Třešňák, Hořčák a Burčák

Dnes přinášíme komerčně – sociální sdělení. Navštívil jsem Vlastu Třešňáka a viděl jeho výrobní prostředek – počítač z doby raz-dva s klávesnicí jako chrup pouličního rváče. Takže – pokud má někdo odložené PC či notebook vhodný k psaní českých románů, rád dar zprostředkuji.

Třešňák je mimo oblíbeného umělce i kdysi populární nápoj – údajně vyrobený ze třešní. Z čeho je však Hořčák? Z hořčice? Burčák? Z buráků?

17 odpovědí na “Třešňák, Hořčák a Burčák”

  1. Burčák dělají pro sebe pěstitelé vinné révy z hroznů, někteří na kšeft ho “obohatí” šťávou, vytlačenou z nastrouhaných padaných jablek. Už jsem se párkrát napálil, když jsem si ho nakoupil od neznámých prodejců. Blíží se podzim a opět neodolám, budu zkoušet štěstí a doufat, že někomu nepoctivému zase nenaletím. Burčák se bojím pít ve větším množství, pokud nemám v dosahu kadibudku: “Nožičky, utíkejte, nebo vás pos…”

  2. Hořčák – nikdy jsem ho nepila, ale asi to bude spíš od slova hořký. Znalci, sdělte to, prosím. A burčák? Ten jsem pila jednou, když ho přivezl zeť a pravil, že bude akorát k pití v 18 hodin večer. Vydrželi jsme to a fakt chutnal skvěle. Byly ho 3 litry a ve čtyřech jsme ho zdolali v naprosté pohodě. Žádné honičky na WC se nekonaly, asi to bylo opravdu kvalitní.

  3. Hořčák – Ovocné nebo sladové víno s přídavkem vermutového koření s obsahem 15% alkoholu.

  4. Burčák se jmenuje burčák proto,že burčí,což má evidentně souvislost se slovem burácet. A burčí proto,že je nedokvašený a dokvašuje. Třešňák je vyrobený z třešní a hořčák je hořký (protože,jak už bylo zmíněno,je v něm vermutové koření). Před chvilkou jsem cosi hledal ve Šmilauerově Nauce o jazyku českém a našel jsem tam větu “Čeština má pravidelný způsob tvorby slov.” Panu Šmilauerovi mohu vřele doporučit jak tato slova, tak jejich významy.

  5. Panu Šmilauerovi nelze ani při dobré vůli doporučit nic, není mezi námi od r.1983.U něho je zajímavé, že jeho fundamentální knihy nejsou ani trochu fundamentalistické.

  6. hořčák je také houba (přesným názvem tuším hřib žlučový), která v lese vypadá jako nejnádhernější hříbek, ovšem pouhá špetička vyskytnuvší se v houbovém pokrmu způsobí jeho zkázu a nepoživatelnost.

  7. Nápoj z třešní by měl být třešňovice (stejně jako slivovice) – tedy pokud by to byla pálenka. Nebo to má být víno z třešní ? (Po vzoru jabčák ?)

  8. V terminologii alkoholických nápojů panuje neskutečný chaos a systematika neexistuje vůbec. Tak třeba na Hané říkají slivovice všemu co prošlo destilací a specifikují: slivovice kadlátková, hrušková, jabková atd. My alkoholici na svého Jana Svatopluka Presla stále ještě čekáme a krk dám za to, že se nedočkáme. Tato diskuse nemůže vést k jiným výsledkům než k dalšímu rozbujení už tak ostudného zmatku a navrhuji ji tiše a zahanbeně opustit.

  9. Višňovka je (bylo?) dezertní ovocné víno, docela jsme ho často pili, a byl to oficiální výrobek i název. Jabčák jsme říkali hovorově jablečnému, ale to nebylo tak dobré. Kolezi v Tesle měli skříň s několika demižony a dávali kvasit všechno, včetně chleba, chlebčák byl ale dost hrozný.

  10. Pálit, tedy prohnat destilací se dá všechno ovoce včetně ořechů a pak je z toho -ice, nebo -ovka nebo -inka. Od slivovice, hruškovice, třešňovice, přes ořechovku, jeřabinku až k vínovici (ano, existuje) a expresivní lavorovici (všeobecný výraz pro samohonku)

    – ák jsou alkoholy kvašené, ale NEdestilované. Jabčák i burčák jsou příbuzní, ale huba se křiví jen po jednom a riziko běhavky je individuální.

    Jinak pro zajímavost: samohonka se polsky řekne “bimber” a černý páleníkje “bimbrownik”

  11. Třešňovice skutečně existuje,svého času jsme kupovali čerešpálenku dováženou z Maďarska.Zatím,co višňovka může být dýmka mého dědy.V …nácti jsme také lohnívali pobliony a bolehlavy typu Dezertní jablečné,rybízák a t.p.Říkalo se tomu Čůčo a stálo to 10-12Kčs.Kluci při cvíčku z technologie dělali pokusy s pálením cukrového roztoku,ale dost to zmastili.

  12. Jednou jsme s kamaradem chteli delat melounak a pripadne i melounovici. Prislo nam zvlastni ze je nikdo nedela, takovej meloun ma spoustu stavy bohaty na cukr, z toho by mohlo bejt spoustu alkoholu. Nakonec jsme se ale rozhodli ze asi existuje nejakej dobrej duvod proc lidi nepalej melounovici, a projekt jsme vzdali ve fazi pouheho planovani.

  13. Prosím Vás, je možné někde zjistit druhové složení tzv. “vermutového koření”. Pokud by toto někdo věděl, mohli by jste mi odpovědět na petrvdf@tiscali.cz. Předem velmi děkuji za ochotu.

  14. Podle stránky http://www.cot.cz/zobrazcl.php?id=3582 jsou “Byliny a koření typické pro výrobu vermutu: hřebíček, skořice, chinin, citrusová kůra, zázvor a pelyněk.(…) Přesný obsah bylin je tajemstvím každého výrobce. ”

    Slovo „vermut“ pochází ze staro-hornoněmeckého výrazu vermud – pelyněk.

    Zdroj http://www.wines.cz/citaty.asp?id=13 uvádí, že:
    “Základní složkou vermutového koření jsou pelyněk obecný a římský, zeměžluč, fialkový kořen, benedikt, semeno koriandru, máta, kořen anděliky, puškvorec, skořice, bezový květ, rozmarýn, muškátový kořen, hřebíček, galgánový kořen, kůra z hořkých pomerančů a další speciální přídavky.”

  15. O burčáku se toho už napovídalo. Nejblíže k pravdě mají asi ti, kteří říkají, že pravý burčák se dá konzumovat jen přímo ve sklepě a v naprosto v určitém čase. Opravdoví vinaři vědí jak na to. Bedlivě hlídají kdy to začne burčit, a když to nadejde, běhají třeba v noci po vsi a tlučou na vrata, na okna a na dveře a halasejí: “Hore hoši, už je to tady”. Pak vybíhají rozespalí chasníci v podvlékačkách, staříci si nandavají v poklusu zubní protézy, ženy stojí ve dveřích v nočních košilích a lomí rukama; vše mužského rodu, co má nohy, míří do sklípku. A to je prý ten pravý čas, pak se pije opravdový burčák, který dělá s účastníky vpravdě divy. Kam se hrabou doktoři, kam se hrabou lázně, kam se hrabou Lourdy. Taková je pravda, milí Slovodníci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *