Žabí perspektiva

Žabí perspektiva není pohled slečny zvané žabka, ale pohled z nízko položené horizontální linie. Co vidí žába ví každé malé dítě: žába vidí princeznu, která ji políbí a transformuje v prince.
Opakem žabí perspektivy je perspektiva ptačí. Kdo a proč má líbat ptáka se v pohádkách nezmiňuje, a tak se můžeme vrhnout na dopisování špalíčku pohádek.

25 odpovědí na “Žabí perspektiva”

  1. Nonono! Vždycky líbával princ a transformovala se žabka královna.
    Ptáci nelíbají, ptáci klovou. A kupodivu se jeví, že ptáci to mají naopak: říkávalo se (dnes už se asi neříká) “vona ho klofla” a ne “von ji klofnul”. Ovšem zatímco v prvním případě dochází k proměně obojživelníka v ptáka, v případě druhém klofacím proměna nenastává. Ono celé zadání je metodologicky zmatečné: jakou má perspektiva souvislost s líbáním?

  2. V případě klofacím proměna nastává,ne,že ne.Když jsem klofala svého polovičku,byl štíhlý,lehce svalnatý a sebe dbalý.Jsa klofnut,ztloustl,silně zesádlovatěl a nedbá o svůj zevnějšek.O vnitřku nemluvě.Vlastně mluvě,ale jen co se trávicích útrob týče.Nemám názvu pro tvora,v něhož se můj švarný jinoch proměnil.Co s ním?Líbání nepomáhá.

  3. Ale notak, Olinko, savec jako savec, ať je to ohař nebo hroch. Z předchozího plyne, že prostřednictvím líbání se magická proměna děje napříč třídami; v našem případě se třída obojživelníci (Amphibia) promění na třídu savci (Mammalia). V rámci jedné třídy (savci) bude tedy asi fungovat něco jiného než polibky. Mýty a pohádky se těmito primitivními proměnami nezabývají a tak nezbývá než buď rezignovat, nebo bezhlavě experimentovat a vystavit se tak riziku neúspěchu provázenému posměchem. (nezávazně, bez záruky a v karanténě závorek si jen tak z prstu cucám eventuelní magické úkony: pár přes čuňu, nahlas číst verše Václava Honse, podávat teplé pivo, nakopat, upozorňovat na červenou a na značku stop, osladit držkovku…)

  4. Když se o někom právem říká, že je to pěkný ptáček, pak jeho perspektiva bývá nevábná, pokud se zavčasu neobrátí na správnou cestu, než spadne klec.

  5. Olonko, Olinko, jenom aby si to vaše polovička nepřečetla a nepopsala nám tady svůj názor na vaši proměnu.

  6. Na internetu koluje převelice mnoho záznamů a líbání všelikých ptáků, ale žádný není příliš pohádkový, spíš samé tvrdší reality…..

    PTÁKOVINA

    Zoška
    je ornitoložka
    líbezná

    Není však problém
    tajný
    Zoška více ptáků
    zná
    než obecní
    hajný….

  7. Zpřesnil bych poněkud zadání. Sice se tam ztratí zástupci živočišné říše, ale nešť. Dal bych přednost výrazům pohled shora a zdola, neb pohled takového střízlíka nebo králíčka se od ropušího asi příliš neliší (samozřejmě uvažujeme-li, že jsou na stejné základně, nikoliv raketové). A když si orel nese žábu do hnízda, vidí taky oba vpodstatě totéž, ale v tomhle případě ja ta žabí perspetiva dosti chmurná.

  8. Tedy nevím, ale řekla bych, že taková žába žádnou veselou perspektivu nemá. Pulec ano. Pulec se pořád ještě může těšit na to, že se stane žábou. Ale žába? Moc možností už nemá – možná ji sezobne čáp na jedno posezení (hloupost, čápi při jídle nesedí!) nebo v lepší restauraci budou nabízet na jídelním lístku její stehýnka, ve víkendovém provozu může být zplacatěna beohledným řidičem… no, nic moc hezkého už asi nečeká.

  9. Jedná-li se o žabku carevnu, políbí ji princ, na noc se stane carevnou a přes den se změní opět v žabku. Když princ bude vytrvalý, žabku osvobodí a ta se opět stane carevnou. A vezmou se a budou spolu šťastní až do smrti a budou mít spoustu dětí. To je ta žabí perspektiva, jak nám ji v dětství vyprávěliy babičky, maminky, dědové a otcové a další.
    Leč všichni nám zatajili, jak to ve skutečnosti dopadlo dál. Po svatbě carevna očekávala děťátko a když přišla její hodinka, porodila 2 384 malých pulců. Čápa se od té doby na zámku báli.

  10. Ale co to pletete, Jaroslave, ty pulce jí tam podhodila zlá čarodějnice a krásnou dcerušku, co se jí narodila, pustila v proutěném leč dobře vysmoleném košíku po vodě. Na dolním toku ji vylovil rybář a dál už to možná neznáte.

  11. No jestli se ta řeka jmenovala Morava, tak tu pohádku znám. Populární rybář pan Fritzl přece krásnou dcerušku pak vylovil a zamkl do sklepa…, no a jestli neumřeli….

  12. Wbgarden plete trpkou realitu do sladkých pohádkových příběhů, ta tam zjevně nepatří. Prvky hororu sice bývají i v pohádkách přítomny, to uznávám, ale realita bývá někdy horší, protože zlo sice může být soudy trochu potrestáno, ale reálné osoby zůstávají poznamenány na celý život.
    Nevím jakou perspektivu má naopak démonizování jaderné energetiky zelenými. Za Dunajem už dokonce reálně straší lidi našimi jadernými elektrárnami. Nechápu, proč zelení používají automobily, když už statisíce lidí skutečně zahynuly při dopravních nehodách. Z jejich sci-fi je nepřímo slyšet volání : “Lidé, zpátky na stromy! Opice jsou náš vzor!”

  13. co se týče žabí perspektivy, tak ta je, obzvláště pak ve francii, pro žáby poněkud neradostná. a to nemluvím o žabkách-carevnách, kterým zcela jistě pšenka nekvete, a to zejména v rusku. hlasuji pro to, aby si žáby klidně ponechaly svou nízko položenou horizontální linii pohledu, ale ať zároveň nesedají na pramen! a pro ptáky mám též jeden vzkaz: “bacha! to co zpívá janek l. není tak úplně pravda!”.

  14. Takže sladké české pohádky, jako např. Jeníček s Mařkou a vlídná kremace na pekařské lopatě, nebo milé bludičky stahující pocestné do bažin, o všelikých mordýřských hastrmanech ani nemluvím, no a rozmanité loupežníky si můžete konečně dodat i sami.., nebo tohle – leží tam nahoře, nožky má v oboře, vlastně asi naopak, ale vyjde to nastejno… Zkrátka pohádková česká roztomilost stíhá jinou pohádkovou českou roztomilost…, a když ve stejném skoro duchu k té bájné nádheře člověk něco jen tak drobně připodotkne z praxe, tak prý plete trpkou realitu do jistě nádherných skoro dívčích snů… Jinak co se týče žab, pak především skřekavých rosniček, tak je vlastnoručně odchytávám a nosím je až do druhého potoka, protože z prvního se mi vracejí bůhvíproč zpět do mého rybníčku mezi mé koi kapry….a vřískají a vřískají…., bohužel, je to možná smutné, ale nedovedu nic zabít…., párkrát jsem byl v životě donucen to zkusit , ale nějak mi to fakt nejde….

  15. České pohádky jsou opravdu sladké oproti tomu, co nabízejí dětem komerční televize. Navíc Jeník s Mařenkou jednali v sebeobraně. Zastat se musím i bludiček, které používají metanové plaménky k nasvícení nebezpečných bažin. Střízlivý pocestný za nimi do bažin nepoleze a děti bylo odjakživa zapotřebí mít před setměním doma. Kdysi to spolehlivě zabezpečoval strach z klekánice, nyní musíme varovat děti před reálnými hrozbami od deviantních pedofilů i za bílého dne. Opakuji: sladké české pohádky!

  16. Ano, ano, ano., českému vše sladké, sladkému vše české…,jinak dle známe české anekdoty – nepříliš sladké, pedofilové na rozdíl všelikých vychovatelů, učitelů atd. mají prý děti opravdu rádi….

  17. Za posledních dvacet let mám neobyčejné zkušenosti z odchytem všelikých žabiček. Situace.., noc…, slyším skřekot, jdu po zvuku, někdy jsou ty potvory i na stromě, prudké světlo, síťka akce a princezna je moje. Sklenka od tatarky s listem a troškou vody, tam ji, potvoru skřekavou prozatímně uvězním. Ráno sedám na kolo a odvezu žabičku do druhého potoka. Detaily – nikdy nebylo mým cílem orientovati se v žabách, ty nejobvyklejší jsou asi 3 cm dlouhé se šíleně se nafukujícími se škraněmi, omlouvám se za nepříliš přesný biologický popis, jinak má žena mi za posledních štyrycet let zakazuje tyto líbat. Co kdyby…, že

  18. Malíř může nahlížet na kreslený objekt jak z ptačí, tak i ze žabí perspektivy. Někdo dokonce používá obrácenou perspektivu, takže taková díla pak připomínají práce středověkých malířů, kteří důležitost kreslené postavy naznačili její velikostí na obraze.
    Zajímavý je také postřeh geometrů, kteří přišli na to, že rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Malíři si nekonečno přiblížili a používají úběžníky, pokud se nepletu. Pokud se pletu, tak mě opravte, beztak se mi zdá, že invence zde nějak vyprchává a náprava se se posunuje do jednoho z obou nekonečen, což chápu jako úplně špatnou perspektivu.

  19. Když já letěl,
    byla psina,
    houpal se mi žaludek.
    Takto ukončená byla,
    ptačí perspektiva.
    A zůstal jsem přízemní,
    žabí perspektivě věrný.

Napsat komentář: Jaroslav Pavelka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *