Vrdlouhat

Na venkově jsem slýchával říkat jedno bezvadné slovo – vrdlouhat. Znamenalo lhát. Odkud přišlo, kde má kolébku? Vzniklo asi z toho, že se podobně říkalo lhaní ve středověku. Jirásek píše v jednom ze svých románů, nevím už ve kterém: v hrdlo lžeš. A kladl je do úst Jana Žižky; alespoň si to myslím. “V hrdlo lžeš”, pravil bratr Jan.
Takže v hrdlo lhát = vrdlouhat.

Domácí úkol:
Najít podobná sousloví a zkusil se dobádat toho, jak a proč je čas přetransformoval na slova nová.
Úkol navhl Haryk, suplující profesor pravdomluvy.

Redakční poznámka:
Hledejte v písničkách, které jste zpívali a slýchali v mládí. Já si dlouho myslel, že v červeném šátečku se zpívá… Má milá je nemá… manželka tvrdí, že její “má milá” byla němá

41 odpovědí na “Vrdlouhat”

  1. tramtadadááá! a výsledek googlování je následující:
    Michal Novotný 19.5.2004
    …….Ještě chci věnovat pár okamžiků zajímavému, i když dnes už málo používanému slovesu vrdlouhat, které rovněž znamená lhát. To vzniklo zkrácením spojení “v hrdlo lhát”, které však bylo, aspoň podle etymologa Václava Machka, zkomolením původního “v hrdlo cpát”, tedy zpátky do hrdla vracet něco, co bylo řečeno, čili odvolávat.

    JAZYKOVÁ TABU – DIPLOMOVÁ PRÁCE – autor: Tomáš Jeník
    Zajímavý je východočeský lidový výraz hrdlouhat, případně vrdlouhat, který oslabeně značí „vymýšlet si“, „vodit za nos“. Pochází ze staročeského obratu v hrdlo lhát, který vznikl zkřížením slovesa lhát a obratu v hrdlo cpát „odvolávat dříve vyřčené“.
    dnes čistě vědecky, žádný srandičky! Hihihihihihihi!

  2. Když jste již vzpomenuli na národní písničky, dovoluji si je doplnit Kytičkou básnických parodií na téma “Šla Naninka do zelí…”. které mi věnoval Vladimír Fux (duo Patůček-Fux) v říjnu 1997. Je to bohužel anonimní.
    Vítěslav Hálek:
    Vyběhla Nána do zelí Jak Nanynka je zlekána –
    ve košilaté běli snad rozpláče se propána !
    a zelíčko jí v rozkoši Však Josef, pravý český syn,
    zelenalo se ve koši. stál tiše jasko bernardýn.

    Tu kdesi blízko, blizoučko, A zmámen lepou krásou její
    jak kráčí strání maloučko, usmál se na ni příjemněji
    je slyšet kruté mužské lání, a ač byl dříve hromoval,
    a někdo hromy spouští na ni ! sám zelíčko jí natrhal.

    I ulekla se Nanynka, Že přitom košík přišel zkrátka,
    až poklesla jí kolínka. to jiná je zas pohádka:
    Ký zlý to div a ký to žal – Jak ti dva v troskách košíčku
    sám sedlák Josef před ní stál ! si dali sladkou hubičku.

    Antonín Sova:
    Kdo Vám pošlapal košíček, Kdo?
    Kdo v polsedním stisku léta
    v stříbrném soumraku
    za lehké závoje mlh skryl slzy loučení
    a nechal se hladit laskavými prsty bříz?

    Jen José, stojící pod sosnou
    jak zářící v západu slunce –
    Spojení rukou a srdcí….

    Proč Vám nenechal, nevděčný,
    skrýti si tváře v chladivém zelí ?

    Proč nutíte rty, polibky vlahé
    šeptati zmlkle v zamyšlení ?

    Kdo Vám pošlapal košíček ?

    Petr Bezruč:
    Sto roků na pole chodila, Sto roků s košem chodila,
    sto roků trhala zelí. sto roků vydržel celý.
    Až přišel z Frýdku Pepitschek, Dnes je sto pěrunuv, rozšlapán.
    ten chchar poněmčelý. Co pravíš, kdo ti jej scelí ?

    Siroty pláčí, mají hlad
    tak jako dříve ho měly….
    Přijde den – z polí jde plamen a smrad,
    přijde den – bude i zelí !

    Vítěslav Nezval:
    Bylo to jednou z jitra po neděli Bylo to zelí nebo bolehlav
    Nanynka, které přezdívali Nelly, Dollila láhev – deset černých káv
    Šla trhat zelí – zelí – zelí. Rodí se báseň, slyš haf – haf – haf !

