Trpět

Zkuste si říci trpět nahlas. Pokud ráčkujete jako já, zatrpíte o to více. Teorií o vzniku trpění je celá řada. Numerologická teorie říká tr5, tedy trpíme za vysvědčení. Majitel citlivého ucha pociťuje brnění (Trrrrrrrrr) při falešném zpěvu. Nepochopitelná je příbuznost trpění s trpělivostí.

15 odpovědí na “Trpět”

  1. Jednotkou trpění je jeden Trp. Při sledování některých televizních pořadů dosahují až několik megajednotek a radší jdu mýt nádobí. Nebo mít nádobý.

  2. Trpělivost určitě souvisí s trpěním … kdo má trpělivost, ten jistojistě trpí a tím také dává jakousi oběť. Takže je jasné, že trpělivost je velmi vzácná a „božská“ vlastnost. No, vždyť kdo z našeho národa by se rád obětoval, že? Jirkovi bych doporučila, aby s televizí trpělivost neměl, tak nebude muset obětovat svůj čas i mozek …

  3. Ve středověku se používalo právo útrpné, s právem to mělo pramálo společného. Je až k nevíře, že podobné metody se i u nás praktikovaly ještě v padesátých létech minulého století. Kéž by středověk byl definitivně za námi! Stačí se ale porozhlédnout po naší globální vesnici a ke své hrůze vidím, že na mnoha místech středověk trvá. Žijeme ve vícerychlostních společenstvích a přitom i v našem státě dochází k obchodování s bílým masem. V kruhu se motáme směrem k otrokářskému řádu, či spíše motáme se v neřádstvu.

  4. Pro Jožina, určitě jste si také povšiml, jak pohrobci vykonavatelů práva (či bezpráví) útrpného nejsou schopni ani nejmenší sebereflexe. Místo pokory jen drzá a pompézní vypínavost. Tolik je mi líto, že mám takřka identické pocity, když poslouchám pana Filipa anebo pana Halíka.

  5. Ve škole nás vychovávali „ve znamení pokroku“ a nějak to v nás zůstalo. Myslím, že v rovině lidské se žádný pokrok nekoná, alespoň ne tak rychle, aby to bylo patrné během pár tisíciletí. Není tedy důvod očekávat nějaké zásadní změny oproti středověku.

  6. Milý Gabrieli, u toho Filipa mívám identické pocity jako vy, ale nevybavuji si žádného Halíka, který by mi zapadal do stejné kategorie. Naopak trpělivě se prokousávám knihami profesora Halíka, které mne nutí přemýšlet. Snažím se přečíst si od něho alespoň jednu knihu za rok. Pokud oba píšeme o stejném Halíkovi, pak já vnímám jeho mediální vystupování jako zdravě sebevědomé, podložené znalostmi, hlubokou vírou v Boha i láskou k lidem. Je to člověk přemýšlivý, velmi vzdělaný a stále hledající, k tvorbě přistupuje s hlubokou pokorou, vycítil jsem ji v jeho dílech, ale osobně ho, žel Bohu, neznám.

  7. Milý Jožine, i já se opírám o imanentní víru. Zamýšlím se však také nad hierarchizovaným systémem apoštolské neomylnosti, kanonizované distribuce morálky a etikou obecně. Nesrovnával jem doktora Filipa s profesorem Halíkem. Napsal jsem o neschopnosti sebereflexe – pan Filip by neobstál před svým geriatrickým elektorátem a pan Halík by neobdržel diecézní imprimatur. Nemohu pomyslet na nebohou Miladu Horákovou bez rekriminace smrti Giordana Bruna etc etc.

  8. Milý Gabrieli, sleduji z povzdálí dění okolo Tomáše Halíka, nemá to vůbec lehké. Nebojí se jít se svou kůží na trh, takže se do něho trefují jak katolíci, tak i nekatolíci. Pokud by to měl u církevní hierarchie dobré, nebyl by řadovým farářem. Nu a církevní imprimatur se už dávno nenosí. Po ruce mám jeho knihu Co je bez chvění, není pevné (vydaly Lidové noviny) a kde nic, tu nic, imprimatur není… Já ho vnímám jako budovatele mostů, Evropana, který předešel svou dobu, a proto předpokládám, že za života nebude doceněn, spíše bude hodně trpět. Měl ještě tu smůlu, že chodil na besedy do TV, kde se mu stávalo, že jeho odpovědi buď sestříhali, nebo vystříhali, snad se záměrem vytvořit pokřivený mediální obraz jeho osoby. Já jsem si vytvořil jeho obraz z knih, ve kterých je autentický. Za hříchy církve se omluvil jménem církve Jan Pavel II a požádal lidi vně církve o odpuštění – to nebylo v kompetenci Halíka. Tomáš Halík zase udělal hodně pro českoněmecké usmíření, i když o tom nepsal, to vím zase odjinud.

  9. Každý by měl čas od času zkusit být odvážný, i přesto, že při tom není svým okolím doceněn..trpět (alespoň pro mne) znamená ztratit odvahu.(-:

  10. Pan Filip mně může bejt vcelku ukradenej. Pana Halíka jsem si, ač zapřisáhly ateista, vždycky velice vážil. Nikoliv jako duchovního, jako takovej mi taky může bejt ukradenej, ale jako clověka. Musím se přiznat že Halík a Bouše jsou dva lidi kteří mě poněkud smiřují s křesťanstvím.

  11. Přidávám se k Jožinovi.Ač beranka,vážím si profesora Halíka a jásám,kdyžkaždoročně od přátel dostávám na Vánoce knihu od něj.Za svou celoživotní snahu sblížit lidi,je ve Vatikánu střídavě peskován a střídavě využit jako poradce pro kontakty s jinověrci a bezvěrci.Svého času jsem si ho představovala i na trůně na Hradčanech.To byl ovšem jen romantický úlet venkovské Nanynky.Pardon-slepičky.

  12. Tak jsem se mýlil, že Halík nebude doceněn, Poláci mě převezli: Na mezinárodním knižním veletrhu ve Waršavě dostal prestižní literární cenu Fénix za knihu Vzýván i nevzýván. Místo gratulace bych uvedl citát z jeho knihy Co je bez chvění, není pevné: „Bůh nám daroval tento svět a tento život jako složitý a nejednoznačný, Bůh nechává proudit dějiny jako mnohobarevný tok dobra a zla, radosti a utrpení, Bůh i do svatých Písem vložil paradoxy i hádanky – proč to všechno? Zřejmě chtěl uchovat volný prostor pro víru i pochybnost, pro jejich vzájemné potkávání a utkávání. V této vzájemnosti víry a pochybnosti zraje nepokojná svoboda lidského srdce po celou dobu naší cesty k branám věčnosti. Střezme se nechat tento živý proud hledání uváznout v bahnitých mělčinách mrtvých jistot, ať již jsou to „jistoty náboženské“, či jistoty sebevědomého ateismu.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *