Vlasta Třešňák v románu Melouch píše o penězích jako o tintili mantili. Ivan Wernisch má v knize Doupě latinářů výraz tintili vantili – stejně jako náš slovník, tedy jako nicotnost – marnivost. Na internetu je tintili mantili používáno i na dalších stránkách podle Třešňákova modelu, a tak hledám dobrovolníky, kteří hádanku rozmotají.
P.S. Spousta lidí píše i tintily vantily…
Co je český – to je hezký
Tak jsem našel toto:
Tintili vantili
z italštiny
tintinnare, tintinnire – cinkat (z lat. tinnio)
vantaggio – výhoda, přednost
Koncovka druhého slova se zvukomalebně přizpůsobila koncovce prvního. Je ovšem pravděpodobné, že jde jen o českou zkomoleninu původního italského rčení.
Je to na:
http://langweil.info/gerzonka/view.php?cisloclanku=2005012617
Vždycky jsem to považoval za synonymum k „peníze“, zvlášť když chyběli a nikdy by mě nenapadlo psát na konci y.
a ja že tintili vantili je podobne ako ťuťuli muťuli čisto fonetická hračka a ono je to uplne seriózne významové, fíha
aj tak je to milé a v spojitosti so šibalskými očkami a mädliacimi prštekmi neprekonateľné, lepšie ako prašulky
pri tintili vantili úplne cítim ten vzťah a vášeň a silné puto
Činčily venčily, dostaly za to nějaké tintily vantily, které obratem uložily do velké banky, odkud je právě teď vytunelovali zatím neznámí mafiáni. Opět mě ti grázli doběhli a já stále ne a ne zbohatnout, protože budou poplatky v bance za cokoliv o něco vyšší, aby se banka zhojila na těch, co nedovedou krást.
Mně teda „tintili vantili“ okamžitě asociuje jednu básničku z dětství, možná si na ni někdo taky vzpomene a doplní další verše:
Tintili, vantili, kam v tom horku?
Počkáme si na ponorku…
Ponorka se ponoří, s námi někde na moři.
V moři bude chladno, pojedem až na dno.
…
Jinak jsem až do dneška vůbec nepřemýšlel nad tím, že by toto slovní spojení mělo i nějaký reálný význam, takže jsem poměrně překvapen. Nutno dodat, že příjemně 🙂
Zajímavé je, že někomu cinkají peníze tvrdě (Péťa Bajza – ajnuncvancik, cvajnuncvancik), někomu zas měkce – tintili vantili.
Tintili vantili je přeci z fenomenální knihy Jana Hostáně Repetilky. Říkal si to pro sebe jeden malinký stroj v továrně (ostatní větší stroje zpívaly „Dlabu ve žlabu dlabu ve žlabu vydlabu pás“, „Koryto vyryto hečte hečte“ apod.).
respektive dodava, ze sice nevi odkud tato slova pochazeji, ale ze je pouzivala uz jeho babicka, kdyz mu pred mnoha lety davala dva padesatniky na zrzlinu…
U nás na Hané jsou tintili vantili něco jako holub na střeše. Abyste tomu lépe rozuměli. Sedlák musí umět počítat i s jistou mírou rizika. Dejme tomu, že na určité výměře pěstuje ozimý, tzn. lépe placený, sladovnický ječmen. Dá se vypočítat přibližná úroda z hektaru, předpokládaná cena za metrák, náklady, tedy i zisk. Jenže před žněmi přijde krupobití a všechno je jinak. Potom rozdíl mezi předpokládaným a skutečným ziskem jsou tintili vantili. Typický výraz posměváčků, kteří při tom dělají dlouhý nos.
Prgolo, prosím prosím, „mädliacimi prštekmi“ – (akýmisi) prstíky? Přelož mi to; to je nádhera, mě to dělá na jazyku chuť jako irská whiski; snad to nemá s mejdlem nic společnýho!
Slova tintili vantili používá i Jarek Nohavica na novém CD Ikarus v písni Já si to pamatuju – verš je „uděláme z tebe tintili vantili“. Píseň je o křížovém tažení proti Nohavicovi („Vicanoha, nějaký Vicanoha“) po zjištění jeho agentství v STB („zasrané STB, já si to pamatuju, tu hrůzu pamatuju…“). Podle mého mínění je zde použit výraz „tintili vantili“ ve smyslu slíbené peníze, tedy že Nohavicovi kritici kromě jiného argumentovali možností jeho spolupráce za peníze. Osobně k tomuto pro jistotu jen dodávám, že si rozhodně nemyslím, že Nohavica byl agentem za peníze, spíše byl ke spolupráci přitlačen nějakými výhrůžkami a nátlakem. Jsem pamětníkem několika jeho vystoupení v 80.létech. Tehdy jsme mu my všichni „přizdisráči“ a „zvědaví prdi“ (opět cituji z uvedené písně) záviděli jeho odvahu, ale všeobecně se myslelo, že ho za to musejí komunisti nutně zavřít. Nucená spolupráce s STB pak zřejmě byla cenou za jeho svobodu, Jarek se vždy uměl dobře orientovat v tom, jak to na světě chodí…
Vždycky jsme měla zato, že tintili vantili je totéž co paprlapá, čili – že si někdo cintá pentli, žvaní a pod.
Pentlocint a Paprlap, dobré postavičky, přidám ještě Pipikoka.., od pipi koko – papáníčko pro slepičky, někdy též se používá místo slova vynikající až téměř super, ale v tomto případě se píše samozřejmě dohromady.
Je to prostě pipikoko….
Já bych tintili vantili zařadila někam k tůdlím nůdlím (pokud to mám správně). Ale jemnější varianta k nůdlím bude asi: Až naprší a uschne.
Nyní žebříček od nejjemněšího výrazu:
1) tintili vantili
2) až naprší a uschne
3) tůdle nůdle
4) prejže rejže
5) až pokvetou hrábě
6) na svatýho Dyndy
Tintili vantili,
kam v tom horku?
Počkáme si
na ponorku.
Ponorka se ponoří
s námi někde na moři,
v moři bude
chladno,
pojedem až
na dno, budem plašit ráčky,
ráčky klepetáčky,
komu se to znelíbí,
může plašit velryby.
Potom bude někdo z nás
tresky chytat za ocas.
Kdo to bude? Zrovna ten,
kdo teď musí z moře ven!
(Kainar, J.: Nevídáno – neslýcháno. In: Léto v mateřské škole. Praha: Portál, 1998, s. 53, ISBN 80-7178-245-9.)
Na konci osmdesátých let zažila svých pět minut slávy kapela s názvem Milli Vanilli – takový párek playbackových teplometů…
Ad Rosťa Hudec: Pokud je odvaha podložena podpisem o spolupráci s STB, pak už to asi není odvaha, spíš bych to zařadil k vychcanosti, což je krásný český termín, pokud vím, tak na těchto stránkách dosud neprobíraný.
Interpreting dead philosophers. ,
Můj Egonek publicista říká, že tintili vantili jsou přec srozumitelným výrazem označujícím peníze a byl dnes, kdy toto rčení použil opravdu hodně udiven tím, že jsem nevěděla, o čem je řeč…
Měla jsem pocit, že „tintili vantili“ je zvuk stroje z nějaké dětské knížky, kde stroje vydávají různé zvuky, až po ten nejmenší…. Ale nemohu si, už dlouhá léta, vzpomenout, ze které pohádky to znám!
Já to znám také z pohádkové knížky: Tintili vantili, černý bílý, jo a ne. Jen si vzpomenout, která z knížek začátku minulého století to je…
Taky si nemůžu vzpomenout ač bych rád, jen, že to zpíval nebo říkal porcelánový křepelák.
Zde doklad edukačního vlivu SD: čtu Tintili vantili a říkám si: kdo propána neví, že to jsou peníze? Ejhle, přece já! (viz shora). A dnes jsem schopná podat výklad, že to pochází z italštiny, přivezli to c.k. vojáci z bojů od Piavy a u Solferina, stejně jako majlant (miláno), šupito presto (i s benátským š), maminu (jako zdrobnělinu) a risotto, protože o odtržení Italie se bojovalo dlouhá léta (Garibaldi a pod.), takže tam naši takřka zdomácněli, až jsme přišli nejen o Sued Tirol, ale o celou monarchii. A dokonce si myslím , že to tintilli (viz shora) jsou asi cinkáčky a vantili od slovesa vanire – zmizet, ztratit se, a to T je tam navíc. A nebo vantár(si) -chlubit se, ale ty ztracené chechtáčky mi tam pasují líp.
Porcelánový křepelák mi zní jako mladý Nezval, ale nic o tom nevím.
Hledala jsem ARCHIV, našla jsem jen KANÁL KOMENTÁŘů a ptám se, co tím chtěl básník řici?!?!