    Zavřená kniha – otevřený hrob
    Doluji Verše jako zlatokop
    A košík s Pepíkem jsou trop – trop – trop

    Mohl bych ještě doplnit verše napsané stylem K.J.Erbena, Otakara Březiny, Marie Pujmanové, Jaroslava Seiferta, Francois Villona, Vladimíra Majakovského, ale to jen pokud bude zájem a nebude se na mne mne žalovat neznámý autor.

  3. Bohužel u veršů “pánů Hálka, Bezruče a Nazvala došlo po vytisknutí k proložení veršů slok a tím i ke znehodnocení – omlouvám se.

  4. Ach, synku, synku, doma-li jsi..
    Náš otec si dlouhá léta, že se tam zpívá Ach, synku, synku, domalý jsi…
    (něco od slova malý). Pořád nikdo nechápal, proč na naší mamku halasí Ach, mámo, mámo, domalá jsi… Chacha.
    A asi to máme v rodině, bratr zas myslel, že rčení Smát se jak česák na pěťák (čili česač ovoce na nějakou minci) je ve skutečnosti Smát se jak česák napěťák, čili úsměvem někoho patrně z oboru elektro.. (ok, já si to myslela taky…)

  5. Tuhle písničku chtěl bych Ti lásko dát,
    ať Ti každej den připomíná,
    toho kdo je Tvůj ČÍTYSI a kdo má rád,
    ať Ti každej den připomíná

  6. Ostatní Nanyky trhají lupení na této adrese:
    http://www.erwin.cz/jokes/nanynka1.php
    Tuším, že je to z knížky Václava Laciny “Čtení o psaní”.

    Bílá noc krásná májová
    Vítr se do ní tiše nes…

    Mimochodem – “bílá noc” je krásným příkladem oxymóronu.

  7. oxymóron je řečtina.

    V jedné lidovce vystupuje jakýsi Měkoň, kterého odněkud vyvádějí. A pak také dodnes nevím, co je to lemrouch, kterého líbají princové princeznám v pohádkách.

    A ještě hezké slovo je “uvozhřený”.

  8. Špičatý tupec je ten Oxy-Morous, jenž k nám připlul z Antilogie. 😮

    Tom

    P.S.: Znáte Lece (S.J.L.)? Tohle je jeden z mých oblíbených: První podmínkou nesmrtelnosti je smrt.

  9. A proto rozhodl se hned
    pro nejkrásnější květ
    a jenom pro něj HODLÁŽÍ.

    Takhle kolem mne každé ráno ve školce tajuplně poletoval Motýl…

    Linul se tam z dráťáku (?) jako znělka ranního magazínu pro vojáky, který uváděl Miloň Čepelka (to jméno mi už tehdy utkvělo v paměti).

    Představoval jsem si, že hodláží je něco jako modré z nebe, avšak básnicky. Jazykově mi to oscilovalo mezi vzory “mlází” a “bodláčí”.

  10. Přátelé, víte co je “JEHOVINA”? takže :
    Wanastovi Wjeci – Sbírka Zvadlejch Růží
    Netvař se tak na mě že jsi úplně zlá jsou rána kdy to nekončí
    na stole zbylo trochu v láhvi vína sklenici dolejvám
    neříkej mi podvacátý, že už to znáš tvý slzy slaný hnědý voči
    čaroděj týhle noci, JEHO VINA.
    Mě se ale JEHOVINA líbí víc.

  11. Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú
    zastavme sa bratia, VEJCA oni stratia

    (znám člověka, který to skutečně tak chápal)

  12. Když jsme byli na ZDŠ, chodila do nižšího ročníku žákyně I.V., co jí pánbůh ubral na výšce, to jí přidal na poprsí. Když jsme ji potkali, tak jsme zpívali …ta maličká ta je má…

  13. Měkoně zde myslím vyváděla Olinka. Impotentního kováře neznám; Věro, prosím prosím, nejsou tu jen tací, kterým stačí napovědět…
    Byl lemrouch?

  14. Pane Pavelko, klidně si spolu můžeme zazpívat i tu o impotentním kovářovi: Kobylka šedá kovat se nedá, kováři nechce stát.
    Lemrouch pochází ze starého vtipu, kde se hledá náhradní termín pro penis. Lemrouch – v pohádce královi políbila Popelka lemroucha jeho. Mír – v rukou žen roste a sílí. Pomluva – jde od úst k ústům. Partyzán – rád útočí ze zálohy a nebo zezadu – a ještě několik dalších, ty si momentálně nevybavím.

  15. Kamarád Jirka Hošek si v mládí zpívával: “Píseň ostrova Hracidár v rytmu bubnu, bonga si zazpívám”.

  16. Lemorouch a Měkoň je už celkem zažitý, ale jeden můj kamarád, jehož rodiče pracovali až do jeho dospělosti po ambasádách po celém světě, si až donedávna (a je mu skoro 50) myslel, že maličká Sue, co husy pase a tancovala by až se třase, je postava z nějakého westernu.

  17. Já si zas lámala hlavu, jak můžou krávy chodit POD VODOU, totéž jsem implantovala dětem a až ve středním věku mi náhodou prozradili, že ty krávy šly spořádaně sešikovány PO DVOU…

  18. V jakémsi songu se čeká na levnou krásu…, a já, když to slyším, tak to vždycky s dosti velkou chutí příjímám, obvykle v autě a za jízdy, jako krásu NÁLEVNOU….

  19. Milá Silvo, to je ale jen teorie, s těmi krávami. Především ty krávy nešly, ale nesly mlíko pod vodou. Mně bylo vysvětleno, že brodily nějaký hlubší tok. Takže máme teorie dvě a kdo bude strkat ruku do ohně?

  20. Houpy hou krávy jdou
    nesou mlíko pod vodou
    a ta naše jalovička
    u božího kostelíčka
    kostel se boří
    stodola hoří
    hasiči jedou
    stříkačku vezou
    pojď panenko pro vodu
    natrhej tam jahodu
    proč já bych tam chodila
    své sukýnky máčela
    kde bych si je usušila
    u pana pátera
    páter není doma
    jel do Berouna
    pro čtyři ovce
    pro pátýho skopce
    a šestýho berana
    se zlatýma rohama
    snědli jsme ho do rána.

  21. Gabrieli, nechci Vás chytat za slovo, ale jste si jistý, že je možné nést mlíko, aniž by při tom člověk – nebo kráva, to je vposledku jedno – šel?

    Janinko, Gabrieli, nabourali jste mi životní jistoty. Opět nevím, jaké verzi mám věřit.

    Gabrieli, mohu mít jeden opravdu hloupý dotaz? Proč jste občas hlavní nádraží?

  22. Milá Silvo, pokud jste porodila a vše mělo normální průběh, jistě jste nosila mléko i za chůze. Krávy a ostatní savčí samice jsou na tom podobně.

  23. Silvo, vím, kam Váš dotaz ohledně mlíka směřuje. Ale ono lze dokonce přivést někoho na mlíko zcela bez chůze.
    K Vašemu dotazu č.2 sděluji, že jde o anglickou zkratku titulu propůjčeného mi Jirkou : His Big Fuckesty. Hodlám chránit jako Trademark. Ale i pro vlaky a nádraží mám silnou slabost.

  24. Gabrieli, gratuluji k získání titulu. I mně se při jeho prvním spatření zjevily před duševním zrakem Ronkovy tři lokomotivy, vyjíždějící z Hlavního nádraží. Koneckonců to není zase tak špatná asociace, zejména při vaší erudici. Že je ten obraz úžasný?

  25. Pokud jde o ty krávy, výše uveřejněný text naznačuje, že logiku v tom hledat netřeba. Pod vodou byly z důvodů rýmu. Neznáte něco houpacího, smyslu aspoň o trochu víc obsahujícího? Já umím jen Hopsa hejsa do Brandejsa, Takhle jedou páni a Na vlnách se keňu houpá, a jako čerstvá babička uvítám každé rozšíření repertoáru. A propos, kde jsou ty sprostonárodní popěvky??!! Ty ovšem nikoli ad usum dolphini.

  26. Věro, něco by na skladě bylo:
    Já mám koně
    Vraný koně
    To sou koně mý
    Když já jim dám ovsa
    Oni skáčou hopsa

    Když já jim dám obroku
    Oni skáčou do skoku

    Když já jim dám jetele
    Vystrkujou prdele

    Když kouřejí trávu
    Čtou si v Rudým Právu

    Když naleju whiski
    Třesou se jim pysky

    Když jim dám dva rumy
    Tak jsou jako pumy

    Když otevřu lahváče
    Tak už žádnej neskáče

  27. Tak tyhle koně beru i s chlupama!! Díky i předem za novou generaci, nyní 9měsíční, pro tu to bude akorát, ti pacholci (i -ky) 4 – 6letí by to na mě práskli mamince, a ta je dost přísná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *