Udavač z Těšína

O kvalitě Hutkova díla jsem již psal na blogu. Dnešním tématem není „udavač – neudavač“ Nohavica ani „i mistr se utne“ Hutka, ale „u“ ve slově udavač. Udám-li správnou adresu jsem snad udavačem? Nemluvě o tom když konečně udám povedený článek novinám. Ani synonymum práskač není stoprocentní, hrozí nám žaloba od sdružení kočích. Pro dobrého umělce zapleteného s tajnou policií se nejlépe hodí pojmenování Sabina.
Jak se však do udavače dostalo to „u“?

17 odpovědí na “Udavač z Těšína”

  1. Slovo „udávat“ ne vždy musí mít zavržení hodný význam. Mohu „udávat tón“ a přeci tím nikomu neškodím. Vzpomínám, že za války a po ní byl pojem udavač tím nejhorším co se o někom říkalo. Potom to utichlo i když nevylučuji jeho další existenci. V posledních 20 letech došlo k oživení frekvence jeho užívání. Očekávám, že s posilováním demkracie tento význam postupně zmizí a pro mladou generaci nebude potřebný.

  2. To Jiřík: Malilinko si dovolím oponovat. Málokdo se (za války) honosil titulem „udavač“. Zato bylo známo, kdo je „vlajkař“. A od něho se to „udání“ – čili žalobnické podání dalo očekávat. Po válce byli vlajkaři označováni slovem ko-laborant a byly vyhledávany kandelábry, aby je (ty kolaboranty) bylo na co pověsit.
    Občas se stávalo, že se s tím svezl i nevinný a byl potupen, popotahován (někdy i za krk), i když nespolupracoval.
    Já si tak jistý (s Nohavicou) nejsem.

  3. Udavačům je třeba jednu ubalit, a ne je udat (prásknout, naprášit, nabonzovat) novinám po l8 letech. Jiřinka Baláková se nedávno dokonce pokoušela udat koťata, což se jí v této slovutné společnosti samozřejmě nepovedlo (jak to s nima vlastně, Jiřinko, dopadlo? A co vlastně je s vámi? Vy s námi už nemlu- teda nepíšete?) U-davač u-dal (t.j. u-spěl při podání kompromitující informace, známé jen jemu, nebo uzavřenému okruhu lidí) někoho, o něhož se zajímá policie (nebo třeba manželka či šéf) a jemuž je tím ublíženo. Mírnější forma udavače je donašeč. Vůbec – ta předpona u- je zajímavá, taková ukončovací nebo jednorázová – uvařit, upéct, ukončit, třeba u-klizečka uklidí a jde domů, no jo, ale u-chazeč si může nohy u-chodit (nebo by to mohl být netěsnící nafukovací polštářek, nebo netěsnící individuum po požití luštěnin), takže moje teorie je zase v nivči.

  4. Jiříku, v létech, ohraničených koncem války a „vítězným únorem“ se udavači věnovali kolaborantům (mnohdy typu Vlasty Buriana, jehož pečlivě udával jeho věrný kolega a zaměstnanec Marvan), po únoru to nebyli udavači, ale různí členové komisí prověrkových a jiných, uličních výborů, domovní důvěrníci, důvěrní domovníci, fízlové, kteří byli snad ve všech povoláních, horliví členové KSČ, udání sbírali pro to systemizovaní kádrováci, kteří je buď zakládali do kádrových materiálů, nebo, podle závažnosti a vlastního uvážení, předávali příslušným státním orgánům, no a prostí, ba sprostí udavači, kteří na nás teď k našemu znechucení občas vykouknou z medií. Ale ty jejich šéfy STB a kontrarozvědek nikdo medii nevláčí, ba ani ty kádrováky a sekyrníky, o „stranických strukturách“ nemluvě, a to mi vadí víc než Nohavica.

  5. Kdo může být udán, ten je udatný? Udávám komu, čemu, takže třetí pád by se správně měl jmenovat udativ.

  6. Nu vot, što zděs udalos? Pamětníci: Dobro požalovať – je třeba neprodleně informovat soudruha ředitele! Malí žalobníčci, velcí udavači? Kde je hranice (v normálním světě, ne v totalitě) mezi žalováním a udáním? Co taková omerta? Jedna známá stará paní (mezi námi:děsná drbna s přehledem a s výhledem z rohového okna) viděla odjíždět lupiče z místa činu, , když se jí policajti ptali, tak to samozřejmě řekla i se všemi detaily (měla úžasnou pozorovací schopnost, kterou denně cvičila), lupiče chytili, pustili, že je časem zavřou, a ona se snad rok třásla strachy, ze se jí pomstí.. Splnila občanskou povinnost, ale splnil stát svou povinnost vůči ní, když ji nechal napospas? Co se mělo stát, aby to bylo správně? To aby byla jedna udatná jak udatna (Aruncus sylvestris L. – ten je pro vás, pane šéfe Pallasi), nebo si rozmyslet, než někoho udá – je udání splnění občanské povinnosti a vice versa?

  7. Leo K chtěl bych Vás ujistit, že jsem po válce neviděl ani na jednom kandelábru viset kolaboranta či udavače, protože ti se velice rychle zorientovali a sehnali si“červenou“ legitimaci. Tentýž druh individuií se přebarvil v listopadu a nyní ukazují na jiné. Stanné soudy v r. 1945 proběhly veřejně v létě a ti dobře zorientovaní tomu většinou unikli a tím to zhaslo. Spolužáci, kteří v r. 1939 přešli do německýcch škol a do HJ, po válce šli do Skautu a koncem 40. let do SČM.

  8. KU problémU ze zadání ÚkolU (kde se vzalo U): Tak dloUho se chodí se džbánem pro vodU, až s Ucho Utrhne. Tak dlouho vám budU DÁVAT za pravdU, až vás Udám.

  9. Slyšet můžu, hlásit musím…, kde jsou ty časy kdy se udávalo jenom šéfům, manželkám, náckům nebo komoušům… Dnes kromě výše zmíněných, můžete udávat samozřjmě policii městské, státní, ekopošukům, finančáku, softwerákům, sjednoceným televizím, rozmanitým odborům…atd. Kupírujete pejskovi ocásek, kroutíte bonsajím větvičky, trháte muškám křídla, šlapete po trávníku, případně travičku kouříte…, dávejte si pozor, jsem všude…..
    Uda I. Veliký

  10. Ještě cítím potřebu vám prásknout, že dnes má ve 20 hodin ČT2 odvysílat pořad „Vládneme, nerušit“ o dopadu opoziční smlouvy. Doufám, že to někdo včas zatrhne. 30 stříbrných Euro mi můžete zaslat na konto, které vám udám posléze.

  11. Uda I mi připoměl Saddámovy syny Udaje a Kusaje – to jsou jména! Mít místo Lucinky párek staffordů…

  12. Tak cituji ze zprávy: O osudu Udaje a Kusaje jsou jen kusé údaje, našel se jen kus Udaje a úd Kusaje.

  13. Eli, u nás byl též populární ÚV. Směju se rád, protože už není, a doufám, že už nikdy nebude, to by mě smích rychle přešel, když by policie zjišťovala o mně potřebné údaje.

  14. Jiřulko, chechtala jsem se tak, že jsem nebyla štont sednout ke klábosnici bez záchvatu smíchu, tak až teď. Budiž Vám Zelí!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.