Zaslechl jsem dnes další podivný výraz: žbrdlinky. Mělo by se jednat o chladící klidla na tepelném vyměníku 🙁
Poznámka 1:
Přišlo po Skypu (doufám, že se Gabriel nebude zlobit kvůli skloňování Skype)
Poznámka 2:
Nevím co je klidlo
Co je český – to je hezký
Klidlo může být v dětštině křídlo. Vezmete-li si do ruky nějakou hůlku (nebo třeba vařečku) a přejedete-li jí zlehka po článcích radiátoru rychle tam a zpět, uslyšíte zvuk, který bude znít asi jako žbrdli-žbrdli, odtud už máme ke žbrdlinkám blízko. Původ toho slova je zjevně zvukomalebný a pochybuji, že jde o terminus technikus. Vyzkoušejte to v paneláku a v noci, uslyší to nepochybně i všichni spáči sdílející shodnou stupačku a možná se vám za ten pokus nějak odvděčí.
Jo, přetáhnou vás žbrdlinkou! ˇŽbrdlinky “ bývají součástí dětských dřevěnýxch postýlek a ohrádek a vyjmuty z nich, stávají se obyčejnými tyčkami. I kdyř jsou žbrdlinky patrně zčásti původu německého, připomínají mi čistě českosokolský výraz “ šibřinky“. Ty žbrdlinky podle mě vznikly spojením špruslí a žebřin a dalších součástí zábradlí (odtud ten konec -dlinky) ˇŽebře “ jsou naopak zřejmě praslovanské a rovněž prasokolské, neb o sokolských slavnostech bývaly alegorické žebřiňáky, na nichž bujná sokolská mládež vyváděla různá alotria, až se z jejich žebřinových postranic stalo tělocvičné nářadí, stejně jako třeba kolovadla.
Když jsem si přečetl Věřin příspěvek, tak jsem dospěl k závěru, že žbrdliny mohou být předměty vyznačujícé se svým tvarem jsoucím na jedno brdo, podobně jako čudlíky, ale o čudlíky nejde. Žbrdliny a čudlíky budou dvě nezávislé podmnožiny složené ze czela odlišných bazmeků.
Nevím co je žbrdlinka, ale zbrdlinka je zcela jasně Hostomickej motoráček.
S termínem žbrdlinka jsem ještě nikdy nesetkal, zato jsem však slyšel slovo „žbrdlení“, což, pokud si pamatuji, je jakési zábradlí.
Jožine, „stupačka“ a „stoupačka“ není totéž. Ve stoupačce stoupá příkladně voda, stupačka slouží k stoupnutí si (na ni). Používaly je druhdy třeba elektrikáři k vystoupání na telegrafní sloupy.
Žbrdlinky budou asi totéž jako žbrdlínka, což je vodorovná část žebříků. Pokud ovšem stojí, nikoli leží. Ale mám dojem, že tímto slovem lze označit jakýkoli předmět tyčkovitého tvaru.
Je žbrdlinka to samý jako špricka?
Co mi nejde na rozum je že se slovo „stoupačka“ používá i pro kanalizaci. Já bych doufal že tou (snad kromě zápachu) nic nestoupá, a měla by se proto jmenovat „klesačka“.
Ať jsou to třeba klidla, to je fuk, ale jedna věc je jistá, v uvedeném případě nejsou chladící, ale chladicí – přídavné jméno účelové.
Aťo, na Slovácku se říká stúpat, odtud stupačka. Naopak – ve stoupě plavou výkaly a splašky. Stupačky pužívali i elektrikáři, s tím souhlasím.
Omlouvam se vsem slovodnikum, klidla je preklep, spravne tam ma byt kridla.
Jožine, jak je to vlastně s tou stoupou? Podle mě je stoupa stroj na drcení různých materiálů. Nádoba, v níž se opakovaně pohybuje tlouk; ten drtí. Jak v ní mohou plavat splašky, nevím. Tak to pořád nemotejte, nebo z toho bude galimatyáš.
Haryku, do stoupy házeli naši prapředkové vše možné i nemožné, žádný stroj k tomu nepotřebovali a ani neměli.
Nerad do této odborné diskuze vstupuji, ale nemohu Jožina ponechat ve stavu bludu a Haryka bez pomoci. Stoupa (také holendr) je papírenské drtící a mlecí zařízení, v němž dochází k prvotnímu mokrému rozvláknění podílu recyklovaných složek budoucího papíru, kartonu nebo lepenky. Když tedy minulí vládci poslali nějakou knihu do stoupy, posloužila k výrobě papíru na Rudé Právo.
Vládci posílali do stoupy i obaly zakázaných LP desek, samotné desky byly drceny pomocí buldozerů. Vinyl se tudíž do Rudého Práva nedostal a proto mělo suše šustivý zvuk.
Gabrieli, děkuji, že jste se mě zastal, ale musím Vám s politováním sdělit, že papírenské zařízení je drticí, ne drtící. Zase to nešťastné přídavné jméno účelové, které se tvoří z minulého kmene slovesa: drtil, tedy drticí. Tvar drtící je z úplně jiné operety.
Stoupa je zřejmě multifunkcionální zařízení, k vidění je v kultovním díle sov. kinematografie MRAZÍK, kde na ní lítala Baba Jaga. S úděsem konstatuji, že to, nad čím jsme se léta váleli smíchy, se místo silvestrovské troškovské řachandy (nenapadá mě vhodnější slovo), stává téměř ježíškovskou klasikou jako Pyšná princezna. Polblíž u nás je Vinárna U stoupy, takže zřejmě stoupa sloužila také k drcení, možná i lisování hroznů.
Stoupa je zřejmě multifunkční zařízení, k vidění je v kultovním díle sovětské kinematografie MRAZÍK, kde na ní lítala Baba Jaga. S úděsem konstatuji, že blbina, nad kterou jsme se léta váleli smíchy, se místo silvestrovské troškovské řachandy (nenapadá mě vhodnější slovo), stává téměř ježíškovskou klasikou jako Pyšná princezna. U nás je Vinárna U stoupy, takže zřejmě stoupa sloužila také k drcení, možná i lisování hroznů.
P.S. Vysvětlení pojmu klídlo mě uklidnilo, dík. Předchozí zdvojení není dílem nezřízené pýchy, ale pitomosti, omlouvám se. Taky si (a Vám jistě taky) připadám jako Paroubek nebo grafoman(ka? grafowoman?), ale nemáte mi předkládat tak nutkavé podněty (jako ta paní v tom vtipu).
Jiří Suchý psal ve Člověku z půdy: „Ten, kdo leze po žebříku, ten má vlastně velkou kliku, že se pod ním v okamžiku neprolomí žbrdlení“. Z toho usuzuju, že žbrdlení jsou nejspíš šprincle, které jsou součástí žebříku bez ohledu na jeho polohu, t.j. ať stojí, leží či visí, popř. se i vznáší. A nabízím ještě slovo žbrdec, to je malá dávka tekutiny – tak mezi velkým panákem a hořčicovou sklínkou blahé paměti.
A co šprťouchlata?
U nás má žebřík vždycky šprušle a to si nedělám z této polemiky šprťouchlata, i když jsem se právě vrátil z vinárny U Stoupy. Když už, tak už……
Šprťouchle vzniklo křížením prči a poťouchlosti, asi pod kuratelou špumprnák(g)lí, něm. spompernaglen.
A protože prča souvisí s pohlavním chováním koz, už se těším, kam se zase dostaneme.
Když máme „žbrdlení“, tak by taky mělo existovat sloveso „žbrdlit“. Extra zelí pro toho kdo vymyslí co to znamená.
Pane Pavelko, u koz nejde o prču, i když někdy možná také, ale především o prk, tedy o kozí nebo kozlí pach. Ten ale vydá, to je žůžo když váš venkovský soused chová kozla.
“žbrdlení” je substantivum pomnožné (osení, roubení) a nemusí mít nutně k ruce sloveso. Hypoteticky “žbrdlit” znamená robit žbrdlínky či žbrdlínka. Co je na tom složitého?
Žbrdlení je substantivum hromadné.Robíme pomnožnými žbrdliiicími kleštěmi a osazujeme žbrdlinky v pravidelných roztečích.
Gabrieli, je to úpně mimo téma, ale jen mě tak napadlo, co by mi řekla moje znejmileší Ivanka, kdybych ji kaceřoval za záměnu pomnožný/hromadný: „Aby ses neposral, frajere!“.
Jaroslave, to je ale nudný. Tož si to zelí užijte.
Kdybyste aspoň přišel s teorií že „žbrdlit“ znamená to samý jako „ztopořit“. Tedy upevnit sekeru na topůrko.
K výrobě žebříků je zapotřebí dvou lidí: bidláře a žbrdliče.
K výrobě žebříků je zapotřebí čtyř lidí: bidláře, žbrdliče, spasovatele a technický dozor.
Proč bych pana Pavelku kaceřoval.Věřím, že mu jen ujely nervy po nějaké pouti za knedlou. Doporučuji Vanish.
Včera jsem se věnovala houbobraní a houbozpracování a tak mi uniklo mnohé. Zkusím to vzít popořádku, pokud se ještě někdo k tomuto tématu vrátí:
U „stoupačky“ šlo evidentně o součást ústředního topení. Roura, v níž teče ochlazená voda zpět do výměníku se nazývá „vratka“, nikoli „klesačka“. Jožine, pokud se na Slovácku říká „stúpat“, pak se logicky musí říkat taky „stúpačka“. A „stoupa“ je podle Všeobecné encyklopedie „historické zařízení k drcení a mletí tvrdých, ale křehkých hornin, zejm. rud. Ve stoupě se hornina drtila údery těžkého pěcholu.“ (Otázka, co to je pěchol.)
Haryku, dík za podporu ve věci přídavných jmen účelových. Celý život bojuji s lidmi, kteří vědí naprosto přesně, že je správně měřící přístroj, čistící prostředky atd.
A nakonec: není náhodou žbrdlit totéž, co žbrblat? Tedy v expresivnějším tvaru držkovat či kušnit?
Úplně mimo téma!: žebřík – žebř – žebra – zebra.
Kamarád, jehož nebudu udávat, je obdařen úchvatnou úchylkou: Když vidí před řeznictvím na tabuli psáno „UZENÁ ŽEBRA“, umazává háček.
Aťo, topenáři říkají zpátečka, ne vratka.
Jinak Zelí!
Pro Aťu: Pěchol jsem nikdy neslyšel, a jsem už hodně starej strejc. Spíše jsem se setkal s pěchem. Ale v našem případě šlo jistě o tlouk; pěch pěchuje, tlouk drtí. A pokud jde o čistící nebo měřící, nic proti nim. Ale to jsou zpřídavnělé přechodníky, užívají se v úplně jiných případech. Jazykáři mi to vždy objasňovali na větě: zahradník kropící záhon kropicí konví. Ale nikoho o tom prosím Vás nepřesvědčujte, měli by Vás za hnidopicha, resp. hnidopišku, který, resp. která, má dlouhou chvíli a neví si rady s tím, jak ji zkrátit.
Haryku, jak možno co nejdůrazněji protestuji proti tomuto defétismu, jsem zlý, zlejší, nejzlejší a chystám se vymyslet čtvrtý stupeň! Hnidopišství je jedna věc a logika jazyka věc jiná, v tomto případě zásadní a tolerance nepřipouštějící! Kropicí je kropicí a kropící kurva kropící, nejsme hnidopiši, jsme Savonarola! Vpřed! Kdož jsú Boží bojovníci? Zelí!
Jaroslavu Pavelkovi: Ale i kropící kurva může používat kropicí konev. Proč jste tam nenechal toho zahradníka? To proto, že je vrah?
Tato konkrétní kurva nekropí; v textu má funkci citoslovce. Copak to kurva nikdo nechápe?
To je taková dost blbá a nevhodná citoslovce. Kam se hrabe politika.
Žbrdlinky vznikají při výrobě žbrdlení podobně jako hoblinky při hoblování nebo šponky při šponování…
Haryku, korektní femininum od slova hnidopich není hnidopiška, ale logicky hnidopíchalka, když pomineme hypotetický tvar hnidopichna a dvojsmyslný hnidopíchačka.. Janince vzkaz: souhlas s vaším příspěvkem, kromě šponky. Malá špona, šponka, vzniká při kovoobrábění. Při šponování vzniká, jak známo, napnelismus. Pan Pavelka zřejmě sestupuje do lingvisticky subterestriálních oblastí, zvaných obsedantní kaprolalie. Pozdrav paní Ivance.
Přemítám, vzpomínám, a paměť šponuju, co je to kurva kaprolalie?
To není kapr, ale kopr.
Gabrieli, teď, na stará kolena, si vyčítám, proč já bloud, jsem ve škole při hodinách českého jazyka nedával lepší pozor. Kdybych nekoukal z okna, co kde lítá, nemohl bych nikdy přivést hnidopišku na svět. A ke šponce: špónu si přinesli z Němec řemeslníci, kteří tam kdysi chodívali vandrem na zkušenou. My Češi mluvíme o třísce, však také vzniká při třískovém obrábění kovů, při soustružení, vrtání nebo při hoblování. A když do zahřátého kovu mydlíme pořádným kladivem, co nám to odletuje? Okuje, také pěkné slovo.
A už jen maličkost, také bez souvislosti s tématem, slovo žbrďola, obvykle limonáda. Adolescenti začínají dnes pít pivo i proto, že je Cola o bůra dražší.
Tak Janinko, ta citoslovce není rodu ženského, je to to citoslovce, když už jsme u toho hnido pychu, tedy pytlačení cizích hnid.
Gabrieli,logika trochu pokulhává. Hnidopíchalka by byla bývala od hnidopíchala, hnidopichovi – t.j. jen jednou si píchnuvšímu – bych ponechal hnidopišku nebo onu hypotetickou hnidopichnu.
Jiřulko, myslím, že Janinka ten tvar použila vzhledem k předchozímu příspěvku záměrně a já tu hříčku v duchu ocenil. Ostatně, ještě v dobách Palackého slovo citoslovce nebylo substantivum hromadné, ale maskulinní citoslovec – genitiv plurálu: citoslovcův.
Pytlačit na cizích hnidách ? To by chtělo rozvést.
Jirko, vidím, že nám nakonec zbude jen ten tvar hnidopichna, který se mi líbí nejméně. U hnidopíchalky jsem si byl hned vědom chatrné konstrukce a to jsem ještě, hlupák , zmínil logiku. Rehabilitujme, když zásadně nesouhlasím s hnidopiškou, hnidopíchačku . Snad někomu evokuje cinkání píchacích hodin.
Dobře, Gabrieli, budu hnidopíchačku tolerovat. Ještě k vámi uváděné kaprolálii – to může být hovor rybářů,preferujících jen jeden rybí druh, či hovor fotbalových funkcionářů s rozhodčími o úplatcích. Mluva, která se hemží hovny a jinými tzv. sprostými slovy se právě podle těch hoven (kopros) označuje jako koprolálie
Jirko, naletěl jsem ABZ.cz slovník cizích slov: uvádím znění:
kaprolálie
Upozornění:
definici formuloval uživatel risoft a zatím nebyla ověřena editorem
Význam:
nutkání mluvit sprostě
Všem se omlouvám.
Gabrieli, není to kaprolálie, ale kopr.. podle vzoru dopr…
Kaprolalie je jednak poslední výkřik slovenské genetiky, zkřížení kapra s lilií, nebo rybářovo nadávání kaprovi, který se nedal a nedal se chytit. Koprolaliků je na internetových diskusích opravdu hodně, zřejmě je to nemoc, která se anonymitou manifestuje a zhoršuje.
Ještě k těm hnidopichům. Líbilo by se mi i slovo hnidopišnice. Vyvolala mi je vzpomínka na dobu po II. světové válce, kdy na ministerstvo průmyslu nastoupila jako jeho vedoucí žena. Byla první ženou v takovém úřadě a nikdo nevěděl jak jí říkat. Navrhovali ministrová, to samozřejmě nešlo, tak ministra a to také nebylo ono. Až přispěl Petr Bezruč návrhem: ministřice. Neprošlo to, tak dnes máme mynistryni.
Hnidopišnice by byla od hnidopišníka.
Co jsem to, probůh, provedl. Nemáme mynistryni, ale ministryni. Zalézám do boudy a zatahuji za sebou firhaněk, haf.
A co hnidopyšnice – hrdá majitelka chovu čistokrevných vešek
Co je mynistryně nevím. Minystryně má něco společného s minami. Ministryně pak nejspíš nosí minisukni. Pořád lepší než ministr, takovej Švarcmberk v minisukni je představa dost otřesná.
Tak jsem zavítala po čase,čtu a čtu a co vidím?Namnožilo se nám tu zelí v nebývalém množství.Inu,Komu se nelíní,tomu se zelíní. Asi jsem retard,ale stále ještě nevím,kde se to zelí tady vzalo.Může mi to někdo zpolopatyzovat?
Myslím, že Gabriel v nějaké větě překlepl a udělal tečku tak, že mu vyšel konec věty jako pozdrav: Zelí pro celý okres. Pokud máte trpě+livost, hledejte ve starších letošních zadáních.
A ještě pro Jaroslava Pavelku: Je Váš kamarád obdařený úchvatnou úchlkou úchvatný úchylák?
Kde tu úchvatnou úchlku má? není to nic nezpůsobného, doufám?
Aťo, u nás se Klesačka říká jednomu instalatérovi, a to z jeho trampské přezdívky Klesající bůvol, jež měla ilustroval jeho kladný vztah k alkoholu.
Záleží na tom, kde tu úchvatnou úchlku má. Obávám se zeptat, též proto, abych nebyla nařčena z prudérnosti. (To je slovo, co? mě připadá jaksi zapudrované, aby se neoprudilo, či zapruzené .) Kaprolalie není koprolalie, koprolit není zkamenělý kapr, byť obé je fosílie.
O kamarádově úchlce nic nevím. Asi se s ní uchluje do ústraní. Budu se muset zeptat.