V našich krajích jsou ryzí zápecníci. Pokrokáři jsou už tradičně dávno pryč, v poslední době jdou do světa za prací a zkušeností dobrovolně, dříve emigrovali, byli zbaveni občanství nebo odsunuti, a pokud mají sebemenší tendenci za pec nahlédnout a trochu tam (nedejpámbu) vyvětrat, jsou zaháněni zlobným pokřikem, protože MY SI STACÍME SAMI! a náš Kocourkov podle toho vypadá.
Ale Stařenko, nefixujme se jen na pec; Vy byste mohla být i pokrokář, neřku – li předkrokář, tedy ten, který kráčí sám samotinký před jednotkou a salutuje, zatímco ostatní kráčejí ve tvaru synchronně za ním ale nesalutují, nýbrž jen obracejí sveřepý ksicht směrem k tribuně.
Jaroslave Pavelko, odpovídám popořádku: Slovo zápecník existuje, ale to nejsem, pece nemajíc. Pece si ostatně neždám, nevešla by se mi sem.Slovo předpecník neexistuje, nemohu jím tedy být, i kdybych nebyla rodu ženského (všimněte si, prosím, jak jsem se vyhnula (některé jedince inspirujícímu k poznámkám) výrazu „pohlaví“. Totéž platí o předkrokáři. A obvykle neřku (a řku-li, pak bez mezer před a za pomlčkou). A zásadně nekráčím sama samotinká před ani v houfu za, o salutování nemluvě. Nemluvíc. Zbraně nevlastníc, netřímám ji. Často třímám smeták, obvykle bez valného úspěchu, neboť velmi blbě vidím, koukajíc pouze zbytkově, proto píšíc s okem přilepeným na monitoru, tedy sedíc v hlubokém předklonu.
Že se vám do toho míchám, podle mě je zápecník spíš stav duše než materiálního vybavení. Předpecníci jsou všichni, kteří si do budoucna vybrali pohřeb žehem, bez ohledu na rod či pohlaví. A Stařenko, pokud opravdu zbraně nevlastníc, pak netřímám je. Ji jen pokud by byla jedna. Zbraň bez zbraně jako muž bez muže
Jirko, Gabrieli, Hynku, Jarmilo …! Té (ani jedné, koho čeho – viz A. Jirásek) zbraně nevlastníc, netřímám ji (tu zbraň – koho co). Nebo netřímám jí koho čeho? Tak včil nevím. To je jako „nebylo mne tuto, bylo mne venku vyvenčit psa.
Cestou jen tak
pro legraci
vezmu já to
přes kremaci
Tam naposledy už pěkně
zdáli
prohlídnu si
pozůstalý …
Na “Vieni qua!” mám pak toto …
ZÁVISLOSTI
Kdybych měl jednou psa
říkal bych mu
Múzo
Byla by to ohromná
legrace
– kdepak zas máte manžela –
ptali by se škodolibí známí
mé ženy
– šel s Múzou na procházku –
odpovídala by stručně
má usměvavá
paní
Z čeho seš zas tak orosenej
vyzvídala by pak po mém
návratu
– ále políbil mě Múza –
řekl bych skromně
a šel se
vysprchovat
Fuj Múzo k noze
snažila by se i ona potom
přesvědčit se
ale kdepak Múza
hodnej pejsek
ví co se sluší
a patří
vrčí na každého
kdo by se chtěl
opakovat
vrtí ohonem
ale nedá se koupit
nedá
čeká
netrpělivě čeká
na unavené
pánovo
A nos moutons – pánové, opravte mě, pokud se mýlím, ale není to jako ve fotbale, kde hru dělají jak útok, tak záloha, a mnohdy si im hitze des gefechtes úlohu prohodí, a to ku prospěchu věci? Většina lidí si lebedí ve středovém pásmu, ze kterého na kratší dobu vybočí jen při velmi silných stimulech, jako je presidentská amnestie a volba, Prague Pride nebo stavba Chobotnice na Letné, což jsou záležitosti povýtce kontroverzní, medii mocně rozdmýchávané, leč bez reálného významu. PS o bílých červech mi babička nereferovala, vychovávala nás v duchu rasové snášenlivosti. Oni jsou i červi (jino)barevní? Jak se snášejí navzájem?
Takoví ti vypasení ve švestkách bývají nažloutlí, tak asi mohou být různé odstíny, to fakt nevím. A navzájem se asi nesnášejí, neb se nikdy nesejdou, jsouce každý v jiném médiu.
I když takový moučný by se s tím švestkovým v knedlíku potkat mohl.
Dnešní téma zjevně vychází z nevyřčené premisy, že býti za pecí není pokrokové. Z hlubin své duše nesouhlasím. Dnešní doba přímo vyžaduje, aby se lidi za pec uchýlili. Jedině tak se alespoň část populace nezblázní. A u pecí, kde se sejdou alespoň dva, a pokud jsou opačného pohlaví, je možno přispět i k boji i s naším demografickým vývojem. A proto na závěr vyzývám: Zápecníci všeho světa, spojte se! Zpátky ni krok! Kdo nepeče s námi, peče proti nám!
Pane Pavelko, v boji proti nepříznivým demografickým údajům můžete klidně pokračovat jako nestraník a ušetřené příspěvky, které by šly do stranické pokladny, přidat k výživnému.
Kolemjdoucí pán si popletl hesla, tak to napravuji: „Zápecníci, kupředu ni krok!“ – je dobré počkat v teploučku za pecí, časem se to samo nějak vyvrbí.
Jožine, svatá pravda. Možná ještě lépe: „Od pece ni krok“.
Jaroslave, mýlíte se. Pokud se někdo vypraví zakládat jakékoliv politické uskupení, zcela se protiví principům zápecnictví, a dokazuje takovým aktem, že je zápecníkem naprosto falešným, a že se nejspíš k zápecnickému (ne)hnutí hlásí jen z odporného oportunismu. Každý takový rozvraceč zápecnictví si nezaslouží nic víc, než aby ho všichni pravověrní zápecníci ze svých pecí ostentantivně ignorovali.
Z logiky věci a ducha jazyka vyplývá, že všichni pravověrní zápecníci musí rozvraceče ignorovat zpoza svých pecí, takto by byli pecníky, (na nebo v).
Ostatně mám také pocit, že diskuze je genderově nevyvážená, opomíjejíc zápecnice item pecnice. (To já kvůli kamarádkám paní Šiklové).
Pak i – v souladu s notoricky známou pohádkou – dopecnice, příp. předdopecnice, tedy Gabrielem zmíněná dáma a její spřeženkyně, čekatelky v pořadníku na posezení na lopatě.
Dovolím si upozornit na zmatení pojmů, pro které nemám příklady, ale cítím je ve vzduchu: pokrokář bývá směšován s revolucionářem. Muž (alternativně Šiklová) uvážlivě krok po kroku kráčející vpřed, reflektující důsledky svých kroků a případně je úkrokem korigující, je šmahem řazen k revolucionáři, bourajícím staré a na jeho troskách budujícím nové.
Jak zabránit matení pojmů? Pokusit se pojmy objasnit. Tak muže, uvážlivě kráčejícího krok po kroku vpřed, reflektujícího důsledky svých kroků, bych nazval průkopníkem, zatímco revolucionář mění svět šmahem.
No, tak nevím, Jaroslave, je-li je pí Šiklová ten nejlepší vzor pro průkopníka. Podle mě je spíš vzor pro oportunistu. Průkopník prosazuje pokrok proti tradici kvůli prospěchu obecnému, ne pomocí spřátelených zmanipulovaných třeštidel nabourávat instituce a zásady, na kterých stojí evropská civilizace, pro získání reputace, katedry a příslušného finančního uznání.
Na wikicitátech k pokroku mě opravdu zaujalo:
Andrzej Sapkowski v knize Paní jezera : Pokrok, prohlásil, je jako stádo sviní v humně. Z takého stáda, to sa mosí uznat, je užitek. Je uzený špek, je ovar, je prejt, sú klobásky, sú nožky v rosolu. Tož sa nesmí ohrnovat nos, že je všecko posrané.
Ano, paní Šiklová mi posloužila jako s odpuštěním kompenzace machistického pojetí pokrokáře. Omlouvám se, jestli jsem se tím dotkl ať už paní Šiklové, nebo pokrokářů.
Pavelko pokrokáři vlísavý, zklamu tě, neplodím.
Dělá se mi to přes den samo.
A když to večer donesu zpoza humna dom, tak to zapíšu.
Pokud ovšem neusnu.
A když usnu a nazapíšu, též sa hovno stane.
BÁSNÍK
Byl to slušný člověk
ale měl vždycky dvě
lásky
a navíc
nechával je přicházet
jedněmí dveřmi
najednou
a pokaždé když se ve futrech
šprajcly
zařval
– do toho holky
bijte se –
a dral se
přes jejich ňadra
ven
Byl to slušný
člověk
všichni to věděli
a tak není
divu
že mu záviděli
když se jednoho dne
krásně
udusil …
Oba dva jedno jsou. Jing a yang. Příkladů kolem nás nespočet.
Neperou se, jsou spolu, neoděleni, ložnicově i polívkově myslím šťastni, světodělní atd.
Příkladů je něurekom.
Dám dva.
XXX
Oženil se Koloděj
vzal si kurvu
on zloděj
Ona pije
a on kradně
a tak žiju se
paradně …
IMPORTANT
Já jsem jang
a Mařa
jin
o světě já všecko
vím
Neb jsem ikváč
excelentní
dle Maře též
importentní
Oba máme stejný
pin …
Pokud to někoho zajímá …
V našich krajích jsou ryzí zápecníci. Pokrokáři jsou už tradičně dávno pryč, v poslední době jdou do světa za prací a zkušeností dobrovolně, dříve emigrovali, byli zbaveni občanství nebo odsunuti, a pokud mají sebemenší tendenci za pec nahlédnout a trochu tam (nedejpámbu) vyvětrat, jsou zaháněni zlobným pokřikem, protože MY SI STACÍME SAMI! a náš Kocourkov podle toho vypadá.
Nemohu být zápecník, pece nemajíc.
A jste tedy takto, Stařenko, bezpecník? Nebo dokonce předpecník, čekatel na pec? (repektive bezpecnice/předpecnice)?
Ale Stařenko, nefixujme se jen na pec; Vy byste mohla být i pokrokář, neřku – li předkrokář, tedy ten, který kráčí sám samotinký před jednotkou a salutuje, zatímco ostatní kráčejí ve tvaru synchronně za ním ale nesalutují, nýbrž jen obracejí sveřepý ksicht směrem k tribuně.
Třímajíce zbraň k poctě.
Jaroslave Pavelko, odpovídám popořádku: Slovo zápecník existuje, ale to nejsem, pece nemajíc. Pece si ostatně neždám, nevešla by se mi sem.Slovo předpecník neexistuje, nemohu jím tedy být, i kdybych nebyla rodu ženského (všimněte si, prosím, jak jsem se vyhnula (některé jedince inspirujícímu k poznámkám) výrazu „pohlaví“. Totéž platí o předkrokáři. A obvykle neřku (a řku-li, pak bez mezer před a za pomlčkou). A zásadně nekráčím sama samotinká před ani v houfu za, o salutování nemluvě. Nemluvíc. Zbraně nevlastníc, netřímám ji. Často třímám smeták, obvykle bez valného úspěchu, neboť velmi blbě vidím, koukajíc pouze zbytkově, proto píšíc s okem přilepeným na monitoru, tedy sedíc v hlubokém předklonu.
Že se vám do toho míchám, podle mě je zápecník spíš stav duše než materiálního vybavení. Předpecníci jsou všichni, kteří si do budoucna vybrali pohřeb žehem, bez ohledu na rod či pohlaví. A Stařenko, pokud opravdu zbraně nevlastníc, pak netřímám je. Ji jen pokud by byla jedna. Zbraň bez zbraně jako muž bez muže
Za mezery si sypu popel na pleš, před definicí předpecníka se hluboce skláním smekám pomysný klobouk z (s?) reálné pleše.
Jirko, Gabrieli, Hynku, Jarmilo …! Té (ani jedné, koho čeho – viz A. Jirásek) zbraně nevlastníc, netřímám ji (tu zbraň – koho co). Nebo netřímám jí koho čeho? Tak včil nevím. To je jako „nebylo mne tuto, bylo mne venku vyvenčit psa.
Babička rda citovala: Pana profesora tu není, právě ho odešlo.
Na italské psy se volá „Vieni qua!“.
PŘEDPECNÍK
Já mám vážnou
chorobu
ta mě táhne
do hrobu
Cestou jen tak
pro legraci
vezmu já to
přes kremaci
Tam naposledy už pěkně
zdáli
prohlídnu si
pozůstalý …
Na “Vieni qua!” mám pak toto …
ZÁVISLOSTI
Kdybych měl jednou psa
říkal bych mu
Múzo
Byla by to ohromná
legrace
– kdepak zas máte manžela –
ptali by se škodolibí známí
mé ženy
– šel s Múzou na procházku –
odpovídala by stručně
má usměvavá
paní
Z čeho seš zas tak orosenej
vyzvídala by pak po mém
návratu
– ále políbil mě Múza –
řekl bych skromně
a šel se
vysprchovat
Fuj Múzo k noze
snažila by se i ona potom
přesvědčit se
ale kdepak Múza
hodnej pejsek
ví co se sluší
a patří
vrčí na každého
kdo by se chtěl
opakovat
vrtí ohonem
ale nedá se koupit
nedá
čeká
netrpělivě čeká
na unavené
pánovo
Múzo lehni…
pokud to něko zajímá …
WBG, smím-li se vlísati, toto je zatím to nejlepší, cos vyplodil a publikoval (pokud Tě to zajímá).
Fantastický muzeální pes…
Babička paní Diblíkové zřejmě čtla knihu Hurá na ryby od Josefa Reyla, kde se baví dva rybáři: Jsou vám bílí červové? Bílých červů mi bohužel není…
A nos moutons – pánové, opravte mě, pokud se mýlím, ale není to jako ve fotbale, kde hru dělají jak útok, tak záloha, a mnohdy si im hitze des gefechtes úlohu prohodí, a to ku prospěchu věci? Většina lidí si lebedí ve středovém pásmu, ze kterého na kratší dobu vybočí jen při velmi silných stimulech, jako je presidentská amnestie a volba, Prague Pride nebo stavba Chobotnice na Letné, což jsou záležitosti povýtce kontroverzní, medii mocně rozdmýchávané, leč bez reálného významu. PS o bílých červech mi babička nereferovala, vychovávala nás v duchu rasové snášenlivosti. Oni jsou i červi (jino)barevní? Jak se snášejí navzájem?
Takoví ti vypasení ve švestkách bývají nažloutlí, tak asi mohou být různé odstíny, to fakt nevím. A navzájem se asi nesnášejí, neb se nikdy nesejdou, jsouce každý v jiném médiu.
I když takový moučný by se s tím švestkovým v knedlíku potkat mohl.
Dnešní téma zjevně vychází z nevyřčené premisy, že býti za pecí není pokrokové. Z hlubin své duše nesouhlasím. Dnešní doba přímo vyžaduje, aby se lidi za pec uchýlili. Jedině tak se alespoň část populace nezblázní. A u pecí, kde se sejdou alespoň dva, a pokud jsou opačného pohlaví, je možno přispět i k boji i s naším demografickým vývojem. A proto na závěr vyzývám: Zápecníci všeho světa, spojte se! Zpátky ni krok! Kdo nepeče s námi, peče proti nám!
A kdyby nějaký pecivál konstituoval zápecnickou politickou stranu, přestanu se nad politikou ošklíbat a hlásím se tam a budu platit příspěvky.
Pane Pavelko, v boji proti nepříznivým demografickým údajům můžete klidně pokračovat jako nestraník a ušetřené příspěvky, které by šly do stranické pokladny, přidat k výživnému.
Kolemjdoucí pán si popletl hesla, tak to napravuji: „Zápecníci, kupředu ni krok!“ – je dobré počkat v teploučku za pecí, časem se to samo nějak vyvrbí.
Jožine, svatá pravda. Možná ještě lépe: „Od pece ni krok“.
Jaroslave, mýlíte se. Pokud se někdo vypraví zakládat jakékoliv politické uskupení, zcela se protiví principům zápecnictví, a dokazuje takovým aktem, že je zápecníkem naprosto falešným, a že se nejspíš k zápecnickému (ne)hnutí hlásí jen z odporného oportunismu. Každý takový rozvraceč zápecnictví si nezaslouží nic víc, než aby ho všichni pravověrní zápecníci ze svých pecí ostentantivně ignorovali.
Z logiky věci a ducha jazyka vyplývá, že všichni pravověrní zápecníci musí rozvraceče ignorovat zpoza svých pecí, takto by byli pecníky, (na nebo v).
Ostatně mám také pocit, že diskuze je genderově nevyvážená, opomíjejíc zápecnice item pecnice. (To já kvůli kamarádkám paní Šiklové).
Pak i – v souladu s notoricky známou pohádkou – dopecnice, příp. předdopecnice, tedy Gabrielem zmíněná dáma a její spřeženkyně, čekatelky v pořadníku na posezení na lopatě.
Tak zápecníky známe dobře z vlastní zkušenosti. Kdo jím nebyl, ať nelže. Navrhuji teď ještě krok po kroku poznat pokrokáře. Kdo začne?
Dovolím si upozornit na zmatení pojmů, pro které nemám příklady, ale cítím je ve vzduchu: pokrokář bývá směšován s revolucionářem. Muž (alternativně Šiklová) uvážlivě krok po kroku kráčející vpřed, reflektující důsledky svých kroků a případně je úkrokem korigující, je šmahem řazen k revolucionáři, bourajícím staré a na jeho troskách budujícím nové.
Jak zabránit matení pojmů? Pokusit se pojmy objasnit. Tak muže, uvážlivě kráčejícího krok po kroku vpřed, reflektujícího důsledky svých kroků, bych nazval průkopníkem, zatímco revolucionář mění svět šmahem.
No, tak nevím, Jaroslave, je-li je pí Šiklová ten nejlepší vzor pro průkopníka. Podle mě je spíš vzor pro oportunistu. Průkopník prosazuje pokrok proti tradici kvůli prospěchu obecnému, ne pomocí spřátelených zmanipulovaných třeštidel nabourávat instituce a zásady, na kterých stojí evropská civilizace, pro získání reputace, katedry a příslušného finančního uznání.
Myšlenkový vláček se mi rozjel tak rychle, že na hradlech a stavědlech drobátko zakodrcal. Omlouvám se všem, kdo dočetli tak daleko, že si všimli.
Mám dojem, že v příspěvku páně Pavelky byla Šiklová míněna jako Žena an sich, nikoliv jako vzor
Na wikicitátech k pokroku mě opravdu zaujalo:
Andrzej Sapkowski v knize Paní jezera : Pokrok, prohlásil, je jako stádo sviní v humně. Z takého stáda, to sa mosí uznat, je užitek. Je uzený špek, je ovar, je prejt, sú klobásky, sú nožky v rosolu. Tož sa nesmí ohrnovat nos, že je všecko posrané.
Ano, paní Šiklová mi posloužila jako s odpuštěním kompenzace machistického pojetí pokrokáře. Omlouvám se, jestli jsem se tím dotkl ať už paní Šiklové, nebo pokrokářů.
Pavelko pokrokáři vlísavý, zklamu tě, neplodím.
Dělá se mi to přes den samo.
A když to večer donesu zpoza humna dom, tak to zapíšu.
Pokud ovšem neusnu.
A když usnu a nazapíšu, též sa hovno stane.
BÁSNÍK
Byl to slušný člověk
ale měl vždycky dvě
lásky
a navíc
nechával je přicházet
jedněmí dveřmi
najednou
a pokaždé když se ve futrech
šprajcly
zařval
– do toho holky
bijte se –
a dral se
přes jejich ňadra
ven
Byl to slušný
člověk
všichni to věděli
a tak není
divu
že mu záviděli
když se jednoho dne
krásně
udusil …
Pokud ti někoho zajímá …