341 odpovědí na “Váha”

  1. Zdá se, že si s Jiřulkou budeme psát sami – to je teda dost smutný!! Kam se poděli všichni ti milí, zábavní a vtipní lidé? Přece už jsou zpátky z chalup, chat, zahrádek a exotických dovolených! Štěstí a dobrá nálada prý přebývají raději pod chudou střechou, pak ovšem nezbývá než všem ostatním pogratulovat k náhlému vylepšení finančních poměrů. Možná, že by mohli ze staré známosti i utrousit nějaký tip, abychom s Jiřulkou marně nevtipkovali nalačno.

  2. Většina mých vrstevníků se teprve obává, aby trousit nezačala, JP je zjevně nedostižný. Trochu mi to připomíná výroky teenagerů, jako „už nekouřím“, „holky mě už nebavěj“ – což si jen nepatrně zkušenější překládá jako „pilotní projekt bez očekávaného výstupu“. Doufám, JP, že trousit hned tak nezačnete, ale zopár melounků by sa zišlo – pravděpodobně se jedná o letošní úspěšnou sklizeň. U mě letos slimáci nedokázali předvést obvykle dobrý výkon, takže byly zucchini, 2 dýně a dokonce i indická okurka, ale ta se ukázala sice jako veleúrodná, leč málo poživatelná. Na melouny se chystá vnuk napřesrok.

  3. Pro efektivní vytrousení třeba míti funkční vřecko popřípadě stopku. Je signifikantní, že úspěšný výtrus je důsledkem tzv. somatogamické kopulace, volně přeloženo bezpohlavního sexu.

  4. Je na pováženou, že hravých lidí zde ubylo. Že by všichni najednou zvážněli? Líbí se mi Jiřulka, dokáže se povznést i nad nemoc a nemá „blbou náladu“, obdivuji ho. Vážení, nebuďte vážní, neváhejte, odvažte se a pište!

  5. Nevaž se, odvaž se!! by mělo platit zejména (možná i pouze) tady, i když komentáře v řeči vázané jsou jistě vítané a přínosné.

  6. Myslím, že zatím to není až tak zlé, někdo může být znaven a nebo si našel jinou zábavu, někdo třeba jen přispěje jednou za uherák, když mu něco padne do oka, ale věřím, že i Jiřulka, byť jeho příspěvky byly v posledním čase spíše obroční, sledoval SlovoDne jako spící agent

  7. Hle, odhalený obročník!! Má Jiřulka obročí, nebo obrok obrok? Co má obden? a co den co den?

  8. Abych se přiznal, jsem dojat, jak na mě myslíte a snad i těšíte na nějakou další moji blbinu. Nastalo však i u mě to, co se asi stává všem, od té doby, co jsem v přechodu pro důchodce, stíhám toho míň. Nejplodnější na slovodni jsem byl každé ráno po příchodu do zaměstnání. Moje první chvíle při ranní kávičce a zapnutém picískoj patřila slovodni.
    Teď když do zaměstnání nechodím, dělám hned od rána něco užitečného, no přece nebudu sám sebe obírat o čas.

  9. Neb již můj kdysejší vedoucí (pak už jsem měl jen manažerstvo) se chlubil, jak ze mě z technika udělal úředníka. To mi vydrželo až do doby, než jsem přešel na potvoru v nezasměstnanosti, no a když jsem byl přeonděn na úředníka, musel jsem se přeci přizpůsobit pracovnímu stylu, jaký u nás úřednictvo má. Nyčko už úředník nejsem, tak jsem na slovodni absentér. Ale jak se dívám na datumy ostatních příspěváků, řádné absence mají mnozejší dřívější plodnější nickové.
    Hle jak nám ona zatracovaná angličtina přidává ptákoviny do češtiny, jen do ní přidělat českou gramatiku a z nick je nicka.

  10. Na pracovním úřadě
    jsem byl skoro na řadě,
    hladem se mi zatmělo,
    spad jsem hlavou na čelo
    úřednice ječely,
    za mrtvolu mě měly,
    dlouho jsem se probíral
    a podporu pobíral.
    Podpora je směšně malá,
    za ten úraz mi nestála,
    nebyl totiž pracovní,
    což je zcela absurdní,
    že úřad je pracovní
    úraz ale soukromý
    a za ten se neručí.

  11. Petržel, petržel,
    ten vůbec nejím,
    pavelžel, pavelžel,
    ten taky nejím.
    Ve frontě na petržel,
    dvě rány jsem utržel,
    nebo snad na petržil?
    To bych sotva vydržil.
    Tuhle vám měl Pavel žal,
    že nedostal petržal,
    a když trávu Petr žal,
    tak mu kosu podržal.

  12. Kdo si tu hoře kuje na neveselo tru chlívě píšoucího mě? To si nikdo nev šiml mých zde týžden umí stěných pták-o-vin? .

  13. Zato přibylo těch, co by bylo třeba přibít na pranýř a bít a nebýt měkcí a dát jim pár lekcí, by nebyli tupci – to vidí i slepci, jen ne holé lebci.

  14. Jenže facka není argument a pranýře kam by je bylo možno přibít nejsou. Ale co adresný článek v tisku nebo na stránkách?

  15. To je přesně vono; tady si vyléváme srdéčka a foukáme na bolístky jako přísloveční hospodští vševědi (patřím mezi ně a nevím, jestli je to špatně nebo jo), místo státotvorného, nebo alespoň donkichotsky průrazného činu. Já osobně jsem na veškeré aktivity hodně línej, ale s nadšením se připojím k čemukoliv, co prvoplánovým hospodským negativismem nesmrdí.

  16. Výbordelně. Tak do toho, johoho. Protože tu přísernou zdrobnělinu Jiřulka od jak těživá nesnáším , ráda bychsem rači zneužívala slovo Kaldoh nebo s ch. Můžu?Občas myslím, že by to chtělo vyrobit seznam do koho se trefovat a proč, postavit je do fronty a postupně odstřelovat /slovně, samozřejmě / , čímž nechci říct, že to má dělat Sámo. Zvládnem si to sami. Nebo ne?

  17. Hravých lidí prý ubylo, kdo to řek ???
    Jinak opožděné PF 2013 a v rámci tu v cz asi povinného hořekujení na neveselo až kyselo se též přidám.
    Co by ne, když už je ten rok zase nový,že.

    NIHIL NOVI

    Tu zadřela se historie
    a kousek vedle chcípl čas
    ze zvonic víry krev se lije
    a do hrdel se dere mráz

    V útrobách světa nálož tiká
    matky zas plodí hrdiny
    ze staré jizvy křivda vzlyká
    a vina žere nevinný

    A vůkol běsům přirůstají hlavy
    bezedná mysl číhá na kořist
    a málokdy se znaví

    Už není třeba mezi řádky číst
    když ze závisti se rodí
    nenávist …

    Pokud to nějoho zajímá…
    Jo a přidám obrázek, takže prosím šafáře vezdejšího, by ho pustil. Je moc pěkný.
    Děkuji
    http://wbgarden.com/wbgarden%20murphy%20wb%20pf%202013.jpg

  18. Jak nám praví dějiny, jenom je účinný, takže si furt stěžujete a stěžujte slovodnící neb i tu na tomto tzv demokratickém foru jenom připustit obrázek je pravděpodobně nad české síly člověčí. Vítejte v česku. PF 2013.

  19. Nezbude mi než si zanaříkat, dnes ráno jsem sem dal příspěvek, nezazálohoval jsem si ho já blb, odeslal se a chvli tam byl, ale nedostal se do novinek. Dal jsem si oběd, znova zapl pc a slovoobrok a nastojte (nebo třeba i nalehněte, jen si ale nenaběhněte), příspěvek je v astrálu. Zaradoval jsem se ráno i, že je nové téma, so far bez komentářů. Už ráno, ale i nyčko se mi při pokusu vložit nebo aspoň otevřít komentářník, objevuje, chybov,á hlášk.a

  20. Velmi správně. Je to prostředí tvořené imanentními jsoucny (ens) a nicy, (nihil), jev nazývaný poněkud nepřesně Holzmannovým paradoxem, čerpajícím z jeho popisu ptačí klece, tvořené dráty a nicy. Nepřesně proto, že Holzmannův paradox je založen na jevu v prostředí uspořádaném periodicky.

  21. Dovolil bych si zde drobet oponovati tzv holzmanovu prostředí uspořádanému periodicky.
    Celé takto se mi to prostě ažtak nejeví.
    Dráty snad ano, někam vedou, i když, jak je pravděpodobně jejich zvykem, obvykle vedou jenom k neustálámu propojovaní se mezi sebou vzájemně. A ani trochu se nestydí.
    Nicy se naopak velmi vymykají, a až přísně nezodpovědně nás neustále upozorňují, že poněkud rozplizle existují i za dráty směrem oběma typům nekonečen, teda mám na mysli nekonečna jak s kladným tak záporným znaménkem.
    A jelikož jsoucno/a/, jak je jistě všeobecně známo většinou leží v průsečících těchto nekonečen, tak bývá občas nicy docela přesyceno. Tak dvakrát až třikrát za století, myslím. Nicy pak ze jsoucna někdy přímo kapou, neřkuli vytékají, zvláštěpak tehdy zapomíname li pravidelně yyprazdňovati funkční vřecka či vyprazdňujeme naopak tyto přespříliš. Někomu se pochopitelně i toto může jeviti jako jistá falešná periodicita, ale já říkám, raději nepamatovat.
    Děkuji.

  22. Oponuji.Já vlastním pár niců,jsou ohraničené stěnami a přepážkami v mé peněžence.

  23. Váhavý Jožine, lze bez velkého váhání dát k úvaze nové téma místo digitální éry? Třeba svíčkové řezy nebo Heronovy bańky…

  24. O kterého Holzmanna, prosím, jde? Hledala jsem a hledala, Holzmannů jako psů, s paradoxem nebo s ptačí klecí žádný. Vyloučila jsem Felixy a několik živnostníků, zbyl mi Norbert Holzmann, a to mnohokrát, o ptačí či jiné kleci však ani ň. Žádná periodicita, ani přerušovaná, o paradoxu nemluvě (já nemluvíc).
    Využívám této příležitosti, abych všem popřála PF i velikonoce, a to jak se zpětnou platností, tak i s platností prodlouženou, a to do 10. července 2014
    P.S. Téma „Heronovy baňky“ bych brala raději, neboť co jsou svíčkové řezy už vím.

  25. Milá stařenko, s největší vlídností, jíž jsem schopen, musím vyjádřit pochybnost, zda jste googlích výdobytků užívala důsledně. Jinak byste musela narazit nejen na Holzmannův paradox, ale také na Holzmannův axiom, spočívající v tvrzení, že každé akvárium musí mít dno, neboť jinak by v něm nedržela voda.

  26. Hle, digitální éra!! Stařenko, i mnou používané vyhledavače jsou , jak vidno, poněkud kapriciózní. BTW-teď k narozeninám jsem od kamarádů trampů dostala m.j. kapra a sazeničku kapradí.

  27. Dnes jsem donesl jaro ve formě již konečně téměř rozkvetlých šeříků a téměř odkvetlých zlatých dešťů velmi milým a šikovným rehabilitačním sestrám, které mi aplikovaly podvodnou masáž, dnes již vlastně včera po již desáté a naposled a zbavily mě tím velmi intenzivní bolesti zad. Když jsem se s nimi loučil, lákaly mě tyto dobré víly, abych do jejich vodního království přišel zas. Což jsem sice s lítostí, ale také s radostí odmítnul. Moje smíšné pocity pramenily z dialektického paradigmatu, na jedné straně se mi jejich péče líbila a skutečně mi pomohla, ale abych do jejich péče přišel znovu, znamenalo by to opětovnou recidivu bolavejch zad, což bych značně nerad.

    Rovněž značně nerad komentuji nefunkčnost slovadne v několka nepříjemných defektech . Jak nás učili rodilí lektoři američtiny, že nemáme užívat termíny vada, problém, defekt, ale mírný výraz išjú, čili záležitost. Ale já na jejich rady mastím a naplno prohlašuju, že Slovodne se zaseklo a zblbeně nefunguje už sakra dlouho. Nejen, že není možné přidat příspěvek do digitální éry, taky se zbláznilo vyhledávání a nezbejvá než zaklejt“
    HYELUM VRIDÁUL ETLÉKIOT MARDYETS — admine tos chcípnul nebo se flákáš, sprav to?!!

  28. Ani mi tak nevadí, že se zasekla Digitální éra, neboť nevím, čím bych k tomuhle tématu přispěl. Spíš jsem smuten, že se zasekli stálí i méně stálí přispěvovatelové

  29. Navrhuju řešení: zřídit trucpodnik – skupinu na facebooku. Co kdyby se toho někdo gramotný ujal? Já sám jsem línej, ale kdybych přišel k hotovýmu, to by byla jiná…

  30. Né, né,né -facebook né, ten neumím a nějak ani umět nechci, už takhle u compu ztrácím spoustu času, navíc – v poslední době všechny změny vedou jen k horšímu. Dejme mu trochu času, snad se chudinka Slovodne zvetí samo, a teď prosím pěkně o nějakou legracičku, aspoň malou, maličkou.

  31. Možná, že p.t. čtenáře vyděsím hlubinou svých neznalostí: domnívám se, že digitální je 0 1 1 0 atd., tedy nic, něco, něco, nic, ale digitů je konkrétních 10, včetně 2,3,4,5,6,7,8,9. Třeba mi někdo zdejší laskavě pootevře aspoň malé okénko a trošinku mi to vysvětlí, protože takhle podle mě by byla bývala digitální éra, když se počítalo na prstech.

  32. Definicemi obecně si nehodlám narušovat duševní rovnováhu. Jestli se praseti říká vepř, štokrleti dojička (fakt že jo, koupil jsem si za pět stovek štokrle, abych se mohl pohodlně obouvat, neb mám kolena vyglajdaný z bicyklu, a ejhle, vona to dojička!) nebo cikánovi rom, to je mi upřímně jedno. Říkáme digitální éra a máme jenom pěknou nálepku, která o obsahu nic nevypovídá. Milosrdný jazyknám dává sympatickou možnost naplnit pojmy vlastním obsahem. Učiňte tak, Věro, i Vy, oprostíte duši, otevřete srdce a rozprostře se před Vámi šírá krajina nekonečných možností, jež duch skýtá…

  33. Facebooku co se týče: Roman Pokorný (jazz, kytara) před časem dal v plen svojí novou desku protihodnotu za kamarádství na facebooku. Upsal jsem se a zkušenost asi tříleté praxe mi dovoluje prohlásit: zodpovědně používaný facebook neobtěžuje, nežere čas a navíc upozorní, kdo má zrovna narozeniny.

  34. Na to mi stačí kalendář. Ale ani tomu se nedá věřit všechno – např. tvrdí, že jaro zvolna přechází do léta, ale nenapíše KDE. U nás zatím ne. A co u vás?

  35. Studený máj, v stodole ráj. Ve Stodolní ulici v Ostravě na počkání extázový ráj cestou do pekel.

  36. PTÁKOVINA VODNÍ

    Koupím já si
    ponorku
    a povozím tě
    po dvorku

    Po dvorečku
    po dvoře
    pak vyplujeme
    na moře

    Neb za mořem
    což je
    jasné
    je to beznadějně
    krásné …

    Pokud to někoho zajímá, žaber pak netřeba.

  37. Jo a ešče fotočky vodní …
    http://sphotos-d.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-prn2/969645_604107336279700_1221127672_n.jpg?dl=1
    http://sphotos-d.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-prn1/923458_588595091164258_776261903_n.jpg?dl=1
    Ale než budou schváleny jistě uplyne hodně vody.
    Takže ešče moje dnešní růže dešťová …
    http://www.facebook.com/photo.php?fbid=10201341395765324&set=a.10200795356914694.1073741825.1486265823&type=3&theater
    Jo a když jsme u toho fejsbukání, tak nový účet na facebůku může založit pouze orig IP se všemi orig. náležitosmi, jméno, adresa atd. atd.
    Zdravím.

  38. Jo, Jaroslave, když se říká štokrdleti dojička, jak se říká dojičkám? (kromě Anka – „Anka, už jsi dala kravám?“ „Eště né, ale zootechnikovi dvakrát!!´)

  39. Ad dojička: Čeština je jazyk nejen těžký, ale mnohdy i matoucí. Takový cizinec chce třeba dojičku, najde si to ve slovníku a pak se diví. Tedy v případě, že je mu vyhověno.
    To máte jako vrstevnice – vrstevnice, koleno – koleno, ručička – ručička … I když – vlastně – „kanál“ může být matoucí přímo celosvětově.

  40. No u nás na vesnici, kde za mého dětství ještě byly krávy v několika usedlostech, jsme rozlišovali dojičku – osobu ženského pohlaví, která krávu ždímá, a dojačku – čili štokrdle, na kterém při té příležitosti sedí.

  41. Ten kýbl byl v mém rodišti HROTEK. („… a za války sem sa napiua dycky z hrotka – to byuo najlepší“)

  42. Já kýblu neříkal nijak, mě bylo tehdy tak 5 let, takže moje vzpomínky jsou lehce rozmazané. Ale je možné, že dojačka byl i on.

  43. On možná byl i kbelík, putýnka, okov, džber nebo vědro – to jsme na čundru měli i plátěné. V Mongolsku (a jistě i jinde) zase mají, nebo donedávna měli, všelijaké pití v koze, tedy v tom, co z ní zbyde, když se maso sní a kosti hodí pejskům, nebo se z toho udělají dudy.

  44. Hlas volajícího na poušti…. aspoň jedno slovo(-týdne, nebo aspoň -měsíce), prosím, prosím. A nevymlouvejte se na teplo, neměli byste se na co vymlouvat v zimě.

  45. Aby měla dušička pokoj: obdržel jsem mail následujícího čtení. Soudím, že podnětů skýtá dostatek.
    „Tyto iformace jsem vstřebala právě v průběhu koupi rohlíků a držkovky.
    Nevím, jestlli sigulár „koupi“ je korektně zvolen, zda by nebylo vhodnější užít plurál „koupí“, ačli je přípustný.“

  46. Několik vysvětlení. Sakrafix Pallasi, tos chcíp, že na slovodne mastíš? Nefunguje skoro nic, nejen digitální éra. Na fejsbuk nikdy nevezu, ani na žádnou jinou. A protože jsem si dokavad to šlo slovodne zkopčil, dám ho postupně na svoji vlastní stránku. Na ní netřeba žádné přihlašování, ale můžete z ní jen číst, například
    http://www.xjim.cz/detstina.htm
    no a pokud se někdo dohrabe k snaze něco napsat, napište mi to na mejl a já to přidám. Ten mejl je vidět i tady, ač admin píše, že nebude zobrazen.
    xjim(zavináč)seznam.cz
    Pro Věru, digit je v původním významu prst, ale počítač umí jen dvě číslice, je založen na tom, že 1 + 1 = 0 plus přenos. Rozdíl v metodě vysvětluju jednoduchým příkladem: Moje maminka sype na vál mouku odhadem, až je hromádka tak akorát (analogová metoda), kdežto moje dcera na vál nasype tři hrnečky mouky (digitální metoda). Koláč je v obou případech vynikající.

  47. Mně by se líbilo „v průběhu koupě“ sg., protože (pokud) se rohlíky s dršťkovkou (sic!) kupovaly společně, jedním vrzem, one shot, one kill. Nejsem si jista, není-li gen.“koupě“ ještě zastaralejší, než slovo samo. Skloňovat podle vzoru nůše, nyní růže, gen. nůše, růže, koupě? Co se té polévky týče, mám za to, že lze dát někomu přes držku, zatímco dršťky jsou anatomicky něco jiného, ale nevím, zda čepec, bachor, kniha (to se mi zdá nejpravděpodobnější) nebo sléz (slez!?).Ovšem stanovisko ÚJČ by bylo zajisté „obě formy jsou přípustné“. Musím říci (říct), že je to od nich zatracený alibis(z)mus.

  48. Snad Vás nezklamu, když uvedu Vaše společné omyly na správnou míru. Podstatné jméno koupě se skloňuje podle ženského vzoru „píseň“. Skloňují se tak podstatná jména, která mají v 2. pádu jednotného čísla koncovku -e nebo -ě.

  49. Zrovna včera jsem se dočetl, že twitter vydal pod hrozbou pokuty soudu nacionále twitrařů, kteří se dopustili rasistických přestupků.Na yotublbe jsem se naštval už dávno, protože cenzuruje a odstraňuje, co se mu zachce. Na tumblr.com je bez omezení celkem jakékoliv porno, ale v naturistických stránkách na snímcích rodin musí být dítě oblečené, nebo fotku odstraní.

    Jsem rád, že jsem se na nic takového nepřihlásil.

    Anžto se slovodne zdá adminem opuštné, nabízím ke čtení moji stránku xjim.cz a příspěvky na mejl xjim na seznamu.

  50. Gabrieli, Gabrieli, tentokrát Váš meč plamenný nezahořel správným směrem, koupě se evidentně skloňuje podle nůše, neb tam patří ta feminina, která končí v prvním pádě na -e, potažmo -ě (třeba denunciace nebo kolegyně).
    Zelí pro celý okres!

  51. Milý Jiří, střelil jste od boku a trefil kozla. Zkuste zacílit s pevnějším zalícením. Určení vzoru píseň pro slovo koupě pokládám za nezvratné. A jen pro Vaši informaci, vzor nůše byl nahrazen vzorem růže s podvzory ulice a žákyně – podle tohoto vzoru je skloňován Váš příklad: kolegyně. Zelí !

  52. Ano, je možné, že jste opravdu kozel, přiznání je odjakživa polehčující okolnost. Leč nezáleží na tom, zda je nyní vzor růže, nebo pozítří škeble a za rok žíně. Podstatné je, že chci uskutečnit koho, co – tedy koupi jako růži, nůši, šíji nebo duši. Nikoliv tedy jednu koupě. Ale možná, když si to podáte jako zlepšovák, tak Vám to v ÚPJČ uznají, protože by se tak ušetřil jeden vzor, vždyť ta Vaše růže taky končí v genitivu singuláru na -e.

  53. No, mně ten akusativ taky sedí spíš na tu nůši růží, než píseň, ale zdá se, že VJ Gabriel ví (jako obvykle) víc, než je na první pohled zřejmé. Stejně, byť je čeština i moje malá libůstka, se mi zdá, že je zbytečně users unfriendly, což se jí zjevně mstí a po pár desetiletích bude možná znovu zapotřebí, aby ji nějací buditelé komplet zrestaurovali a zmodernizovali, doplnivše vše, co chybí, vlastními novotvary a výpůjčkami z okolních slovanských jazyků (pečlivě se uvarovavše všeho, co by jen trochu zavánělo anglosaským cizáctvím, modernismem a světovostí), ale už by asi zůstala jen jako hobby pro pár podivínů nebo zapadlých vlastenců z míst chráněných před pokrokem.

  54. Věřím Gabrielovi, Věře Diblíkové a Jazykové poradně Ústavu pro jazyk český: koupě podle vzoru píseň, i když podle vzoru růže to taky na celé čáře jde. Havránka nemám ráda a Jazykovou poradnu ÚJČ teď už taky ne, neboť jsem – hnána zvědavostí – zvěděla, že se už tři roky za mailové odpovědi platí, a to tak, že docela dost. Protože většinou negoogluju, nýbrž Seznamuju, přikládám nalezené:

    rod: ž. jednotné číslo množné číslo
    1. pád koupě koupě
    2. pád koupě koupí
    3. pád koupi koupím
    4. pád koupi koupě
    5. pád koupě koupě
    6. pád koupi koupích
    7. pád koupí koupěmi

    Ani já bych to lépe nevysklonila.
    Věro, moc se mi líbí slovní spojení „doplnivše vše“. Řekla jsem si to nahlas a krásně to zní.Ale – když už jsme u toho Gabriela, vrtá mi teď hlavou: Kolik je na první pohled zřejmé, že Gabriel ví?

  55. Jak robátko od koupě? Já zase nerozumím jako obyčejně. Kdyby to bylo pacholátko matky koupě, bylo by to patrně koupátko. Kdyby bylo koupě samotným robátkem, byla by matkou koupa nebo koup?

    A Gabrieli, braňte se, já na to sama nestačím. Já jsem se paní Věry netázala, ČÍM ví Gabriel (předem, zadem, všemi směry), ba dokonce ani odkud kam ví Gabriel. Já jsem se tázala, jaká kvantita vědění je u Gabriela zřejmá na první pohled a jak Věra této zkušenosti nabyla. Napadá mi jenom, že od pohledu k pohledu.
    Pevně doufám, že jsem se nikoho nedotkla, to jsem vážně (tentokrát fakt vážně) nechtěla (tentokrát fakt nechtěla).

    Původní téma (Váha – viz daleko vysoko nahoře) se nakonec docela rozrostlo. Takže možná hurá? SlovoDne ještě neumřelo?

  56. Čeština se neřídí (pámbu zaplať) logikou. Myslel jsem koupě jako třeba štěně.
    Gabriel ví vše tak říkajíc z definice. Marxisté praví, že kritériem pravdy je praxe. Gabriel tuto tezi chtě – nechtě potvrzje.

  57. Ano, koupě, bez koupěte…
    Jinak si myslím, že kritériem pravdy je pravda sama, neb v praxi pak soudem uznaný lhář má nad svým sídlem vyšito Pravda vítězí.
    Takže, co mě se týče, pak koupě, pokud nezmění rod, tak podle růže (nůše, duše, nebo všechna ostatní ženská pdostatná jména končící na
    -e potažmo ě v prvním i druhém pádě) na věčné časy a nikdy jinak. Co nebo kdo je Havránek opravdu nevím, možná by se našel příměr v rubrice zoologicky orientovaná metonymie. ÚPJČ je samostatná capitola, když jsme druhdy s paní Rovenskou (překladatelka Colina Dextera a jiných) diskutovali po používání przněných tvarů typu přibyde, odpověděla mi tako: …je mi moc líto, že jsou tyto tvary povolené podle posledních Pravidel českého pravopisu z roku 1993, což jsou vůbec vypráskaná pravidla, neboť kodifikují spostu patvarů, do té doby považovaných za nespisovné. Inu pracovníci Ústavu pro jazyk český se velmi snažili vyjít vstříc jednak negramotným funkcionářům, jednak Slovákům. Poté, co je stihla zasloužená a masová vlna kritiky, zalekli se a všude možně povolili oba tvary.
    Takže se řiďme zdravým rozumem, stejně jako Stařenka, která sice veří Gabrielovi a Ústavu pro jazyk český, ale koupi skloňujě pode mašle

  58. Ozdravná terapie pro Jirku:
    1. vygooglovat Bohuslava Havránka
    2. systematicky potlačovat chorobnou závislost na ÚPJČ. Poškozuje nám vžité reflexy. To je horší než když tvrdnou játra

  59. Slíbila jsem si, že do toho na pár dní až týdnů přestanu kecat Tak to odkládám, platí to až od nyní.
    Moc se mi líbí, co s námi dokáže taková jedna koupě, když je to ve skutečnosti vážně jenom sranda, zatímco debata jde placama až na krív. Jaroslave Havelko, jsem s Vámi, buďte se mnou, neboťjá jsem taky myslela koupě jako třeba štěně. Nebo kotě. Takže když koupě, matka koupěte se nazývá jak? – taži se znovu. Matka koupěte nemůže být rozhodně taky koupě, o otci nemluvě.

  60. Nejspíš koupa s koupem měli koupě (-átko). K tomu, že Gabriel je vševědoucí, jsem došla empiricky, navíc byl již před časem vyhlášen Velkým Jebátorem – už ani nevím, kdo ho jmenoval. Rozhodně se raději spolehnu na Gabriela, než na ÚJČ, který své názory opírá zřejmě o průzkum obecného mínění, a dotazuje se přitom nejspíš absolventů pomocného školství. Aby to tak nezelo, prohlásí, že je možné užít tvary oba (nebo víc, podle situace, nejlépe všechny).

  61. Věro, díky, radostně se neustále vzdělávám: konečně vím, proč VJ. Stále však nevím, co to je s tím zelím. „Hóch“ umím, po celé období II. světové války jsme ji měli povinnou a jakožto jazyk úřední byla všude kolem našich očí a uší. Na rádiu jsme měli Achtung, Achtung … a končilo to v češtině“… ano i smrtí“

  62. Stařenko, najděte si heslo pičičanda, tam se dopídíte, jak je to s tím zelím.
    Pane Pavelko, bod č. 1 jsem splnil, jen nevím, proč právě mně přisuzujete chorobnou závislost na ÚJPČ. To bych spíš viděl ta játra.
    Podle vzoru stavení…

  63. Čeština i angličtina jsou moje velice oblíbené řeči, němčinu považuji za chorobu hlasivek i rozumu. Přestože někteří němci jsou docela příjemní a někteří češi i angličané i amíci (mírně řečeno) velmi nepříjemní. Za ty mnohé roky, kdy všechny tyto i jiné řeči používám, jsem si vypěstoval odpor k pravidlům a jejich stanovování a vyžadování. Stejně tak k pravidlům čehokoliv jiného, protože vždy a ve všem jsou ze všech pravidel výjimky a specielně v češtině je výjimek víc než pravidel. Marně se snažíme pravidla definovat přesněji, narůstá tím jejich složitost a klesá možnost se je naučit. Daná pravidla pak tím méně vyhovují v konkrétních situacích a roste nutnost neřídit se pravidlem, ale citem. Krásná vlastnost češiny je její obrovská tvárnost, spousta možností jak utvořit větu, jak pouhým slovosledem věty o několika málo slovech vyjádřit i nepatrné rozdíly v nejrůznějších směrech, takže je možné rozeznat třeba i věk a společenskou příslušnost, povahu a situaci řečníka, autora nebo autorem vytvořené osoby. Jsem si jist, že daleko účinnější je učit své děti mluvit, chovat se a myslet přiměřeně situaci a řešit vše s citem, rozumem a zkušeností, než jim stanovovat složitá prakticky nenaučitelná pravidla, která stejně v některých situacích budou kontraproduktivní.

  64. Děkuji Jirkovi, našla jsem si, prostudovala jsem si znovu, osvěžila jsem si. Zcela mi to již vypadlo z paměti. Z mozku. Holt výpadek, jichž je stále houšť. Chmurná vyhlídka. i když … proč se bát v mém věku vyhlídek do budoucna? Jsem optimista: jaké budoucno?
    A docela mne nadchlo, s jakou vervou řešili slovodníci takovou pičičandu, jako je pičičanda.
    Ale velmi pesimisticky mne naladilo poznání, kolik překlepů jsem tam dokázala nasekat v jedné jediné krátké větě. Rovněž záležitost patrně progresivní. Nebo progredientní?

  65. K Jiřulkovým tezím není výhrad, jen doplním: řídit se v jazykové praxi citem vyžaduje průpravu, představující konzumaci jisté porce literatury. Pak všecho přijde samo. Měkká a tvrdá i/y píšu od nepaměti automaticky a nejobtížnější bylo, když po mě ve škole někdo vyžadoval zdůvodnění.

  66. Jaroslave Pavelko, fakt pak všechno přijde samo? Že by u nás bylo opravdu tolik lidí neprůpravených konzumací jisté porce literatury? Říkáte diskuse nebo diskuze? Píšete diskuse nebo diskuze? A co takhle Escherichia coli? Escherichia nebo Ešerichia podle vzoru išias, případně šéma? Dlouho jsem si myslela, že kdo neumí pravopis, je těžkej na hlavu. Většina lidí kolem mne je chytřejší než páťák i chytřejší než já – a pravopis neumějí, nyní neumí. Pátým pádem automaticky voláme: Um!
    Jinak k Vám chovám úctu a s gustem jsem si nedávno přečetla Váš příspěvek z r. 2007 – Dětština. S gustem, s respektem a s veškerou vážností, jíž jsem schopna, ačkoliv tato moje schonost je hluboko pod obecně žádoucí hladinou.

  67. Kdysi jsem slyšel, že ve vojesnké nemocnici v Josefově léčili Rusové žloutenku automaticky, t.j. střelbou z automatů. Ale to možná byla jen pomluva zaprodanců imperialismusu.

  68. Asi bych napsal briskní a pak si to pro sichr ověřil u mé oblíbené autority ÚJPČ.
    Říkám a píšu diskuse a escherichia cöli.
    Pokud se jedná o italskou oblast, preferuji při zpěvu měkou výslovnost latiny (anželus, črkumdá, exčelsis), zatímco u frankovlámské proveniece a nové tvorby 20. století je stylovější výslovnost tvrdá (angelus, cirkumdá, excesis). I když, jak minulý týden říkal v Liberci David Eben, v těch klášteřích a na poutích se vyskytovala tak rozrůzněná smečka různých národností, že si to asi zpívali každej po svým.

  69. Měkkou, soráč, Gabrieli. A čikrkumdá, což znamená obleč se. Dixit Angelus Ad Petrum: „Circumda Tibi Vestimentum Tuum et Sequere Me!“ Anděl pravil Perovi: obleč se, sbal si saky paky, hoď se do klidu a pojď za mnou. On byl Petr v lochu, anděl ho přišel pustit ven, ale proč se má oblékat, to mi není moc jasný; v Jeruzalémě tehdy kolem Velikonoc muselo být celkem teplo… Asi mu vzali pásek a boty a když už mu anděl otevřel celu, tak otevřel i sklad, kde to všechno bylo… to jsou problémy…

  70. čirkumkrdá – tak jsem to přečetla napoprvé, mi fakt zamotalo hlavu. Teprve latinská transkripce mě uklidnila, že nejde o krajový přepis kokrhání. A když si něco napoprvé přečtu špatně, dost dlouho mi trvá, než si zvyknu na správný tvar. Taky si dost pamatuju tiskové chyby – není to nějaká úchylnost? Třeba jako si lidi pamatují hloupé sprosté vtipy ze základky, ale už ne vybraná slova atd.

  71. A ten anděl mi připomíná oblíbené scény z westernů, jak vytrhnou (nebo taky ne) mříže z okna cely, seberou šerifovi colty atd. Holt – nihil nuovo sub sole. K té výslovnosti – je jisté, jak se vyslovovalo ve starém Římě Cicerovo jméno? C, K, nebo Č? Pamětnící nejsou. hlasové záznamy taky ne, lidová podání jistě těžce varírují. Briskní píšu automaticky s i, když vidím v tom slově y, vytrhne mě to ze soustředění na smysl napsaného. Jo, a taky říkám diskuse a chodím do servisu a rozlišuju standard a standartu, holt (teď snad i hold!!) ročník se nezapře ani písmem, i bez obrazu.
    PS – pamětníci, je čehý vlevo nebo vpravo? Jak se mluví na koně v jiných jazycích? A na slepice, husy, kachny a domácí havěť obecně?

  72. Jak se mluví na zvířata jinde? To by bylo moc dlouhý, tak jen jeden příklad: jak se volá na psa španělsky, neboť se mi líbí vzniklá babylonština: chcete-li, aby psíček přišel k vám, řeknete mu Ven! a chcete-li, aby šel ven (resp. pryč) řeknete mu Fuera!
    Tak ještě jeden: voláte-li na slepičky „nááá, puta puta, puta“, znamená to „nááá, lehká ženštino, lehká ženštino, lehká ženštino“.
    Ale jak mluví zvířata cizími jazyky? Ten pes třeba neříká Haf, haf, nýbrž Chau, chau (piš Jau, jau).
    A přišel pes do stáje a povídá koním „tak co, kluci, jak se vede?ů A jeden ten kůň povídá druhému koni „To jsem teda z toho jelen! Mluvící pes!“. Říká-li to klisna, řekne samozřejmě „to jsem z toho laň“

    1. Stařenko milá, nevím, jak mluví zvířata v cizích zemích. Ptal jsem se kamaráda, který jezdí v Holandsku kamionem, jestli je pravda, že holandští psi štěkají daf daf. odpověděl mi, že neví, ale když na tamní psy mluví česky, tak mu nerozumějí.

      1. Copak psi! To by ještě šlo. Já když jsem se jednou omylem začetl do nějaké Babišovy promluvy, hned po první větě jsem se ztratil. Tak jsem tím nakrmil překladač a vylezlo z něho: Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu,
        džalala, džalala-a, a paprťála. Tasparta maznalika zamáz piskurty, jalja, piskurty, patláma, patláma, patláma a… žbrluch!

  73. Je na pováženou, jak jsme za mlada byli vážně (jako fakt) zábavní, a teď jako když utne. Dyk vono je to už spoustu let, teď už se asi těžko (to podle toho, kolik kdo váží) dochomrstáme (to je výraz mojí babičky) k počitači a činnost mozková vázne.

  74. Milá paní Diblíková, nač ten pesimismus? Uvědomte si, že příčiny jsou multifaktoriální, nejen věk, zhoršená pohyblivost a činnost mozková, leč i třeba to, že tu v podstatě vystupuje jen jakýsi Inkognito kvartet, takže není ani tolik podnětů, které by burcovaly šedou koru mozkovou. Tak se musíme dál činit, seč síly stačí a doufat, že vstanou noví bojovníci

  75. Ono to může také být tím, že před kala kala dobou, když SlovoDne začínalo a rozkvétalo, nebylo tolik rušivých a snadnou slovní seberealizaci nabízejících elementů, jako jsou Facebook, TikTok, VKontakte, atd atd… Kismet

    1. Při standardním nastavení se přepíná anglická a česká klávesnice kombinací kláves ALT+SHIFT.
      Nebo: Nastavení/Zařízení/Psaní/Upřesnit nastavení klávesnice/Klávesové zkratky pro jazyk zadávání

  76. Houbeles realiyace, p93u a y9r8m, spla3ila se mi kl8bosnice, psala jsem, 6e y8sadn2 odm9t8m n2jak7 inkontinento kvartet a 68d8m p.t. slovodn9kz o pomoc, a vono NIC@@@‘ A 6e 4ek8 na schv8len9 a 4ek8m dote+d a furt nic.

    1. Naprosto souhlasím.

      Nicméně si dovoluji upozornit, že nejde o cenzuru, ale o obranu SlovaDne před spamem a podobnými případy, kdy se některé příspěvky nezobrazí okamžitě, ale buď spadnou přímo do spamu, nebo čekají až si jich někdo z adminů všimne a posoudí situaci, a podle ní je uvolní, nebo v případě potenciálního spamu zveřejní nebo zruší…

      Vaše komentáře byly, byť zašifrované klávesnicí, přesto poměrně srozumitelné 😉 ale čekaly na potřebný zásah 😉

      A ještě technická připomínka: admini nesledují SlovoDne permanentně, takže reakce na podobné situace může být někdy i docela opožděná (což kdysi dávno rohněvalo jednoho z tehdejších přispěvatelů natolik, že odešel jinam).

  77. Byl to WBG? Toho je fakt škoda, jeho poezie byla přímo pumprdentní. Klábosnice se přes noc vzpamatovala, HURÁ!!! Tak se těšte (nebo si zoufejte) jsem zde v plné síle! A hned vám opisuju z Neffova NP: Trosečníci, žraloci, beznaděj, každý trosečník zazpívá svoji hymnu, než se pustí trosek a žraloci žraločí, jak je jejich údělem. Leč Čech, a žraloci nic. „Bezdomovce nežerem!“

    1. Podle mého odhadu to byl WBG. Jeho básnických výtvorů je fakt škoda, i jeho čarověníků 😉 Jinak byl na můj vkus poněkud dětinsky militantní, ale jak se říkávalo, proti Gustávovi se nedišputuje 😉 (contra gustos no hay disputas) :-))

  78. Ješte lepší je oprava opravy, asi jako když kdysi vyhořela továrna na hasicí přístroje – pamětníci jistě dodají detaily..

  79. Moc se nevytahujte, pane Pavelko, u nás shořel veliteli hasičů dům, který stál asi 20 metrů od hasičské stanice. V té souvislosti se mi vybavil vtip z knížky Ed Mc baina Prachy: Těbůh, Maxi, slyšel jsem, že u tebe hořelo. Psst, hořet má až zejtra

    1. Rabinovič telefonuje do Oděsy: „Áron, co se tam u vás děje?“
      „Ále, Rusko tady válčí s NATO.“
      „Nějaký ztráty?“
      „Jo, Rusko přišlo o válečnej křižník, stovky letadel a vrtulníků, přes tisíc tanků, hromadu zbraní, asi pětadvacet tisíc vojáků…“
      „A NATO?“
      „NATO ještě nepřijelo….“

  80. Stran změny změny – jsme zem neomezených možností a omezených jedinců. Dnes jsem v Kauflandu viděl u pultu s masem položku Hovězí žebro bez kosti. To je podobné Králíku celému bez hlavy

  81. Zatímco jsem zase umírala (docela dlouho, ještě nevím, jak to dopadlo), vy jste se všichni někam odstěhovali nebo co?

  82. Pane Pavelko, myslím, že by bylo víc než vhodné, aby i Vaše manželka začala přispívat do SlovaDne

  83. Au, au, auvajs, znovu jsem narazila na (vlastní) limity. Chtěla jsem poslat obrázek, a ono – O!! Pro mě počitačová éra skončila u kalkulačky, a i tam jsem vždycky došla ke třem různým výsledkům, a to jsem se neodvážila dál než ke sčítání.
    Musím se pochlubit, že už mám IV. očkování, ale na druhou stranu – jak vidět, v mém případě škoda peněz.

    1. Platforma kde běží Slovo dne bere jenom text. Lze to ošidit jenom odkazem na zdroj (zkopírovat adresu z řádku tam nahoře v prohlížeči (https://www…), nebo soubor nahrát do úschovny (https://www.uschovna.cz/) a zkopírovat sem adresu odkazu. Je to sranda, člověk si provětrá mysl a promasíruje mozkové závitky k užitku svému i bližních. Jen chutě do toho!

  84. Já vím, že opisovat již jednou zveřejněné je redundantní, ale: asi jste si všimli že: Aktivisti (! jak já to nesnáším!) se přilepili k podlaze v muzeu VW veteránů ve Volfsburgu. Muzejníci po otvírací době zhasli, vypli topení, zamkli, šli domů a nechali je tam přilepené. Ráno jeden z nich povykoval, že mu otekla ruka. V bohaté diskusi na tento článek p.S. napsal: To víte, je tam přilepenej, nemá co dělat, nudí se, to jednomu oteče ruka. Něco jsem k tomu podotkla, a pán mi odpověděl:: To byste nevěřila, bejt aktivista, jaká je to honička!

  85. Tak jsem tu dost dlouho nebyla, a ono nic a zase nic. Kde jste všichni? Mně připadá, že kdykoli něco napíšu, rozhostí se hrobové ticho, zřejmě jsem jako písemná Tyfová Mary.

  86. Já neochvějně držím svůj post a psal bych. Jenže mě nic nenapadá, tak vždycky jen nakouknu a vidím, že ostatní jsou na tom stejně. Tak se zase uklidím s pocitem, že má hlava je vymetená jako ta truhla po tom, co babička upekla dědečkovi koblížek na másle smažený, na okénku chlazený.

  87. Tak apoň jeden nekorektní trasgenderovej:
    „Maminko, už je mi patnáct, můžu nosit podprsenku?“ „Ne, Pepíčku.“

  88. No, já myslím, že vtipy už ze své podstaty musejí být nekorektní, neb si dělají srandu ze starých, sklerotických, podváděných, nevěrných, hloupých, pyšných a já nevím, jakých. Nebo snad znáte nějaký korektní vtip?

  89. Já bych psala, což vo to, ale nemám co. Natož něco s karátama! A za korektní vtip k smíchu nabízím meziměsto (které se mezitím budu snažit pořídit za babku). Obávám se, že sehnat korektní vtip k smíchu nebude žádná sranda.

  90. No tam já přidám jeden, taky nekorektní. V Jeruzalémě chtějí farizejové ukamenovat prodejnou ženu, když přijde ježíš a říká: Kdos bez viny, hoď kamenem. Všichni sklopí hlavy a upustí kameny, když tu najdnou přiletí kámen, trefí poběhlici do hlavy a ta klesá mrtvá. Ježíš se otočí: No, mami…

    1. Není to z Dokonalé uklizečky? Pokud ne, tak by to tam slušelo, jeden z mála korektních vtipných vtipů.

      1. No, tak tuze korektní to není, neb si to dělá srandu z katolíků. V tom je právě ta hrůza korektnosti, že se v humoru musíte vždycky o někoho otřít. A když to neuděláte, bude to ohne sranda. A z Dokonalé uklízečky to není

        1. Právě se vracím z vinotéky. Jirka mi předal dle mého soudu po všech stránkách korektní vtip, který přinesla jeho dcera z první třídy: Plavou dvě ryby. „Nevíš o něčem k snědku?“ „Vím, ale má to háček.“

          1. To je, pane Pavelko, ona pověstná výjimka, která potvrzuje pravidlo. Mimochodem, jaké jste si dal?

          2. Frankovku barrique 2l + ryzlink rýnský 2l do petek, ryzlink rýnský 2 dl do zobáčku.

    2. Svatý Josef se jde do chlíva podívat na mimino. Dveře jsou nízké Josef se praští o futro zařve: „Ježíši kriste!“ „No vidíš,“ říká panenka Marie, „to je hezký jméno. A ty furt Hugo!“

  91. Tak jeden korektní:

    Bonusová otázka v testu střední úrovně z chemie na univerzitě ve Washingtonu:

    Je peklo exotermické (uvolňuje teplo) nebo endotermické (absorbuje teplo)?

    Většina studentů pro své odpovědi použila Boylova zákona (plyn se ochlazuje, když se roztahuje, a zahřívá se, když je stlačován).

    Jeden student vypracoval variantu, o níž se pedagogové rozhodli podělit s ostatními:

    Nejprve musíme vědět, jak se hmota pekla mění v čase. Potřebujeme tedy vědět poměr, ve kterém duše přicházejí do pekla odcházejí a z něj. Myslím, že můžeme předpokládat, že duše, která se dostala do pekla, již odtud nevyjde. Tudíž neodchází žádná duše. Pro představu kolik duší přichází do pekla, se podívejme na jednotlivá náboženství v dnešním světě. Věšina z nich tvrdí, že kdo není příslušníkem dané církve, přijde do pekla. V okamžiku, kdy existuje více než jedno náboženství, a jednotlivci nepatří do více než jedné církve, můžeme předpokládat, že všechny duše přijdou do pekla. Na základě poměru mezi natalitou a mortalitou můžeme očekávat, že počet duší v pekle exponenciálně roste. Nyní se podívejme na poměr změny objemu pekla, protože podle principu Boyleova zákona pro udržení stejného tlaku a teploty pekla musí jeho objem růst úměrně k počtu přijatých duší. To nám dává dvě možnosti: 1. Jestliže se objem pekla zvětšuje pomaleji než v poměru, v jakém přicházejí duše do pekla, teplota a tlak pekla porostou, až peklo vybuchne. 2. Jestliže peklo roste rychleji než v poměru k přicházejícím duším, teplota a tlak budou klesat, až peklo zmrzne. Která z možností je správná? Jestliže přijmeme postulát, který nastolila Tereza z prvního ročníku, („dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím“) a se zřetelem k tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Tereza včera v noci křičela „Ach můj Bože“.

    (Tento student jako jediný dostal 10 bodů.)

    vivz: Štein Schneiderova sbírka vtipů na židovský způsob, Sestavil Jan Schneider, Garamond 2015

  92. A ještě jeden:

    Lékař k pacientovi: Mám pro vás dvě zprávy. Začnu tou dobrou . Nejste hypochondr.

  93. Že by nesmělé hurá? Jaroslav Pavelka (já su z Moravy, tak u mě GPS furt ešče vede), Jirka a nový zachránce Jarek? (Ne že bych ho považovala za nového, ale za zachránce dost jo.) Pánové, prosím, držte se, nedejte SlovuDne zahynouti, dyť by to byla škoda.
    Já vždycky s novou nadějí opustím lože, došmatlu (došmatlám) k počítači a tam zas nic.
    Mám hlad jak pes v útulku, nejbližší kšeft je vzdálen 305 šmatlavých kroků o holi a pomoc považuju za ponižující. Můj pra-prabývalý oblíbený obdchůdek na rohu (vzdálený pouze 63 šmatlavých kroků) už není, střídat se s kolegem už tam patrně nebylo lze a nebylo proč. Nyní je tam tatér (nebo tatérka), ale na to už asi našetřit nestihnu. U nás v ulici už nedávno jeden tatér zkrachoval po asi dvou letech marných snah. Za výlohou měl takovýho malýho vysochanýho pajduláčka celýho pomalovanýho, když člověk věděl, vo co de, tak uhodl, že je jako potetovanej. Ten pajduláček teda.
    No. Tak každopádně přeju všem Mikuláše. Ježíška popřeju až příště.

  94. Další:
    Jako mnoho jiných manželů, i pan Webster často doma usedl a pokusil se chvíli hovořit se svojí ženou. Ale sotva řekl jedno dvě slova, jeho žena se ozvala: A to mělo znamenat co??? – No, a tak vznikl Websterův výkladový slovník.

  95. Kdysi se vypravovalo,. že v Egyptě otevřeli dosud neznámou pramidu a uvnitř našli živého ibise a živého faraona. I divili se vědci, jak tam oba mohli tak dlouho přežít. Vysvětlení bylo prosté, ibis se živil trusem faraona a faraon zase tím ibisovým. Rusové se to dověděli a tak vzniklo RVHP

  96. GPS mám furt jako první místo, ale hned za ním je RVHP.
    Vidíte, pánové, že to jde, jen se holt musí přemejšlet. Tak, prosím, přemejšlejte, přemejšlejte a prosím, pište, pište. Prosím prosím!!!
    Já taky přemejšlím, ale nefunguje mi to. Doufám, že je to pouze hlady, mám hlad jako pes, který ještě ani do útulku nedorazil. Já jsem si ještě stále nenakoupila, cestou tam jsem se moudře obrátila a díky tomu jsem se vrátila domů ještě téhož dne.
    A po této cenné informaci se raději rovněž odmlčím. Třeba se mi k vánocům v hlavě utvoří skvost.

  97. milá stařenko, kdybych znal aši adresu, tak ám pošlu aspoň pemikan a placatici rumu na grog, abyste nebyla groggy

  98. Milá stařenko, soucítím s vámi přímo ze srdce, dnes jsem si (spíš se mi zlomila sama – únavová zlomenina) zlomila nohu na procházce s Valinkou, kontrola 16. ledna. Vnouček, který by venčil pejska, dostal včera spálu. Tak vám závidím šmajdání – já ani šmajdat nesmím a nemůžu a jsem v duchu s vámi.

    1. Milá Věro, po 6ti týdenní „túře“ s nohou v gypsu docela dost tuším, čím procházíte… Radost přijde až to budete rozcvičovat 😉 a mezitím se člověk může ukousat 😉 Mám pocit, že jsem kdysi kdesi narazil na zmínku, že existují dobrovolní vyvenčovaci osiřelých pejsků – snad by vám, i vaší Valince, to pomohlo… Sádře zmar!

  99. Ale když vytahování, tak já taky: Napsala jsem na náš FB Letenské smečky, že mám bebí, a ozvalo se mi víc než 20 kamarádů , že mi budou venčit Valinku. Tak jsem téměř dojatá. Heč, mám kamarády, a hodné.

  100. Věro,
    srdečný soucit, kontrola gipsu 16. ledna je z pohledu 5. prosince hrůza. Prostě hrůza. Já jsem před zhruba stoletím mívala gipsy dost často, jednou i několik najednou, přivodila jsem si občas roztodivné úrazy v rámci sportovní gymnastiky, ačkoliv jsem právě k tomuto typu vrcholového sportování nebyla vůbec uzpůsobená. Hubená a kostnatá, ve čtrnácti rozpuk furt nikde, na bříšku pekáček buchtiček, paže a záda samý sval, na kladině jsem vypadala jako poruchový větrný mlýn. Tenkrát v těch dobách se to nedalo aspoň opticky mírně spravit – trikoty nebyly. Já to zkrátím – měla jsem vymyšlenej takovej extra speciál zamotanej seskok, přišel čas zkoušky, skákala jsem z galerie, kde mne kamarádky a kamarádi drželi na laně. A neudrželi, dala jsem si holt záležet, dopadla jsem mimo žíněnky a chytači dole mne marně chytali. V nemocnici byli taky moc rádi – v půl desáté večer jsem všechny potěšila, že ještě nemusej domů a můžou mě skládat opatrně dohromady. Byl konec srpna, otec nebyl doma, vyděšená (aspoň si myslím, že vyděšená) matka se vykašlala na telefon a přiběhla do špitálu, dověděla se, že mě naloží na nejméně šest neděl do sádrové kolíbky a že budu v tom špitále ležet v gipsu akorát přes prázdniny. Očividně se jí trochu ulevilo a prý „No, ještě že aspoň nezamešká školu“.
    A že se tak ptám: To Vám ani nedali na ten gips podpatek? Nebo to až toho 16. ledna? Chodit se s tím dá, to zas jo, ale blbě, ať mrzne nebo je obleva. A noha, zlomená v důsledku únavy materiálu, rovněž nabízí různé možnosti: kotník, nárt, holení kost nebo totéž i s lýtkovou … stehenní to nebude, ta je fakt pevná. A v krčku to taky nebude, to už byste se pochlubila.
    A zase na druhé straně, ti kamarádi jsou potěšující přímo vrcholně. Vždyť to je taky dneska vzácnost. A gips v létě taky není fajn – uvnitř se lepí na nohu a svědí to. Já jsem se drbala jehlicí na pletení.
    A všichni kamarádi se vám na tu sádru můžou podepsat. Na veterině v lékárně by mohli mít takové PE operační rukavice, aby dotyčný ošetřující lékař zvířat mohl strčit ruku do krávy. Taková rukavice je tak dlouhá jako Vaše (nebo moje) noha a při sprchování jako když najdeš.
    A nemusíte péct cukroví. Copak s tou nohou můžete?!

  101. Tak jsem napsala pojednání o nejnovějších postupech v léčbě fraktur končetin, přidala plakát, který vytvořil kamarád Jirka pro mobilizaci naší smečky k venčení naší Vali, a ono – cobyste řekli – pft- a nic, Tak jsem si postěžovala Stařence, jaká je to otrava s tou nohou, přidala výše zmíněný plakát – a zase nic, Já už na to nejsem, já mám z toho strach (to je Hegerka, ale co to je za písničku? Růže ze střelnice?). tak jestli se časem někde něco z toho objeví, budete koukat!

    1. Věro, WordPress umí přežvejkat jenom holý text; všechno, co jako text nevypadá, zmizí v černý díře digitálního vesmíru. Jde to zařídit odkazem na jiné stránky. Ten odkaz bych ale raději nějak zneutralizoval (uvozovkami?) on se WordPress, když vidí zavináč nebo podobnou sprosťárnu, rozzuří a všechno sežere. Aspoň si to tak představuju.

  102. U mě sedí způsobně, ani se nehne, kape mu od huby a ČEKÁ, jakmile začnu dělat něco jen trochu pokročilejšího než nepatrný pohyb myší pří čtení, hned vyskočí a CHRAMST! pokud by někdo sebral mé neuveřejněné spisy, byl by to štos nedokončených pitomostí no Jirásek netvrdím, ale na útlejší svazek by to jistě vydalo.

  103. Paní Diblíková, přeju Vám brzké uzdravení a trpělivost a chuť do rehabilitace. Sice tomu nerozumím, ale proč Vám to rovnou neoperovali? Nemohla byste sice hned křepčit, ale aspoň by ty dva konce byly pevně spojený a myslím, že by to tolik nebolelo

  104. Ono už to nebolí, ale otravuje a v mém věku by mohla operace mít fatální průběh, si myslím zcela neodborně. Operaci mám slíbenou, když to nesroste. Hned má jedna pro co žít.

  105. Věro, dyť se tak moc zase netrapte, já to odhaduju spíše na kliku, dyť se Vám zlámala pouze jedna zadní noha. Mohly to být taky třeba ruce. To vůbec netušíte, co je to teprv za srandu. Voblíkání, zapínání, rozepínání, umejvání … přestanu vypočítávat. To se člověk hodně nasměje kupříkladu na toaletě a to ještě může být rád, že je ženská.
    A nepředstavujte si hned předem, co bude, když to nesroste. Sroste to, a bezvadně, na tom prostě trvám. Ono by to srostlo i bez gypsu (všimněte si, už jsem si napravila pravopis, nějak mně to měkký i předtím nevadilo). A doma to utrpení přehánějte a přehánějte, ať Vás taky trochu rozmazlujou. Tam jsem já dělala vždycky chybu a teď už je na nápravu pozdě.
    Mimochodem, já bych rozhodně brala raději zlomeninu než spálu, jako má ten Váš malinkej chudák.

    1. Spálu jsem měla jako dítě a mladá holka celkem 6x, a některé se poznaly, až když jsem se začala loupat jak nový brambůrek, tak tu bych brala všema 10, Rozmazlování je problém – nejsou lidi, a když jsou, tak si honem nevzpomenou a opakovaně volají „poď se podívat, budou penalty, a cestou vem…“, to pak vám klesnou ruce a na ten čaj se belháte postavit sama. Navíc ta politika – VJ Gabriel ji vehementně zakazoval aspoň tady na Slovu, ale nedá mi: „Volte DanuSHE!“ Bez ohledu na tu paní – i když to nevymyslela, jistě s tím souhlasí, se mi dělá mdlo, jak se mi rozčílením žene krev do hlavy, bacha na mrtvičku, říkám si, volby mi za to nestojí. V Holešovicích byly LahOOdky, nejrůznější Dashy, Keshy, Mishy mi pijou krev taky, o německých Vanya- (hergot, jak je ten pád Váňa-předseda) -ech? Tanyách a Veruschkách – ta byla moc hezká, modelka 60.- 70., pamatujete? nemluvě. Prostě mi to připadá neslušné, až obscénní. Atd, vidím, že paskutění jazyka v honbě za jakousi módností cizokrajnou, ale imrvére platnou: Dworzak, Nowotny, pak zase Švarc, Štajn, pak se blblo s ruštinou, i když na příjmení snad nedošlo , tak pamatuju paní, která se rozplývala nad tím, jak pojmenovali jejich holčičku podle Gagarinovy dcerušky Jelena. Koukám, že si mi zase zhoršila balzakizace, tak toho radši nechám – to víte, nechci ani nemůžu vstát od compu a číst si na netu dnes chce silné nervy – volby, Ukrajina, Vánoce, Harry s Megan – to není pro tělesně či jinak, byť dočasně (doufám), vadné.

      1. Věra na tu apokalypsu kouká jako jelena. Chce to nadhled a jen si říkat: „Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu…“ Zlámaniny se pak líp scelují.

  106. Slovníky uvádějí oba tvary: gypsy, gipsy [ˈdʒɪpsɪ] – cikán, Rom. Nejsem si jist, zda spolu sádra a etnikum mohou nějak souviset; kdo ví, dej vědět.

  107. Nevím, jak spolu souvisí sádra a etnikum, leč vím, že na albu Recent songs má Leonard Cohen skladbu The Gypsy¨s Wife a je to jedna z mých nejoblíbenějších od téhož. Mimochodem, rozlišují třeba Angličani nebo Němci mezi výrazy cikán a Rom? Nebo to používají promiscue jako vteřina a sekunda a jen my jedno používáme pro úhel a druhé pro čas? Quien sabe

  108. Sádrová ženská je Romka nebo si někdo spletl paní Lotovou a sůl se sádrou? Ona ze soli by byla klasicky sochaná majzlíkem a kladivem, i když opatrně, tu z gypsu by museli odlít ve formě a pak rozvážet po Evropě v cikánských vozech za zpěvu táhlých písní a fofrování strakatými suknicemi v kleče v hlubokém záklonu – když forma, tak by byla škoda udělat jen jednu. Ale ono je to jinak – udělali formu podle té staré Lotovky někde před Sodomou. A protože děti větru dělali ty sochy ze sádry a ne z bronzu nebo něčeho bytelnějšího, tak se jim v podzimních plískanicích rozmočily a žádná se nedochovala. A ta Lotová taky přišla zkrátka – prostě ji Sodomáci otloukali na kuchyňskou sůl tak dlouho, až z ní nezbylo nic. Takle uvařila postupně moje babička vavřínový věnec, který vyhrál strýc Otiček (i protože byli z Paky) na kajakových závodech na Dunaji , v rajské.

  109. No a protože na slaných místech nic neroste, vznikla tam pak, když už tam nechodili na tu sůl, mýtinka s vyšlapanou cestičkou, a tam se scházeli milenci – a už víme, co tam, Sodoma a Gomora, dělali a od té doby se to na jejich památku dělalo na dalších mítinkách a lidí přibývalo a mýtinky se zvětšovaly, až vznikly napřed samoty a pak dál až New York a čínská termitiště. Kněžna Libuše na stará kolena řekla, že tyhle novodobé móresy jí nesmí přes práh, a tak vznikla Praha a je vedle Vyšehradu doteď. Proto je taky v hlavním městě takový …. sami si doplňte dle vlastního vkusu a vychování.

  110. Jarku spřízněný, odkazů na dotyčnou píseň lze najít několik, leč mému uchu nejvíc lahodí právě ta z Recent songs. Asi proto, že jsem ji slyšel jako první před asi 45 lety. Pěkné jsou i ty ostatní, ale prostě jiné. Je to asi nějaká moje úchylka, ale třeba skladba Drahý můj (ať už pěná anglicky či česky) se mi nejvíc líbí v podání Nadi Urbánkové a Ladislava Vodičky na exportním albu The Best of. Country Beat. A nejlešího zajíce na smetaně (opravdu zajíce, ne králíka, i když toho taky) dělala moje maminka.

    1. Freud, Jung, nebo kdože to byl, tomu myslím říkal iniciační, nebo referenční zážitky. Taky bych mohl povídat… mimochodem, omáčku na svíčkovou maminka vždycky krapánek připálila a byla taková lehce do hněda (omáčka).

    2. Urbánková, taky. A taky to mám, když napřed čtu knížku, a pak vidím film nebo když filmové remaky. Ale třeba Poirot s Ustinovem se mi nelíbil, ale se Suchetem pozdějc je lepší.

    3. Nevzpomínám si, kdy jsem se vlastně s Leonardem (omlouvám se za to oslovení) prvně potkal – bylo to asi někdy v 70-80tých letech u kamarádů… pouštěli ho ze svých zásob nahrávek, a nějak se mi zalíbil… Netroufám si říct, která z mnoha nahrávek na různých vydáních z jeho studiových nahrávek a koncertů se mi líbí nejvíc – občas si je pouštím v jednom zátahu, jedno CD po druhém… A od Urbánkové se mi taky líbí skoro fšeckno, snad nejvíc Grossmannovo Závidím… (poznámka – kdysi jsem byl na zájezdu s tehdejšími svazáky kdesi v Chorvatsku, a tam pouštěli pořád dokola Celentala…) Grosmannův text a Urbánkové podání jsou nepřekonatelné.

  111. Já jsem poznal LC prvně v legendární Houpačce, to mohlo být tak 1969, kde Jiří Černý pouštěl Jeho Suzanne. Jinak přeju všech aktivním i spícím členům hodně zdraví a příjemné vánoční svátky, najmě Stařence otevření nového obchodu někde poblíž jejího bydliště a paní Diblíkové srostlou a dobře chodící tlapu.

  112. Milí Souslovodníci,
    moc děkuju za přání.
    Já mám vyzkoušeno, že moje přání čehokoliv komukoliv bylo dosud vždycky k ničemu, ale jednou to přece zabrat musí. Tak to zase zkusím (předpokládámť, že Slovodníci, jsouce rozumní, nemohou mít jiná přání než přání rozumná): přeju Vám ze všech sil, ať se Vám splní aspoň něco, jakož i Vašim blízkým i vzdáleným nakloněným.
    Já teď vstanu (nebo teda za chvíli, no) a ještě dnes si skočím nakoupit. Koupím si sardinky a zítra si je otevřu, abych měla taky rybičku. A taky kvůli tomu fosforu.

    1. My si ze sardinek děláme quasi pomazánku: vajíčko natvrdo, cibule najemno pokrájená, něco pepře, libo-li a rozňahňat. Čerstvý chléb s máslem. Mňam!

      1. Já jen rozňahňám s citronem. To nejčastějc, pak takový všeliký pomazánky s vajíčkem a kdečím a pak ještě jinou s bešamelem z toho oleje – olivového (pokud je, olivový, nebo jiného, když manžel nekouká), do kterého ještě na plotně zamíchám trochu cibule, ona se spaří a není tak cibulová, já ji jinak nerada), pak ty rybičky, okurku a citron a fertig – já vím, ale v práci na vece to snědli chlapi nejdřív, a ještě kousky měkkého chleba s kousíčkem špeku a plátkem česneku, to taky mělo obrovský úspěch. Jak naznačovala babička ve Vejcích a já (mně?), pro mužské to stačilo.

    1. Tatínek říkával, když se někdo vofrňoval: „Česnek je králem kuchyně“. A pak taky občas pro nedovtipné: „Cibule je královnou kuchyně“. Hořčici ve šlechtické hierarchii, pokud si vzpomínám, neměl. Nasadil jste mi, Jirko, brouka do hlavy. Jestli dnes neusnu, múžete za to Vy.

  113. Jestli nemůžete spát, pane Pavelko, otevřete plechovku sardinek, nakrájejte nadrobno cibuli a kydněte hořčici, zamíchejte a ochutnejte. A bude po problému. Proti cibuli ani česneku nic nemám, ale jsou situace, kdy mi přijdou ne zcela vhodné, třeba v krupicové kaši nebo v grogu. Ale proti gustu…
    A nezapomeňte se stavit na Palackého náměstí, slyšel jsem dnes ráno v rozhlase, že tam přivezou skauti betlémské světlo.

  114. Věro, vy vůbec nereferujete (myslím jako průběžně), jak je na tom vaše zadní nožka.
    Tady u nás to tak klouže, že si lidi lámou kdeco. Máme si dát pozor, a to zejména my přestárlí, na ledovku, prý to na ní nebezpečně klouže, nejlepší prý je prevence. To si zejména my, přestárlí, máme vzít k srdci. Ale nikdo nám – přestárlým – nevysvětlil, jak se správně bere ledovka k srdci a co s ní tam potom dál.
    A ty sardinky si teprve pocápu koupit. Sardinky, majonéza, cibulka úplně nadrobno. Lze i trochu česneku. A stačí. Hořčice málo a takové, kterou považujete za nejlepší. Ale tady v mém relativně blízkém okolí, nikde nemají sardinky dobrý, všude jenom samý takový velký. Takový malý, výborný, jsem koupila naposledy za komunistů. V Tuzexu. Jikrnáče.

  115. Stařenko, vy cigáníte! Sardinka jikrnáč slyším ve svém požehnaném věku prvně. V Tůzu jsem kupovala jen džíny, a to dětské – byly nejlevnější a ještě jsem se do nich tenkrát vešla. Na sardinky jsme tenkrát se ségrou ani nepomyslely – odevzdávaly jsme většinu peněz doma, moc nám nezbývalo, stěží tenkrát na nějaké tričko nebo ty džíny. Naši nám pak ke svatbě dali tenkrát docela dost peněz, nejen ty „naše“, ale mnohem víc. Dnes by to byly směšné obnosy, ale tenkrát s novomanželskou půjčkou se dalo už něco podniknout – my jsme rekonstruovali topení v bytě, místo kotle na uhlí plynové (dva, pro jistotu) a nové radiátory – už bylo načase. Ségra se švárou stavěli družstevní byt, tenkrát vlastníma rukama, to by dnes vůbec nešlo a taky to nebylo nic kýženého – v tom domě se pak prakticky všichni rozvedli, naštěstí? v rámci družstva, takže se tatínkové posouvali z patra do patra. Po 4 letech dřiny bez nedělí a svátků nebylo divu. Já jsem po svatbě zůstala doma, asi za 10 let dostali naši vlastní malý byt, ale toho se už maminka nedožila. No, zlatou svatbu máme už za sebou, tak už to snad nějak doklepeme.

  116. Abych v té nostalgii z jikrnáče nakonec nezapomněla popřát všem slovodníkům: Milí přátelé, užijte si ty nejlepší svátky v rámci možností, ve zdraví, pohodě a bez politiky. Těším se na nové příspěvky. Nazdááár!

  117. Paní Diblíková, vzhledem k tomu, že sardinky jsou dvoupohlavní, budou mezi nimi jikrnáči i mlíčňáci. Srůstejte v pohodě

    1. Běda běda, další brouk mi v hlavě šmejdí a nenalezl jsem na něj vhodný insekticid: nejsou-li totiž sardinky, jsouce neživé a čísla množného, dvoupohlavné? Zní to blbě, vypadá ještě hůř. Neživá sardinka by snad jako jedinec mohla být při troše dobré vůle z jazykového pohledu dvoupohlavní, ale pak zase jednak vnášíme binec do zoologické terminologie – tuto funkci tam už zastává hermafrodit, a za druhé, sardinka hermafrodit není. Navíc se mi do toho všeho motá písnička Jiřího Suchého o sardinkách (https://www.jiri-suchy.cz/sardinka/). Tak nevím… Pepa Pech, když si někdo postěžoval: „Tak nevím“, radíval: „Já když nevim, tak si dám pivo“. Tady na Moravě se zase v případě bezradnosti a nemožnosti něco ovlivnit, říkává: „Pak si jednu nedej“. Tak nevím…

  118. Výrazem dvoupohlavní jsem myslel, že sardinky mají dvě pohlaví, to jest, že jsou mezi nimi kluci i holky. A to platí -aspoň podle mě- i u jedinců jsoucích již v konservách. Z hlediska zoologie jsem nad tím nepřemýšlel, nejsa v tomto směru honěn, tak se omlouvám všem sardinkám, že jsem jim nechtě přisoudil hermafroditismus, i panu Pavelkovi, že se kvůli mé stylistické neobratnosti musel tknout alkoholu.

  119. No vida, jak se to mírně rozjelo kvůli takové volovině. Já se nesměle domnívám, že je naprosto jedno, kolikapohlavní je sardinka. Vím, že v dobách druhé světové války, kdy jsme dostávali všecko „na lístky“ – tedy na příděl (matka a já jsme kuřípkladu nechávali otci naši rýži, protože držel krutou dietu, naši mi zas nechávali všechny svoje bonbony a VŠECHNY SVOJE SARDINKY a tak podobně. A tak vím bezpečně, že některé ty sardinky, které se podle mého tehdejšího názoru čekaly, měly v sobě jikry (a byly tudíž jikrnáči) a byly z mého hlediska daleko lepší než ty, jež v sobě měly mlíčí; a každý sardinčí jedinec byl sardinka ženského rodu (tedy v češtině) a ještě ke všemu zdrobněle (tedy v češtině), takže z jikry se sardince narodí – když to všecko dobře půjde – zase sardinka a už s tím slovem nejde nic dělat – ani je víc zdrobnit, ani nijak vyjádřit, jestli je to chlapeček nebo holčička.
    A Věro, že nožka utěšeně srůstá – žejo?!

  120. A ešče zas nerozumím: Jak „Neživá sardinka by snad jako jedinec mohla být při troše dobré vůle z jazykového pohledu dvoupohlavní“? Ale fakt vůbec nerozumím: neživá sardinka by mohla být, živá však nikoliv? Kruci, fakt nerozumím!!!

    1. Šlo mi jen o ryze lingvistickou spekulaci. Zamyslel jsem se nad Jirkovým výrokem, že sardinky jsou dvojpohlavní a napadlo mě, jesli by sardinky neměly být dvoupohlavné. Toť vše.

  121. A co teplé sardinky? Já nevím, možná že do takového toho risota na chatě (všechno, co je jedlé – což nebývávalo moc – teda myslím za mlada, s dětmi už jsme jezdili jen na chatičku na zahradě a pak už s námi jezdit nechtěli), ale jednou jsem tam dala šproty a zelené fazolky s červenou cibulí, oč to bylo hezčí, o to to hůř chutnalo, snědli jsme to z hladu, víckrát už jsem to nedělala – ale třeba sardinky v tomatě by šly.

    1. Jo a ta levé zadní – ta škatule je sundavací, tak jsem ji měla sundanou a přišel náš Tomáš a strašně se divil, zřejmě očekával, že mám otevřenou zlomeninu obou holenních kostí, že mám vůbec ještě nohu. Zdá se, že to bude OK, dokud si nespáchám něco dalšího.

  122. Když Gabriel stávkuje, tak musím zaskočit, paní Diblíková. Rodiče s dětmi jezdili a děti s nimi jezdit nechtělY!

    1. Když my ale máme oba kluky. Nemohla bych se třeba vymluvit na krajový úzus (něco jako My máme králici?) Mea culpa, ostuda ostudná, měla jsem si to po sobě přečíst. A stejně s námi ti klackové nechtěliiiiii, měla jsem napsat místo dětí haranty a měla jsem pokoj. Ty iiii mi připomněly kamaráda, kterému se vylíhla nečekaně (!) kůzlátka, a pojmenoval je Mééry a Báára. Veselého Sylwestra všem!

      1. Všechna kůzlátka se líhnou nečekaně. Tato konkrétní byla z umělé líhně, nebo je maminka vyseděla?

        1. To Roman neví, protože kozu, kterou si koupil jako kamarádku pro svého malého kozlíka, viděl zblízka jen když ji pouštěl z auta, ona je tak plachá, že žere, jen když se nikdo nedívá. Tak se o kůzlátkách dozvěděl, až když už byla na světě a viděl je na vlastní oči, vůbec netušil, že je v naději. Dostal je jako vánoční překvapení. Tak je celý den mazlí, aby si zvykla na lidi. Dobře ty, kozo! (Dobře ty! je nějaký nový nejspíš fotbalový pokřik, používá to náš 10letý Honzík a jeho přátelé.) Jo a k tomu pánovi, co ožralý spadl z Karlova mostu – ten klandr se musí přelézt, přes něj se přepadnout nedá – někdo v diskusi připsal Kdo neskáče, není Čech. Jo, a ještě – kamarádka ze Smečky poslala novoročenku, jak se ptá svého ročního flatcoat retrívra Toníčka, co si přeje do Nového roku a Toník prý HOVNO! ( je to jeden z význačných skatologů naší smečky). Ona se kůzlátka nelíhnou? Telátko se telí, ale že by se kůzlata kůzlila? Jsemť měštka.

  123. Já myslím, že Gabriel nestávkuje, já myslím, že Gabriel to vzdal, protože ke konci už nás jenom prosil. Já už nevím, co to tenkrát bylo konkrétně, patrně problém mě – mně – mne -mi , či cos podobného, on nám jenom napsal ten správný tvar a tečka, a potom už jenom: „Prosím!“ A to „Prosím“ vypadalo fakt zoufale, úplně jako když se naši vrátili z rodičovského sdružení a říkali mi „co si s tebou, jéžiši, počnem?!“
    A Věro, Vám jsem přece jasně říkala, že to sroste jedna báseň, i kdybyste žádnou sádru neměla. A z Vás včil dokonce vyleze, že ji máte sundávací. To jsem měla jenom jednou – na ruce do tanečních, ta byla téměř umělecké dílo. Všichni na ní byli podepsaní. Různobarevně. A maminka mi ji pak vyhodila a ještě byla pohoršená.
    A na těch sardinkách jsme se zase jednou po dlouhé době vyřádili.
    Jen ty teplé sardinky mne malinko na krátký okamžik zarazily. Ale ostatně, proč by homosexuální láskyplný vztah měl být něco výjmečného ausgeréchnet u sardinek?

    1. Nerad puntičkařím, nicméně mám pocit, že homosexuální vztah mohou mit toliko sardinci. Sardinky, některé, žijí ve vztahu lesbickém.

  124. Ano, připomínka pana Pavelky je velmi (ale opravdu velmi) na místě. Obávám se, že touto otázkou se u nás zabývá dosud velmi málo vědců. A je to škoda!

  125. Výzkum na toto téma je pole neorané… ale, vzhledem k neustále stoupajícím cenám potravinářských produktů, by nejspíš byl i (nejen finančně) náročný. A co teprve kdyby se ozvali různí LBTG a jim podobní aktivisté!

    1. Vysoké cíle, třebaže nesplnitelné, jsou cennější než nízké, třebaže splnitelné. (Johann Wolfgang von Goethe)

  126. No, přátelé, myslím, že se nemusí zkoumat každá volovina, nechci vás podceňovat, ale myslím, že nikdo chuťově nerozliší, zda je sardinka lesba či hetero, tak je dál tláskejme a soustřeďme se na chuťové vjemy a ne na podružnosti. Přece u řezníka je taky důležité, jestli nemá smradlavé maso a je ochotný a vlídný a ne jestli spí s kominíkem a nebo policistkou.

    1. Opět obojetná odpověď… Otázka chuťových vjemů je v tomto případě nepodstatná: důležitější je zda-li řezník spí s kominíkem (LGBT tleská) nebo s policistkou (LBGT: fuj!)… Otázka do budoucna – budeme normálnější než normální?!?

  127. No jasně, jakýpak homo, ženská přece není člověk! Nebo aspoň sapiens. Šiklová rotuje, budiž jí země lehká, babě.

  128. Sakra.sakra, to se nám to rozjelo, komentáře, subkomentáře, subsubkomentáře, šupšup nějaké nové téma, už se v tom neorientuju a nevím, co jsem kdy napsala a celkově se ztrácím v záplavě úžasných příspěvků vysoceinteligentních a vtipných slovodníků a tak si to tak neužiju.

  129. Nejsa odborník na skot myslím, že tele se může jen tetelit, když má nevytopený chlív. Telit se může jen kráva

  130. Tak jsem zase spáchala půlmetrový text, který jsem nějak cestou na stránky SD potratila. Šlo o to, že jsouc měšťkou, ve zvířecí reprodukci se neorientuju. Jo, lidská, to jo – drby, to je moje. Ale obraťme úmrtní list (to není z mé hlavy, ale líbí se mi to). Richard Haliburton prý se nechal slyšet, že dobrodružství, pokud trvá, je blbý (nebo něco v tom duchu). Mohl byste někdo citovat? Určitě jste jeho dobrodružství hltali jako děti stejně jako já. Tak předem děkuji, snad to někdo najde nebo si dokonce vzpomene.

  131. Věro,
    šestého včera uplynulo, tak jak to srostlo? Bezpochyby bezvadně – stejně jste si tu sádru už sundala.
    A ano, telí se kráva, Jirko, kotí se kočka, hřebí se kobylka … atd. Můj muž odborník na skot byl. Jednou koncem ledna mu brnkl jeden jeho ex-student a v tehdejší době už kolega obvoďák, že by byl rád, až můj muž pojede (u příležitosti své povinné návštěvy svatby, konající se o čtyři vesnice dál od místa bydliště tohoto kolegy) kolem, kdyby se cestou stavil o tři baráky vedle, kde mají kobylku, která né a né zabřeznout, a že on má teď nesmělý pocit, že se to povedlo, tak aby si můj muž do ní odborně sáhl. A že když stejně musím na tu svatbu i já, tak se zatím můžu u nich stavit na kafe. Synek, v té době tříletý, se pekelně těšil, protože v rodině tohoto tenkrát již kolegy zěrolékaře měli doma zvířátka – pejska, kočičku, kozičku, králíčky, prostě kdeco a já jsem vlezla dovnitř jen v šatičkách a v lodičkách a oblékla jsem teple pouze syna včetně palčáčků pověšených na krku … a oni se právě házeli do gala – byliť pozváni ke známým na slavnostní oběd; tak se ze mne těšili až příliš usilovně, až z nich vylezlo, co je ve věci, ale kafe si ještě klidně prý dát můžu, oni se zatím dooblečou. Dál to natahovat nešlo, tak jsem řekla, že o nic nejde, když mi řeknou na kterou stranu přes tři baráky, tak za tu dobu nezmrznu. Jim se ulevilo, já jsem odtrhla synka od zvířátek a šla jsem přes tři baráky zaklepat. Otevřela mi paní domu, řekla mi, jakou má kvůli té kobylce radost a pak se zeptala, co tam dělám. Prý „bóže, děvčico, a co ty tu? Neco ste tu nechali?“ Já kus přeskočím, Luboš už odjel, už prý je to „dobréj půl hodiny“. Bylo odhadem tak 20° pod nulou, ráno byla ještě obleva, pak to zmrzlo a tedˇ na to mírně padal sníh. Na lodičky na vysokém podpatku tak akorát. Ze začátku to jakž takž šlo. Synek měl sice už hlad, ale naučila jsem ho, že klouzačky jsou vlastně hrozná sranda, na žízeň to taky dost pomohlo, horší to bylo s čuráním. Tak jsem řekla, že má kliku, že je kluk, může si při čurání malovat do sněhu, což my nemůžem. Jenomže pak jsme postupovali velmi pomalu, prakticky dokud se mu nevyprázdnila nádrž.
    Opět kus přeskočím (řekněme ty čtyři vesnice), pak ještě kopec a půl toho městečka, naštěstí byl málokdo na ulici, byla neděle a všichni se váleli po obědě na gauči. Já jsem se tam narodila, tak jsem nebloudila a v té hospodě jsme šli rovnou do kuchyně, syn dostal papučky a že ho po obědě hodí do postele, protože vypadá, že hned po jídle ochotně usne. Dali mi ohřát oběd a poslali mě ke slavnostní tabuli. Můj muž, sotva mne spatřil u dveří, hned velmi hlasitě káravě volal: „Kde jsi, prosímtě?! My už jsme dávno po obědě a všichni se po tobě ptají!“ Drželi mi flek mezi manželem a tchyní. Přes sevřené rty mne také přísně pokárala: „Slušná žena chodí všude za svým mužem. Neopouští ho!
    Toť vše. Nevíte, proč vám to, kristejéžiši, vůbec píšu?Ale můžu ještě připsat, že jsem byla tak strašně zmrzlá, že jsem nemohla ani nadávat, těžce jsem hýbala bradou a rozmrzla jsem až po obědě.

  132. Ještě nevím, kontrola až ve čtvrtek, možná, že nebudu muset k volbám, to by byla dobrá výmluva. Já jsem zase oředpředevčírem zapomněla popřát synovi k narozeninám. Přála jsem mu o den pozdějc a on se mi smál! Prej kdo by si to měl pamatovat líp, než rodná matka?

  133. Stařenko promrzlá, jsem rád, že to dobře dopadlo a neskončila jako Hibernatus. Leč v logistice jste jako manželský propadli

  134. Leč v logistice jste jako pár manželský propadli (Vančura).
    Leč v logistice jste jako manželský pár propadli (Jirka).
    V logistice jste jako jako manželský pár propadli, leč… (Kafka).
    Leč jako manželský pár jste propadli v logistice (Poláček).

  135. Kdyby jenom v logistice! Ale zas na druhé straně – myslím, že se málokterá ženská za necelých pětačtyřicet let manželství tolik nasmála. On se taky někdy nasmál, ale zase úplně jiným věcem, většinou opačným.
    Ovšem musím přiznat, že jen díky jemu jsem tak odolná.

  136. Posvátný svazek jako posilovna – hezký! Po zlaté svatbě jsem posílená nepochybně, ale zase – k čemu mi to je? Rány osudu spolu se zubem času dostanou každého. Leda že jim člověk čelí se šibeničním humorem, s jistotou, že jsouc v urně, budu mít poslední slovo. Tahle moje zatrpklost vychází z té ortézy, už mi dochází poslední zbytky trpělivosti – ve čtvrtek už snad!! Kéž!!

  137. Milá paní Diblíková, nechci Vám brát iluse, leč s tím posledním slovem v urně byste se řadila to Guinessovy knihy rekordů. Je lepší to stihnou ještě před zpopelněním, pak už si nevrznete.

  138. Hele, mladej, nechte si to (viz Hostinec U kamenného stolu – film, ne knížka, tu jsem dávno půjčila nevím komu, vždycky jsem se ráda dělila o zážitky ze čtení), můžu vás strašit už teď!!! Ovšem na stránkách SD straším ráda, sama a s citem. Byla jsem dnes na kontrole, další za dalších 6 neděl (co maj ti doktoři a ostatní šarlatáni s tím šestinedělím? Proč ne někdy 5, jindy třeba 7?) a už můžu trochu chodit, ale málo. Ale rozšířila jsem si obzory – heč, vím, co je hlezno! (je to kotník) tak pan doktor od rentgenu mi ještě sdělil, že jeho oblíbená tělesná partie je přednoží. Prý občas schválně vyfotí něco /nebo taky nic) před nohou.

  139. „Fischer nabil na smeč Babišovi“ jsem si přečetla ve zprávách“.
    Jak se nabíjí na smeč?

    1. Zeptal jsem s přímo kováře; učinil jsem dotaz na autora článku Pavla Soukupa v komentářích. Případnou odpovéď či reakci zde ocituji.

        1. Pod dotazem „Pane Soukupe, jak se nabíjí na smeč?“ je jedno červené srdíčko. Už tedy víme, že na smeč se nabíjí srdíčkem. Ještě však nevíme JAK se na smeč nabíjí, tak byl totiž formulován dotaz. Odpověď navíc nepřišla od autora článku Jaroslava Soukupa; srdíčko poslal Cyril Přikryl. Nejsem si tedy jist zda můžeme tuto informaci, navíc neúplnou, považovat za přesvědčivou a platnou. Případné další reakce na dotaz průběžně sleduji.

  140. Než pan Soukup odpoví (pokud vůbec), podělím se s vámi o zážitek. Koupil jsem synovi k narozeninám nějaký karibský rum a na etiktě jsem se dočetl, že nápoj obsahuje rum z cukrové třtiny a macarát z koření a ovoce. No nekupte to. V mexiku dávají do kořalky červy, tady někde na Portoriku zase obojživelníky.

  141. Macarát je takový to slepý slizovitý z jeskyně, ne? Tak to bych nepil ani z úcty k otci.

  142. Nevím, pane Pavelko, jestli myslíte svého nebo macarátího, ale máte recht. Autor nálepky si nejspíš špatně přečetl původní text a spletl si to slepý slizký s macerátem.

  143. Záhajzlí je skvělý termín, vidím ty mohutné kopřivy na kraji parcely za domečkem se srdíčkem, Ale co říkáte na novotvar Prahajz? Mně se moc líbí a nějak to na sebe ani nevztahuju. Podle mě to přesně vystihuje pražskou náplavu, a to nemyslím jen politickou. Prostě ty „Pražáky“, kteří se drápkem v Praze uchytili a rázem jsou něco lepšího, než všichni kolem a taky jim skokově vzrostlo IQ aspoň o 100, takže mají právo poučovat téměř násilím. A Brňo jim snaživě přikulhává, ale Brňhajzl zatím není. Jo, a chodím jak horskej myslivec po mrtvici.

  144. Ve středu k nám jezdí pekař Libor Stejskal z Chornic a prodává pečivo. Celozrnné, bez chemických příkras. A dneska jsem se tam setkal s Peťou Pávkem, co učí na ZUŠce, a ten nakoupil koláčků, tyčinek a dalamánků snad za tři stovky. Když jsem ho znectil, jakou že to má žravou rodinu, pravil, že to dává dětem, když prijdou na hodinu, prej kvůli motivaci (já si teda myslím že za to, že vůbec přišly). No nechtěli byste takovýho učitele?

  145. No, mě by na celozrnné pečivo nenalákal, to takhle kdyby byla klobáska, nebo grilované kuřátko, to by byla jiná.

    1. Pokud ke klobásce alespoň symbolicky přikusujete chléb (což není nutné – směrnice EU CHL/11/2019/REV/1 povoluje konzumaci jitrnic, klobás, salámů a srovnatelných masových výrobků, s výjimkou tlačenky, bez chleba), pak vězte, že Liborův chléb sice zvolna tvrdne, ale vydrží týden v poživatelném stavu. Chleba ze samošky je třetí den plesnivej.

  146. Nevím, jak pan Pavelka, ale středa je dnes a já musím pracovat. Cestu do Jevíčka na celozrnné pečivou podniknu až se oteplí.

  147. Já – jako ach tak často – opět nerozumím. Tentokrát Jirkovi: že musí pracovat – až potud chápu. Že jde o středy (kvůli Liborovi) taky ještě chápu; a že je dnes středa – to jsem si ověřila nyní na počítači. A Jirka píše, že je dnes středa a že musí pracovat a že proto zaskočí do Jevíčka, až se oteplí. Tak tady už tápu. Velmi. Až se oteplí, Jirka o středách nebude pracovat nebo jak to je? Ale, ostatně, můj prapůvodní dotaz se týkal nabíjení na smeč. Takže Jirka ať si pracuje o středách či nic, hlavně ať vydělá. A kdo nepracuje ať nejí je veleblbost. Já jím.

    1. Třeba Jirka pracuje na částečný úvazek jako sněhulák (částečný, protože sníh není ani v zimě furt). Já jím taky, ale jako v sociálních baladách z konce předminulého a začátku minulého století (má tu být čárka?) chléb (no, i ty jitrnice atd) posolený slzami, protože, jak jsem šmajdala, tak se mi úplně stejně zlomila druhá noha, aby si neměly co vyčítat. Naštěstí jsem nevyhodila ten kufr na nohu, kterému se odborně říká walker (Johnny u toho nebyl) a ten pasuje i na pravou. Tak jsem si ho naordinovala sama, pár injekcí pro ředění krve jsem, já lempl, nedopíchala, tak se teď hodí. Kamarádi ze psí smečky zafungovali zas – jsou to prostě frajeři (-erky, aby se zes. – je to přípustná zkratka pro zesnulý á é? pí /byla pí nebo soudr? asi obojí/ moje oblíbená guru Šiklová neobracela v hrobě). Takže se dějiny opakují. Květiny si nechte, lihoviny vypijte na moji památku, hudebniny a jiné tiskoviny si nechte taky, návštěvy nepřijímám, dokud se mi nezlepší nálada. Zatím je to situace platonicky laxativní.

  148. A proč už se mi přestalo před odesláním objevovat jméno a nejeví se mi sám od sebe ani mail, ač tak dosud činil?

    1. Pro prohlížeč Chrome: Nastavení/Automatické vyplňování/Adresy a další – šoupnout šoupátkem vpravo (=zapnout), případně upravit uložené. Pro jiné prohlížeče to asi bude nějak podobně.

  149. Stařenko milá, je to jednoduché, pracuju všechny všední dny a občas i v sobotu nebo v neděli,jakož i o státem uznávaných svátcích. Leč jako pracující mám i nárok na dovolenou a tak chci jeden den využít na cestu do Jevíčka za účelem nákupu a ochutnání oněch panem Pavelkou vychvalovaných pekařských zázraků. A protože je to od nás z Podkrkonoší taková dálka, že to nedoskočím, musím se vydat autmo. A pokud můžu, jezdím radši za denního světla, proto chci vyrazit až budou delší dny a tudíž i teplejší počasí. Howgh.

  150. Macarát jeskynní – ten pojem používal můj tatínek (r. 1906) pro lidi, kteří programově seděli doma a nechodili moc do přírody. Dnes by se umacarátoval i nad vlastními vnoučaty.

  151. Teda paní Diblíková,. Vy už taky nevíte roupama co dělat. Tak se rychle hojte a jezte jogurt a tvaroh,ch,k,r,d,t,n, ať máte dost vápníku na zcelení kostřičky

  152. Protože tu není nic nového ke čtení, zabrousila jsem zpět do minulého prosince a hle: prosinec je krásně rozpoutaný a to kvůli sardince! Taková hovadina a – kýho výra! – tvůrčí myšlení tvořilo o sto šest, ba i o více. Já bych to odhadovala až dokonce na takových sto čtyřicet. Možná by bylo vhodné užít plurálu, tj. některá tvůrčí myšlení tvořila až o sto čtyřicet.
    Početla jsem si, avšak nyní moje myšlení nic. Neinspirovalo se. Natož tvůrčí!
    Z čeho vzniklo „kýho výra“? Tak se táží tentokrá já: Quién sabe …

    1. Stařenko, chválím Vás, že zabrousíte občas do historie, ale zamotala jste mně hlavu. Hledal jsem podle rejstříku měsíců a poslední prosinec tam byl z roku 2014. Pak mě napadlo, jet proti srsti po stávajícím vláknu a ejhle! Objevil jsem tam ty sardinky. Mimochodem, pan Pavelka se ještě nepochlubil, jestli už zkusil hořčici do sardinkové pomazánky.

  153. Já jsem se zas s psaním opozdila – když jsem začala psát, tak tu ještě fakt nic ke čtení nebylo. A ony se mezitím udály věci. Věro, to je klika, že my lidi máme většinou jen dvě nohy. Jak jste poznala, že jste si tu současnou „zlomila úplně stejně“? Fakt s vama pekelně soucítím (což mne, ostatně, nic nestojí). Každopádně už víte, jak na to a jak a co teď musíte a nesmíte.
    Kdyby se tohle stalo mně, nikdo by mi to nevěřil. Víte, já dost lžu. Tak by mě tím pádem nikdo ani nepolitoval. Kamarádky a kamarádi ze psí smečky jsou fakt frajeři a ještě ke všemu vás mají asi fakt rádi.
    A dále děkuji panu Pavelkovi za cenné (a užitečné) rady a Jirkovi za laskavé a plně srozumitelné vysvětlení.
    A Věro, vy fakt papejte vápník vždy a všude, kdy a kde se k němu dostanete. Vždyť se kvůli tomu nemusíte šmajdat na injekce – on se ten injekční dá taky pít. Teda dá: je nepopsatelně hnusný, proto to nepopíšu. Ale jste patrně velmi křehká dáma, takovej lidojed by vás mohl splivnout i s kostičkama, tak bacha – máte ještě dvě ruce, abyste pak nevzpomínala, o kolik byly ty zlomený nohy lepší.

    1. Ad vápník: Od nás ze čtvrtého patra koukám dolů na patrový baráček na rozpadnutí a už vícekrát jsem tam na cihlové zdi bez omítky viděl zavěšeného strakapouda jak klove a klove. Myslel jsem, připadá mu to jako nemocnej strom, tak hledá červy. Ale že podruhé a potřetí… napadlo mě, že tam třeba zlomyslně poslal bráchu, aby ho naštval a pak se ta informace mezi strakapoudy lavinovitě šířila. Ale teď jsem pochopil, že tam chodí na vápno. Ó, mocná přírodo! Stařenko, děkuji za osvětu.

      1. Vápník užívám, co se do mě vejde, i takový něco co si nepamatuju už léta a jí se jednou za měsíc nalačno a pak se musí ještě hodinu v pohybu hladovět – ale já jsem je převezla, protože ráno chodím s Valinkou stejně o hladu. Jo volala mi ségra, že (snad) Lidl se chlubí, jak doběhl důchodce, že slevy uvádí jen na chytrém telefonu. Nemáte náhodou pocit, že jsou na nás ti mladší teď nějak zlí? Volíme blbě, důchody máme, že prachy přehazujeme lopatou, aby se nezapařily, ani se mi nechce ty výčitky sepisovat. No vidíte, jakou mám náladu, sakra. Do toho se manželovi podařilo ulomit nebo nějak urvat dvířka od trouby, tak jsem si musela koupit nový (on ten starý už byl opravdu starý), asi by k tomu došlo i tak, Ale ten sporák byl na knap zapasovaný do regálu a ještě kdovídočeho a te’d je to všechno vykramařené po kuchyni a jídelně a já se nemůžu ohnout a pobíhat a zastrkovat a umývat a vůbec. Situace preventivně laxativní!!!

        1. A ještě mi v té lamentaci vypadl SPORÁK, ale vy jste to asi stejně nečetli, bodejť taky, ani se vám nedivím.

  154. A taky hledám kde jsou teda ty sardinky, a koukám, jak nosné téma to bylo, a jak jsem na ně zapomněla. A není to tak dávno. Holt ten šotek německej řádí. A on byl nejspíš stejně žid, protože my jsme chytří. Kecám, to jen kdysi mi jeden ctitel tvrdil, že mám kdesicosi židovského ve fyziognomii (heč!) a prababička byla perná židovka, ale to byla tenkrát profese.

  155. -Moše, ty ses prý oženil – ty takovej starej mládenec?!
    -No jo, už mě nebavilo furt vysedávat po hospodách.
    -A dobrý?
    -Jo, dobrý, už mě to zas baví!!

  156. Pane Pavelko, hurá!!! Kde ty fóry furt berete? Mně se fóry spíš přiházejí
    Věro, prosím, kolik stojí dneska sporák? Mně odešlo poslední kolečko na tom starým. Tři kolečka nepřečkala stěhování. Už moc let vím, že člověk si nesmí nic pochválit, že trest neprodleně následuje, a vždycky na to zapomenu. Teď jsem pochválila to poslední kolečko za to, že tak dlouho vydrželo a ono bez meškání odešlo taky.
    Ale Věro: že se nemůžete ohnout, pobíhat a umývat se- jasný. Ale jak se nemůžete zastrkovat? A co je perná židovka? Co je židovka vím; ale perná nevím. Děkuju.

    1. Že by pradlena? Kdyby ano, zajímalo by mě, jak by jazyk český naložil s přadlenou. Přádná?

    2. Perná židovka vykupovala po vesnicích peří a prodávala je dál nějakým zpracovatelům (mám ten dojem). Už se nemám koho zeptat. To je problém nás starých, že jsme se včas nezeptali a teď se neptá nikdo nás. Pokud máte, stařenko, o kolečko víc, není pomoci, ale míň – myslím, že se dají koupit. Ale řeknu vám, jestli máte sporák na plyn, tak ten nový vaří jak divej, už jsem stačila něco spálit. Myslela jsem, že – jak už jsou staří lidé podezřívaví – ten plyn nějak umně ředěj, když je ho málo, páč mi to málo hřálo a teď jen tiše žasnu, jakej je to fajrák. Jinak sporáky- jako všechno – se dá najít na internetu na Zboží – jsou tam – abych nekecala – od nějakých 5000 do – pánové, jak se dělá nekonečno? Nakonec jsem ho koupila u Datartu – ono je potřeba ten plyn instalovat odborně, a to se zajišťuje jinak, třeba jako že si toho plynaře seženete sama (to nedoporučuju, řemeslníci jsou dnes vzácnější než za OPBH) , a Datart přiveze ten nový dopoledne a jejich smluvní plynař ho připojí a odveze ten starý odpoledne. To je za 2000, nová (podle nových norem) hadice za další litr, Dohromady cca 14. A nepasujou do toho staré plechy, což je lumpárna, protože na Vánoce je potřeba mít plechy aspoň 3. jeden v troubě, druhý vychládá a na třetí dáváte vykrájené cukroví. Kdybyste podle cukrářů dávala vykrájené ještě vychladit (já v zimě na balkon). tak aspoň 5 a teď je ta trouba štont péct dva plechy najednou. To už je průmysl.

  157. Při zmínce o sardinkách jsem si vzpomněl na starý židovský vtip… Jal jsem se ho hledat, leč marně. Až po dlouhé době jsem na něj náhodou narazil, ale když jsem si ho s odstupem znovu přečetl, už mi nepřipadal tak zajímavý. Nicméně, aby to nepřišlo úplně nazadrmo, přikládám jiný…

    ​Lord hraje ping-pong, když při smeči přeletí míček plot a je slyšet pinknutí, cyklistický zvonek, náraz auta, další náraz, pak výbuch a mohutný kouř. Lord ztuhne: Jean, běžte se podívat, co se stalo. – Jean odejde, po chvíli se vrátí: Mylorde, váš míček zasáhl cyklistu, který sjel leknutím ze stezky do silnice, při pádu upadl do bezvědomí. – Ale Jean, to je hrozné! – To není všechno, Sire, rodinné auto, které se mu snažilo vyhnout, narazilo do svodidel. – Ale Jean, to je hrozné! – To není všechno, Sire, autobus plný cestujících narazil do auta a zcela zablokoval silnici. Ale Jean, to je hrozné! – To není všechno, Sire, do autobusu narazila cisterna s benzinem a vše začalo hořet. – Ale Jean, to je hrozné! Co budeme dělat? – Být vámi, mylorde, příště bych více klopil pálku.

    1. Jako že c.k.? Netuším, a pokud jsem kdy tušila, díky (proč díky, není zač!) němu jsem zapomněla. Jste na tom evidentně mnohem líp. Závidím jak Urbánková (a jaká to byla kočka, a jak si ten čas hlodnul).

    2. Byl to Němec (14. června 1864 Marktbreit, Bavorské království – 19. prosince 1915 Breslau, Pruské království). Po internetu k výročí úmrtí putoval jeho portrét s nápisem: Přes sto lety zemřel MUDr. Alois Alzheimer. Nikdy nezapomene.

  158. Jen vás člověk chvíli nechá bez dozoru a hned se takhle rozjedete. Pernou ani pernatou židovku neznám, leč moj babička dělala perný tvaroh, to znamená, žo ho dala do velkého kafáče, osolila, okmínovala a možná ještě něco přidala, překryla plátýnkem a nechala svému – teda tvarohově – osudu. Tvaroh klihl a klihl, až oklihl a smrděl jak bolavá noha. A pak ho babička konsumovala.

    1. Vaše babička to nepochybně zalila pivem. Váš jmenovec Jirka, jihočeský rodák, mi tento recept svěřil. Prioritní surovinou jsou ale tvarůžky z Loštic poblíž Olomouce. Nakrájené na kostičky. Tvaroh jen když tvarůžky nejsou. Říkal tomu – nomen omen – kakánek. Nacpe se to do zavařovačky, zavíčkuje a nechá týden zrát na sluníčku. Když zapomeneme a necháme lahůdku zrát čtrnáct dní, žádný zle; fermentační proces může probíhat i ňákej ten tejden navíc. Pak se víčko odšroubuje, pšoukne to jako když z prázdého sudu piva odpojíte trubky, natlakovaná lahodná směs vyleze ze sklenice jako had a sama se nám namaže na chleba.

    2. Byla to dřív mňamka pro dospělé a někdy se to muselo vyhodit, protože to už žilo vlastním životem. A taky se takhle dělaly homolky a dávaly se na hambalky (asi protože tam pod střechou táhlo) – to mám podle Vařila myšička na železným rendlíčku.

  159. A stařenko, já jsem sice permanentně invalidní, ale neumývám (no, trochu jo, hamba by mě flákala, jak to bylo kolem a za tím sporákem zadělané) jenom předměty a vybavení, jako vanu a podlahy, sebe jo! To si vyprošuju, žádná špiňdíra nemytá!!! Ale do vany se mi blbě leze, z ní ještě hůř a extra sprcháč nemáme – já osobně jsem ho při rekonstrukci koupelny nechtěla, že sprcha ve vaně stačí – holt ještě jsem byla mladá a blbá (v pouhých 60) a neměli jsme ještě psy ani rozum. Tak holt se meju po kouskách (bábi Zlopočasná v Pratchettovi).

  160. Byla to dřív mňamka pro dospělé a někdy se to muselo vyhodit, protože to už žilo vlastním životem. A taky se takhle dělaly homolky a dávaly se na hambalky (asi protože tam pod střechou táhlo) – to mám podle Vařila myšička na železným rendlíčku.

  161. Tady takový frkhér, že se to plete 5. přes 9. a navíc tuplovaně, tak pardon, ona mě ta opravovací úča v kompu buzerovala, že je to 2x, ale já jsem jí nevěřila, protože mi těsně předtím tvrdila, že mám špatně jméno, který se mi tiskne samo.

  162. Co je s tím kýhovýrem? je to nejspíš něco původně z Káji Maříka nebo z Těsnohlídka, zaklení, které klením vlastně není, jako krucinál místo krucifix – to se nějak váže k loutkáři Matěji Kopeckému, který nesměl nekřesťansky klít na veřejnosti a kór před dětmi – si to tak představuju.

  163. Jak jsem již naznačila, něco z myslivečtiny. Jinak v pravěku v Dikobrazu byla rubrika téhož jména, kam čtenáři posílali „kouzla nechtěného“, jako překlepy v úředních lejstrech a pod. Mě spolehlivě ještě dnes rozesměje faktura „Obědy pro čuně“, adresovaná nějakému učňovskému zařízení.

  164. Teď jsem si vzpomněl! Můj dnes již plnoletý vnuk se mě zamlada zeptal: „A proč v knížkách píšou kýho výra a ne a kurva?“

    1. To byla dlouhá přednáška. Vysvětlil jsem mu, že kurva je vulgární výraz. Že jsou slova, která většina společnosti považuje za neslušná a proto je většina společnosti nepoužívá. Říkat taková slova se považuje za nevychovanost. Proč taková slova existují a proč se za neslušná považují, to nevím, to mi zatím nikdo nevysvětlil a proto to nevysvětlím ani já jemu. A abychom taková slova neříkali, hledáme si za ně náhradu. Neříkáme prdel, ale říkáme zadek nebo zadnice. Neříkáme srát, ale kadit nebo kakat. A tak podobně. I v knížkách se ale občas píšou vulgární slova, ale to je proto, aby pan spisovatel charakterizoval postavu, která to říká, aby ukázal, jak je ten člověk nevychovaný. Proto my taková slova nebudeme říkat.
      Poznámka pedagogická: na děti nešišlám a nedělám ťuťu, nýbrž s nimi jednám jako s dospělými. Nemáme ručičky ale ruce, nemáme nožičky ale nohy a když potřebuju říct vulgární nebo charakterizovat, tak to řeknu a dítě už si to nějak v tý svý makovičce přemele. A když nepřemele, tak se zeptá. Vzpomínám, že můj tatínek měl odlišný, přímočařejší edukační přístup. Když jsem se ptal, proč nemám mluvit sprostě, řekl, že by mi zčernal jazyk. Což demonstroval tak, že si natřel jazyk živočišným uhlím, řekl hovno a pak na mě jazyk vyplázl.

      1. Ještě doplním: literární funkci vulgarit, které používá sám autor textu, (Karel Havlíček Borovský) jsem si netroufl rozebírat.

  165. Pane Pavelko, děkuju za vysvětlení. Váš přístup akceptuju, ale potěšil mě i způsob Vašeho tatínka.

  166. K tématu Váha: Zvažte, zda může obec změnit pohlaví. Četl jsem na internetu titulek Pojďte se projít ze Starých Hamer přes Grúň na Visalaje. Za Vaška na Starých hamrech přet vzlykalo sirot a ne na Starých Hamrách

    1. Nejen pohlaví, ale současně i singulár/plurál: Sušice, Chornice, Předlice (Ivan Vyskočil má nezařaditelnou entitu Úbic: vlak jede do Úbic, dojeli jsme do Úbic). Kdysi jsem se dočetl, pamatuji-li si správně, že zde pravidlo neexistuje, záleží na místním úzu. Já jsem Jirko pochopil a potěšil mě Váš rozmar přiřadit pohlaví neživotnému objektu, ale my, lingvisté ze záliby, raději v souvislosti s obcí užijeme termínu rod. No uznejte, jak by to vypadalo, kdybych přišel v Olomouci do hospody a ptal se na pohlaví!

  167. Nevím, jak by to vypadalo, nikdy jsem se v hospodě na pohlaví neptal, ani v Olomouci, ani v Prášilech nebo v Plzni U Koců. Leč mi to připadlo u Hamru připadlo zábavné, tak jsem to použil, stejně jako ten týpek, který začne v kavárně metat koblihy

  168. Na Starých Hamrech šest zůstalo sirot, na Mácháči je Hamr na jezeře, záleží na tom, kolik Hamrů tam zrovna bylo, když tam byl ten geo (det?), prostě ten mapmaker. Možná ví paní Hamrníková nebo Jonáš. Taktéž nějaký něco z rodu Hamrů, nekoukala jsem na to, tak vím, že to hrál kdekdo – jo, Satoranský byl nejmladší, asi něco jako O 12 měsíčkách. Ale ta Mládkova verse je jistě lepší.

  169. To je dobře, že jste se ozvala, paní Diblíková, už jsem myslel, že SlovoDne doskomíralo

    1. Neke, vy jste mě postrádal? Byla jsem otrávená z toho bordelu, co se mi nashromáždil za čtvrtroku nepohyblivosti, protože jsem jen seděla a želbohu jedla, takže jsem zesláblá a zetloustlá a protivná. Ale bude – vlastně už je – jaro a BUDELÍP! to je blbý jméno, co? Jo, já hus jsem nalítla na reklamu O 2, to si nepřejte, to je mazec. Prý se o nic nemusím starat, všechno zaříděj. Měsíc, a pořád nic, když se mi ozval Vodafon, že mi dají nový modem, pravím – dyk já už u vás nejsem! Oni: jako to? Říkám O 2, pani říká, radši si to všechno ověřte sama, jinak vám budou chodit 2 účty. No tak jo, a od O2 zatím jen účet na 600,- korun českých, jinak nic, ani telefon, ani internet, ani televize. Já vůl! Tak jsem šla na O2 u nás na Letné, povídám jim to, a oni se smáli taky.

  170. Dali jsme si zopár piv (Radegast 12°) a vyvstala otázka, jaký je rozdíl mezi pojmy redundance a pleonasmus. Jeden tvrdí, že žádnej, druhý že je mu to taky jedno a třetí že redundance je řetězení a pleonasmus násobení. Já soudím, že redundance je termín technický, týkající se informatiky, pleonasmus termín litrárněvědný. Přispěje někdo z gémia do diskuse?

    1. Redundantní je termín technický, něco jako berany berany duc . Pleonasmus je poněkud fujtabl, není to spíš filosofická záležitost? Lehce kluzké, tudíž neuchopitelné a další pseudofilosofické kecy, na jejichž jméno si momentálně nevzpomínám. Zřejmě jsem si zlomila taky mozek a zatím se nehojí. Ráno jsem si zaboha nemohla vzpomenout, jak se jmenuje metro na Jiřáku, pořád mi naskakovalo Buška z Vilhartic, a ještě jsem si navíc nemohla vzpomenout na ty Velhartice.

  171. Moje mínění, pane Pavelko, osciluje mezi tím prvním a druhým.Slovo redundance jsem v životě nepoužil, leč pleonasmus jo. Jinak bych Vám poradil přejít z Radegasta na Birella, pak se budete bavit o ženských a jídle

  172. Birell za to nemůže. Dotyčného sice neznám, ale myslím, že by se o FM bavil i pije Glenfiddich.

  173. Po Myslivecké se toho nakecá, to je totiž alkohol s lidskou tváří. Ale ten Glen to je alkohol s lidskou duší

    1. Neberte to, Jirko, úkorně, ale jsem na hluboce existenciálních rozpacích: nevím, jestli bych s Váma chtěl chlastat…

  174. Neberu to ani úkorně ani úporně. Já bych si s Vámi na pivo zašel, ale musel byste slíbit, že se nebudeme bavit o redundanci

  175. Na pivo bych s vámi zašla, ale nejvýš 4, žádný chlastání už nevydržím. O kořalkách nemluvě.

    1. Birell není pivo, ale fujtajbl. Glenfiddich taky není pivo, ale moc drahá m’namka. Ferda byl chytrý mravenec, ten by Birell taky nepil.O té pumprdentní a jiné insufienci bych se moc nebavila, netušíc, o co jde. V televizi pořád melou o inkontinenci, to je, doufám, něco z jiného oboru.

      1. Vše je relativní, definici piva nevyjímaje. V sobotu kolem osmé ráno jsem ve Žďáru nad Sázavou, osudově vysušen, vylez ze stanu a hledal hospodu. Všude zavřeno, otevřeno měli jenom v cukrárně. V cukrárně byla lednička a v ledničce Birell. Od té doby se odvažuji tvrdit, že v mezních situacích může pít Birella i profík.

        1. Já hodně jezdím a tak piju a tak piju Birel i v nemezních situacích, abych mohl za volant a nemusel čekat dvě hodiny než ze mě pivo vyprchá.

  176. Věro, vy jste se rozběhla jako za starých časů – žeby abstinenční dozvuky? (míním tím abstinenci od SlovaDne, nikolikterověk od výše zmiňovaných tekutin, Glenfiddich nevyjímaje). Pleonasmus bych zařadil (smím-li si troufnout) do kategorie spíše politické – tedy mlácení prázdné slámy, do níž bych přiřadil i eminentní pumprdenty 😉 Insufience je fšude nadbytek, jakož i mozkové inkontinence.

  177. Mozková inkontinence se mi jeví jako výraz nanejvýš vhodný k tomu, aby se mi uložil do paměti a setrval tam pevně ukotven. Po tom šlaku musím mít v mozkovně spousty nového volného prostoru, byla by škoda nevyužít každé nové vědomosti, není-liž pravda?! Kór moc času zas teda už asi nemám, tak sbírám, co můžu a za každý nový příspěvek opravdu upřímně děkuji. Napsala bych, že ze srdce, ale to neznám praktický postup.

  178. God bless your heart! Nedávno jsem zaregistrovala docela horkou diskusi na tohle téma, jestli je to urážka nebo jakési slovní pohlazení. Nejspíš jako naše hodnej = blbej. Zřejmě na jihu USA je to zdvořilé , na severu na pár facek. I když, jak víme od klasiků, fackujou se jen Češi. Nebo ještě někdo?

  179. Jak nám ta diskuse krásně kvetla, když se jednalo o chlastu. Načež Jarek zavedl řeč na mozkovou inkontinenci a hned se to projevilo, všichni mlčí jak zařezaní

  180. No, sardinky taky ještě jakž-takž ušly. Zdá se, že už nestojíme za nic. Škoda nás! Placama jsme přece nebyli zase tak špatní.
    Mě SlovoDne stejně už asi nechce, protože už se mi v kolonce Jméno* už vůbec neobjevuje „Stařenka“.
    Přesto a nicméně všem přeju pokud možno příjemné velikonoce. Mně se má přání sice zásadně neplní, ale aspoň tohle by se mi snad vyplnit mohlo. Po tolika letech, kruci, vždyť toho tolik zas nechcu, né?!

  181. Stařenko milá, to je dost, že jste probrala. Slovo dne chce každou schopnou duši a tudíž i Vás. A to, proč občas nenaskočí Stařenka, ale jméno a příjmení, už jste tady kdysi probírali s Jarkem, pokud se nemýlím. Tak Vám přeju šetrné koledníky, kteří Vás pomladí a ne pobijou.

    1. Špatně jsem přečetla to „pobijou“ a spojilo se mi to s lehkou otravou alkoholem, kterou občas koledníci trpí.

  182. Milý Jirko, díky, nemýlíte se, probrala jsem SE (jste to „se“ nenapsal, tak jsem si s gustem vrtla) a probrala jsem své mnohé nedostatky i s Jarkem (teda vlastně on se mnou). A líbil se mi obrat „nenaskočí Stařenka“ – představila jsem se si, jak naskakuju, ale – jakkoliv mám představivost bohatou, naskakovat jsem se duševním zrakem nespatřila. Domnívám se, že mi zavazela hůl.
    Ale ani Věra nereferuje, jestli si nezlomila další nohu.
    Nějak jsem to neodeslala. Možná jsem chtěla ještě něco vtipného připsat …?

    1. Nevím, o kolika frakturách jsem referovala, jako 3. jsem si zlomila malíček na té druhé zlomené noze. Kdybych měla 3. nohu, asi bych si ji ulomila u samého zadku. Ale heč, chodím! Nekulhám! Napjatě čekám, kdy bude konečně jaro, už jsem celá z těch ranních mrazíků mrzutá. Buď je zima nebo prší, psa by ven nevyhnal a já s Valinkou courám venku furt.

  183. Tak jsem to zase zakřikla – čloěk si nemá fakt lautr nic pochvalovat. Nebo jste všichni utekli jinam?
    Tak si skočím koupit sardinky, jestli je tu někde otevřeno. A chleba třeba. Hle, básním!

  184. Stařenko, připomněla jste mi Karla Č.apka z povídky o básnícím zloději, který psal myš a já zloději jsme oba, proto jsem jí nadrobil kus chleba. Nákup sardinek odložte na zítra, dnes jsou tevřeny jen benzínové pumpy a lékárny a tuhle Vámi oblíbenou komoditu tam nevedou.

  185. Musím se svěřit se zvláštním hezkým zážitkem: Ráno na procházce (běžných 8 – 10 větších a velkých psů, Valinka je mezi těmi menšími) jsme potkali paní s klučíkem cca 10letým, těžkým autistou – nemluví, dívá se jinam, vydává zvuky a jak jdeme, najednou se mi do ruky vedle vodítka vsunula studená buclatá ručička. Úplně cizí, viděli jsme se prvně, vlastně se na mě ani nepodíval, a pak se mě najednou chytil a šli jsme spolu asi 10 minut, než ho zaujalo něco jiného. Docela mě to zaskočilo a potěšilo, jak ke mně, úplně cizí, pojal důvěru. Byl to takový nečekaný dárek. Jako kdyby na mě sedl motýl nebo ptáček.

    1. Závidím. Já jsem jen oblíbencem dvou občanů (bydlících, nenápadných, slušných), kteří, když mě potkají, jako na potvoru si zrovna zapomenou peněženku. Už jsem jim po dvackách rozpůjčoval nejakou tu stovku. Poslední čas se ale zbaběle vymlouvám, že taky nemám hotovost a platím kartou – potupně lžu, místo abych si zachoval rovnou páteř a poslal je tam, odkud není návratu. Ach jo! Aspoň se tady můžu vyzpovidat.

  186. Pane Pavelko, je vidět, že jste moudrý muž a neřešíte svoje stesky jako Kukulín chudé vdovy syn. Když se vyzpovídáte tady, tak to nikde nevykecáme.-

  187. Vnašem Kauflandu nabízejí krom hovězího žebra bez kosti taky vepřové koleno z kýty. Asi jim to vymýšlí někdo kdo má mozek ze střev. A plnejch.

  188. Jirko, nebuďte nespravedlivý k básníkům! Kdo jiný než oni nás povznáší nad úhor plecek, pustou šeď drštěk a zoufalství krkovic?

  189. K těm nevratným výpůjčkám: Ségře (v Praze, ve Strašnicích) přišel pojízdný brusič nožů a nůžek. Snesla mu všechno, co doma měla a dalo se brousit, a on opravdu asi za dvě hoďky přišel a přinesl všechno (snad) nabroušené. Ani nevím, kolik to stálo, ale ona měla jen dvoutisícovku. Pán neměl zpátky, a že přinese drobné, dvoutisícovku popadl a už ho neviděla. Divíte se dneska? Já myslím, že by to udělal i za komančů, i za Marie Terezie. Oni se lidi nemění, mění se jen technologie a technika, už dávno pro běžné lidi, zejména ženské, k nepochopení. Jo, a mám další, tentokrát hororovou story: Na Pláň chodí drobounká stará paní (jistě mladší než já) a má už asi šestou dogu, tři si pamatuju. Tak paní seděla na lavičce a kolem běžel stafford, který honil maličkou veverku. Veverka vlítla zezadu pod lavičku a už se neobjevila. Zato paní (má chudinka Bechtěreva, sotva se plouží, ta doga už taky moc neběhá) vyletěla jak čertík ze škatulky a začala se bleskurychle svlékat. Servala si (teď, žádné lehké oblečení) až blůzičku a z rukávu jí vylítla ta veverka. Zpod lavičky jí vlezla do nohavice a prolítla až do rukávu blůzy. Ona vůbec nic netušila, zčistajasna jí něco zezadu zdola napadlo a proběhlo – jak blesk prošplhalo durch nohavicí až do rukávu. Mě by asi ranila na fleku mrtvice.

  190. Něco podobného, co se stalo té dogově závislé babičce, se přihodilo i mojí ženě, když si asi ve třech letech hrála u prarodičů na podlaze a do nohavice tepláků jí vběhla myš. Mrtvice neranila ani myš, ani manželku, která tou dobou ještě ani zdaleka manželka nebyla.

  191. 8 dní a ani slovo, natož Slovodne. Co všichni děláte, na sběr jahod a trhání třešní je brzo, houby taky ještě nerostou. Omluvu má snad jen pan Pavelka, pokud někde nad dvanáctkou řeší redundanci.

    1. Nic novýho. Akorát že když se někdo loučí „Nashle!“ (naschle), mám nutkání odpovědět „Navlhle!“. Jinak fakt nic. Jo, vlastně jo! Poblila se nám kočka do noťasu, eště že to bylo relativně tuhý. Za slabou čtvrthodinku se mi to podařilo špejlí zaříznutou ve dlátko vycídit, aniž elektonika utrpěla..

  192. No vidíte, pane Pavelko, kdybych neintervenoval, tak bych se to navlhle nedověděl. Za to Vám uděluju doložku nejvyšších kvalit.

  193. A co on s ní? (Tj.: Co si pan Pavelka počne s doložkou nejvyšších kvalit? Protože jestli si s ní počne něco užitečného, tak já chcu taky.

  194. Z Vašeho příspěvku to jednoznačně nevyplývá. Leč za dlouholetou aktivitu ve zdejší společnosti ji uděluju Vám i paní Diblíkové

  195. . Až teď jsem zjistil, že jsem odeslal jen druhou polovinu sdělení. Ta první zněla A jde Vám o doložku, nebo o početí?

  196. Počít nechci, co bych si s tím ve svém věku počala? Nejvejš si počíst v početnici. Ale: náš Honza už léta pracuje v genetice, tam, kde dělají ta in vitro miminka. Takže on pracuje v početnici doslova.

  197. Prosím o radu. Spal u nás vnouček a svěřil se mi se svým snem: zašeptal jsem mu ve spánku do ucha (vypadal jsem jako Vinnetou): „Pták se mi vysral na cibulu.“ A co že to prej má znamenat a proč se mu to zdálo. Začal jsem blekotat něco o společných kořenech dadaismu a sürrealismu, načež mě zaskočil otázkou: „Dadaismus vymyslela Dáda Patrasová, žejo!“ Nemá prosím někdo metodiku, jak pokračovat v edukaci?

  198. Metodiku nemám, ale zkuste vnoučkovi říct, že francouzský básník Tristan Tzara byl rumunský Žid. Třeba se s tím spokojí.

  199. Skromně se domnívám, že Dáda je sama o sobě dost dadaistická, takže vnouček má částečně pravdu… stačilo by ji trochu rozšířit 😉

  200. Oba výše uvedené příspěvky mi vzdáleně připomínají Cimrmanovy verše s absolutním rýmem… např.
    Naše staré hodiny
    bijí čtyři hodiny.
    Jak nepřekonatelné!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *