13 odpovědí na “Bulík”

  1. Můj dědeček,jsa samostatně hospodařícím rolníkem,poté kulakem,vlastnil několik párů bulíků.Byli to vlastně kastráti a také tak zírali.Nikomu je nikam nevěšel,byl rád,že je má.Když se někdo ve škole nechtěl učit,říkali mu:půjdeš k bulíkům za voláka.Byla to klidná zvířata,mala sílu,vytrvalost a snadno se dala ovládat.Pokud by si někdo nechal ty bulíky navěšet na kterýkoliv orgán,byl by to pěkný vůl.Mám ale pocit,že se o to tady ze všech sil snažíme.A rpoto volám:Již vzhůru ,bulíci,této země,již vzůhu vši ,chniježhla zně!

  2. Říká se: “Nevěšte mi bulíky na nos!” Proč právě ne na nos? Je nás velmi málo, co si vidíme na špičku nosu bez použití zrcadla. Nosit na nose volovinky, to ale naopak dnes patří k módě z Pear-singh-singhu, nebo odkud to k nám vlastně přišlo.

  3. Proč na nos to nevím, ale to množné číslo je jasné. Když už si někdo nechá na nos bulíky věšet, tak je přeci škoda zůstat u jednoho. Zavěšovač bulíků využije příležitosti a snaží se jich tam navěsit co nejvíc.

  4. Domnívám se, že takový bulík na krku není nic moc. Soukromě totiž bulíkem nazývám mé oblíbené psí plemeno Bullteriér.

  5. Rozdíl mezi bulíkem životným a neživotným je pouze v tom, za jak dlouho na něj přijdeme. Ty, na které přijdeme rychle (mají krátký život) jsou neživotné, ty ostatní naopak.

    Bulíky jsou nám věšeny všude, my jsme však schopni přijít jen na ty na nose (a ještě jen na některé z nich). Proto si myslíme, že se jinam nevěší.

  6. Ze života vím, že v této vazbě se používá i jednotné číslo a myslím, že vysvětlující pro to je např “pin a story on..” ve smyslu báchorka. Souhlasím s Olinkou, že voli jsou nenáročná a pracovitá a snadno ovladatelná zvířata, která v dřívějších dobách zejména v zemědělství konala často nejtěžší práce, těžší než např. koně.

  7. Skočit někomu na špek, pokud je stále jeho součástí, je daleko surovější, než pověsit bulíky na nos. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *