Vypadnout z oka

To je podoba – děťátko jako když vám z oka vypadne? Kde se to padání vzalo? Nenašel jsem nikde uspokojivé vysvětlení, a tak spekuluji: říká se, že oko je do duše okno. Pro nás nevěrce není žádným tajemstvím, že jistý Svatý Duch přivedl do jiného stavu matku Ježíškovu. Když si dám dohromady duch a duše, je to jasné: děťátko vypadá jako Ježíšek.

13 odpovědí na “Vypadnout z oka”

  1. Máte svatou pravdu, každé novorozeně je krásné i svaté jako Ježíšek. Až vyroste a začne si myslet, že už pobralo všechen rozum světa, stane se z něj klacek. Rodiče pak nevěřícně kroutí očima a rádi by věděli, po kom to dítě je. Dítě buď z klackovitosti vyroste, nebo roste dál pro kriminál. Někteří teprve až ve vězení si najdou čas a přečtou si, o čem ten Ježíš mluvil, pak nevěří svým očím a ti chytřejší žasnou a obrátí se na lepší cestu. Zázraky se dějí i dnes. Oč snazší cestu životem mají ty děti, které se s radostnou zvěstí seznámí zavčas, naučí se ztišit se a snaží se naslouchat hlasu svého svědomí i v dospělosti.

  2. Je tu také možnost, že naši předkové, čili tvůrci pojmu „vypadnout z oka“ si všimli, že v oku, do nějž hledíme, je možno vidět odraz svůj. Z toho si mohli vyvodit, že uvnitř některých očí jsou někteří lidé… kteří když se nedrží, tak vypadnou ven. Taknějak, žejo.

  3. ad kahi:

    To je velmi zábavné vysvětlení, moc mě pobavilo. Oko se našim předkům asi velmi zamlouvalo. čeština zná mnohá další krásná spojení jako např. když se někdo velmi diví, tak mu „lezou oči z důlků“ nebo má „oči na šťopkách“. Také můžeme po někom „střelit okem“, „mít na někoho černé oko“ či případně „mít na někoho silné oko“.

  4. Patrně se dá v tomto spojení vyjádřit určitý vývoj; nejdříve nám někdo „padne do oka“, v dalším vývoji dojde k tomu, že se dohaduje-me o tom komu z nás ten společný plod „vypadl z oka“ a vidíme se v něm. Nakonec, když začne brát rozum se nemůžeme shodnout na tom čí byly oči z nichž vypadl a po „očku“ šilháme po našich prarodičích a sourozencích.

  5. No,jestli mamina nešilhala po očku po sousedech před početím.To by se taťka mohl divit,po kom ten klacek je,až do alelujá.
    No,Jožine,co se týče vězňů,máte pravdu.Mám přítele faráře ve vězeňské službě už 16let a o jednom napraveném ví.

  6. To musí být velice bolestivé, když vám někdo padne do oka…. Obzvlášť nebezpečné je po někom okem házet. Ten dotyčný by vám to totiž mohl kompensovat jednou do nosu.

    Pane Jožine:
    On se ten klacek nesmí nechat růst jako dříví v lese, musí se ohýbat dokud je mladý, a zároveň se musí dát pozor aby se po tom ohýbání narovnal. Ale na to nemusí být člověk žádný dřevorubec.

    Svatá pravda? Ona byla snad svatořečena?

    A nakonec přidávám jedno moudro: „Chraň si své oko, člověče, druhé ti už nenaroste! „

  7. Jak vidím dá se okem házet(„hoď mi na to voko“), dá se vyměnit(„oko za oko“), je s nimi možno koulet,a je možno s nimi dělat. Pozn.:Mnoho času mi zabere hledání „druhých očí“.

  8. Teda nerad to píšu, ale ve společnosti kde já se občas pohybuju nehovoříme o oku ani o duši; podoba je odvozována od anatomické části zcela jiné (pardon…).

  9. Ad Jamie: Do výparníku ledničky jsem dal dvě láhve. V první byla měkká voda, ve druhé tvrdý alkohol. Do dalšího dne měkká voda roztrhla láhev, ale ponechala si její tvar. S tvrdým alkoholem jsem mohl zatřepat a on stále tekl. Mám svatou pravdu, nebo jsem se uchýlil k milosrdné lži? Tu láhev s alkoholem si střežím jako oko v hlavě a pokus mohu kdykoliv doložit.
    Ohýbání klacků jsem přenechával manželce a byl jsem s nimi spíše v opozici. Snažil jsem se děti motivovat a podporovat je v jejich zálibách. Často jsem nad nimi zavíral obě oči, protože já jsem v jejich věku nebýval o nic lepší, ba naopak. Manželka mě proto ohýbá dodnes, ale má to se mnou moooc těžké.

  10. Olgo, dlouho jsem přemýšlel, co bych řekl Vašemu příteli. Jeden čas se kriminálu říkalo nápravné zařízení, ale sloužilo hlavně pro věznění kněží, řeholníků, dalších lidí nepohodlných režimu a také tam byli někteří z těch, kteří nápravu potřebovali. Hlavně tam ale nebyli zavření ti, kteří tam patřili.
    Nyní se vězeňství pokouší o změnu, služba Vašeho přítele je nesmírně cenná. Jeden zachráněný člověk má větší cenu, než všechny poklady světa. Doufám, že těch zachráněných je více, Váš přítel potřebným dodal know how a je na nich, kdy toho využijí. Možná, že už se tak i stalo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *