157 odpovědí na “Váha”

  1. Zdá se, že si s Jiřulkou budeme psát sami – to je teda dost smutný!! Kam se poděli všichni ti milí, zábavní a vtipní lidé? Přece už jsou zpátky z chalup, chat, zahrádek a exotických dovolených! Štěstí a dobrá nálada prý přebývají raději pod chudou střechou, pak ovšem nezbývá než všem ostatním pogratulovat k náhlému vylepšení finančních poměrů. Možná, že by mohli ze staré známosti i utrousit nějaký tip, abychom s Jiřulkou marně nevtipkovali nalačno.

  2. Většina mých vrstevníků se teprve obává, aby trousit nezačala, JP je zjevně nedostižný. Trochu mi to připomíná výroky teenagerů, jako „už nekouřím“, „holky mě už nebavěj“ – což si jen nepatrně zkušenější překládá jako „pilotní projekt bez očekávaného výstupu“. Doufám, JP, že trousit hned tak nezačnete, ale zopár melounků by sa zišlo – pravděpodobně se jedná o letošní úspěšnou sklizeň. U mě letos slimáci nedokázali předvést obvykle dobrý výkon, takže byly zucchini, 2 dýně a dokonce i indická okurka, ale ta se ukázala sice jako veleúrodná, leč málo poživatelná. Na melouny se chystá vnuk napřesrok.

  3. Pro efektivní vytrousení třeba míti funkční vřecko popřípadě stopku. Je signifikantní, že úspěšný výtrus je důsledkem tzv. somatogamické kopulace, volně přeloženo bezpohlavního sexu.

  4. Je na pováženou, že hravých lidí zde ubylo. Že by všichni najednou zvážněli? Líbí se mi Jiřulka, dokáže se povznést i nad nemoc a nemá „blbou náladu“, obdivuji ho. Vážení, nebuďte vážní, neváhejte, odvažte se a pište!

  5. Nevaž se, odvaž se!! by mělo platit zejména (možná i pouze) tady, i když komentáře v řeči vázané jsou jistě vítané a přínosné.

  6. Myslím, že zatím to není až tak zlé, někdo může být znaven a nebo si našel jinou zábavu, někdo třeba jen přispěje jednou za uherák, když mu něco padne do oka, ale věřím, že i Jiřulka, byť jeho příspěvky byly v posledním čase spíše obroční, sledoval SlovoDne jako spící agent

  7. Hle, odhalený obročník!! Má Jiřulka obročí, nebo obrok obrok? Co má obden? a co den co den?

  8. Abych se přiznal, jsem dojat, jak na mě myslíte a snad i těšíte na nějakou další moji blbinu. Nastalo však i u mě to, co se asi stává všem, od té doby, co jsem v přechodu pro důchodce, stíhám toho míň. Nejplodnější na slovodni jsem byl každé ráno po příchodu do zaměstnání. Moje první chvíle při ranní kávičce a zapnutém picískoj patřila slovodni.
    Teď když do zaměstnání nechodím, dělám hned od rána něco užitečného, no přece nebudu sám sebe obírat o čas.

  9. Neb již můj kdysejší vedoucí (pak už jsem měl jen manažerstvo) se chlubil, jak ze mě z technika udělal úředníka. To mi vydrželo až do doby, než jsem přešel na potvoru v nezasměstnanosti, no a když jsem byl přeonděn na úředníka, musel jsem se přeci přizpůsobit pracovnímu stylu, jaký u nás úřednictvo má. Nyčko už úředník nejsem, tak jsem na slovodni absentér. Ale jak se dívám na datumy ostatních příspěváků, řádné absence mají mnozejší dřívější plodnější nickové.
    Hle jak nám ona zatracovaná angličtina přidává ptákoviny do češtiny, jen do ní přidělat českou gramatiku a z nick je nicka.

  10. Na pracovním úřadě
    jsem byl skoro na řadě,
    hladem se mi zatmělo,
    spad jsem hlavou na čelo
    úřednice ječely,
    za mrtvolu mě měly,
    dlouho jsem se probíral
    a podporu pobíral.
    Podpora je směšně malá,
    za ten úraz mi nestála,
    nebyl totiž pracovní,
    což je zcela absurdní,
    že úřad je pracovní
    úraz ale soukromý
    a za ten se neručí.

  11. Petržel, petržel,
    ten vůbec nejím,
    pavelžel, pavelžel,
    ten taky nejím.
    Ve frontě na petržel,
    dvě rány jsem utržel,
    nebo snad na petržil?
    To bych sotva vydržil.
    Tuhle vám měl Pavel žal,
    že nedostal petržal,
    a když trávu Petr žal,
    tak mu kosu podržal.

  12. Kdo si tu hoře kuje na neveselo tru chlívě píšoucího mě? To si nikdo nev šiml mých zde týžden umí stěných pták-o-vin? .

  13. Zato přibylo těch, co by bylo třeba přibít na pranýř a bít a nebýt měkcí a dát jim pár lekcí, by nebyli tupci – to vidí i slepci, jen ne holé lebci.

  14. Jenže facka není argument a pranýře kam by je bylo možno přibít nejsou. Ale co adresný článek v tisku nebo na stránkách?

  15. To je přesně vono; tady si vyléváme srdéčka a foukáme na bolístky jako přísloveční hospodští vševědi (patřím mezi ně a nevím, jestli je to špatně nebo jo), místo státotvorného, nebo alespoň donkichotsky průrazného činu. Já osobně jsem na veškeré aktivity hodně línej, ale s nadšením se připojím k čemukoliv, co prvoplánovým hospodským negativismem nesmrdí.

  16. Výbordelně. Tak do toho, johoho. Protože tu přísernou zdrobnělinu Jiřulka od jak těživá nesnáším , ráda bychsem rači zneužívala slovo Kaldoh nebo s ch. Můžu?Občas myslím, že by to chtělo vyrobit seznam do koho se trefovat a proč, postavit je do fronty a postupně odstřelovat /slovně, samozřejmě / , čímž nechci říct, že to má dělat Sámo. Zvládnem si to sami. Nebo ne?

  17. Hravých lidí prý ubylo, kdo to řek ???
    Jinak opožděné PF 2013 a v rámci tu v cz asi povinného hořekujení na neveselo až kyselo se též přidám.
    Co by ne, když už je ten rok zase nový,že.

    NIHIL NOVI

    Tu zadřela se historie
    a kousek vedle chcípl čas
    ze zvonic víry krev se lije
    a do hrdel se dere mráz

    V útrobách světa nálož tiká
    matky zas plodí hrdiny
    ze staré jizvy křivda vzlyká
    a vina žere nevinný

    A vůkol běsům přirůstají hlavy
    bezedná mysl číhá na kořist
    a málokdy se znaví

    Už není třeba mezi řádky číst
    když ze závisti se rodí
    nenávist …

    Pokud to nějoho zajímá…
    Jo a přidám obrázek, takže prosím šafáře vezdejšího, by ho pustil. Je moc pěkný.
    Děkuji
    http://wbgarden.com/wbgarden%20murphy%20wb%20pf%202013.jpg

  18. Jak nám praví dějiny, jenom je účinný, takže si furt stěžujete a stěžujte slovodnící neb i tu na tomto tzv demokratickém foru jenom připustit obrázek je pravděpodobně nad české síly člověčí. Vítejte v česku. PF 2013.

  19. Nezbude mi než si zanaříkat, dnes ráno jsem sem dal příspěvek, nezazálohoval jsem si ho já blb, odeslal se a chvli tam byl, ale nedostal se do novinek. Dal jsem si oběd, znova zapl pc a slovoobrok a nastojte (nebo třeba i nalehněte, jen si ale nenaběhněte), příspěvek je v astrálu. Zaradoval jsem se ráno i, že je nové téma, so far bez komentářů. Už ráno, ale i nyčko se mi při pokusu vložit nebo aspoň otevřít komentářník, objevuje, chybov,á hlášk.a

  20. Velmi správně. Je to prostředí tvořené imanentními jsoucny (ens) a nicy, (nihil), jev nazývaný poněkud nepřesně Holzmannovým paradoxem, čerpajícím z jeho popisu ptačí klece, tvořené dráty a nicy. Nepřesně proto, že Holzmannův paradox je založen na jevu v prostředí uspořádaném periodicky.

  21. Dovolil bych si zde drobet oponovati tzv holzmanovu prostředí uspořádanému periodicky.
    Celé takto se mi to prostě ažtak nejeví.
    Dráty snad ano, někam vedou, i když, jak je pravděpodobně jejich zvykem, obvykle vedou jenom k neustálámu propojovaní se mezi sebou vzájemně. A ani trochu se nestydí.
    Nicy se naopak velmi vymykají, a až přísně nezodpovědně nás neustále upozorňují, že poněkud rozplizle existují i za dráty směrem oběma typům nekonečen, teda mám na mysli nekonečna jak s kladným tak záporným znaménkem.
    A jelikož jsoucno/a/, jak je jistě všeobecně známo většinou leží v průsečících těchto nekonečen, tak bývá občas nicy docela přesyceno. Tak dvakrát až třikrát za století, myslím. Nicy pak ze jsoucna někdy přímo kapou, neřkuli vytékají, zvláštěpak tehdy zapomíname li pravidelně yyprazdňovati funkční vřecka či vyprazdňujeme naopak tyto přespříliš. Někomu se pochopitelně i toto může jeviti jako jistá falešná periodicita, ale já říkám, raději nepamatovat.
    Děkuji.

  22. Oponuji.Já vlastním pár niců,jsou ohraničené stěnami a přepážkami v mé peněžence.

  23. Váhavý Jožine, lze bez velkého váhání dát k úvaze nové téma místo digitální éry? Třeba svíčkové řezy nebo Heronovy bańky…

  24. O kterého Holzmanna, prosím, jde? Hledala jsem a hledala, Holzmannů jako psů, s paradoxem nebo s ptačí klecí žádný. Vyloučila jsem Felixy a několik živnostníků, zbyl mi Norbert Holzmann, a to mnohokrát, o ptačí či jiné kleci však ani ň. Žádná periodicita, ani přerušovaná, o paradoxu nemluvě (já nemluvíc).
    Využívám této příležitosti, abych všem popřála PF i velikonoce, a to jak se zpětnou platností, tak i s platností prodlouženou, a to do 10. července 2014
    P.S. Téma „Heronovy baňky“ bych brala raději, neboť co jsou svíčkové řezy už vím.

  25. Milá stařenko, s největší vlídností, jíž jsem schopen, musím vyjádřit pochybnost, zda jste googlích výdobytků užívala důsledně. Jinak byste musela narazit nejen na Holzmannův paradox, ale také na Holzmannův axiom, spočívající v tvrzení, že každé akvárium musí mít dno, neboť jinak by v něm nedržela voda.

  26. Hle, digitální éra!! Stařenko, i mnou používané vyhledavače jsou , jak vidno, poněkud kapriciózní. BTW-teď k narozeninám jsem od kamarádů trampů dostala m.j. kapra a sazeničku kapradí.

  27. Dnes jsem donesl jaro ve formě již konečně téměř rozkvetlých šeříků a téměř odkvetlých zlatých dešťů velmi milým a šikovným rehabilitačním sestrám, které mi aplikovaly podvodnou masáž, dnes již vlastně včera po již desáté a naposled a zbavily mě tím velmi intenzivní bolesti zad. Když jsem se s nimi loučil, lákaly mě tyto dobré víly, abych do jejich vodního království přišel zas. Což jsem sice s lítostí, ale také s radostí odmítnul. Moje smíšné pocity pramenily z dialektického paradigmatu, na jedné straně se mi jejich péče líbila a skutečně mi pomohla, ale abych do jejich péče přišel znovu, znamenalo by to opětovnou recidivu bolavejch zad, což bych značně nerad.

    Rovněž značně nerad komentuji nefunkčnost slovadne v několka nepříjemných defektech . Jak nás učili rodilí lektoři američtiny, že nemáme užívat termíny vada, problém, defekt, ale mírný výraz išjú, čili záležitost. Ale já na jejich rady mastím a naplno prohlašuju, že Slovodne se zaseklo a zblbeně nefunguje už sakra dlouho. Nejen, že není možné přidat příspěvek do digitální éry, taky se zbláznilo vyhledávání a nezbejvá než zaklejt“
    HYELUM VRIDÁUL ETLÉKIOT MARDYETS — admine tos chcípnul nebo se flákáš, sprav to?!!

  28. Ani mi tak nevadí, že se zasekla Digitální éra, neboť nevím, čím bych k tomuhle tématu přispěl. Spíš jsem smuten, že se zasekli stálí i méně stálí přispěvovatelové

  29. Navrhuju řešení: zřídit trucpodnik – skupinu na facebooku. Co kdyby se toho někdo gramotný ujal? Já sám jsem línej, ale kdybych přišel k hotovýmu, to by byla jiná…

  30. Né, né,né -facebook né, ten neumím a nějak ani umět nechci, už takhle u compu ztrácím spoustu času, navíc – v poslední době všechny změny vedou jen k horšímu. Dejme mu trochu času, snad se chudinka Slovodne zvetí samo, a teď prosím pěkně o nějakou legracičku, aspoň malou, maličkou.

  31. Možná, že p.t. čtenáře vyděsím hlubinou svých neznalostí: domnívám se, že digitální je 0 1 1 0 atd., tedy nic, něco, něco, nic, ale digitů je konkrétních 10, včetně 2,3,4,5,6,7,8,9. Třeba mi někdo zdejší laskavě pootevře aspoň malé okénko a trošinku mi to vysvětlí, protože takhle podle mě by byla bývala digitální éra, když se počítalo na prstech.

  32. Definicemi obecně si nehodlám narušovat duševní rovnováhu. Jestli se praseti říká vepř, štokrleti dojička (fakt že jo, koupil jsem si za pět stovek štokrle, abych se mohl pohodlně obouvat, neb mám kolena vyglajdaný z bicyklu, a ejhle, vona to dojička!) nebo cikánovi rom, to je mi upřímně jedno. Říkáme digitální éra a máme jenom pěknou nálepku, která o obsahu nic nevypovídá. Milosrdný jazyknám dává sympatickou možnost naplnit pojmy vlastním obsahem. Učiňte tak, Věro, i Vy, oprostíte duši, otevřete srdce a rozprostře se před Vámi šírá krajina nekonečných možností, jež duch skýtá…

  33. Facebooku co se týče: Roman Pokorný (jazz, kytara) před časem dal v plen svojí novou desku protihodnotu za kamarádství na facebooku. Upsal jsem se a zkušenost asi tříleté praxe mi dovoluje prohlásit: zodpovědně používaný facebook neobtěžuje, nežere čas a navíc upozorní, kdo má zrovna narozeniny.

  34. Na to mi stačí kalendář. Ale ani tomu se nedá věřit všechno – např. tvrdí, že jaro zvolna přechází do léta, ale nenapíše KDE. U nás zatím ne. A co u vás?

  35. Studený máj, v stodole ráj. Ve Stodolní ulici v Ostravě na počkání extázový ráj cestou do pekel.

  36. PTÁKOVINA VODNÍ

    Koupím já si
    ponorku
    a povozím tě
    po dvorku

    Po dvorečku
    po dvoře
    pak vyplujeme
    na moře

    Neb za mořem
    což je
    jasné
    je to beznadějně
    krásné …

    Pokud to někoho zajímá, žaber pak netřeba.

  37. Jo a ešče fotočky vodní …
    http://sphotos-d.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-prn2/969645_604107336279700_1221127672_n.jpg?dl=1
    http://sphotos-d.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-prn1/923458_588595091164258_776261903_n.jpg?dl=1
    Ale než budou schváleny jistě uplyne hodně vody.
    Takže ešče moje dnešní růže dešťová …
    http://www.facebook.com/photo.php?fbid=10201341395765324&set=a.10200795356914694.1073741825.1486265823&type=3&theater
    Jo a když jsme u toho fejsbukání, tak nový účet na facebůku může založit pouze orig IP se všemi orig. náležitosmi, jméno, adresa atd. atd.
    Zdravím.

  38. Jo, Jaroslave, když se říká štokrdleti dojička, jak se říká dojičkám? (kromě Anka – „Anka, už jsi dala kravám?“ „Eště né, ale zootechnikovi dvakrát!!´)

  39. Ad dojička: Čeština je jazyk nejen těžký, ale mnohdy i matoucí. Takový cizinec chce třeba dojičku, najde si to ve slovníku a pak se diví. Tedy v případě, že je mu vyhověno.
    To máte jako vrstevnice – vrstevnice, koleno – koleno, ručička – ručička … I když – vlastně – „kanál“ může být matoucí přímo celosvětově.

  40. No u nás na vesnici, kde za mého dětství ještě byly krávy v několika usedlostech, jsme rozlišovali dojičku – osobu ženského pohlaví, která krávu ždímá, a dojačku – čili štokrdle, na kterém při té příležitosti sedí.

  41. Ten kýbl byl v mém rodišti HROTEK. („… a za války sem sa napiua dycky z hrotka – to byuo najlepší“)

  42. Já kýblu neříkal nijak, mě bylo tehdy tak 5 let, takže moje vzpomínky jsou lehce rozmazané. Ale je možné, že dojačka byl i on.

  43. On možná byl i kbelík, putýnka, okov, džber nebo vědro – to jsme na čundru měli i plátěné. V Mongolsku (a jistě i jinde) zase mají, nebo donedávna měli, všelijaké pití v koze, tedy v tom, co z ní zbyde, když se maso sní a kosti hodí pejskům, nebo se z toho udělají dudy.

  44. Hlas volajícího na poušti…. aspoň jedno slovo(-týdne, nebo aspoň -měsíce), prosím, prosím. A nevymlouvejte se na teplo, neměli byste se na co vymlouvat v zimě.

  45. Aby měla dušička pokoj: obdržel jsem mail následujícího čtení. Soudím, že podnětů skýtá dostatek.
    „Tyto iformace jsem vstřebala právě v průběhu koupi rohlíků a držkovky.
    Nevím, jestlli sigulár „koupi“ je korektně zvolen, zda by nebylo vhodnější užít plurál „koupí“, ačli je přípustný.“

  46. Několik vysvětlení. Sakrafix Pallasi, tos chcíp, že na slovodne mastíš? Nefunguje skoro nic, nejen digitální éra. Na fejsbuk nikdy nevezu, ani na žádnou jinou. A protože jsem si dokavad to šlo slovodne zkopčil, dám ho postupně na svoji vlastní stránku. Na ní netřeba žádné přihlašování, ale můžete z ní jen číst, například
    http://www.xjim.cz/detstina.htm
    no a pokud se někdo dohrabe k snaze něco napsat, napište mi to na mejl a já to přidám. Ten mejl je vidět i tady, ač admin píše, že nebude zobrazen.
    xjim(zavináč)seznam.cz
    Pro Věru, digit je v původním významu prst, ale počítač umí jen dvě číslice, je založen na tom, že 1 + 1 = 0 plus přenos. Rozdíl v metodě vysvětluju jednoduchým příkladem: Moje maminka sype na vál mouku odhadem, až je hromádka tak akorát (analogová metoda), kdežto moje dcera na vál nasype tři hrnečky mouky (digitální metoda). Koláč je v obou případech vynikající.

  47. Mně by se líbilo „v průběhu koupě“ sg., protože (pokud) se rohlíky s dršťkovkou (sic!) kupovaly společně, jedním vrzem, one shot, one kill. Nejsem si jista, není-li gen.“koupě“ ještě zastaralejší, než slovo samo. Skloňovat podle vzoru nůše, nyní růže, gen. nůše, růže, koupě? Co se té polévky týče, mám za to, že lze dát někomu přes držku, zatímco dršťky jsou anatomicky něco jiného, ale nevím, zda čepec, bachor, kniha (to se mi zdá nejpravděpodobnější) nebo sléz (slez!?).Ovšem stanovisko ÚJČ by bylo zajisté „obě formy jsou přípustné“. Musím říci (říct), že je to od nich zatracený alibis(z)mus.

  48. Snad Vás nezklamu, když uvedu Vaše společné omyly na správnou míru. Podstatné jméno koupě se skloňuje podle ženského vzoru „píseň“. Skloňují se tak podstatná jména, která mají v 2. pádu jednotného čísla koncovku -e nebo -ě.

  49. Zrovna včera jsem se dočetl, že twitter vydal pod hrozbou pokuty soudu nacionále twitrařů, kteří se dopustili rasistických přestupků.Na yotublbe jsem se naštval už dávno, protože cenzuruje a odstraňuje, co se mu zachce. Na tumblr.com je bez omezení celkem jakékoliv porno, ale v naturistických stránkách na snímcích rodin musí být dítě oblečené, nebo fotku odstraní.

    Jsem rád, že jsem se na nic takového nepřihlásil.

    Anžto se slovodne zdá adminem opuštné, nabízím ke čtení moji stránku xjim.cz a příspěvky na mejl xjim na seznamu.

  50. Gabrieli, Gabrieli, tentokrát Váš meč plamenný nezahořel správným směrem, koupě se evidentně skloňuje podle nůše, neb tam patří ta feminina, která končí v prvním pádě na -e, potažmo -ě (třeba denunciace nebo kolegyně).
    Zelí pro celý okres!

  51. Milý Jiří, střelil jste od boku a trefil kozla. Zkuste zacílit s pevnějším zalícením. Určení vzoru píseň pro slovo koupě pokládám za nezvratné. A jen pro Vaši informaci, vzor nůše byl nahrazen vzorem růže s podvzory ulice a žákyně – podle tohoto vzoru je skloňován Váš příklad: kolegyně. Zelí !

  52. Ano, je možné, že jste opravdu kozel, přiznání je odjakživa polehčující okolnost. Leč nezáleží na tom, zda je nyní vzor růže, nebo pozítří škeble a za rok žíně. Podstatné je, že chci uskutečnit koho, co – tedy koupi jako růži, nůši, šíji nebo duši. Nikoliv tedy jednu koupě. Ale možná, když si to podáte jako zlepšovák, tak Vám to v ÚPJČ uznají, protože by se tak ušetřil jeden vzor, vždyť ta Vaše růže taky končí v genitivu singuláru na -e.

  53. No, mně ten akusativ taky sedí spíš na tu nůši růží, než píseň, ale zdá se, že VJ Gabriel ví (jako obvykle) víc, než je na první pohled zřejmé. Stejně, byť je čeština i moje malá libůstka, se mi zdá, že je zbytečně users unfriendly, což se jí zjevně mstí a po pár desetiletích bude možná znovu zapotřebí, aby ji nějací buditelé komplet zrestaurovali a zmodernizovali, doplnivše vše, co chybí, vlastními novotvary a výpůjčkami z okolních slovanských jazyků (pečlivě se uvarovavše všeho, co by jen trochu zavánělo anglosaským cizáctvím, modernismem a světovostí), ale už by asi zůstala jen jako hobby pro pár podivínů nebo zapadlých vlastenců z míst chráněných před pokrokem.

  54. Věřím Gabrielovi, Věře Diblíkové a Jazykové poradně Ústavu pro jazyk český: koupě podle vzoru píseň, i když podle vzoru růže to taky na celé čáře jde. Havránka nemám ráda a Jazykovou poradnu ÚJČ teď už taky ne, neboť jsem – hnána zvědavostí – zvěděla, že se už tři roky za mailové odpovědi platí, a to tak, že docela dost. Protože většinou negoogluju, nýbrž Seznamuju, přikládám nalezené:

    rod: ž. jednotné číslo množné číslo
    1. pád koupě koupě
    2. pád koupě koupí
    3. pád koupi koupím
    4. pád koupi koupě
    5. pád koupě koupě
    6. pád koupi koupích
    7. pád koupí koupěmi

    Ani já bych to lépe nevysklonila.
    Věro, moc se mi líbí slovní spojení „doplnivše vše“. Řekla jsem si to nahlas a krásně to zní.Ale – když už jsme u toho Gabriela, vrtá mi teď hlavou: Kolik je na první pohled zřejmé, že Gabriel ví?

  55. Jak robátko od koupě? Já zase nerozumím jako obyčejně. Kdyby to bylo pacholátko matky koupě, bylo by to patrně koupátko. Kdyby bylo koupě samotným robátkem, byla by matkou koupa nebo koup?

    A Gabrieli, braňte se, já na to sama nestačím. Já jsem se paní Věry netázala, ČÍM ví Gabriel (předem, zadem, všemi směry), ba dokonce ani odkud kam ví Gabriel. Já jsem se tázala, jaká kvantita vědění je u Gabriela zřejmá na první pohled a jak Věra této zkušenosti nabyla. Napadá mi jenom, že od pohledu k pohledu.
    Pevně doufám, že jsem se nikoho nedotkla, to jsem vážně (tentokrát fakt vážně) nechtěla (tentokrát fakt nechtěla).

    Původní téma (Váha – viz daleko vysoko nahoře) se nakonec docela rozrostlo. Takže možná hurá? SlovoDne ještě neumřelo?

  56. Čeština se neřídí (pámbu zaplať) logikou. Myslel jsem koupě jako třeba štěně.
    Gabriel ví vše tak říkajíc z definice. Marxisté praví, že kritériem pravdy je praxe. Gabriel tuto tezi chtě – nechtě potvrzje.

  57. Ano, koupě, bez koupěte…
    Jinak si myslím, že kritériem pravdy je pravda sama, neb v praxi pak soudem uznaný lhář má nad svým sídlem vyšito Pravda vítězí.
    Takže, co mě se týče, pak koupě, pokud nezmění rod, tak podle růže (nůše, duše, nebo všechna ostatní ženská pdostatná jména končící na
    -e potažmo ě v prvním i druhém pádě) na věčné časy a nikdy jinak. Co nebo kdo je Havránek opravdu nevím, možná by se našel příměr v rubrice zoologicky orientovaná metonymie. ÚPJČ je samostatná capitola, když jsme druhdy s paní Rovenskou (překladatelka Colina Dextera a jiných) diskutovali po používání przněných tvarů typu přibyde, odpověděla mi tako: …je mi moc líto, že jsou tyto tvary povolené podle posledních Pravidel českého pravopisu z roku 1993, což jsou vůbec vypráskaná pravidla, neboť kodifikují spostu patvarů, do té doby považovaných za nespisovné. Inu pracovníci Ústavu pro jazyk český se velmi snažili vyjít vstříc jednak negramotným funkcionářům, jednak Slovákům. Poté, co je stihla zasloužená a masová vlna kritiky, zalekli se a všude možně povolili oba tvary.
    Takže se řiďme zdravým rozumem, stejně jako Stařenka, která sice veří Gabrielovi a Ústavu pro jazyk český, ale koupi skloňujě pode mašle

  58. Ozdravná terapie pro Jirku:
    1. vygooglovat Bohuslava Havránka
    2. systematicky potlačovat chorobnou závislost na ÚPJČ. Poškozuje nám vžité reflexy. To je horší než když tvrdnou játra

  59. Slíbila jsem si, že do toho na pár dní až týdnů přestanu kecat Tak to odkládám, platí to až od nyní.
    Moc se mi líbí, co s námi dokáže taková jedna koupě, když je to ve skutečnosti vážně jenom sranda, zatímco debata jde placama až na krív. Jaroslave Havelko, jsem s Vámi, buďte se mnou, neboťjá jsem taky myslela koupě jako třeba štěně. Nebo kotě. Takže když koupě, matka koupěte se nazývá jak? – taži se znovu. Matka koupěte nemůže být rozhodně taky koupě, o otci nemluvě.

  60. Nejspíš koupa s koupem měli koupě (-átko). K tomu, že Gabriel je vševědoucí, jsem došla empiricky, navíc byl již před časem vyhlášen Velkým Jebátorem – už ani nevím, kdo ho jmenoval. Rozhodně se raději spolehnu na Gabriela, než na ÚJČ, který své názory opírá zřejmě o průzkum obecného mínění, a dotazuje se přitom nejspíš absolventů pomocného školství. Aby to tak nezelo, prohlásí, že je možné užít tvary oba (nebo víc, podle situace, nejlépe všechny).

  61. Věro, díky, radostně se neustále vzdělávám: konečně vím, proč VJ. Stále však nevím, co to je s tím zelím. „Hóch“ umím, po celé období II. světové války jsme ji měli povinnou a jakožto jazyk úřední byla všude kolem našich očí a uší. Na rádiu jsme měli Achtung, Achtung … a končilo to v češtině“… ano i smrtí“

  62. Stařenko, najděte si heslo pičičanda, tam se dopídíte, jak je to s tím zelím.
    Pane Pavelko, bod č. 1 jsem splnil, jen nevím, proč právě mně přisuzujete chorobnou závislost na ÚJPČ. To bych spíš viděl ta játra.
    Podle vzoru stavení…

  63. Čeština i angličtina jsou moje velice oblíbené řeči, němčinu považuji za chorobu hlasivek i rozumu. Přestože někteří němci jsou docela příjemní a někteří češi i angličané i amíci (mírně řečeno) velmi nepříjemní. Za ty mnohé roky, kdy všechny tyto i jiné řeči používám, jsem si vypěstoval odpor k pravidlům a jejich stanovování a vyžadování. Stejně tak k pravidlům čehokoliv jiného, protože vždy a ve všem jsou ze všech pravidel výjimky a specielně v češtině je výjimek víc než pravidel. Marně se snažíme pravidla definovat přesněji, narůstá tím jejich složitost a klesá možnost se je naučit. Daná pravidla pak tím méně vyhovují v konkrétních situacích a roste nutnost neřídit se pravidlem, ale citem. Krásná vlastnost češiny je její obrovská tvárnost, spousta možností jak utvořit větu, jak pouhým slovosledem věty o několika málo slovech vyjádřit i nepatrné rozdíly v nejrůznějších směrech, takže je možné rozeznat třeba i věk a společenskou příslušnost, povahu a situaci řečníka, autora nebo autorem vytvořené osoby. Jsem si jist, že daleko účinnější je učit své děti mluvit, chovat se a myslet přiměřeně situaci a řešit vše s citem, rozumem a zkušeností, než jim stanovovat složitá prakticky nenaučitelná pravidla, která stejně v některých situacích budou kontraproduktivní.

  64. Děkuji Jirkovi, našla jsem si, prostudovala jsem si znovu, osvěžila jsem si. Zcela mi to již vypadlo z paměti. Z mozku. Holt výpadek, jichž je stále houšť. Chmurná vyhlídka. i když … proč se bát v mém věku vyhlídek do budoucna? Jsem optimista: jaké budoucno?
    A docela mne nadchlo, s jakou vervou řešili slovodníci takovou pičičandu, jako je pičičanda.
    Ale velmi pesimisticky mne naladilo poznání, kolik překlepů jsem tam dokázala nasekat v jedné jediné krátké větě. Rovněž záležitost patrně progresivní. Nebo progredientní?

  65. K Jiřulkovým tezím není výhrad, jen doplním: řídit se v jazykové praxi citem vyžaduje průpravu, představující konzumaci jisté porce literatury. Pak všecho přijde samo. Měkká a tvrdá i/y píšu od nepaměti automaticky a nejobtížnější bylo, když po mě ve škole někdo vyžadoval zdůvodnění.

  66. Jaroslave Pavelko, fakt pak všechno přijde samo? Že by u nás bylo opravdu tolik lidí neprůpravených konzumací jisté porce literatury? Říkáte diskuse nebo diskuze? Píšete diskuse nebo diskuze? A co takhle Escherichia coli? Escherichia nebo Ešerichia podle vzoru išias, případně šéma? Dlouho jsem si myslela, že kdo neumí pravopis, je těžkej na hlavu. Většina lidí kolem mne je chytřejší než páťák i chytřejší než já – a pravopis neumějí, nyní neumí. Pátým pádem automaticky voláme: Um!
    Jinak k Vám chovám úctu a s gustem jsem si nedávno přečetla Váš příspěvek z r. 2007 – Dětština. S gustem, s respektem a s veškerou vážností, jíž jsem schopna, ačkoliv tato moje schonost je hluboko pod obecně žádoucí hladinou.

  67. Kdysi jsem slyšel, že ve vojesnké nemocnici v Josefově léčili Rusové žloutenku automaticky, t.j. střelbou z automatů. Ale to možná byla jen pomluva zaprodanců imperialismusu.

  68. Asi bych napsal briskní a pak si to pro sichr ověřil u mé oblíbené autority ÚJPČ.
    Říkám a píšu diskuse a escherichia cöli.
    Pokud se jedná o italskou oblast, preferuji při zpěvu měkou výslovnost latiny (anželus, črkumdá, exčelsis), zatímco u frankovlámské proveniece a nové tvorby 20. století je stylovější výslovnost tvrdá (angelus, cirkumdá, excesis). I když, jak minulý týden říkal v Liberci David Eben, v těch klášteřích a na poutích se vyskytovala tak rozrůzněná smečka různých národností, že si to asi zpívali každej po svým.

  69. Měkkou, soráč, Gabrieli. A čikrkumdá, což znamená obleč se. Dixit Angelus Ad Petrum: „Circumda Tibi Vestimentum Tuum et Sequere Me!“ Anděl pravil Perovi: obleč se, sbal si saky paky, hoď se do klidu a pojď za mnou. On byl Petr v lochu, anděl ho přišel pustit ven, ale proč se má oblékat, to mi není moc jasný; v Jeruzalémě tehdy kolem Velikonoc muselo být celkem teplo… Asi mu vzali pásek a boty a když už mu anděl otevřel celu, tak otevřel i sklad, kde to všechno bylo… to jsou problémy…

  70. čirkumkrdá – tak jsem to přečetla napoprvé, mi fakt zamotalo hlavu. Teprve latinská transkripce mě uklidnila, že nejde o krajový přepis kokrhání. A když si něco napoprvé přečtu špatně, dost dlouho mi trvá, než si zvyknu na správný tvar. Taky si dost pamatuju tiskové chyby – není to nějaká úchylnost? Třeba jako si lidi pamatují hloupé sprosté vtipy ze základky, ale už ne vybraná slova atd.

  71. A ten anděl mi připomíná oblíbené scény z westernů, jak vytrhnou (nebo taky ne) mříže z okna cely, seberou šerifovi colty atd. Holt – nihil nuovo sub sole. K té výslovnosti – je jisté, jak se vyslovovalo ve starém Římě Cicerovo jméno? C, K, nebo Č? Pamětnící nejsou. hlasové záznamy taky ne, lidová podání jistě těžce varírují. Briskní píšu automaticky s i, když vidím v tom slově y, vytrhne mě to ze soustředění na smysl napsaného. Jo, a taky říkám diskuse a chodím do servisu a rozlišuju standard a standartu, holt (teď snad i hold!!) ročník se nezapře ani písmem, i bez obrazu.
    PS – pamětníci, je čehý vlevo nebo vpravo? Jak se mluví na koně v jiných jazycích? A na slepice, husy, kachny a domácí havěť obecně?

  72. Jak se mluví na zvířata jinde? To by bylo moc dlouhý, tak jen jeden příklad: jak se volá na psa španělsky, neboť se mi líbí vzniklá babylonština: chcete-li, aby psíček přišel k vám, řeknete mu Ven! a chcete-li, aby šel ven (resp. pryč) řeknete mu Fuera!
    Tak ještě jeden: voláte-li na slepičky „nááá, puta puta, puta“, znamená to „nááá, lehká ženštino, lehká ženštino, lehká ženštino“.
    Ale jak mluví zvířata cizími jazyky? Ten pes třeba neříká Haf, haf, nýbrž Chau, chau (piš Jau, jau).
    A přišel pes do stáje a povídá koním „tak co, kluci, jak se vede?ů A jeden ten kůň povídá druhému koni „To jsem teda z toho jelen! Mluvící pes!“. Říká-li to klisna, řekne samozřejmě „to jsem z toho laň“

    1. Stařenko milá, nevím, jak mluví zvířata v cizích zemích. Ptal jsem se kamaráda, který jezdí v Holandsku kamionem, jestli je pravda, že holandští psi štěkají daf daf. odpověděl mi, že neví, ale když na tamní psy mluví česky, tak mu nerozumějí.

      1. Copak psi! To by ještě šlo. Já když jsem se jednou omylem začetl do nějaké Babišovy promluvy, hned po první větě jsem se ztratil. Tak jsem tím nakrmil překladač a vylezlo z něho: Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu,
        džalala, džalala-a, a paprťála. Tasparta maznalika zamáz piskurty, jalja, piskurty, patláma, patláma, patláma a… žbrluch!

  73. Je na pováženou, jak jsme za mlada byli vážně (jako fakt) zábavní, a teď jako když utne. Dyk vono je to už spoustu let, teď už se asi těžko (to podle toho, kolik kdo váží) dochomrstáme (to je výraz mojí babičky) k počitači a činnost mozková vázne.

  74. Milá paní Diblíková, nač ten pesimismus? Uvědomte si, že příčiny jsou multifaktoriální, nejen věk, zhoršená pohyblivost a činnost mozková, leč i třeba to, že tu v podstatě vystupuje jen jakýsi Inkognito kvartet, takže není ani tolik podnětů, které by burcovaly šedou koru mozkovou. Tak se musíme dál činit, seč síly stačí a doufat, že vstanou noví bojovníci

  75. Ono to může také být tím, že před kala kala dobou, když SlovoDne začínalo a rozkvétalo, nebylo tolik rušivých a snadnou slovní seberealizaci nabízejících elementů, jako jsou Facebook, TikTok, VKontakte, atd atd… Kismet

    1. Při standardním nastavení se přepíná anglická a česká klávesnice kombinací kláves ALT+SHIFT.
      Nebo: Nastavení/Zařízení/Psaní/Upřesnit nastavení klávesnice/Klávesové zkratky pro jazyk zadávání

  76. Houbeles realiyace, p93u a y9r8m, spla3ila se mi kl8bosnice, psala jsem, 6e y8sadn2 odm9t8m n2jak7 inkontinento kvartet a 68d8m p.t. slovodn9kz o pomoc, a vono NIC@@@‘ A 6e 4ek8 na schv8len9 a 4ek8m dote+d a furt nic.

    1. Naprosto souhlasím.

      Nicméně si dovoluji upozornit, že nejde o cenzuru, ale o obranu SlovaDne před spamem a podobnými případy, kdy se některé příspěvky nezobrazí okamžitě, ale buď spadnou přímo do spamu, nebo čekají až si jich někdo z adminů všimne a posoudí situaci, a podle ní je uvolní, nebo v případě potenciálního spamu zveřejní nebo zruší…

      Vaše komentáře byly, byť zašifrované klávesnicí, přesto poměrně srozumitelné 😉 ale čekaly na potřebný zásah 😉

      A ještě technická připomínka: admini nesledují SlovoDne permanentně, takže reakce na podobné situace může být někdy i docela opožděná (což kdysi dávno rohněvalo jednoho z tehdejších přispěvatelů natolik, že odešel jinam).

  77. Byl to WBG? Toho je fakt škoda, jeho poezie byla přímo pumprdentní. Klábosnice se přes noc vzpamatovala, HURÁ!!! Tak se těšte (nebo si zoufejte) jsem zde v plné síle! A hned vám opisuju z Neffova NP: Trosečníci, žraloci, beznaděj, každý trosečník zazpívá svoji hymnu, než se pustí trosek a žraloci žraločí, jak je jejich údělem. Leč Čech, a žraloci nic. „Bezdomovce nežerem!“

    1. Podle mého odhadu to byl WBG. Jeho básnických výtvorů je fakt škoda, i jeho čarověníků 😉 Jinak byl na můj vkus poněkud dětinsky militantní, ale jak se říkávalo, proti Gustávovi se nedišputuje 😉 (contra gustos no hay disputas) :-))

  78. Ješte lepší je oprava opravy, asi jako když kdysi vyhořela továrna na hasicí přístroje – pamětníci jistě dodají detaily..

  79. Moc se nevytahujte, pane Pavelko, u nás shořel veliteli hasičů dům, který stál asi 20 metrů od hasičské stanice. V té souvislosti se mi vybavil vtip z knížky Ed Mc baina Prachy: Těbůh, Maxi, slyšel jsem, že u tebe hořelo. Psst, hořet má až zejtra

    1. Rabinovič telefonuje do Oděsy: „Áron, co se tam u vás děje?“
      „Ále, Rusko tady válčí s NATO.“
      „Nějaký ztráty?“
      „Jo, Rusko přišlo o válečnej křižník, stovky letadel a vrtulníků, přes tisíc tanků, hromadu zbraní, asi pětadvacet tisíc vojáků…“
      „A NATO?“
      „NATO ještě nepřijelo….“

  80. Stran změny změny – jsme zem neomezených možností a omezených jedinců. Dnes jsem v Kauflandu viděl u pultu s masem položku Hovězí žebro bez kosti. To je podobné Králíku celému bez hlavy

  81. Zatímco jsem zase umírala (docela dlouho, ještě nevím, jak to dopadlo), vy jste se všichni někam odstěhovali nebo co?

  82. Pane Pavelko, myslím, že by bylo víc než vhodné, aby i Vaše manželka začala přispívat do SlovaDne

  83. Au, au, auvajs, znovu jsem narazila na (vlastní) limity. Chtěla jsem poslat obrázek, a ono – O!! Pro mě počitačová éra skončila u kalkulačky, a i tam jsem vždycky došla ke třem různým výsledkům, a to jsem se neodvážila dál než ke sčítání.
    Musím se pochlubit, že už mám IV. očkování, ale na druhou stranu – jak vidět, v mém případě škoda peněz.

    1. Platforma kde běží Slovo dne bere jenom text. Lze to ošidit jenom odkazem na zdroj (zkopírovat adresu z řádku tam nahoře v prohlížeči (https://www…), nebo soubor nahrát do úschovny (https://www.uschovna.cz/) a zkopírovat sem adresu odkazu. Je to sranda, člověk si provětrá mysl a promasíruje mozkové závitky k užitku svému i bližních. Jen chutě do toho!

  84. Já vím, že opisovat již jednou zveřejněné je redundantní, ale: asi jste si všimli že: Aktivisti (! jak já to nesnáším!) se přilepili k podlaze v muzeu VW veteránů ve Volfsburgu. Muzejníci po otvírací době zhasli, vypli topení, zamkli, šli domů a nechali je tam přilepené. Ráno jeden z nich povykoval, že mu otekla ruka. V bohaté diskusi na tento článek p.S. napsal: To víte, je tam přilepenej, nemá co dělat, nudí se, to jednomu oteče ruka. Něco jsem k tomu podotkla, a pán mi odpověděl:: To byste nevěřila, bejt aktivista, jaká je to honička!

  85. Tak jsem tu dost dlouho nebyla, a ono nic a zase nic. Kde jste všichni? Mně připadá, že kdykoli něco napíšu, rozhostí se hrobové ticho, zřejmě jsem jako písemná Tyfová Mary.

  86. Já neochvějně držím svůj post a psal bych. Jenže mě nic nenapadá, tak vždycky jen nakouknu a vidím, že ostatní jsou na tom stejně. Tak se zase uklidím s pocitem, že má hlava je vymetená jako ta truhla po tom, co babička upekla dědečkovi koblížek na másle smažený, na okénku chlazený.

  87. Tak apoň jeden nekorektní trasgenderovej:
    „Maminko, už je mi patnáct, můžu nosit podprsenku?“ „Ne, Pepíčku.“

  88. No, já myslím, že vtipy už ze své podstaty musejí být nekorektní, neb si dělají srandu ze starých, sklerotických, podváděných, nevěrných, hloupých, pyšných a já nevím, jakých. Nebo snad znáte nějaký korektní vtip?

  89. Já bych psala, což vo to, ale nemám co. Natož něco s karátama! A za korektní vtip k smíchu nabízím meziměsto (které se mezitím budu snažit pořídit za babku). Obávám se, že sehnat korektní vtip k smíchu nebude žádná sranda.

  90. No tam já přidám jeden, taky nekorektní. V Jeruzalémě chtějí farizejové ukamenovat prodejnou ženu, když přijde ježíš a říká: Kdos bez viny, hoď kamenem. Všichni sklopí hlavy a upustí kameny, když tu najdnou přiletí kámen, trefí poběhlici do hlavy a ta klesá mrtvá. Ježíš se otočí: No, mami…

    1. Není to z Dokonalé uklizečky? Pokud ne, tak by to tam slušelo, jeden z mála korektních vtipných vtipů.

      1. No, tak tuze korektní to není, neb si to dělá srandu z katolíků. V tom je právě ta hrůza korektnosti, že se v humoru musíte vždycky o někoho otřít. A když to neuděláte, bude to ohne sranda. A z Dokonalé uklízečky to není

        1. Právě se vracím z vinotéky. Jirka mi předal dle mého soudu po všech stránkách korektní vtip, který přinesla jeho dcera z první třídy: Plavou dvě ryby. „Nevíš o něčem k snědku?“ „Vím, ale má to háček.“

          1. To je, pane Pavelko, ona pověstná výjimka, která potvrzuje pravidlo. Mimochodem, jaké jste si dal?

          2. Frankovku barrique 2l + ryzlink rýnský 2l do petek, ryzlink rýnský 2 dl do zobáčku.

    2. Svatý Josef se jde do chlíva podívat na mimino. Dveře jsou nízké Josef se praští o futro zařve: „Ježíši kriste!“ „No vidíš,“ říká panenka Marie, „to je hezký jméno. A ty furt Hugo!“

  91. Tak jeden korektní:

    Bonusová otázka v testu střední úrovně z chemie na univerzitě ve Washingtonu:

    Je peklo exotermické (uvolňuje teplo) nebo endotermické (absorbuje teplo)?

    Většina studentů pro své odpovědi použila Boylova zákona (plyn se ochlazuje, když se roztahuje, a zahřívá se, když je stlačován).

    Jeden student vypracoval variantu, o níž se pedagogové rozhodli podělit s ostatními:

    Nejprve musíme vědět, jak se hmota pekla mění v čase. Potřebujeme tedy vědět poměr, ve kterém duše přicházejí do pekla odcházejí a z něj. Myslím, že můžeme předpokládat, že duše, která se dostala do pekla, již odtud nevyjde. Tudíž neodchází žádná duše. Pro představu kolik duší přichází do pekla, se podívejme na jednotlivá náboženství v dnešním světě. Věšina z nich tvrdí, že kdo není příslušníkem dané církve, přijde do pekla. V okamžiku, kdy existuje více než jedno náboženství, a jednotlivci nepatří do více než jedné církve, můžeme předpokládat, že všechny duše přijdou do pekla. Na základě poměru mezi natalitou a mortalitou můžeme očekávat, že počet duší v pekle exponenciálně roste. Nyní se podívejme na poměr změny objemu pekla, protože podle principu Boyleova zákona pro udržení stejného tlaku a teploty pekla musí jeho objem růst úměrně k počtu přijatých duší. To nám dává dvě možnosti: 1. Jestliže se objem pekla zvětšuje pomaleji než v poměru, v jakém přicházejí duše do pekla, teplota a tlak pekla porostou, až peklo vybuchne. 2. Jestliže peklo roste rychleji než v poměru k přicházejícím duším, teplota a tlak budou klesat, až peklo zmrzne. Která z možností je správná? Jestliže přijmeme postulát, který nastolila Tereza z prvního ročníku, („dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím“) a se zřetelem k tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Tereza včera v noci křičela „Ach můj Bože“.

    (Tento student jako jediný dostal 10 bodů.)

    vivz: Štein Schneiderova sbírka vtipů na židovský způsob, Sestavil Jan Schneider, Garamond 2015

  92. A ještě jeden:

    Lékař k pacientovi: Mám pro vás dvě zprávy. Začnu tou dobrou . Nejste hypochondr.

  93. Že by nesmělé hurá? Jaroslav Pavelka (já su z Moravy, tak u mě GPS furt ešče vede), Jirka a nový zachránce Jarek? (Ne že bych ho považovala za nového, ale za zachránce dost jo.) Pánové, prosím, držte se, nedejte SlovuDne zahynouti, dyť by to byla škoda.
    Já vždycky s novou nadějí opustím lože, došmatlu (došmatlám) k počítači a tam zas nic.
    Mám hlad jak pes v útulku, nejbližší kšeft je vzdálen 305 šmatlavých kroků o holi a pomoc považuju za ponižující. Můj pra-prabývalý oblíbený obdchůdek na rohu (vzdálený pouze 63 šmatlavých kroků) už není, střídat se s kolegem už tam patrně nebylo lze a nebylo proč. Nyní je tam tatér (nebo tatérka), ale na to už asi našetřit nestihnu. U nás v ulici už nedávno jeden tatér zkrachoval po asi dvou letech marných snah. Za výlohou měl takovýho malýho vysochanýho pajduláčka celýho pomalovanýho, když člověk věděl, vo co de, tak uhodl, že je jako potetovanej. Ten pajduláček teda.
    No. Tak každopádně přeju všem Mikuláše. Ježíška popřeju až příště.

  94. Další:
    Jako mnoho jiných manželů, i pan Webster často doma usedl a pokusil se chvíli hovořit se svojí ženou. Ale sotva řekl jedno dvě slova, jeho žena se ozvala: A to mělo znamenat co??? – No, a tak vznikl Websterův výkladový slovník.

  95. Kdysi se vypravovalo,. že v Egyptě otevřeli dosud neznámou pramidu a uvnitř našli živého ibise a živého faraona. I divili se vědci, jak tam oba mohli tak dlouho přežít. Vysvětlení bylo prosté, ibis se živil trusem faraona a faraon zase tím ibisovým. Rusové se to dověděli a tak vzniklo RVHP

  96. GPS mám furt jako první místo, ale hned za ním je RVHP.
    Vidíte, pánové, že to jde, jen se holt musí přemejšlet. Tak, prosím, přemejšlejte, přemejšlejte a prosím, pište, pište. Prosím prosím!!!
    Já taky přemejšlím, ale nefunguje mi to. Doufám, že je to pouze hlady, mám hlad jako pes, který ještě ani do útulku nedorazil. Já jsem si ještě stále nenakoupila, cestou tam jsem se moudře obrátila a díky tomu jsem se vrátila domů ještě téhož dne.
    A po této cenné informaci se raději rovněž odmlčím. Třeba se mi k vánocům v hlavě utvoří skvost.

  97. milá stařenko, kdybych znal aši adresu, tak ám pošlu aspoň pemikan a placatici rumu na grog, abyste nebyla groggy

  98. Milá stařenko, soucítím s vámi přímo ze srdce, dnes jsem si (spíš se mi zlomila sama – únavová zlomenina) zlomila nohu na procházce s Valinkou, kontrola 16. ledna. Vnouček, který by venčil pejska, dostal včera spálu. Tak vám závidím šmajdání – já ani šmajdat nesmím a nemůžu a jsem v duchu s vámi.

    1. Milá Věro, po 6ti týdenní „túře“ s nohou v gypsu docela dost tuším, čím procházíte… Radost přijde až to budete rozcvičovat 😉 a mezitím se člověk může ukousat 😉 Mám pocit, že jsem kdysi kdesi narazil na zmínku, že existují dobrovolní vyvenčovaci osiřelých pejsků – snad by vám, i vaší Valince, to pomohlo… Sádře zmar!

  99. Ale když vytahování, tak já taky: Napsala jsem na náš FB Letenské smečky, že mám bebí, a ozvalo se mi víc než 20 kamarádů , že mi budou venčit Valinku. Tak jsem téměř dojatá. Heč, mám kamarády, a hodné.

  100. Věro,
    srdečný soucit, kontrola gipsu 16. ledna je z pohledu 5. prosince hrůza. Prostě hrůza. Já jsem před zhruba stoletím mívala gipsy dost často, jednou i několik najednou, přivodila jsem si občas roztodivné úrazy v rámci sportovní gymnastiky, ačkoliv jsem právě k tomuto typu vrcholového sportování nebyla vůbec uzpůsobená. Hubená a kostnatá, ve čtrnácti rozpuk furt nikde, na bříšku pekáček buchtiček, paže a záda samý sval, na kladině jsem vypadala jako poruchový větrný mlýn. Tenkrát v těch dobách se to nedalo aspoň opticky mírně spravit – trikoty nebyly. Já to zkrátím – měla jsem vymyšlenej takovej extra speciál zamotanej seskok, přišel čas zkoušky, skákala jsem z galerie, kde mne kamarádky a kamarádi drželi na laně. A neudrželi, dala jsem si holt záležet, dopadla jsem mimo žíněnky a chytači dole mne marně chytali. V nemocnici byli taky moc rádi – v půl desáté večer jsem všechny potěšila, že ještě nemusej domů a můžou mě skládat opatrně dohromady. Byl konec srpna, otec nebyl doma, vyděšená (aspoň si myslím, že vyděšená) matka se vykašlala na telefon a přiběhla do špitálu, dověděla se, že mě naloží na nejméně šest neděl do sádrové kolíbky a že budu v tom špitále ležet v gipsu akorát přes prázdniny. Očividně se jí trochu ulevilo a prý „No, ještě že aspoň nezamešká školu“.
    A že se tak ptám: To Vám ani nedali na ten gips podpatek? Nebo to až toho 16. ledna? Chodit se s tím dá, to zas jo, ale blbě, ať mrzne nebo je obleva. A noha, zlomená v důsledku únavy materiálu, rovněž nabízí různé možnosti: kotník, nárt, holení kost nebo totéž i s lýtkovou … stehenní to nebude, ta je fakt pevná. A v krčku to taky nebude, to už byste se pochlubila.
    A zase na druhé straně, ti kamarádi jsou potěšující přímo vrcholně. Vždyť to je taky dneska vzácnost. A gips v létě taky není fajn – uvnitř se lepí na nohu a svědí to. Já jsem se drbala jehlicí na pletení.
    A všichni kamarádi se vám na tu sádru můžou podepsat. Na veterině v lékárně by mohli mít takové PE operační rukavice, aby dotyčný ošetřující lékař zvířat mohl strčit ruku do krávy. Taková rukavice je tak dlouhá jako Vaše (nebo moje) noha a při sprchování jako když najdeš.
    A nemusíte péct cukroví. Copak s tou nohou můžete?!

  101. Tak jsem napsala pojednání o nejnovějších postupech v léčbě fraktur končetin, přidala plakát, který vytvořil kamarád Jirka pro mobilizaci naší smečky k venčení naší Vali, a ono – cobyste řekli – pft- a nic, Tak jsem si postěžovala Stařence, jaká je to otrava s tou nohou, přidala výše zmíněný plakát – a zase nic, Já už na to nejsem, já mám z toho strach (to je Hegerka, ale co to je za písničku? Růže ze střelnice?). tak jestli se časem někde něco z toho objeví, budete koukat!

    1. Věro, WordPress umí přežvejkat jenom holý text; všechno, co jako text nevypadá, zmizí v černý díře digitálního vesmíru. Jde to zařídit odkazem na jiné stránky. Ten odkaz bych ale raději nějak zneutralizoval (uvozovkami?) on se WordPress, když vidí zavináč nebo podobnou sprosťárnu, rozzuří a všechno sežere. Aspoň si to tak představuju.

  102. U mě sedí způsobně, ani se nehne, kape mu od huby a ČEKÁ, jakmile začnu dělat něco jen trochu pokročilejšího než nepatrný pohyb myší pří čtení, hned vyskočí a CHRAMST! pokud by někdo sebral mé neuveřejněné spisy, byl by to štos nedokončených pitomostí no Jirásek netvrdím, ale na útlejší svazek by to jistě vydalo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *