Choť mi vyčítá používání výrazu synátor. Synátora používá i můj oblíbený Karel Poláček, a tak to snad není tak zlé. Pokud ovšem není synátor podle vzoru detonátor?
Co je český – to je hezký
Co je český – to je hezký
Choť mi vyčítá používání výrazu synátor. Synátora používá i můj oblíbený Karel Poláček, a tak to snad není tak zlé. Pokud ovšem není synátor podle vzoru detonátor?
Jak dítko roste, je z něj syneček, synek, syn, synátor a když ho maminka rozmazlí, tak synáček. Ten rodičům přerůstá přes hlavu velmi rychle, i když je malý.
Dobrý den Pane Jožin zajímalo by mě jestli pocházíte z bažin a jaké to bylo když vás skropilo práškovací letadlo případně jaký tip práškovacího letadla to byl? A také by mě například zajímali vaše rozměry no a jestli máte přítelkyni nebo přítele no nic přeji hezký zbytek večera a pozor na práškovací letadla 🙂
Tedy správné by bylo Předátor?
Já jsem vychovala syny dva, a troufla bych si říci, jeden díky svému pracovnímu postavení svým chováním Synátor. Souhlas s Jožinem – jaky synové rostou, až přerostou, pak už jen pojem synátor. A k Jiřímu Pallasovi – Předátor? Nu, já bych někdy použila i slovo příbuzné svým zněním a známé ze života zvířat PREDÁTOR. Možná, že jsem trochu přísná, ovšem někdy (díky za to, že opravdu jen někdy) Syn, synátor, predátor…
Copak Poláček! Spejbl má synátora Hurvínka v každé páté větě. Nad souvislostmi podumám a pokud mě někdo nepředběhne, podám rozbor komického účinku hybridních slov v literatuře (českých s latinskou koncovkou).
To Jožin: Nejenom synáček. Často i syčáček! Moje učitelství by mohlo vyprávět.
Ano, ano. Do synátora mladík často zklackovatí, až trochu vyroste, ale předátory či predátory (podle toho, jak příliš mu nebozí rodičové povolí a co všechno si pak dítko dovolí) bývají často už docela malí, mile a nevinně vyhlížející synci. Vím, o čem mluvím. Na synátora si doufám ještě chvíli počkám.
Jak to mimochodem chodí u céreček?
Jak to chodí u dcer, Zuzi, to by mě taky zajímalo. Za starů Breclavů, u téj Boží muky, stojí tam cérečka, zalamuje ruky. Zalamuje si jich za svojů hlavičků. Dodnes nevím, komu ty ruce zalamuje a kolik už jich zalomila. Nebudou to světoznámé zlaté české ručičky, které pak pašuje do Rakous?
Tak s cérečkami či cérenkami mám zkušenosti zase já. Nemyslím si, že by se (ty cérenky) nějak zvlášť lišily od synků či synátorů. Některé dovedou dost zabrnkat na nervy. Jedna řeší své požadavky na rodičovstvo trucováním, druhá se vlichocuje. Ale skoro všechny vědí, jak na toho kterého rodiče. Možná, že to zalamování rukou zavčas by leckterému rodiči ušetřilo pozdější starosti. Něco na způsob ohýbání stromku, domud je mladý.
Jožine, určitě bych napsal Za starú Breclavú, nemluvě o zalamování, ale to jen na okraj. K dnešnímu tématu, které je tak nosné, že mám před očima tu spoustu našich kolegyň a kolegů, jak svádějí vnitřní boj, zda i při zaručené anonymitě se mají konečně vydštít .Je to vnitřní boj, nerozhoduje, zda synové či dcery graduovali, zda jsou (milý Same, vzpomínka na naše maminky)) predestinováni být chloubou vlasti nebo zaškobrtlými spermatozoidy, my s nimi prostě nalézáme společnou řeč jen v tom věku, kdy je učíme zacházet s kalačem nebo špičatou škrabkou na brambory a hledáme v jejich očích ten záblesk, který nás konečně odsune do trvalé defenzívy.
Organizátor -organizuje, diktátor-diktuje, reformátor-reformuje, programátor-programuje, no a co ten synátor? No přece synuje! A to je víc než jenom syn. Díky všem synátorům se bystří jasnozřivost jejich rodičů.
Synátoři selektivně syntetizují synergickou servilitu svých seniorů. Satrapové.
Sem skoro sichr.
Kam skoro sichr?
Kam sichr, tam plášť.
…….. já říkám, že měnová reforma nebude a ZELÍ PRO VŠECHNY!
Synátor je neologické označení nezbedného syna. Je pozoruhodné, že tato složenina vznikla použítím dnes již poněkud zastaralých jednotek měření atmosférického tlaku „bar“ a „torr“.
Nezvedený klučina, který vymetá bary a propíjí tam kapesné, neřkuli živí hrací automaty, milujícím rodičům zvedá krevní tlak a adrenalín, jejichž hodnoty se dají vyjádřit v torrech.
Tudíž platí „syn a torr“. A odtud je jen krůček ke slovu synátor, které nezapře český jazykový úzus protahovat samohlásky a odstraňovat neopodstatněné zdvojení hlásek. (viz např. estonský Talinn = v češtině Talin)
Estonsky neumím, ale jen mě napadlo, že pokud by napsali v estonštině Talin, četli by ho pak jako Talín, což by mohlo pozměnit význam slova (v češtině např. peče a péče), takže to zdvojení může být opodstatněné. A synátor je označení pro syna jako takového. Až z dalšího kontextu lze vysledovat, zda jde o anděla, který chca ctěn být, dobývá si cti sám, nebo o hajzla pijícího rodičům krev.
Pane Pallasi, nemyslíte, že Sam Hawkins dosáhl na titul mezinárodního zelmistra? Přimlouvám se za jmenování, již pro jeho altruismus. Vždyť Zelí pro všechny je jakoby vypadlé z reformního batohu !
Mezi námi zelmistry je jistě Sam velezelmistr. Připomíná to Šlitrův monolog o Mistorvi napomínajícím Frantika, který kamsi leze. Monolog končící veršíkem … třetí, támhle letí. Ani si nejsem jist zda Frantík lezl. Alternativně mám na skladě titul Zelimax.
… ten Frantik nikam nelezl. Mistr se ho ptal, kterou botu šije. Takže jsem to trochu popletl 🙂
……… nuže dobrá tedy. když jináč nedáte přátelé, tak já to tedy beru! teda jako toho Zelmistra a řadu pinčů.
Gabriel mi nasadil brouka do hlavy, cituji: „a hledáme v jejich očích ten záblesk, který nás konečně odsune do trvalé defenzívy.“ Jsem-li v defenzívě, pak něco bráním vůči někomu. Nedovedu si představit, že bych něco bránil vůči svým dětem potažmo vnoučatům. Všechny věci, které mám, jim rád dám, budou-li mít o ně zájem, jakmile uznám, že jim tím neublížím. Zkušenosti jsou nepřenositelné, ty předat neumím. Je nemoudré odstraňovat mladým překážky z cesty, užitečné je pomoci jim je překonávat, jsme-li o to požádáni. Nejvíce se osvědčuje pomáhat rozvíjet dovednosti mladých a zvyšovat jejich odolnost, aby se nebáli překážek a případných nezdarů.
Ano, je třeba souhlasit s Jožinem.Serióznost tohoto webu je kolísavá a člověk snadno přehlédne, že je zrovna tesáno do kamene. Omlouvám se.
Kolísavá seióznost? Ano, serióznost SlovaDne osciluje mezi „jasan“ a „na beton“
me prijde ze pojem „synator“pouzivaj otcove co se v detech moc videj. Takovy ty co se naparujou i tim jak dostal dvojku z chovani, protoze maj svoji hlavu.
Mám syny dva a nikdy mě nenapadlo „synátor“, je mi to protivné jako bolševicky ředitelský výraz „kočírovat (podnik)“ a jiná rádoby lidová rčení, mající prokazovat údajnou lidovost a vtip dotyčného nabubřelého papaláše- jako téměř celoživotní sekretářka (i když se ty funkce jmenovaly všelijak, vždycky tam někde bylo vaření kafe) na to mám alergii. Ale v politice synátory vidím. Jo, a co vnukátor? blbý, co? jak ten synátor. Vnuky mám zatím tři (vnučky dvě), snad se něčeho tak hrozného nedožiju. Ale připouštím, ýe někde v provinciích to možná tak hrozně nezní, oni ti pražští papaláši jsou hlavně z Moravy a jižních Čech, Pražáci téměř nikdy.
mám dojem ,že slovo synátor znamená nevlastní syn. Zrovna tak otčím = nevlastní otec, macecha = nevlastní matka.
Máte můj souhlas, doufala jsem, že právě takovou odpověď zde najdu, která mi tedy potvrdí, že netrpím přeludem a že jsem si význam uložila dobře. Vývojem jazyka, cestou pokřivení se stalo, že je slovo synátor používáno tak, jak zmiňují ostatní komentáře. I tak děkuji!
to je pastorek (viz Její pastorkyňa Gabriely nemůžu si vzpomenout, posléze Janáčkova opera, už to mám – Preissové). I mně synátor evokuje nabubřelost bolševických papalášů- stejně jako že kočíruje nějaký podnik – rádoby lidové, ale běda na tu zdánlivou lidovost naskočit. Oni tihle soudruzi – nyní pánové – jsou archetyp. Nesmrtelní – výrazy dobové, ale výraz ksichtu imrfurt ten samý.
koukám, že jsem totéž psala onehdá – viz výše – no, aspoň v něčem jsem konsistentní, kromě sklerózy.
Jinak koukám, že se probrala k životu anglofonní část slovadne, ale nějak hrubě nezajímavá, celkově budící podezření, že jde o renonc.
Pak byl ještě Bohuš Pastorek, co hrál Klementa Gottwalda, a ten byl zřejmě syn nějakého jiného Pastorka (možná i pastorka). Zda vlastní či nevlastní, to opravdu nevím. Možná, kdyby se našel nějaký novodobý Myrtil Frída, že by to upřesnil. A pak – mám dojem- se nějaký pastorek ukrývá v diferenciálu
V difernciálu, v převodovkách obecně a v řetězovém převodu. Je též integrální součástí žentouru.
A může být, pane Pavelko, i součástí žentouru de France?
Dyť to řikám: v řetězovém převodu. To tam v žentouru de France mají.
To je Tour pro baby? Se divím, že už se nějaká mužatka v pelotonu nevyskytla.
Jirko, proč nebo před kým se pastorek ukrývá? Napadá mne jediině pastorkyně. Pastorkyňa teda. Že jako před pastorkyní. Pred pastorkyňú by se správně řeklo v mém nejrodnějším kraji..
Jo, a moc děkuju za gratulace, ale, prosím, nechvalte dne …, ještě mi není a kdoví, jak to dopadne, chybí mi ještě skoro měsíc.
Stařenko má milá, so není technik, ale diferenciál, to je takový domeček plný koleček. U Spartaka dovnitř vedl kardan, ven vybíhaly poloosy a nahoře byla zátka, tudy se tam lil olej, aby se ta kolečka (a jedno z nich, nebo nejedno – fakt nevím, kolik jich tam bylo) se jmenovalo pastorek. Tudíž se tam ukrývá, aby byl neustále v olejové lázni. A v hotelu Černigov v Hradci Králové býval na přelomu 70-80. let minulého století vrchní Gejza Pasztor
Jirko, milý písemný příteli (mohu-li se odvážit použít takého důvěrného oslovení), já se moc omlouvám, to byl ode mne fakt pitomý fór, já holt často jednám dřív než se nadám a myslet začnu až poté. Až následně. Trochu se odkopu: posledních zhruba padesát let jsem se živila překládáním a tlumočením vědy a techniky a tam se to někdy pastorky jen hemžilo. Tak samozřejmě dobře vím, že pastorek je malý pastor. Holt se mi zalíbilo, že se „pastorek ukrývá“ a někde o kousek výš se Věra zmínila o její pastorkyni, tak se mi v mozku vytvořila ta volovina. Kdo je pastor vím taky – když jsem byla malá, chodila jsem nadšeně do všech náboženství, tak jsem v tom byla kovaná a zanícena. Ve čtrnácti mne to přešlo, štvalo mne, jak se ta náboženství mezi sebou hádala. Někdo zvoní, dopíšu příště.
Pokračování: a zkrátím to: už nebudu o náboženství, to je ožehavé téma. Já jsem pokřtěná československá husitská, a jak jsem tak hostovala při výukách těch ostatních církví, přetekl mi pohár v okamžiku, kdy paní katechetka řekla, že zvířata – na rozdíl od lidí – nemaji duši.
Jaroslave Pavelko, kdybych věřila v posmrtný život, určitě bych přemýšlela, jak najít vaši sestřenku. Vůbec bych ji neotravovala, jen bych ji poslouchala a tiše se veselila. Úkol bych to měla přetěžký – jen si představte těch lidí tam! A těch překážek! Kdyby třeba zase někdo hledal mne, hnán touhou dát mi pár facek například! Ale – zase na druhé straně – měla bych na to hledání celou věčnost. A kdyby se tam třeba fasovala křídla … Svatozář by mi nedali, to vím určitě, ale křídla, to by mi bodlo. Aspoň půjčovat … aspoň občas …
Milá stařenko, za fóry se na tomto fóru netřeba se omlouvat, za za to Vaše něžné oslovení už vůbec ne. Stran duše nejsem taky odborník, duše měly i pneumatiky na výše zmíněném Spartaku, nebo na bicyklu značky Krčmář, na které jsem se v mládí hodně najezdil. A s těmi křídly si to ještě rozmyslete, křídla mají o husy…
Ale, Jirko, vy to zase pletete. To s těmi křídly, víte? Ostatně, husy nejsou žádní blbci a jsou hlídací. Já (přece) nemůžu vůbec nikdy vyfasovat křídla, když (přece) na posmrtný život nevěřím. Ale stejně mi vrtá hlavou, jak to ti andělé mají řešený. Ti malíři to všichni malujou tak, že by člověk předpokládal, že jsou ty křídla prostrčený nějakými otvory v té dlouhé košili vzadu, ale to je technicky neproveditelné, protože tak velké ty otvory být nemohou. Ještě ke všemu dva! A na zapínání tam nic vidět není. Jak by si to taky mohl takový anděl vzadu sám rozepnout, když třeba potřebuje tu košili vyprat, že ano?! Nebo když už potřebuje novou, věčnost je věčnost. Každopádně díky za reakci. Mimochodem, Spartak stál tenkrát 27.800.- a byl na pořadník. Jednou se mi obrátil na střechu a ještě kousek jel furt dál, tak jsem viděla hlavou dolů, že pravé zadní kolo už mne předjelo. V opravně pak vůz hezky zmodernizovali, protože mu nasadili kastli Octavie s křidýlkama. Stihla jsem to taktak, můj muž se vrátil po několikaměsíční nepřítomnosti půldruhého dne nato. A stejně byl ten původní Spartak béžovej a já nemám béžovou ráda.
Holt to bylo bytelné vozítko. Béžovej-úplně ho vidím. My jsme měli tmavozelenou oktávku-buď jí šrot lehkej, hodná holk to byla. PAk žigul, favorit a konečně mercedes, kdy jsem pochopila, jak nám bolševici lhaki i o tom, co je auto.
Náš Spartak stál, tuším, 28.900, měl totiž zbarvená skla. A byl krásnej, doteď od svých dvou let se pamatuju, jak krásně voněl novotou. A bylo to první auto, který jsem vlastnoručně řídil – to teda až někdy v osmi, s tatínkem na sedadle spolujezdce
Zase dlouho nic kloudnýho, samej Spartak. Tož dobrá: jdou za sebou tři slimáci … teda jdou… plazej se. A najednou vzadu PFFFF!!!! Ten poslední vybouchne. Dva zbylí se na sebe kouknou: „Hm… tak to byl muslimák…“.
Muka obraznosti. Přípravky proti vráskám ze slimáků prý fungují, nevíte, jestli někdo ty bestie nevykupuje? Aspoň půjčovna kachen kdyby někde v okolí byla… PS teda ne vrásky ze slimáků, ty má každý zahr(-adník, -ádkář), ale kosmetické přípravky z těch fujtajblíků plazivejch (aka svině klouzavý. viz Pretty woman – ale to byli ti boudičkoví, ty nevraždím, ale házím do sousedovic džungle podle vzoru Frau Merkel),
Pane Pavelko, don´t be cruel, jak zpíval druhdy Elvis. Spartak byl ve své době špíčikové auto. (Pro jeho příznivce http://www.spartaky.cz ať to sem teda netaháme) Ale snažili jsme se zapojit další aspekt do diskuse o synátorovi, kde jsme se dostali od Staré Breclavi přes diferenciály až ke slimákům a Merkelové
K diskusi o synátorovi přispět nemohu, ale před chvílí povídali ve zprávách, že k nehodě došlo, protože automobil sjel svévolně do vody z důvodu nezajištěné ruční brzdy. „Hajzl“ je pro mne výraz už poněkud za čárou, ale jiného výrazu si takový automobil prostě nezaslouží. Podle mého soudu.
Soudíte správně, stařenko; svévolné sjíždění do vody by mělo být postaveno na úroveň držení množství drog většího než malé, a tedy soudně stíhatelné. Brzda – nebrzda.
Takhle referoval Blesk o pádu lanovky ve Špindlu před 3 lety:
Rodina se dvěma dětmi, která tam přijela na víkend, nastoupila ve spodní části lanovky do kabiny a krátce po rozjezdu se s nimi utrhla.
Jirko, tuto poznámku neberte osobně, neb se Vás dle mého přesvědčení netýká.
Osobně znám (a znával jsem) více než malé množství čtenářů Blesku. Pouze dva z nich mohu diagnostikovat jako čiré masochisty; ostatní (80% ?) lze přirovnat k pacientům drogově závislým. Charakteristické příznaky choroby jsou s drogovou závislostí shodné, vyjma závislosti fyzické (nežerou papír)..
Ještě pro upřesnění: drogová závislost má s prostou blbostí nízkou míru korelace.
Pro zdejší matematicko-fyzikální sekci:
Pan Pavelka zná jisté množství čtenářů Blesku. Pouze 2 z nich jsou čiří masochisté. Zbylých 80% jsou drogově závislí. Kolik čtenářů Blesku celkem zná pan Pavelka?
No to je i tak dost pitomců na jednoho Pavelku. Vono ale není jasné, jestli je zná dobrovolně, nebo se jim nemůže vyhnout (bydlej ve stejným paneláku – tam by jich mohlo být i víc, nebo je v okolí jen jedna hospoda – u nás na Letné je najednou hospod strašně málo, a v těch se ještě ke všemu nedá hrát po 10. večer, pokud vůbec). Všimli jste si, jak je svět kolem gerontofobní? Třeba se potřebuju zeptat, jestli ta chlupatá koule, co se hodlá sbližovat s Lucinkou, je ON nebo ONA, abych se připravila na rvačku nebo na štěňátka – kecám, nám štěňátka nehrozí, ale ta rvačka s kdejakou fenkou jo – a páník nebo panička nic, bodejť, když má uši zašpuntovaný. Tak nastoupí pantomima – jsem z generace, která zažila Marceaua i Fialku, ale ptát se na intimnosti rukama nohama je mi žinantní, tak se dotyčný vééelice nerad odšpuntuje a cosi zabrblá, a já ho pořádně neslyším, tak se zeptám znova, von už je zase zašpuntovanej, aby mu něco, co má najspíš dávno nahraného, ale i tak je to důležitější než jeho pejsek. neuteklo…..a pes ítrničku sežrál…. točí se moje káča, da stamo, da stamo, imrvére, imrvére… no, nechala jssem se trochu unést, znáte to, vzpomínky mládím zlacené… NEBO – potřebujete větší nákup, dojedete k hypersupermakro, vozík, nákup, dojedete před dům a NEUNESETE TO! tak honem nějakou pokud možno ne námezdnou koňskou sílu – bereme vnučku, která bydlí na koleji, a nakoupíme i pro ni, když má čas, ale už končí studia, vnuk bydlí zatím doma, tam to tak nefunguje, tak aspoň pár kaček na pivo, ale až dostuduje i on – no, to už možná tyhle starosti mít nebudeme, hlavně nebudeme mít řidičák! řidičák máte, když si můžete doběhnout kamkoli, ale vezmou vám ho, jakmile nemůžete na nohy… et cetera.
25 řádků a odpověď na slovní úlohu nikde. Takže, paní Diblíková, je to na nedostatečnou.
Jinak, pokud nemůžete jen na nohy, tak Vám řidičák nevezmou, neb řízení se dá předělat na čistě ruční. Řidičák berou spíš, když nemůžete na srdce, oči nebo hlavu (to jistě není Váš případ)
Tak já teda já to tu mám na skoro 33 řádcích. Je to mnou, počítačem, monitorem nebo něčím jiným?
2 = 20%, protože 80% = 8, dohromady 10 = 100%.
Já už řidičák nemám, protože jsem na oči a protože nemám auto. Nesu to však statečně, neboť nesu vždy jen tolik, kolik unesu, což nebývá množství o mnoho větší než malé. Nakupuji-li pro očekávané návštěvy, nesu tolikrát, kolikrát se do toho kšeftu (do těch kšeftů) musím vrátit. Nebo ponáším po etapách. Neočekávané návštěvy mi povinně pomáhají nosit. Rovněž mi pomáhají kolemjdoucí, jdou-li stejným směrem. Návštěv mám o mnoho víc než malé množství a rozhodně víc, než je mi milo, všichni to však se mnou myslí dobře. protože že abych nebyla tak sama. Tak to nesu statečně. Ony (návštěvy) mi rovněž nosí. Já si je postupně vychovávám, např. květům a bonboniérám se mi již daří předcházet.
Věčně mladá stařenko, gratuluju.Takhle má vypadat řešení slovní úlohy. Jinak jste (zřejmě mimoděk) citovala úryvek písně skupiny Wostruha (vřele doporučuju všem) Není to zlý:
Teď na zádech nesu jen to, co unesu, přítěž odhodím,
když otěhotním myšlenkou, tak ji porodím
Autor textu Jaroslav B. Kratěna To B. je básník. Kdyby skládal celé písně, tak by byl písník
A já skládám hovadiny, tak jsem hovadník, heč!
Já vám všem zbylým skládám poklonu. Co jsem?
Leporelo
Včera jsem – sice s děsem – ale i tak zdolal Bezděz. Nechápu,. proč ty hrady stavěli na tak hnusnejch kopcích. Třeba Kost nebo Okoř jsou v dolíku a jak jsou hezký… Ale u pokladny měli LEPORELO, tak jsem věnoval tichou vzpomínku Stařence a panu Pavelkovi. Tohle slovo jsem totiž neřekl, nečetl ani neslyšel nejmíň 30 let
Když jsem šplhala a vyšplhala! na Chřibský Hrádek, měla jsem v tom jasno – zchvácení dobyvatelé měli stěží sílu si u domácích nahoře objednat a dát pivo, k dobývání došlo leda, když se vzpamatovali, namazali a pivo došlo.
Vzpomněl jsem si mimoděk na prastarou píseň:
Jestli já tě milá nedostánů
Vylezu na kopec tam ostánů
[:Vylezu na kopec
Rozepnu póklopec:]
Budu čůrat pomaloučku dólů
A na tebe, mílá, zápóménů
Kamarád restaurátor kdysi při opravě Sv. Mikuláše čurával dolů z věže na Malostraňák, ono asi kdyby pokaždé -byl to už postarší pán a už tenkrát dbal na pitný režim, i když pil místo vody pivo, ale o to ho vypil víc – lezl z té výšky pokaždé dolů, asi by to restaurování (i vzhledem k počtu okolních restaurací) v životě nedodělal. Takový třeba pokryvač má sice dole před domem ten povinný? modrý budníček, ale … Holt každé métier má svoje tajemství – nevzpomenete si někdo na francouzskou knížku, kde – samozřejmě okrajově – se vysvětluje, proč mají chleby různých pekařů různou chuť (ne, nečůraj do nich!! to mi jen myšlenky přelétaj z tématu na téma, a vytvořily maní kouzlo nechutného) – nejspíš Pujol, Aimé to není.
No, v Holýšově v kasárnách začátkem osmdesátých let minulého století se prý jeden tankista (údajně neprávem odsouzený na 7 s dekou) z pomsty vymočil do kotle s polévkou pro důstojnický sbor.
A taky tam velitel pluku dostal řízek, vyrobený z hadru na podlahu. Takže možná, že i ti francouzští pekaři…
Jak jsem se prodírala tím pokusem o recyklaci, zrak mi přecházel nad tím, jak jsme byli mladí, vtipní a početní, a přitom jsem omylem přečetla „jazykový úzus“ jako „jazykový úžas“ a řeknu vám, daleko častěji žasnu než úzuji. Tím ovšem nemíním milé spoluslovodníky,
Ano, paní Diblíková, ještě že máme rubriku Archiv, tam si můžeme hledat a kochat se, co všechno se za ta léta na Slovudne semlelo a vytvořilo. A kdo všechno víceméně pravidelně přispíval. Asi bychom měli dělat nějaký nábor nové krve, leč úspěšněji, než na očkování.
Nábor je substantivum, vytvořené ze slovesa nabírat. Sloveso nabírat – nabírám zkušenosti, nabírám polívku, nabírám na váze – mi přijde jako pouhé přijímání něčeho, ať už vědomé nebo nevědomé, aktivní nebo pasivní. Byl bych agresivnější a nazval bych akci Agitace nebo Vcuc. My prostě tu novou krev vcucnem. Akorát že nevím jak.