Porcelánovým zubům říkáme Umělé zuby i když se s nimi dá docela slušně kousat. Zárověň si lze pořídit Skleněné oko, které nic nevidí, ale umělé se mu neříká.
Co je český – to je hezký
Co je český – to je hezký
Porcelánovým zubům říkáme Umělé zuby i když se s nimi dá docela slušně kousat. Zárověň si lze pořídit Skleněné oko, které nic nevidí, ale umělé se mu neříká.
Obé lze zahrnout do množiny protéz (řec. prosthetis – nástavek). Pak tu máme i dřevěnou nohu, bratia Slováci mají kokot drevený, ale to není náhražka, to je diagnóza.
Ovšem co se materiálu týče, pohybuje se zadání někde hluboko v devatenáctém století. Dnes nemám zuby porcelánové ale z úplně jiného, vhodnějšího a dražšího materiálu, oči budou asi gelové, nohy laminátové, endoprotéza z vysokolegované nerezové oceli a naslouchátko + kardiostimulátor mají čip z Číny (logická chyba: čip je z křemíku).
A vybavil se mi obrázek z bůhvíjakého prvorepublikového časopisu – reklama bandažisty: byla tam vyobrazena osoba sakumprásk ofačovaná, ruce, nohy, oči a asi i ostatní párové orgány po jednom. I tu jednu zbývající nohu měla ovázanou. Ale jedna ruka byla zdravá, a to proto, aby mohla držet berlu.
Piráti a váleční vysloužilci mívali dřevěnou nohu a v mém dětství bývalo rovněž zmiňováno plátěné ucho. Mohu-li odbočit od náhradních údů, ráda bych zmínila umělohmotné prkénko.
Kdysi se zde na stránkách probíral termín „oxymorón“.
Kdo z přispěvatelů nebo kolemčtoucích se s ním ještě nevyrovnal, má zde krásný příklad: umělohmotné prkénko. Děkujeme, Věro Diblíková.
K rozkladu mé osobnosti stačí jenom malinko,
na WC je z PéVéCé prasklé prkýnko . . .
je písnička od výborné skupiny Barel Rock. O tom, že takové plastové prkénko zásadně praskne, když si na něj člověk sedne a znovu rafne, když člověk vstává, jenže:
. . . jak vědí bez výjimky bohatí i chudí,
když se sedí bez prkýnka strašlivě to studí.
Jenže ten oxymoron je to jen v lidové mluvě, protože to praskající plastové prkénko má na obalu napsáno „toaletní sedátko“.
Nicméně pro četnou zkušenost s praskáním takového výrobku jsem vyštrachal a zrestauroval klasické dřevěné prkénko, takže doma je pohoda, ono je i v zimě méně studené, než to plastové. Vzpomínám si na jednu knížku z Anglie, kde ve škole museli mladší žáci svým vlastním tělem předehřívat sedátka, aby ti starší měli tepelnou pohodu.
Klasický vtip: Babka přijde k zubaři, že ji bolí umělé zuby.
„No to nebývá běžné, ukažte, no propána, vyndaváte je někdy, čistíte je ?“ „Ne !“
Doktor je opatrně vyndá, vyčistí staleté nánosy plesnivých zbytků, nasadí a přikáže po každém jídle vyndat, vyčistit, na noc naložit do skleničky a za týden se přijďte ukázat. Když přijde:“Tak co, už to nebolí?“ „No nebolí, ale nemá to ten šmak!“
no fuj!!! a co ten, jak přijde pán k doktoruvi, že spolkl zuby, a doktor se ptá: Vadí vám to nějak? odpověď: Ani ne, ale při utírání na WC se vždycky kousnu! Na téma „kepis“ (z gebiss) jsem zažila smutnou story. V r. 90 byl skandál ve věznici, kde dva vězňové-astmatici vyhrožovali, že si při infuzi pustí do žil vzduch a byli proto převezeni do TRN nemocnice Prosečnice (tuberkuloza a respirační nemoci), kde byli téměř hrdiny pro nemocné staroušky. Jednomu (nehlídanému, jen zájaz vycházek) vězni jeden dědeček půjčil bundu, ten mu i s ní utekl a chudák starý pán plakal, protože měl kromě jiných věcí v kapse té bundy své zuby.
K poznámce pana Pavelky, že čip je z křemíku, ne z Číny, uvádím příhodu, kdy jedna paní ukazuje druhé paní suvenýry, mezi nimi i různé sošky. První se ptá: „Takhle je z terakoty?“ „Ne ta je ze Svaté Hory“, říká druhá. Je to něco pdobného, jako: on byl od Kolína a ona od neštovic.
Někdy mohou být umělé zuby a skleněné oko v dubové hlavě – i když je ta hlava z přírodních materiálů.
Ahtisaari je ted v knihovne v Akureyri na Islandu, ale neda mu to:
Za casu gymnazialnich pouzivala se v jeho okoli fraze „zelezne nervy, plechovy zaludek, ocelove svaly a zlate srdce“, ktera mela znamenat vyjadreni komplexniho obdivu k jedinci muzskeho pohlavi.
Ale dosti metalurgie.
Nahrazek je tolik (Lidl by mohl vypravet), ze se clovek pomalu boji podivat do zrcadla. Lidi si nechavaji delat umele vlasy z cehokoli, umelou kuzi (plastickou, nebo z prasatka), umele srdce z titanu a plastu, silikonove ozdoby hrudniku, gelove vycpavky vrasek, nehty z pryskyrice, externi umele ledviny, mimotelni obehy vseho co tece a az parlamentne dlouhy seznam vseho, co se vytvari nove pri promene muze na zenu a zpet.
Pridame-li umelou inteligenci (cipy) a umelou pamet (mensi cipy), je to asi komplet.
Pro plastictejsi zobrazeni moznosti fyzickych a dusevnich nahrad si lze predstavit Katerinu Brozovou a zapojit prosty selsky rozum.
Právě jsem se vrátil z pravidelné technické kontroly v nemocnici. Stejně jako na STK do mě strkali z různých konců různá hejblátka a kukátka. Nevím jestli něco přitáhli nebo ne, ale řekli mi vše v pořádku a za dva roky nashledanou. A to nemám ani umělé zuby, ani skleněné nebo gelové oko, zatím jsem z větší části přírodní, Pouze pár spon. Ale jak to pozoruju, v budoucnosti nás napojí kabelem na počítač a ten vše ukáže a porouchané díly budou vyměněny servismanem.
Co se týče WCprkének či sedátek,doporučuji gelové.Je měkoučké a hřeje.Když před něj vhodně umístíte poličku na šáleček a popelníček,jsou ostatní části bytu bezvýznamné.Jeden náš ,,znavený,,host si zde i schrupnul.
Nemám umělé zuby, ale mám „gelové“ oči – každá čočka má svou legitimaci (opravdu!) a víte, jak bezvadně se mi kouká? Na dálku bez brýlí a to je fajn. Sláva technice! O gelovém sedátku začnu uvažovat. Dobrý tip, Olinko, díky.
Jakožto příležitostný uživatel „gelových očí“ připojuji se k provolávání slávě technice. Zkuste odpovědět kadeřnici na otázku jste-li spokojeni, když vaše brýle leží na stolku, nebo si vyberte brýle nové 🙂