Vážit cestu

Nedávno jsme zde probrali zkratku a okliku. Nikdo neupozornil na to, že je úspěšný výsledek závislý na pořádném zvážení cesty. Nejprve však musíme zvážit váhu, kterou cestu vážíme, abychom nebrali volbu cesty na lehou váhu.

8 odpovědí na “Vážit cestu”

  1. Dlouhé zvažování hraničí s váháním, vážení přátelé. Já si před delší cestou vyhledám spoje tam i zpět nejraději v několika alternativách a vypíšu si je na papírek. Nedávno se mi ale stalo, že jsem se při opisování přehlédl a přímý rychlík nám pak ujel před nosem. Další spoj nám jel asi za dvě hodiny. Čas, který jsme takto získali pro sebe, manželka využila na lamentování, jak jsem nemožný. To ale nebylo vše. V Přerově jsme museli přestoupit do spěšného vlaku, který stál u každé vrby, takže oproti plánu jsme dorazili domů se čtyřhodinovým zpožděním. Od této příhody manželka zvažuje, zda se mnou ještě někdy někam pojede.

  2. S vážením cesty nemám problémy. Domorodců se také na cestu nevyptávám, to dělá jen zbabělec. Já se zásadně dezorientuji podle mapy a buzoly.

  3. Každou cestu pečlivě zvažuji, uvažuji kdy a kudy. Autem občas zabočím jinam, ale na rozdíl od pánů, kteří tak neradi činí, klidně se zeptám několikrát. Nemusím znát všechno, stačí, když vím jak, koho a na co se zeptat. Pokud cestuji vlakem, také mám vše pečlivě zapsáno v diáři. Zatím jsem se nikdy neztratila úplně. 😀

  4. Při cestě autem do Dánska a zpátky jsme na území bývalé NDR několikrát těžce bloudili v místech, kde byly rozestavěné kusy dálnic a pro nás naprosto zmatečné značení. Vždy to znamenalo velký kus cesty jinam a dlouhé vracení. Při další velké pochybnosti o tom, zda jsme právě přejeli tu správnou odbočku, jsme, tedy já řidič jsem zastavil hned za ní na krajnici a po asi deseti minutách hledání na mapě, na které jsme nikdo z nás netušili ani zbla, kde se nacházíme, se za námi objevil blikající maják. Vystoupil jsem, mával mapou a velmi lámanou (možná přímo polámanou) němčinou jsem bědoval, že nevím wo fahren nach Berlin und Tschechien, diese Straßenbau . . . a tak podobně. Oni mi k našemu velkému překvapení nejen ukázali na mapě, kde jsme (úplně jinde, než jsme se tam hledali), ale řekli, abych jel za nimi, dokud nevypnou maják, tam už to bude jasné. Pak jeli před námi dobrých šedesát kilometrů, než nás vyvedli ze spleti rozestavěných úseků na poctivou enderáckou drkotající dálnici, mávli nám na pozdrav a odbočili. Vzhledem k tomu, že i u nás v čechách je policie naším zaměstnancem, uvádím to jako kontrast ke Kryštofům a podobným aktivitám. Nebo snad naše policie taky takhle pomáhá zbloudilým němcům nach Heimat ? A je přísná jen na nás zbloudilé čechy ?

  5. Je napováženou, že nikdo vážně nezvažoval citaci Michala Tučného „váha si mě neváží“. Bohužel, mě taky ne.A co teprve tíha a hmotnost!

  6. Nedávno jsme tu probrali zkratku a okliku. Přimlouvám se, abychom decentně probrali i zvratku a koliku.

  7. Zvratku už jsme slušně naťukli. Gabrieli, zadejte „zvracet“ do hledače. Znovu jsem se u čtení moc pobavila.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *