dyjí, ale nejspíš to bude z francouzského mon dieu, teda můj bože. Josef Lada v knížkách o kocouru Mikešovi nebo chytré kmotře lišce (a možná i v jiných) používá zase pardyje, což je proboha
Slováci zase říkají MOR HO!!
Já se mořím sám. Po dlouhém přemýšlení mě napadlo, že se asi někde na MORavě chovají i pokusná MORčata.
To je tu mormální, bo jinde na to maju beztak moratoria. Ni ?
Když na Moravě, tak Mormoni.
Na Moravě s Mormony nic nemáme, zato zde chováme někde morky a moráky, ke kterým ale v Čecháh byli krutější, když je nazvali krůtami. Stalo se tak asi proto, že se krocan snadno vydráždí červenou barvou a pak řádí jako smyslů zbavený.
Když morák s morkou putovali do zaslíbených Čech, museli přes Českomoravskou vrchovinu, po útrapách cesty vypadali jak zámory a všem na potkání o krutostech putování vykládali.Odtud krůta. Ale protože macho morák usoudil, že by jméno kruťák snižovalo jeho sexuální rating, zůstalo ponižující označní jen na jeho UBOHÉ ZNEUŽÍVANÉ a DOMÁCÍM NÁSILÍM otupělé ženě, která se nedokázala bránit. S novým jménem KROCAN založil na památku svého moravského původu CAMORRU, která řádila jak Černá ruka, v Německu Rot Handle (kdo to někdy kouřil, ví, o čem je řeč). Sodoma a GoMORra.
Spolužák sodoma se občas v komoře pravda pobýval, a někdy i se spolužačkou močigembovou, jménem myslím ymtraud, a pravidelně se tam sjížděli tenkrát velmi oblíbeným kondenzovaným mlíkem, na kouření přitom ani nepomysleli. Joj, to byla dobrota..
Jinak kdesi poblíž tu odedávna žila jedna dobračka, které říkali čamora, nebo čamoura, už nevím, dlouho jsem ji neviděl…
Veselé krizování…