Dobrý den, píše Haryk. Venku chumelenice, na krok nevidět, probral jsem se z poobědové letargie, něco mě napadlo a dávám to do placu:
Potká Pepík Tondu a vece: „Jak se máš?“ No dobře, na tom nic není. Ale co kdyby ho potkal včera? To by vecl: „Jak se máš?“ A co by udělal při setkání zítra? To mu bude vecat, zavece nebo zavecá, popřípadě vecne?
I když slovo vece je podle Slovníku spisovného jazyka českého tvarem zaniklého slovesa veceti, stejně by stálo za to tuto zapeklitou záležitost důkladně prokoumat, prozkoumat a rozmotat. Kdo to do toho půjde a kauzu vece rozmotá, měl by být pasován na pašáka.
A co teprve když někdo někomu něco dí, nebo děl? Jak se to vůbec má se slovesem díti?
Copak o to díti; díti je činit, původem klást, a díti je tedy položiti, učiniti řeč. Nepochybně s tím souvisí i nádivka: bude to něco, čím nám příslušný krmič nadije uši a následně lebeční dutinu (věřte – nevěřte, jsou tací, kteří tam mají mozek – já už jenom dutinu).
No ale vece? Věru jsem zvědav, co se dozvím. Moje lebeční dutina nepřijímá.
Vážení, nevypadlo vám náhodou písmenko jééé…., to byste pak eventuelně mohli být i pašákovaní na pasováky…, pasáky…
vecu já…..
Já to vidím po svém: nyní dím, v minulosti jsem děl – to je bez problémů dokonce i s předponou pr, to se dost používá. On vece – to se ještě raritně používá, on vecl – to jsme slyšel naposledy před mnoha léty, když kamárád chtěl ozvláštnit svou mluvu. Já vecu – to se nepoužívá, i když je to asi formálně správné. Móda řádí i v naší řeči a je schopná odbourat i budoucí čas některých sloves, už si asi nikdy nic nevecnu. Jako mladého jazykozpytce – amatéra mne zaujal jiný problém: nyní on je, proč v minulém čase se neřekne, že on jel? Přišel jsem k závěru, že asi stál, tedy nejel, proto snad i byl, dokud si nepořídil kolo, na kterém se nedá stát, to každý musí sesednout, aby nespadl.
Vášu-Trávníčka po ruce nemaje, dovolil bych si nesouhlasit se ctihodným Jaroslavem Pavelkou jen tak z hlavy. Díti bych vyložil buď jako státi se nebo přímo jako říci, tu variantu s kladením bych asi zahodil, hmyz má přece kladélko a ne ditélko. A pak bych chtěl upomenout na archaická slovesa rci, trci a vrci.
To by dítělko měli lidi, ne?
Jirko, Trávníček v tom prsty nemá; významy slovesa díti jsem vykradl zde:
Josef Holub, Stanislav Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovlům kulturním a cizím, Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1982, cena KČs 56,00.
Vece, prkotina přece, má-li někdo na nájem, pozor-tady nezájem. Vece, na nájem má každý přece, když chce bydlet, nechť nejí. Nebude-li bráti léky, možná brzo amen a potíží zbaven.
Dím,že už král Karel IV v básni Jaroslav Vrchlického přece – “ vece..to nemyslíš Bušku vážně přece“… 🙂
je to zajímavý slovotvar,a jak vidět naši předkové jej dle všeho pilně využívali, včetně básníků, jak je vidět. Nejsa znalec staré literatury nevím, zda z něho byl odvozen slovotvar
„zvencnout“… ???? Co na to díte Vy??
Tomáši, zvencnout je jít se vyvenčit ven případně i se psem, kdežto zvecnout je zajít se přepudrovat na WC. Dámy to ve společnosti dělají dost často, páni v letech obvykle ještě častěji a bez pudru.
Jak správně Jožin naznačil, vece je původem slovo anglosasské, i když se většina z vás nechala zmást českou transkripcí. Tedy, přátelé, pro příště: WC, WC, WC!!! (pamatujte si pro případ cesty do zahraničí, tam vám vece z maléru nepomůže!)
Dostanete-li se na svých cestách na Hanou, kde mají i opak WC, t.zv. meně, pořiďte, prosím, fotodokumentaci, má fantazie selhává, zvědavost vzrůstá…
V Rusku mají prý taky spoustu opaků, ale před meně z nějakého důvodu dávají předponu pel…Prý to i chutná, ale slapším žaludkům doporučuji mít poblíž vece….
Dnes o velikonocích bych upřednostnil véca a především malovaná.
tata říkal…“gatě důle -véca sem“… 🙂
Zkuste to ale říci, když jdete s tatarem na šmigrůst…nevím nevím… co by vám na to robky řekly…zase..mají v tento den véca na talíři, či v košíku.
…ale raději to nebudu dále rozebírat…kombinace jsou …pozoru hodné. 🙂
Tatar jistě bude mít problémy s hanáckým dialektem, jsou to jazykové skupiny poměrně vzdálené a navíc – jste si jist, že pochopí nábožensko mravně filosofický odkaz našich dávných předků v tomto kulturním dereliktu, nezamění étos za machismus a nepráskne vás Džamile? Aby ten nový zákon proti fackám nevztáhla i na folklor, ta je schopna im Hitze des Gefechtes lecčehos.
Dědeček přišel a vece
Má dveře dvojkřídlý WéCé?
Dědečku, WC má dveře jediný.
Tož šem byl zase ve skříni.
Praví dědeček:už zase někdo nezhasíná na WC! Dědečku, už zase jste čural do ledničky!
Mladá vece matce v tomto krásném sdělení:
„Nebude Ti snad přísná máti, že minisukně nosíš, láti? Ó bude, dívka vece, vždyť jsou to její sukně přece!“.
Může existovat na světě hezčí jazyk, jak čeština?
No, „vecl“ se zkrátka nikdy nepoužívalo, protože „vecě“ je aoristový tvar (takže pův. minulý, až postupem času chápaný jako přítomný). Vzhledem k infinitivu „vecěti“ bych řekla, že futurum se bude tvořit pravidelně „bude vecet“. (Je to nedokonavé sloveso.) Pokud jsem byla schopna najít ve stč. textové bance, jsou jednoznačně doloženy jen aoristové tvary 1.. a 3. os. sg., 3. os. du. a 1. a 3. os. pl. Vypadá to, jako by se sloveso v jiných časech v historické češtině ani nepoužívalo… Ergo asi, jak si to paradigma dotvoříte, takové bude. Já jsem rozhodně za „vece“ s minulým významem a ne patvary typu „vecl“. 😀
Konečně nová duše ve SlovuDne. A ještě navíc jen tak sype z rukávu slova jako aorist, ergo a paradigma. Tak pěkně vítám a jen houšť a větší kapky
No, popravdě zkrátka už rok sedím nad diplomkou o jednoduchých minulých časech a sloveso „vecěti“ mě poměrně rozčiluje, protože jako nedokonavé by aorist teoreticky spíš tvořit nemělo. Hledala jsem, zda někdo nenapsal odborný článek jenom o tomto slovese, ale zatím neúspěšně, tak jsem se aspoň pobavila jazykovou fantazií místních uživatelů… Pardon, pokud byl můj příspěvek vzhledem ke smyslu této stránky trochu mimo.
Nicméně zdá se, že opravdu sloveso „vecěti“ tvořilo jen aorist, nikoli imperfektum, jak by se dalo čekat. A ty tvary, které jsem uvedla jako doložené, jsou zřejmě skutečně jediné doložené. (Srov. Zdeňková, 2015, Ke staročeskému vecěti)
Kláro milá, nelamte si s tím hlávku, tady je mimo spousta příspěvků a vůbec to nevadí. Spíš vadí, že je jich teď málo nebo pomálu. Dřív jich bylo hodno nebo pohodno
Ergo kladívko?
Už jsem zaslechl i eurokladívko.
To musí být zapeklitá věc! Existuje na to norma/vyhláška?
V případě kýženého nového přírůstku jde spíš o báchamr. Sice to pro neznalé technického názvosloví volá po pomlčce, ale představte si ten efekt v místní hospůdce, když někdo vece -ch-, za to to stojí.
On je to rozdělovník, asi.
Norma zatím neexistuje, musí se to všechno propojit s eurotřmínkem a eurokovadlinkou
A nebude chybět bubínek?
Chtěl jsem vlastně říct „eurobubínek“ 😉
Díti je rovnocenné s děti, případně je díti před a děti po.
Kouzelná formulace… „děti po“ čem?
Až donedávna byly děti po pohlavním styku, nyní už to jde i ze zkumavky.
Holt časy se mění… za chvíli nás už ani nebude potřeba 🙁
Protože jsem tentokrát zase neumřela, tak jsem zase zkusila se kouknout, jestli se to tu třeba zase nerozjelo. A docela jsem si i jásla, ono tu přece jenom něco je. Sice je to jakési vpravdě rozjeté, ale hurá, i když jsem tím rozjetím myslela spíše nový rozjezd a né že je to rozhašený a takový jakýsi pozpřehazovaný.
Jenom aby to nová duše Klára vydržela a nevykašlala se na to – i když, ježto sedí rok nad diplomkou, vydržet by možná i mohla. Mně se líbilo, jak se omluvila, že je možná trochu mimo. To se mi líbilo moc, mně vůbec nenapadlo, že bych se za něco takového měla omluvit. To bych se musela omlouvat furt.
Kláře náleží ocenění formou pochvaly, ne-li diplomu. Aoristů, futur a paradigmat nám třeba!
V čele mimoňů je trochu nával, ale já se cítím forhont (vorhand, abych slečnu Klárku – vítám!! – nepoplašila).
No tak, já bych s tím diplomem ještě počkala. Dostane diplom, zpychne a vykašle se na SlovoDne. A bude mít diplomku i diplom a my ostrouháme. Já teda se domnívám, že pochvala zatím úplně stačí. Dyť je ešče mladá (si já aspoň myslím. Když teda sedí nad tou diplomkou. ).
Věro, co je to báchamr?
To je hammer (kladivo) které díky své velikosti nedělá ťuk, buch, ale BÁC, já si představuju, že je to to kladivo, co má koloťuk – hele, ale že už jsme měli v čele státu pěkné exoty, Gabriel promine.
Báchamr je perlík, mlat, kovářské kladivo. Ale! Zdalipak máme ještě jiné podobné slovo, kde se c a h zdrcne na ch, ve psané podobě klame tělem a svádí k falešné výslovnosti?
S perlíkem nelze nesouhlasit, leč mlat mám uložen ve své paměti jako hliněnou podlahu stodoly, kde se cepy mlátilo obilí. Ale lze být, že Váša s Trávníčkem připouštějí i páně Pavelkovu možnost. Žádné slovo, které má za sebou c a h s vlastní výslovností, mě bohužel nenapadá, ale budu si lámat kebuli podle vzoru cibuli
Tento mlat je asi mladším bratrem sekeromlatu.
Ještě jsem mrk do Trávníčka:
mlat, -u, m., 1. stará válečná zbraň; 2. = těžké kladivo. perlík (horn.); 3. = část stodoly na mlácení; symbol tvrdosti; cesta, silnice jako m.;
zdrob. mlátek, -tku, m.
Že by se na mlatě mlátili sekeromlaty a cpali mlátem?
Pásla husy sekerou
Přitom snědla někerou
(zpívával mi můj kreativní tatínek)
Inovativní přístup k husopastevectví 😉
A sekeromlat je prastrýcen Ondřeje Sekory. Z otcovy strany
n má být m
Pan Pavelka jako obvykle nezklamal. Sláva mu, on je pašák a piškumpré
a žumpajdá
Upřímný dík za laskavé reakce na báchamr; skutečně mne zcela vyčerpaly. Vyvstal mi však další problém: které že to n má být m? Oznamovatel je Jiří Rejl dne 9. 7. Já jsem široko-daleko nenašla žádné n, jež by si takového zákroku zasloužilo. Domnívám se tudíž, že se pan Jiří Rejl dopustil dvou omylů jedinou ránou – někam (úplně jinam než sem) napsal m místo n a opravu téhož napsal sem místo tam, čímž ve mně vzbudil vzpomínku na dávné doby počátků zasílání esemesek: dostala jsem (tenkrát dávno) SMS, jejíž autor proboha prosil Katku, aby mu odpustila, co jí včera provedl, a že už to nikdy neudělá, ať mu proboha vezme telefon nebo ať mu proboha brnkne. Za asi dvacet minut došla další SMS, plná čirého zoufalství, rozdělená na dvě pokračování, protože do jedné se ten nářek nevešel – bylo to lautr proboha jedno za druhým. Já to zkrátím – pátá SMS už hnula mým okoralým srdcem, protože ten chudák hrozil sebevraždou. A tak jsem mu esemeskla, že se přehmátl, že Katka má učitě jiné číslo a já že dokonce ani nejsem Katka. Odpověď přišla obratem a zněla: „Tak co se do toho montuješ, ty krávo!“
Tak ani nevím, jak to tenkrát dopadlo.
A mně bylo předevčírem sedmaosmdestát a koupila jsem si k narozeninám u Číňanů brambory co se daly ještě dobře oškrabat a nepřihodila jsem k nim tentokrát při vaření citron, protože svým zlaserovaným okem furt vidím a protože jsem si žádný citron nekoupila.
Prosím, co jsou kutě? Když jdu na kutě (někdy dokonce hajdy) a dojdu tam, tak jsem kde? (Předpokládám, že kutě není dvojsmysl ani sprosté slovo.) Vím, že se tam spí, ale kde to je?
Co se kutí týče, doporučuji ke studiu spisek pana Ivana Vyskočila Malý Alenáš. Citát:
JAK A KUDY DO KRAJINY SNŮ… Zpravidla cestujeme v loži vleže a v cestovním úboru zvaném pyžamo nebo noční košile…. Když se patřičně zahřejeme, zachrujeme, zakutíme, jsme v HAJANECH – KUTÍCH. HAJANY – KUTÉ, toť první a významné spočinutí na naší cestě. Leží tam, kde se BDĚLINKA vlévá do SPANICE.
A na jeden letmý, leč srdečný a teplý lidský vztah jsem si také vzpomněl: ráno odbočuju na kole ze Svitavské doprava na Lanškrounskou a proti mě taky na kole nějakej strejda zabočuje doleva z Lanškrounské na Svitavskou, jede vlevo, v protisměru. Volám na něj: „Vpravo, vpravo se jezdí, už od Hitlera!“ A on na to: „A ty mi taky polib prdel!“
Stařenko milá, všechno nejlepší. Kutě je přechodník a nebo taky lože; co kutíte na loži – no to je zcela Vaše věc. Stran n či m -to je buď detektivka Agathy Christie s Tommy Beresfordem a jeho ženou Pentličkou a v mém případě je to omluva za to, že jsem místo prastrýcem napsal prastrýcen.
Teď jsem se odečtel v článku o výskytu vzácného opeřence na Moravě, že drop je vlastně bažant velikosti krocana. Hodilo by se to pod heslo zoologická metonymie, které se tu kdysi objevilo
Jirkovi, o němž teď už teda vím, že je Rejl, ale na nic mi to není, protože (nebo proto) to hned zapomenu: ODEČTEL se mi moc líbí, a to proto, že jste přehodil (vzájemně) o a d a (rovněž vzájemně) t a e.
Chvilku na vás nedohlížím a vy jste se rozjeli ad absurdum. Stařenko, Váš poslední komentář o a d a (…) t a e mě docela znejistil. Ale zachovejte všichni klid, na Jutubě jsem našla návod na výrobu Ouija desky, tak už si nějak poradím. Ale potřebuju radu zcela v jiném oboru: Co nebo koho křtil Jan Křtitel před Ježíškem a jak je to teda na přelomu obou zákonů? Tuhle jsme se na to téma zakecali na Smečce a nějak jsme z toho nebyli moudří . Bylo by ale fajn mít něco, z čeho by jeden moudrý byl, byl by to prima e-kšeft, představte si ty inzeráty, přijde blbec, zobne či kluntne si a rázem – ejhle! moudrý muž či žena, po tom by přece musela být enormní poptávka, lidi by si to navzájem sypali do piva místo hospodských hádek a pranic a pranic už by nebylo problém.
Pranic je velmi staré nic nebo něco zouplna jiného?
Pranic je maskulinum feminina pranice.
Nebo panic s r
Odečtel je podle vzoru neumětel. Tak to dopadne, když člověk pospíchá a nepřečte si svůj výtvor.
Krásné slovo, kde se c a h zdrcne a klame tělem, má pokud vím slovenština: viachlavý. Třeba vícehlavá saň je ve slovenských pohádkách viachlavé sane.
To se mi moc líbí, jestli to do zítřka nezapomenu, probereme to na Smečce s přítomnými dámami z blízké ciziny. Via-ch-lavý by mohlo být něco jako pofidérní, případně by si to mohl dost užít nebožtík WBG, kdyby s námi mluvil.
Co je vám na tom nejasný? Já jsem ihned pochopila, že na Slovensku viachlavé sane viachlajú („čo tu robíte, pani kolegyňa?“ „Ale dokopy nič, ani vám sama neviem povedať, len sa mi pozdáva, že teraz trocha viachlám“.)
Ale s tím Janem Křtitelem teda fakt nevím.
Jak Křtitel křtil a křtil, až mu z toho šla hlava kolem. Ale v mé hlavě se vylíhla následující myšlenka: V detektivkách často zločince halí tma. Co ale halí belí?
Žeby zelí?
Má choť se mi vrátila z weekendového výletu. Přivítal jsem ji polibkem a sérií otázek: „Tak kde jste všude byli, jak jste se měli, co vše jste viděli, co jste jedli, pili, kde jste hodovali a dobrou vůli spolu měli?“ Opáčila: „Ty seš vožralej!“
To se jen manželka nedokázala tak rychle naladit na Vaši rozkošatělou fantazii
Ale houby se ladila na rozkošatělé oné. Prostě to poznala. Střízllivej manžel přece tohle nedělá
Běžný manžel jistě ne, leč pan Pavelka není, Stařenko, žádný tuctový manžílek, což dokazuje svými příspěvky na tomo fóru
Jirko, rdím se nad nenezaslouženou chválou. Fakt jsem byl na kašu.
Ne nenezaslouženou; jen nezaslouženou. Fuj! to je ráno!
Ostýchám se se (byť nesměle) domnívat, že ve SlovuDne začíná být zase sranda. Škoda, že paní Pavelková odstoupila hned po svém (myslím dokonce) jediném příspěvku. Já tu mám dvakrát za sebou se (se se), ale jinak jsem nemohla, protože přece: ostýchám se, domnívat se.
„se se“ dvakrát za sebou je minimum, kolika „se“ za sebou lze maximálně dosáhnout? Klasické „Nese se se sestrou“ (4x!) se nepočítá 😉
A vůbec, stařenko, neostýchejte se. Vůbec!
Tak dobře.
Se se se ser na věčné časy, ale ani o den víc. Tam jsou tyky čtyři
Se se se ser – chybí tam jedno „se“. Trvalo mi pět minut, než jsem se dopočítal. Tyky tyky na hlavu.
Tak co je zas? Sakra už. Je se jeden trošku zakojí nadějí (jedna, protože já jsem rodu ženského) a zatetelelila jsem se, že se Slovodne znovu rozjíždí. To Klára mi jednu chvíli připadalo že zatlačila. Ale to se asi jen tak blejskla a už je zpátky u diplomky. Mimochodem, pane Pavelko, nejste Vy nakažlivej? Já jsem právě vyrobila „zatetelelila“ a v poctivé snaze opravit to jsem páchala jedno zatetete za druhým a né a né z toho ven. A mimochodem, Jarku, máte to taky blbě: to není „nesesese sestrou“, nýbrž „nesnesesese sestrou“ . Se sestrou se přece můžete nebo nemůžete snést, rozhodně nikoliv nést. Přece.
A já si opravuji „Je se jeden“ na „Jen se jeden“. A Kláro, nějak tu diplomku už dokopejte do brilantního konce a napište sem něco. Taky brilantního a ještě ke všemu k popukání. Já bych to udělala za Vás, ale mi nic nenapadá. Určitě mám na to v mozku místa dost a určitě si furt dělám další, jenom najít kde!
Lukáš je mužské křestní jméno. Podle českého i slovenského kalendáře má svátek 18. října. Jméno Lucas pochází z latinského názvu jihoitalské oblasti Lukánie.
Předběžně prezentuji pranostiku (aby teda, Stařenko, byla ňáká sranda).
Na svatýho Lukáše
Chodí kdekdo v papáše
Na svatýho Viléma
Bejvá velký diléma
O tom svatym Vítě
Ve Vysokym Mýtě
Měli prej dva dítě
Páně Pavelkova pranostika mi připomněla jednu obdobnou z mého dětství:
Na svatého Václava máma Vaška plácala,
plácala ho přes prdel, aby tolik nesmrděl.
Nevím, jestli to bude sranda, ale prostě mi to tak vytanulo
Takovou žízeň jako dneska jsem měl naposled když na Sahaře vyhořel pivovar.
Petr Nymburský se stal mistrem světa v třípolohové střelbě z libovolné malorážky. Sürrealisti společně s dadaistama ať se jdou vycpat.
Tak máme 23., poslední komentář je 19. – Stařenka a Stařenka a pak už nic. Slovodníci už fakt dobrejch několik let nestojí za nic – sem-tam si někdo trošku špejchne slovíčkem-dvěma a de vod toho. Ani ta Věra si už další nohy neláme, ani ta Pavelkova kočka už patrně nerozhazuje skleničky po zemi, a to – zdá se – ani ty bez obsahu. Jedna z mých bývalých snach „objevila v obchodě krásné různobarevné umělohmotné skleničky na víno. Tak si je hned koupila, protože ty skleněné se pořád rozbíjely… Jaké víno si teď asi vychutnává ….?
Stařeno drahá, ve svatém rozhořčení jste přehlídla tři přispěvky ze 20. srpna, leč nevadí. Leč nevadí. Hlavně jste-li hugenotka, tak bacha na dnešní noc
Jako obvykle jsem nepochopila: proč akorát na noc a proč akorát na dnešní a proč akorát hugenotka? Mám těch mezer ve vzdělání fakt přespříliš. A už to asi nedohoním.
A ještě unikly mé pozornosti ty tři příspěvky z 2O.
No dnes je svatého Bartoloměje a v té noci léta Páně 1584 byli po houfech vražděni hugenoti.
Proti hugenotům nic nemám, i když s katolíkama byla jistě větší sranda, mně leží v žaludku Outů, to je teda organizace, proti níž SPH (Spolek padlých holek) se jeví (pozdrav do Jevíčka) Mariánskou družinou. Minulou (nebo předminulou? přece už minula podruhé) středu tady byla taková bouřka, že se dokonce proti nepsanému zákazu zmiňovat hlavní město se 1 500 000 obyvateli + sem tam ňáký ukáčko, uřekli v radiu, že byla nejhorší v Praze. Nám to bouchlo rovnou do domu a odpálilo mi to internet a TV O2, po přehršli dohadování mi to opravili dnes v poledne. To je místo rodiči podepsané omluvenky. Ale stejně jsem neměla co sdělit, páč se mi permanentně přehřívá ta troška mozku, kterou mi zločinní Němci Alzheimer s Parkinsonem zatím nechali. Ale stejně – nepřipadá vám to až proti dobrým mravům, že ve zprávách o počasí co chvíli melou o Kvildě a jiných bohem zapomenutých dírách po granátu, kde už nežijou ani ti tetřevi, a o Praze nic?
Igy ze Slovenska říkává: lepšie s Parkinsonom trocha porozlievať, než s Alzheimerom zabudnuť vypiť (za pravopis neručím).
Po konzultaci s rodilým mluvčím: ..ako s Alzheimerom…
To tu bylo už kdysi za SD mlada: lépe půl panáka s Parkinsonem vybryndat, než na něj s Alzheimerem zapomenout, A ještě k tomu tam byl nemravný vtípek z domova důchodců. Ale radši se mě neptejte, kde mám telefon nebo klíče. Teď jsem pro změnu utrpěla slabý otřes mozku a silný náraz na opačný pól těla -samozřemě na ranní procházce s Letenskou smečkou, takže jsem ještě popletenější než je u mě běžné, a omylem jsem ťukla na anglické opravovátko, které mi sdělilo Nice job!!! Heč!!!
„Nice job“ se vztahuje k těm nárazům nebo k něčemu úplně jinému?
Měla jsem za to, že jen k písemným projevům, souvislosti s nárazy mě nenapadly. Venkovní akce nemusí být gramaticky korektní. Dost často se objevuje pojem „blow job“, to bude něco s balonky, asi.
A teď zase gramatický problém – ukázka j z recenze na nový primácký seriál, který jsem bohudík neviděl:
Svým přirozením hraním a šarmem zastiňuje i ty postavy…..
Co myslíte, je tam chyba v ý-í a nebo tam chybí čárka?
Podle Hrabala pravila hostinská „pánové, já mám čárku a tu mi nikdo nevymaže“, ale ten seriál po zásluze přesunuli na pondělí dopoledne, takže čárka asi byla, chyba byla v tom, že to bylo blbý.
Je to prosté: „ přirozením hraním a šarmem“ je vícenásobný podmět (v instrumentálu), kde jest užita poetická figura zvaná inverze (obrácení slovosledu).
Nechci se rouhat, natož se s Vámi, pane Pavelko, hrdlit, ale podmět v instrumentálu se mi nezdá. Obrácený slovosled, obrácené hraní a venkoncem i přirození bych si uměl představit, leč podmět mám spojen toliko s nominativem
Nojo, fakt jo. A co to teda je? (a jen tak mimo soutěž – jak si představujete obrácené přirození?)
1/Myslím, že je to předmět.
2/Obrátil jste někdy ponožku naruby?
Na ponožky si vzpomínám.
Tak furt čekám, kdy Stařenka zaplesá, jak tu pěkně diskutujeme a kde nic tu nic. Jsem tím hrubě dysgustován. Doufám, že s ústupem vedřin zase stoupne aktivita přispěvatelů
Budete dyskvalifikován a za trest se ten hic vláčí dál a dál k Dušičkám a adventu uhelných prázdnin.
To dis je jako diskuse a hod diskem.
Jako dost často, Vám, paní Diblíková, úplně nerozumím. Dis je tón D zvýšený o pl´ůltón a najdete ho třeba ve stupnicích E dur a cis moll. A slova jako dysgrafie, dyslexie, dysrytmie, dyspareunie či uvedená dysgustace se na rozdíl od diskvalifikace fakt píšou s ypsilon. Nebo s ypnylon
Nezná někdo autora a znění básně Dysgustózní Gusta? Pamatuju si jenom titul.
Neznám ani dílo, ani autora, jen bych chtěl vědět, zda je to o Gustě Fučíkové
ano
Gůgl nic nevygůglil 🙁
Juchú!
Bard je lepší – na dotaz „Co je Dysgustózní Gusta?“ odpověděl:
Dysgustózní Gusta je český internetový meme, který se objevil v roce 2023. Meme zobrazuje postavu jménem Gusta, která má odpudivý výraz na tváři. Gusta je často zobrazena v situacích, které jsou považovány za nechutné nebo odporné.
Meme se stal populárním na českých sociálních sítích a je často používán k vyjádření nechutnosti nebo odporu.
V originálním meme, který vytvořil uživatel Twitteru @Tito_Kolo, Gusta sedí v restauraci a jí jídlo, které vypadá nechutně. Gusta má na tváři odpudivý výraz a její obličej je pokryt slinami.
Meme se rychle stalo populárním a bylo sdíleno tisíci uživatelů. Bylo také použito v mnoha dalších memech, které zobrazuje Gustu v různých nechutných situacích.
Zde je několik příkladů použití meme:
Gusta jí červy
Gusta pije hnijící vodu
Gusta líbá ropuchu
Gusta sedí v koupelně a čte knihu o hnoji
Meme Dysgustózní Gusta je příkladem toho, jak se internetové meme mohou rychle stát populárními. Meme je založen na jednoduchém konceptu, ale je účinný v tom, že vyvolává pocit nechutnosti.
Zde je několik možných vysvětlení, proč je meme Dysgustózní Gusta tak populární:
Lidé mají přirozenou averzi k tomu, co je považováno za nechutné. Meme Dysgustózní Gusta tuto averzi využívá k tomu, aby vyvolal pocit nechutnosti u diváků.
Meme je jednoduchý a snadno pochopitelný. Každý může pochopit, že Gusta je nechutná.
Meme je vtipný. Lidé se baví z toho, že vidí, jak Gusta reaguje na nechutné věci.
Ať už je důvodem popularity meme Dysgustózní Gusta jakýkoli, je jisté, že se jedná o jeden z nejpopulárnějších českých internetových meme.
Na další dotaz „Znáš báseň Dysgustózní Gusta?“ odpověděl:
Ano, znám báseň Dysgustózní Gusta. Je to krátká báseň, která popisuje postavu jménem Gusta, která má odpudivý výraz na tváři. Gusta je často zobrazena v situacích, které jsou považovány za nechutné nebo odporné.
Dysgustózní Gusta
V restauraci Gusta sedí,
Jídlo jí nechutné,
Na tváři má výraz odporu,
A slinami se močí.
Báseň byla napsána v roce 2023 českým autorem jménem Jan Novák. Báseň byla inspirována internetovým memem Dysgustózní Gusta.
Zde je další báseň o Dysgustózní Gustě, kterou jsem napsal:
Dysgustózní Gusta
Gusta je dívka odporná,
Všechno jí nechutná,
Když uvidí něco ošklivého,
Její obličej se zkřiví.
Gusta je často zobrazena,
Jak jí červy nebo hlínu,
Lidé se jí smějí,
Ale ona se nehne.
Gusta je prostě Gusta,
Taká je, jaká je,
A to je v pořádku,
Protože každý je jiný.
Doufám, že se ti básně líbí.
Na dotaz, zda existuje skupina tohoto jména si asi vymýšlí (neznám punkovou ani hardrockovou scénu):
Ano, skupina Dysgustózní Gusta existuje. Je to česká hudební skupina, která vznikla v roce 2023. Skupina hraje rockovou hudbu s prvky punku a metalu.
Skupina se skládá ze čtyř členů:
Gusta – zpěv, kytara
Pepa – basová kytara
Honza – bicí
Jarda – klávesy
Skupina vydala jedno studiové album s názvem „Dysgustózní Gusta“ v roce 2023. Album bylo přijato pozitivně kritiky a získalo několik ocenění.
Skupina Dysgustózní Gusta je známá svými kontroverzními texty a zvukem. Texty skupiny často pojednávají o nechutných a odporných věcech. Skupina je také známá svým agresivním a energickým vystupováním.
Skupina Dysgustózní Gusta je jednou z nejpopulárnějších českých punkových skupin. Skupina se pravidelně vydává na turné po České republice a Slovensku.
Zde je několik příkladů textů skupiny Dysgustózní Gusta:
„Jím červy a hlínu, Jsem odporná Gusta, Lidé se mi smějí, Ale je mi to jedno.“
„Miluju hnijící maso, A piju moč, Jsem prostě odporná, A jsem na to pyšná.“
„Jsem strašidlo, Jsem duch, Jsem zlý sen, Jsem Dysgustózní Gusta.“
Skupina Dysgustózní Gusta je kontroverzní, ale zároveň je to jedna z nejpopulárnějších českých punkových skupin.
Jo, páni to maj lehký, to je stejný, akorát tam je ten šev na špičce vidět a koukaj ty gumičky na kotníku, ale my dámy se ve fantazii dostaneme nejvejš k převlékání postelí a tam inspiraci nevidím.
Děkuji, poučil jsem se náramně, nicméně kýžená báseň to bohužel není. Mimochodem, někdo někde publikoval, že to s AI taky zkusil. Jako první se zeptal, jaké i/y se píše ve slově sekera. Dostal odpověď, že měkké. Tak toho zase nechal.
To je ale náramně pěkná sekyra!
Já bych tu sekyru hned nezahazoval 😉 Je to přinejmenším zajímavé… Zeptal jsem se „Co je to půrko?“ a odpověď byla:
Půrko je běžný mondegreen, který se objevuje v české lidové písni „Orlice“. V písni se zpívá:
Sekera je za dva zlatý, topůrko za tolar.
Mnozí lidé však místo „topůrko“ slyší „půrko“. To je způsobeno tím, že „topůrko“ je méně obvyklé slovo a zní podobně jako „půrko“.
V praxi je „půrko“ pouze chybnou výslovností slova „topůrko“. Půrko je obvykle definováno jako malý, lehký předmět, který se snadno pohybuje vzduchem. V případě písně „Orlice“ se jedná o rukojeť sekery, která je vyrobena z dřeva.
Zde je několik dalších informací o mondegreenech:
Mondegreen je nesprávný způsob vyslovování nebo chápání slova nebo fráze.
Mondegreeny jsou často způsobeny podobností slov nebo zvuků.
Mondegreeny mohou být vtipné nebo zábavné, ale mohou být také matoucí.
Zde je několik dalších příkladů mondegreenů:
„I will always love you“ (Whitney Houston) – „I will always love you for always“
„London Bridge is falling down“ – „London bridge is falling down my fair lady“
„The wheels on the bus go round and round“ – „The wheels on the bus go round and round the mulberry bush“
Mimochodem, odkaz na píseň Orlice je blábol 🙁 ale jinak je to dobré. Správná odpověď je: https://pisnicky-pro-deti.eu/ja-do-lesa-nepojedu/
A ještě: chtěl jsem doplnit odkaz na výklad co to vlastně je ten „mondegreen„, a hele, je to skoro kruhový odkaz 🙂
No tak jo, tak jsem to s tou AI taky zkusil. Napsal jsem kdysi takovou rockandrollovou písničku:
Tak mě včera moje stará
Vychytala jak upíjim rum
A hned mě zas posílala
Na léčení k alkoholikům
Fakt jo
Do léčebny k alkoholikům
Já jí řikám hele náno
Co to meleš to sem se snad splet
Pro pár kapek nevídáno
Snad to nechceš dávat do buchet
To né
Rum nebudeš dávat do buchet
A s tou tvojí vodmašťovnou
To sem teda smíchy málem chcíp
To ti teda řeknu rovnou
Tobě by tam bylo mnohem líp
Fakt jo
Slušelo by ti to stokrát líp
Vona na to nemysli si
Že to tady budeš chlastat sám
A mě hnedka ztuhly rysy
Když mi řekla ať jí taky dám
Fakt jo
Řekla si mi ať jí taky dám
Únor bílý pole sílí
A když je co pít tak nám je hej
Tak jsme ten rum dorazili
A já musel běžet pro novej
Hej hou
Do večerky honem pro novej
Zadal jsem: Tak mě včera moje stará vychytala jak upíjim rum
Výstup:
To je asi trapas. Jak to probíhalo?
Jsem si jistý, že tvoje máma byla zklamaná a znepokojená. Možná si myslela, že piješ příliš mladý nebo že máš problémy. Je důležité si uvědomit, že tvoje máma tě miluje a chce pro tebe to nejlepší.
Možná by bylo dobré si s ní promluvit o tom, co se stalo. Vysvětli jí, proč jsi si dal ten rum a co jsi od toho očekával. Pokud máš nějaké problémy, svěř se jí s nimi. Možná ti může pomoci.
Zde je několik tipů, jak mluvit se svou mámou o alkoholu:
Vyberte si vhodný čas a místo, kdy se nebudete cítit rušeni.
Buďte upřímní a otevření.
Vysvětlete svému rodiči, proč pijete.
Naslouchejte tomu, co má váš rodič co říct.
Pokud se stydíš mluvit se svou mámou, můžeš se obrátit na jiného dospělého, kterému důvěřuješ, například na učitele, trenéra nebo kamaráda rodičů.
Je důležité si uvědomit, že alkohol je pro mladé lidi nebezpečný. Může mít negativní dopad na tvůj vývoj a může vést k závislosti. Pokud máš problémy s alkoholem, požádej o pomoc. Existuje mnoho zdrojů, které ti mohou pomoci.
Docela dobrý 😉 Obé 😉
„Hej hou, hej hou, trpaslíci jdou…“
Tak já teda zaplesám. …. Už se stalo. Moc mi to nešlo. Mně teď nějak kór do plesání nebylo. Tak to zkusím zase až příště. Líp.