Zavítat

Jsem malý český člověk. Když někam přijdu, tak tam opravdu přijdu, někdy i přijedu, třeba na velocipédu. Ale co udělá velký český člověk? No ten tam přece zavítá – a to vždycky. Vysocí státní i nestátní činitelé zpravidla zavítávají, toho jste si přece všimli. My, malí čeští lidé, nezavítáme nikdy, i kdybychom se postavili na hlavu. Přijdeme, přijedeme, přiharcujeme, přibelháme se, někteří se přikodrcají, jak kdo.

Je to nespravedlivé. Já bych někdy tak rád zavítal, ale nikdy mi to nebylo dopřáno. Ale, řeknu vám, nakonec se s tím dá žít. Co dělat? Na zavítání mám zkrátka krátké fousy. Zkusím počkat, až mi narostou.

Haryk

Poznámka radaktora: co dělají činitelé, když se z místa kam zavítali, pakují směrem k domovu?

24 odpovědí na “Zavítat”

  1. Novotný v reklamě na svou soutěž vítá (nevím jestli diváky nebo soutěžící, nemohu se přinutit na to koukat) slovy:”Vítejte, vítejte, vítejte, vítejte!”, tedy celkem 4x, ale není mi jasné, mají-li jásat nad jeho příchodem s mávátky a radostným skandováním, nebo domnívá-li se on sám, že je takto redunantně a téměř opulentně zdraví.

  2. Takto dumám mám-li zavítat na stránky Slovo dne.cz, zda-li udělám přemet a něco mne napadne. Ovšem nezavítalo teď ke mne štěstí, však žádné to neštěstí. Proto příjemný den já všem přeji, těšme se až jaro zavítá a my radostí budeme oplývati a to jaro vítati. Možná doma bez gatí.

  3. Paní Věra na to asi kápla. Veličina svým zavítáním, neboli příjezdem, donutí místní usedlíky a zvláště jejich volené zastupitele k vítání. Při odjezdu zmíněné veličiny by ale veřejné jásání nebylo vhodné, proto slovo “odvítat” nemáme.

  4. U některých osob,které byly přivítány,je nutno provést úkon,na nějž se
    spíše než neexistující pojem “odvítat” hodí známá činost,která se jmenuje
    vymítání.Musíme si přiznat,že naše politická scéna by si exorcistu
    zasloužila.

  5. Zase diagnostikujeme na té naší krásné mateřštině politováníhodné mezery. Místo hypotetického “odvítat” užívá nemotorné tříslovné “Kopnout do prdele”.

  6. Vážený pane Jaroslave P. nechce se mi věřit, že když odmítnu své čerstvě narozené dítě (čistě hypoteticky) zařadit do procedury zvané “vítání občánků do života” tak Vy jej, podle Vašeho puristického výkladu, rovnou kopnete do prdýlky! Džamilu a blesky na Vás!

  7. Míchale, to je trefa! Platí to i v soukromí, po některých návštěvách by člověk toho exorcistu uvítal. A tam, kde nestačí vymítání, by mělo nastat vymýcení. Pro S.H.: takový neuvítaný občánek je něco jako nekřtěňátko, ale Džamilou bych se v jeho jménu neoháněla, ta je právě ten případ pro exorcistu.

  8. Uvítat znamená vítat hosta až do jeho úplného uvítání. Pokud to nezvládne jednotlivec, sestavují se uvítací výbory. Za zvlášť rafinované považuji uvítání chlebem a solí, posléze se pak mimo zraků zvědavé veřejnosti na žranici či recepci stoly prohýbají pod jídlem a pitím. Nezvládne-li host pití, zavítá i tam, kam původně nechtěl.

  9. Tak nevím..ke slovu zavítat ,. které by mohlo avizovat spíše pozdní přivítání,spíše bych analogicky mohl přidat slovo předvítat (před -za) i když je to úplná kravina.Na druhou stranu mě dokáže dovést takřka do nepříčetnosti, když v televizi začali používa t slovo >předpřipravit

  10. Včera ke mně zavítal nevítaný host. Předpřipravila jsem se na tuto událost a dříve, než stačil zasmrádnout, jsem ho i s chlebem a solí kopla do prdele.
    Nechcete někdo ke mně přijít?

  11. V televizi toho napovídají! Zavítalo k nám velice oblíbené televizně-reportérské slovo “rozkrýt”. Zločiny či jiné -činy už se u nás přestaly odhalovat, ale začaly se rozkrývat. Je to snad nějaká kvalitnější činnost zasluhující si vyššího uznání?

  12. Víc by se mi líbilo, kdyby vyšetřovali až do vyšetření. Takhle to někdy vypadá, že rozkrývají do rozkradení.

  13. “Odhalovat” a “rozkrývat” vlastně není vůbec to samé. Já můžu (čistě hypoteticky) odhalit svá ňadra, ale že bych je zrovna rozkrývala? No nevím….

  14. Připomíná mi to …jak nám říkával náš třídní učitel na průmyslovce..”Je to totéž, i když to není docela totéž” 🙂

  15. Existuje dvojí verze trampské písně Věra: Až se budeš vracet zpátky k nám, tak nemusíš se bát, nevyženu, ale uvítám polibkem tě akorát.. zatímco druhá verze vítá krumpáčem – tedy uvítání pro vítané nebo nevítané návštěvy.

  16. Můj tatínek, blahé paměti, měl kdysi na VŠ profesora, jenž kladl záludné otázky, na něž studenti většinou odpovídali chybně, což on komentoval radostným: A to je ten kardinální omyl, který jsem chtěl od vás slyšet!”. A druhý z profesorů: Neříkejte “to samý”, řekněte “totéž”, to je přece to samý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *