V rozhlase říkají: „Zdravím do Prahy. Zdravím do Brna. Zdravím do Ostravy.“
Podle mě má všechno svoje meze. Často si říkám, kam až se dá zdravit?
Zdeněk Král
27 odpovědí na “Zdravím do …”
Do … mi evokuje spíš poslání než zdravici. Věty typu „Zdravíme do …“ nebo „Zdravíme z …“ mi připomínají rozhlasové hokejové přenosy, Puk na palici a Gabo Zelenaye, „Praha zdraví venkov“ zase První máje s říčnými rozříjenými svazáky, řičícími „Ptála se Zůzana Kůby, Kůby, jéstli má véverka zůby, zůby“ – no, ještě teď mě jímá nausea.
No když jsme byli na Šumavě tak u bigošů říkali jak se léčí nemocný lampasák – stoupne si před zdcadlo a zdraví až se uzdraví. Tak až tam se dá zdravit.
Svého času běžel na TV NOVA bizarní pořad, v němž jeden psychotronik zdravil nemocné snad až k Proximě Centauri. Jen si nemůžu vzpomenou, jak se ten dobrý muž jmenoval. Zřejmě jej trefil Sisyfos bludným kamenem.
Některé dimenze naší otázky až berou dech: Umíte si představit, kam až zdraví prostí křesťané s tím svým „pozdrav(do)pánbůh“? A co teprv papež kam až ten musí zdravit!
Zdravení do slova a do písmene je dobré, ale když se před toto ještě předřadí písmenko u, tak to taky nemusí být k zahození. Takže dříve narození, pokud nechcete třeba jen furt blogisticky naříkat, jak to v kraji zvykem, ale vyvádět např. jako já, a máte-li v sobě navíc i kousek obchodního bůžka ozvěte se mailem, pokecáme.
Jinak pochopitelně, veselé krizování a vepřové chřipkování…
Teda paní Věro, na co vy furt myslíte, ale dovoluji si vás laskavě upozornit, že jako mladý kluk, tedy delší dobu mladý pochopitelně, chvilku po vojně,že, žádnou modrou sílu zatím nepotřebuji.A taky, jak mě určitě znáte z delšího poskakování zde, obvykle nedělám to, co dělají ostatní. Neb většina mě už nedojímá jako za opravdového mlada. Já zatím nebrečím, nestěžuji si i citáty si občas dělám sám, takže pokud jste zvědavá ozvěte se mejlem. Reálným životem bych nerad zatěžoval toto zatím nádherné virtuální kolbiště. Děkuji.
Veselé krizování…
Budu neustále opakovat, v životě by mě nenapadlo brát iluze iluzionistům, jen je mi drobet líto, když už se vám ty prachy lepí na gumy a ty chytrý češi jsou tak tím dávným komouštvím tak zpovykaní, že díky vlastní lenosti ani nezastaví, by ty prašule z cest posbírali a jenom brečí a brečí a liché furt slzy přelévají….
Jak nám praví dějiny jenom čin je účinný.., říkáme my poměrně mladí zbrojnoši, co se ešče porád setkáváme ve stínové akademii věd – na růžku pochopitelně…
Veselé krizování…
To je argumentace jako Lépe s Parkinskonem půl panáka vybryndat, než na něj s Alzheimerem zapomenout (pokud mám tento bonmot od něhoho z vážených přispěvatelů do atl, děkuji mu za něj, už mnohokrát se mi hodil – jak je to tady s patentovou ochranou?)
Tak já, jako Parkinsonik, mám vcelku v pořádku vnímání a myšlení, ale pohybové potíže, můj známý má sklon k Alzheimerovi, což postihuje myšlení, ač tělo je v pořádku, takže on, kdyby ptřeboval někoho zmlátit, tak by to sice dokázal provést, ale nevěděl by koho a proč, což já bych sice třeba věděl, ale nedokázal bych to provést, takže jsme na tom relativně stejně. Naštěstí jsem nikdy necítil potřebu někoho zmlátit, takže se zase tak moc nezměnilo. Ale toto je tak v kostce základní rozdíl mezi těmito dvěma postiženími. Ač se zdá, že vznik Alzh. už je zjištěn, vygooglujte si Karel Erben.
Abych to celé uzavřel:
Jirka – 5 bodů – 1. místo
Jožin – 2×3 body – 2. místo
Zdeněk – třetí místo za vtipnou otázku
Věra Diblíková – zvláštní diplom za tvořivost
Míru zdar!
Tak ale zas v tom obchodňáku musí mít věci, které už se padesát let nevyrábí, já sice už jsem zapomenul, co jsem měl k jídlu včera, ale zato si dobře pamatuji, že jsem jako kluk vídal hrachovou polévku, která byla ve tvaru kostky, tato se vhodila do vody a vařila se. Tak jsem si tam na to vzpomenul a hle, dostal jsem tam přesně takovou kostku, na jakou jsem si vzpomenul, jen si nemůžu vzpomenout, kam jsem si ji dal a jestli jsem ji u pokladny vůbec měl a jestli jsem ji u pokladny platil.
Na tom je právě založená ziskovost tohoto obchodu, někteří sklerotici si nepamatují, kolikrát jsme už kolem pokladny prošli, a protože pořád něco zapomínáme, každý den se několikrát vracíme a protože už si nepamatujeme, jestli už jsme platili, platíme často často. Dokonce tam mají několik pokladen na vstupu a mezi zbožím, rekord držel jeden pán, co si šel koupit láhev Birrelu, zaplatil ji 27 krát a než to zvládnul, tak zapomenul, kam ji vůbec dal, a vůbec pro co šel, no a protože si na to nevzpomenul, tak mi ji služba nevydala, protože prodají jen to, na co si vzpomeneme.
A uzdravil se ten lampasák? Pakliže ano – jak dlouho to asi trvá do uzdravení? Já že bych to zkusila. Zrcadlo mám, akorát nevím, jestli bych to ještě stihla.
Do … mi evokuje spíš poslání než zdravici. Věty typu „Zdravíme do …“ nebo „Zdravíme z …“ mi připomínají rozhlasové hokejové přenosy, Puk na palici a Gabo Zelenaye, „Praha zdraví venkov“ zase První máje s říčnými rozříjenými svazáky, řičícími „Ptála se Zůzana Kůby, Kůby, jéstli má véverka zůby, zůby“ – no, ještě teď mě jímá nausea.
Zdravím do Slova dne! Hurá!
No když jsme byli na Šumavě tak u bigošů říkali jak se léčí nemocný lampasák – stoupne si před zdcadlo a zdraví až se uzdraví. Tak až tam se dá zdravit.
Svého času běžel na TV NOVA bizarní pořad, v němž jeden psychotronik zdravil nemocné snad až k Proximě Centauri. Jen si nemůžu vzpomenou, jak se ten dobrý muž jmenoval. Zřejmě jej trefil Sisyfos bludným kamenem.
Srdečný pozdrav od revizního lékaře: za zdravím do lázní. Pro nevyvolené: pozdrav pámbu!
Některé dimenze naší otázky až berou dech: Umíte si představit, kam až zdraví prostí křesťané s tím svým „pozdrav(do)pánbůh“? A co teprv papež kam až ten musí zdravit!
Mimochodem, kam vlastně zdraví anarchisté???
Zdravení do slova a do písmene je dobré, ale když se před toto ještě předřadí písmenko u, tak to taky nemusí být k zahození. Takže dříve narození, pokud nechcete třeba jen furt blogisticky naříkat, jak to v kraji zvykem, ale vyvádět např. jako já, a máte-li v sobě navíc i kousek obchodního bůžka ozvěte se mailem, pokecáme.
Jinak pochopitelně, veselé krizování a vepřové chřipkování…
hodláte snad kšeftovat s vijágrou?
„Vy Jágr“, to bych nikdy neřek. „Vážený pane Jágře“, tak asi.
Teda paní Věro, na co vy furt myslíte, ale dovoluji si vás laskavě upozornit, že jako mladý kluk, tedy delší dobu mladý pochopitelně, chvilku po vojně,že, žádnou modrou sílu zatím nepotřebuji.A taky, jak mě určitě znáte z delšího poskakování zde, obvykle nedělám to, co dělají ostatní. Neb většina mě už nedojímá jako za opravdového mlada. Já zatím nebrečím, nestěžuji si i citáty si občas dělám sám, takže pokud jste zvědavá ozvěte se mejlem. Reálným životem bych nerad zatěžoval toto zatím nádherné virtuální kolbiště. Děkuji.
Veselé krizování…
že bychom si vyměňovali vzpomínky starých zbrojnošů? Ponechte mi iluze.
Budu neustále opakovat, v životě by mě nenapadlo brát iluze iluzionistům, jen je mi drobet líto, když už se vám ty prachy lepí na gumy a ty chytrý češi jsou tak tím dávným komouštvím tak zpovykaní, že díky vlastní lenosti ani nezastaví, by ty prašule z cest posbírali a jenom brečí a brečí a liché furt slzy přelévají….
Jak nám praví dějiny jenom čin je účinný.., říkáme my poměrně mladí zbrojnoši, co se ešče porád setkáváme ve stínové akademii věd – na růžku pochopitelně…
Veselé krizování…
Zdravit se dalo i do úmoru, když nás na vojně učili v přijímači zdravit.
Zdravit do úmoru nebo do uzdravení? A v únoru nad Úslavou slavit do uslavení.
Věro, raději zdravit do zblbnutí, než slavit do cirhózy jater.
To je argumentace jako Lépe s Parkinskonem půl panáka vybryndat, než na něj s Alzheimerem zapomenout (pokud mám tento bonmot od něhoho z vážených přispěvatelů do atl, děkuji mu za něj, už mnohokrát se mi hodil – jak je to tady s patentovou ochranou?)
Věro, máme na skladě i další doporučení: Vypij vodu, překvap játra!
Tak já, jako Parkinsonik, mám vcelku v pořádku vnímání a myšlení, ale pohybové potíže, můj známý má sklon k Alzheimerovi, což postihuje myšlení, ač tělo je v pořádku, takže on, kdyby ptřeboval někoho zmlátit, tak by to sice dokázal provést, ale nevěděl by koho a proč, což já bych sice třeba věděl, ale nedokázal bych to provést, takže jsme na tom relativně stejně. Naštěstí jsem nikdy necítil potřebu někoho zmlátit, takže se zase tak moc nezměnilo. Ale toto je tak v kostce základní rozdíl mezi těmito dvěma postiženími. Ač se zdá, že vznik Alzh. už je zjištěn, vygooglujte si Karel Erben.
Drahý JP, při pochmurném pondělku dovolil jsem toto, jestli dovolíte. Pakliže nikoliv, demokraticky mě prosím zatrhněte. Děkuji.
NOVÁ
Vypij vodu překvap játra
vysprchuj své
myšlenky
za pochodu na chlast ódu
nehuč porád
do sklenky..
Veselé krizování…
Piju, abych zapomněl. ale už jsem zapomněl na co.
Abych to celé uzavřel:
Jirka – 5 bodů – 1. místo
Jožin – 2×3 body – 2. místo
Zdeněk – třetí místo za vtipnou otázku
Věra Diblíková – zvláštní diplom za tvořivost
Míru zdar!
Že by už i na SlovuDne skončila demokracie a debatu uzavíral KRÁL? Zdeňku, zdravím na Hrad!
Che-che.
Téma se jevilo opuštěné a volalo po tečce: „Tečko! Tečko!“
Tak Qakoši, pro nás sklerotiky u nás postavili novej obchodní dům. Dostaneme tam, na co si vzpomeneme.
Dobrej obchodňák, ani místa moc nezabere…
Tak ale zas v tom obchodňáku musí mít věci, které už se padesát let nevyrábí, já sice už jsem zapomenul, co jsem měl k jídlu včera, ale zato si dobře pamatuji, že jsem jako kluk vídal hrachovou polévku, která byla ve tvaru kostky, tato se vhodila do vody a vařila se. Tak jsem si tam na to vzpomenul a hle, dostal jsem tam přesně takovou kostku, na jakou jsem si vzpomenul, jen si nemůžu vzpomenout, kam jsem si ji dal a jestli jsem ji u pokladny vůbec měl a jestli jsem ji u pokladny platil.
Na tom je právě založená ziskovost tohoto obchodu, někteří sklerotici si nepamatují, kolikrát jsme už kolem pokladny prošli, a protože pořád něco zapomínáme, každý den se několikrát vracíme a protože už si nepamatujeme, jestli už jsme platili, platíme často často. Dokonce tam mají několik pokladen na vstupu a mezi zbožím, rekord držel jeden pán, co si šel koupit láhev Birrelu, zaplatil ji 27 krát a než to zvládnul, tak zapomenul, kam ji vůbec dal, a vůbec pro co šel, no a protože si na to nevzpomenul, tak mi ji služba nevydala, protože prodají jen to, na co si vzpomeneme.
A uzdravil se ten lampasák? Pakliže ano – jak dlouho to asi trvá do uzdravení? Já že bych to zkusila. Zrcadlo mám, akorát nevím, jestli bych to ještě stihla.