Dobrý den, píše Haryk. Venku chumelenice, na krok nevidět, probral jsem se z poobědové letargie, něco mě napadlo a dávám to do placu:
Potká Pepík Tondu a vece: „Jak se máš?“ No dobře, na tom nic není. Ale co kdyby ho potkal včera? To by vecl: „Jak se máš?“ A co by udělal při setkání zítra? To mu bude vecat, zavece nebo zavecá, popřípadě vecne?
I když slovo vece je podle Slovníku spisovného jazyka českého tvarem zaniklého slovesa veceti, stejně by stálo za to tuto zapeklitou záležitost důkladně prokoumat, prozkoumat a rozmotat. Kdo to do toho půjde a kauzu vece rozmotá, měl by být pasován na pašáka.
A co teprve když někdo někomu něco dí, nebo děl? Jak se to vůbec má se slovesem díti?
Copak o to díti; díti je činit, původem klást, a díti je tedy položiti, učiniti řeč. Nepochybně s tím souvisí i nádivka: bude to něco, čím nám příslušný krmič nadije uši a následně lebeční dutinu (věřte – nevěřte, jsou tací, kteří tam mají mozek – já už jenom dutinu).
No ale vece? Věru jsem zvědav, co se dozvím. Moje lebeční dutina nepřijímá.
Vážení, nevypadlo vám náhodou písmenko jééé…., to byste pak eventuelně mohli být i pašákovaní na pasováky…, pasáky…
vecu já…..
Já to vidím po svém: nyní dím, v minulosti jsem děl – to je bez problémů dokonce i s předponou pr, to se dost používá. On vece – to se ještě raritně používá, on vecl – to jsme slyšel naposledy před mnoha léty, když kamárád chtěl ozvláštnit svou mluvu. Já vecu – to se nepoužívá, i když je to asi formálně správné. Móda řádí i v naší řeči a je schopná odbourat i budoucí čas některých sloves, už si asi nikdy nic nevecnu. Jako mladého jazykozpytce – amatéra mne zaujal jiný problém: nyní on je, proč v minulém čase se neřekne, že on jel? Přišel jsem k závěru, že asi stál, tedy nejel, proto snad i byl, dokud si nepořídil kolo, na kterém se nedá stát, to každý musí sesednout, aby nespadl.
Vášu-Trávníčka po ruce nemaje, dovolil bych si nesouhlasit se ctihodným Jaroslavem Pavelkou jen tak z hlavy. Díti bych vyložil buď jako státi se nebo přímo jako říci, tu variantu s kladením bych asi zahodil, hmyz má přece kladélko a ne ditélko. A pak bych chtěl upomenout na archaická slovesa rci, trci a vrci.
Jirko, Trávníček v tom prsty nemá; významy slovesa díti jsem vykradl zde:
Josef Holub, Stanislav Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovlům kulturním a cizím, Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1982, cena KČs 56,00.
Vece, prkotina přece, má-li někdo na nájem, pozor-tady nezájem. Vece, na nájem má každý přece, když chce bydlet, nechť nejí. Nebude-li bráti léky, možná brzo amen a potíží zbaven.
Dím,že už král Karel IV v básni Jaroslav Vrchlického přece – ” vece..to nemyslíš Bušku vážně přece”… 🙂
je to zajímavý slovotvar,a jak vidět naši předkové jej dle všeho pilně využívali, včetně básníků, jak je vidět. Nejsa znalec staré literatury nevím, zda z něho byl odvozen slovotvar
“zvencnout”… ???? Co na to díte Vy??
Tomáši, zvencnout je jít se vyvenčit ven případně i se psem, kdežto zvecnout je zajít se přepudrovat na WC. Dámy to ve společnosti dělají dost často, páni v letech obvykle ještě častěji a bez pudru.
Jak správně Jožin naznačil, vece je původem slovo anglosasské, i když se většina z vás nechala zmást českou transkripcí. Tedy, přátelé, pro příště: WC, WC, WC!!! (pamatujte si pro případ cesty do zahraničí, tam vám vece z maléru nepomůže!)
Dostanete-li se na svých cestách na Hanou, kde mají i opak WC, t.zv. meně, pořiďte, prosím, fotodokumentaci, má fantazie selhává, zvědavost vzrůstá…
V Rusku mají prý taky spoustu opaků, ale před meně z nějakého důvodu dávají předponu pel…Prý to i chutná, ale slapším žaludkům doporučuji mít poblíž vece….
Dnes o velikonocích bych upřednostnil véca a především malovaná.
tata říkal…”gatě důle -véca sem”… 🙂
Zkuste to ale říci, když jdete s tatarem na šmigrůst…nevím nevím… co by vám na to robky řekly…zase..mají v tento den véca na talíři, či v košíku.
…ale raději to nebudu dále rozebírat…kombinace jsou …pozoru hodné. 🙂
Tatar jistě bude mít problémy s hanáckým dialektem, jsou to jazykové skupiny poměrně vzdálené a navíc – jste si jist, že pochopí nábožensko mravně filosofický odkaz našich dávných předků v tomto kulturním dereliktu, nezamění étos za machismus a nepráskne vás Džamile? Aby ten nový zákon proti fackám nevztáhla i na folklor, ta je schopna im Hitze des Gefechtes lecčehos.
Dědeček přišel a vece
Má dveře dvojkřídlý WéCé?
Dědečku, WC má dveře jediný.
Tož šem byl zase ve skříni.
Praví dědeček:už zase někdo nezhasíná na WC! Dědečku, už zase jste čural do ledničky!
Mladá vece matce v tomto krásném sdělení:
“Nebude Ti snad přísná máti, že minisukně nosíš, láti? Ó bude, dívka vece, vždyť jsou to její sukně přece!”.
Může existovat na světě hezčí jazyk, jak čeština?