Útlum

Když se najíme, krev se stěhuje někde k žaludku a jiným trávicím orgánům,
takže mozek se dostává zákonitě do útlumu. Když se tak dívám na to, co jsem
v poslední době vytvořil, vypadá to, že jsem se permanentně přejídal.

Jak jste na tom v předjaří Vy?
Jožin

11 odpovědí na “Útlum”

  1. No tak já si třeba v předjaří vzpomínám na prastarou anekdotu o trpaslíkovi, který při pohlavním vzrušení pravidelně omdlívá, protože se mu (jako Jožinovi) odkrví mozek…

  2. Mně stačí se kouknout do zrcadla nebo si (pracně) dopnout džíny. O tom, že jsem patrně přechodila zánět mozkových blan nebo jinou podobnou chorobu, která zanechala kruté následky na duševní činnosti, pamětí počínaje, uvažuju průběžně. BTW – taky se zděsíte, když se vidíte na poslední fotce? a za pár let při pohledu na tutéž si říkáte – tenkrát to ještě šlo.. ?

  3. Jaroslave, tu anekdotu jsem neznal, ale má reálný základ. Teď již chápu, proč jsme si oblíbil trenýrky s dlouhým rukávem, tak řečené jägerovky, osvědčené to tlumiče vášní.

  4. Paní Věro, při pohledu na poslední fotku mě neděsí, jak vypadám, ale pomyšlení, že by byla poslední….

  5. Já jsem vůbec doteďka nevěděla (a že mi bude pětasedmdesát!), že si způsobuju stěhování krve (ať již kamkoliv) tím, že se najím. Právě jsem dojedla velkou bagetu s kuřetem a otevřela jsem si SlovoDne. Tak čekám, co na to krev. Jenže zároveň poslouchám z rozhlasu zprávy a ona se mi asi hrne zpátky do hlavy. Ale stejně nemám pocit, že by mi to myslelo nalačno nějak lépe – ba co dím: hlad škodí mé schopnosti soustředit se (dalo by se říci, že má negativní dopad na moji koncentrabilitu?)
    Pokud jde o poslední fotky: mně ty mé přijdou furt daleko lepší, než pohled od zrcadla. A to přesto, že velmi špatně vidím

  6. Jožin: Doporučuji procházet si vlastní výtvory po vydatném jídle. Nevím, jestli je to útlum nebo dobrý rozmar, ale já tak vnímám věci tolerantněji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.