Moji dva malí kloučci měli šulínky. Jak tomu říkají jako dospělí netuším, neb se o tom nebavíme. V kuličkách jsme žulili – možná, že je to opět jeden z dimorfismů mezi Čechy a Moravou. Též jsme s babičkou a dědečkem hráli žulíky, z nichž ten žulík se jmenoval Jolly Jocker. Pak jsme přešli na žolíky americké i s tím vznešenějším O. Mám za to, že když jde myslivec na šoulačku, nevidí v tom ani žárlivá manželka nic závadného, leč přesto – ta podoba… Babička vařívala šlejšky a sousedka tvrdila, že jsou to bramborové šulánky. Jo, a Lůca má kamaráda Žolíka. Žolím – pardon, želím, že už mě nic víc nenepadlo, ale jistě toho bylo zase až dost, doufám, že už bez hrubek.
Připravuji-li bramborové knedlíčky, válečky těsta na vále pěkně pošůlám. Šoulet příliš nesouvisí, ale též je výborný. S mladou husičkou… Teď však je počasí akorát tak na ledový salát.
Jó, to byly časy, když babička šoulela šulíky z bramborového těsta,
ty potom s mákem a cukrem polité sádlem, by ly mňam, mňam.
Určitě existovali lidé co šulili spoluobčany, ale s rozumem a úsměvem.
Dnes je šulení profesním doplňkem, téměř ve všech oborech, rozdíl je tde v tom, že při šulení schází ten úsměv, tan nahrazen výsměchem.
Zkrátka nastal čas šulení bez úsměvu, čas šulení s ignorancí, čas šuličů.
Ono se šulilo, šulí a šulit bude, s tím nic neudělali ani předkové, ani my si s tím rady nevíme – představa, že se ošulený culil blahem je scestná, to jsou jen vzpomínky mládím zlacené (a je jedno, z kterého století).
šulívají šuliči, ti, co se nechají ošulit, by mohli být eventuelně nazváni šuliny, ale připadá mi to příliš tvrdé. šáleni a ošáleni šáliči (i bez šál) by mohli skončit šalení (bydlí-li za řekou Moravou) a šalinou si dojet na Hůskovu 2, pokud jsou z Brna….
Taky se mi náhle prudce zachtělo vědět, co je na Húskově ulici v č. 2.
Už vím, vězte též: Česká společnost pro Positivní psychoterapii, vznik: 01.03.1994 Adresa: Brno, Húskova 2
A vidíte to – oficiální adresa na netu a jmenujou se tahle blbě: … pro Positivní … ačkoliv vznikli v r. 1994.
A tady jsou pořád takový neutuchající sváry o pravopisové prkotiny. Mimochodem, jaky je rozdíl mezi svárem a nesvárem?
Ne všechny výrazy uvozené předponou ne- jsou opakem svého základu. Návidět vrlé lidi nelze a zdravotně nezávadný člověk není duživý. Takto je také nutné chápat jako rovnocenné výrazy svár nestvůr a nesvár stvůr.
Tak to je starrý, to znám!
Což povídal lodní papoušek na každý trik eskamotéra a vždycky vyzradil, jak ten trik byl proveden. Eskamotéra to štvalo a pak řekl, no tehle kousek určitě neznáš! V tom ale vybuchl kotel a celá loď se rozlétla na kousky a když se většina kousků potopila, seděl na trámu eskamotér. Na rameno mu přiletěl papoušek: „Tak tohle fakt nevím, jak jsi udělal. Ale teda za moc to nestálo.“
A Čech povídá: „Kde jako?“ A Američan povídá: „Ano, my tu hlídáme světový mír.“ A Rus povídá: „A my se proti tomu samozřejmě musíme bránit“.
Ke sváru a nesváru: ta čeština je fakt těžká. Např. opak od smírného není nesmírný a opak od nebožtíka není božtík, o nebožce nemluvě. Ale lze říct „zdravotně nezávadný člověk“? Zdravotně závadná / nezávadná může být (třeba) potravina, v tom případě by to jistě mohl posoudit lidojed. Nevím, jak jsme na tom v tomto oboru s odborníky.
Znám šulitele i ošulené, těch druhých je daleko více.
Moji dva malí kloučci měli šulínky. Jak tomu říkají jako dospělí netuším, neb se o tom nebavíme. V kuličkách jsme žulili – možná, že je to opět jeden z dimorfismů mezi Čechy a Moravou. Též jsme s babičkou a dědečkem hráli žulíky, z nichž ten žulík se jmenoval Jolly Jocker. Pak jsme přešli na žolíky americké i s tím vznešenějším O. Mám za to, že když jde myslivec na šoulačku, nevidí v tom ani žárlivá manželka nic závadného, leč přesto – ta podoba… Babička vařívala šlejšky a sousedka tvrdila, že jsou to bramborové šulánky. Jo, a Lůca má kamaráda Žolíka. Žolím – pardon, želím, že už mě nic víc nenepadlo, ale jistě toho bylo zase až dost, doufám, že už bez hrubek.
Šulit (Shullit) je osobitý tvar menhiru, vzácně se vyskytující v Irsku.
Připravuji-li bramborové knedlíčky, válečky těsta na vále pěkně pošůlám. Šoulet příliš nesouvisí, ale též je výborný. S mladou husičkou… Teď však je počasí akorát tak na ledový salát.
Jó, to byly časy, když babička šoulela šulíky z bramborového těsta,
ty potom s mákem a cukrem polité sádlem, by ly mňam, mňam.
Určitě existovali lidé co šulili spoluobčany, ale s rozumem a úsměvem.
Dnes je šulení profesním doplňkem, téměř ve všech oborech, rozdíl je tde v tom, že při šulení schází ten úsměv, tan nahrazen výsměchem.
Zkrátka nastal čas šulení bez úsměvu, čas šulení s ignorancí, čas šuličů.
Ono se šulilo, šulí a šulit bude, s tím nic neudělali ani předkové, ani my si s tím rady nevíme – představa, že se ošulený culil blahem je scestná, to jsou jen vzpomínky mládím zlacené (a je jedno, z kterého století).
A já jsem vždycky myslel, že šulín je německy školník…
A co šálení? Takové šulení v romantických šatičkách…
Když jde o šulínka,valná většina mužských – když to žena uchopí pevně do rukou – se nechá ošulit kdykoliv a o cokoliv.
šulívají šuliči, ti, co se nechají ošulit, by mohli být eventuelně nazváni šuliny, ale připadá mi to příliš tvrdé. šáleni a ošáleni šáliči (i bez šál) by mohli skončit šalení (bydlí-li za řekou Moravou) a šalinou si dojet na Hůskovu 2, pokud jsou z Brna….
co je na Hůskové 2?
Z kontextu bych odhadl, že psychyatrická ambulance nebo blázinec.
Taky se mi náhle prudce zachtělo vědět, co je na Húskově ulici v č. 2.
Už vím, vězte též: Česká společnost pro Positivní psychoterapii, vznik: 01.03.1994 Adresa: Brno, Húskova 2
A vidíte to – oficiální adresa na netu a jmenujou se tahle blbě: … pro Positivní … ačkoliv vznikli v r. 1994.
A tady jsou pořád takový neutuchající sváry o pravopisové prkotiny. Mimochodem, jaky je rozdíl mezi svárem a nesvárem?
Lépe: psichyatrycká
Psichytrická Positivní.
A Ježikačo: Eši teda ste Brňók, tak šalinó v poho, ale Húskova se piše s čárkó, né s króžkem.
Svár a nesvár se k sobě má jako víno svařené s vínem správně vychlazeným.
Ne všechny výrazy uvozené předponou ne- jsou opakem svého základu. Návidět vrlé lidi nelze a zdravotně nezávadný člověk není duživý. Takto je také nutné chápat jako rovnocenné výrazy svár nestvůr a nesvár stvůr.
Tak betyčně rudný utrální rvózní tečný stor se cky rostů topírům.
Visej si dva netopýři a jeden druhému povídá: Na stáří se nejvíc bojím samovolného úniku moči.
Visej dva netopýři a třetí je vzpřímený. A jeden visící šťouchne do druhýho visícího: „Hele, von vomdlel!“
Tak to je starrý, to znám!
Což povídal lodní papoušek na každý trik eskamotéra a vždycky vyzradil, jak ten trik byl proveden. Eskamotéra to štvalo a pak řekl, no tehle kousek určitě neznáš! V tom ale vybuchl kotel a celá loď se rozlétla na kousky a když se většina kousků potopila, seděl na trámu eskamotér. Na rameno mu přiletěl papoušek: „Tak tohle fakt nevím, jak jsi udělal. Ale teda za moc to nestálo.“
Sedí Čech, Rus a Američan v letadle, když vtom přijde letuška a říká: „Ježíšmarjá, vy tři už jste tu zas?“
A Čech povídá: „Kde jako?“ A Američan povídá: „Ano, my tu hlídáme světový mír.“ A Rus povídá: „A my se proti tomu samozřejmě musíme bránit“.
Ke sváru a nesváru: ta čeština je fakt těžká. Např. opak od smírného není nesmírný a opak od nebožtíka není božtík, o nebožce nemluvě. Ale lze říct „zdravotně nezávadný člověk“? Zdravotně závadná / nezávadná může být (třeba) potravina, v tom případě by to jistě mohl posoudit lidojed. Nevím, jak jsme na tom v tomto oboru s odborníky.
Hmmm, existuje kriminalistický termín „závadová osoba“, třeba lze použít „zdravotně závadová osoba“ a máme zdravotnický….
Což se neříká „nejsi ty nějak vadnej/ná“ ?
Taky se říká : „Vadí – nevadí?“ Teda říkalo. Už jsem léta neřešila toto lehce frivolní dilema.
Tak nezdar tknutému tto ktaru onatálního oblomného netřesku ochvějné hody.
Tak zdar netknutému netto nektaru neonatálního neoblomného třesku neochvějné nehody.