Zelňačka nebo Kyselo?

Zmínky o zelí mi přivolaly vzpomínku na zelňačku a ochtlík… prvá je
notoricky známá (byť jen s malým „z“), v té s velkým „Z“ je druhý
(tedy ochtlík) několikrát zmíněn… Nicméně, k mému podivení, se jím
SlovoDníci dosud nezabývali… není to škoda?

69 odpovědí na “Zelňačka nebo Kyselo?”

  1. Z lingvistického hlediska to určitě škoda je, leč v pijácké praxi musel ochtlík ustoupit praktičtější čtvrtce nebo aspoň dvoudecce. A na koštování ve sklípku se zas používají sklenky drobnější. Podobně dopadly i kventlík a hřivna a spousta dalších měr a vah

  2. V typografii je ochtlík, též achtlík, symbolem nepatrnosti, v Didotově systému osmina petitu, jeden typografický bod, jichž je do jednoho metru 2660.

  3. Pintu ginu
    Lumpové prokletí
    Bezzubou dásní zaláteří…
    totiž babička Mary, když se odhodlala vstoupit do volebního boje… jo, časy se měněj… teď se pije becher…

  4. Jaroslave, masochistou nejsem, na masochistu se mám moc rád. Navíc kyselo je zdravé, i když to netvrdí čtyři z pěti odborníků, jak jsem odposlechl z reklam, kdo by je za kyselo platil?

  5. Když mohl milovník koniny nabízet království za koně, proč by někdo nezaplatil za kyselo? Jinak kvituju Jožinovo užití instrumentálu

  6. …no… nám pan učitel Tesař vysvětloval, že by mohl být být pekařem, hodinářem, tramvajákem nebo hasičem, ale nemůže být Indiánem či žralokem; jenom Indián a žralok. Může se stát starcem, ale potom už je na věky věkův stařec a nikdo mu to neodpáře. Ale on, pan učitel Tesař, má jako jeden z mála tu výhodu, že by teoreticky mohl být současně jak Tesař, tak tesařem. Tak nevím…

  7. Na MFF UK se obecně soudí, že matfyzákem se člověk nestává, ale rodí. Myslím, že masochisti to mají podobně. Starcem se člověk sice stává, ale nikoliv dobrovolně (přesně vzato alternativa sice existuje, ale většině lidí se zamlouvá ještě méně než zestárnout). Tak snad aspoň tu tesařinu či jiné povolání si člověk může alespoň částečně zvolit.

    (A propos „zvolit“: není to odvozeno od „udělat z někoho vola“? Nakonec, to teď bude aktuální.)

  8. Pane Pavelko, u lidí to možná platí, ale z býčka, kterého jsem jako kluk pomáhal rodit, vola udělali

  9. No jo! Na býčky jsem ale ani nepomyslel! Tak to dopadá, když se odpoutám od přírody a zaměřím na marginálie, příkladmo na politiku. Pokusím se vnitřně integrovat civilizací rozvolněné vztahy v opět kompaktní celek.
    JIrko, závidím. Já jsem narozdíl od Vás asistoval jenom u zabíjaček… ach jo!

  10. No, ona taková asistence u čerstvého ovaru s křenem má taky svoje kouzlo. Holt se tím uzavírá životní koloběh.

  11. Věro, z vlastní zkušenosti vím, že je tomu tak i u voleb do výboru společenství vlastníků jednotek v bytovém domě. Nikdo totiž nechtěl funkci ve výboru dělat, nevydržel jsem, nechal jsem se zblbnout a tím pádem i zvolit. Dobře mi tak, požírá mi to čas a nervy. Teď ale budou jiné volby: moudrých kandidátů je málo, více je těch vychytralých a většina kandidátů dělá jen křoví těm vychytralým, kteří se opět snaží zblbnout voliče, aby jim dali svůj hlas. Obávám se, že těch zblbnutých voličů bude ve volbách opět většina.

  12. Bohužel, lidí, kteří by chtěli něco (cokoli) prospěšného dělat bez nároku na odměnu, je hrozně málo – vlastně jen a jen důchodci, a to jen někteří. V politice je to ještě složitější, protože tam je potřeba, aby byli lidé schopní, pragmatičtí a hlavně k mání, a těch opravdu moc není. Nutnost uzavírat koalice se stranami s jiným programem vždycky brání v dodržení volebních programů, byť by byly i míněny doopravdy, a potřeba zaujmout i jednoduché voliče vede k populistickým volebním slibům – a summa summárum jsme tam, kde jsme, a ještě se divíme. Vyšší patra naší politiky jsou navíc tak riziková, že je zázrak, že se tam sem tam objeví i slušný člověk, kterému pak spílá valná část národa a nakonec přijde o rodinu, No, neberte to.

  13. Posílám něco, co jsem přetiskl bez svolení autora (ale on je to laskavý člověk a má vstřícný postoj i k těm, kteří si vypalují pirátsky jeho CD, tak věřím, že se na mě nebude zlobit) ze Čtení pro přátele od Jana Buriana. Myslím, že se to sem hodí…
    Je to divný rok
    V studeném maďarském pokoji se teď po ránu, než do něj zasvítí slunce, choulím do deky, protože si chci ještě chvíli poležet. Konečně mám dovolenou a naplánoval jsem si jenom dolce far niente – sladké
    nicnedělání… K dispozici tu budu mít asi patnáct různých bazénů s
    obyčejnou či léčivou vodou, těším se i na langoše a skvělou kávu a také na to, že budu mít čas na čtení a na klábosení s dcerami, které mě doprovázejí. Hlavně doufám, že přijdu na jiné myšlenky, a to je možná hlavní smysl dovolené.
    Doma se mi to v posledních týdnech nějak nedařilo. Je to divný rok, jak kdysi zpíval Slávek Janoušek, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo… Nemám na mysli samozřejmě jen počasí, ty rekordy v počtu srážek na metry krychlové, málem mrazivé letní noci a pak zase vedra, tornáda a bůhví co ještě. Ostatně autor té písně také nezpíval jen o divném počasí, ale o atmosféře ve společnosti.
    Na cestu z Prahy si pro nás starší dcera nachystala nahrávku rozhlasové hry, vybrala pro ten účel Ibsenova Nepřítele lidu. Byl první den prázdnin, opatrně jsme zdolávali dálnici D1 a Viktor Preiss coby doktor Stockmann z reproduktorů hřímal:
    „Otrávené jsou veškeré duchovní zdroje našeho života, veškerá občanská společnost stojí na půdě zamořené lží!“
    Do první velké zácpy jsme se dostali až před Vídní. A Henrik Ibsen, velký Nor devatenáctého století, v koloně dál deklamoval ústy svého hrdiny:
    „Nejnebezpečnějším nepřítelem pravdy a svobody mezi námi je drtivá
    většina! Ano, ta zatracená, nerozborná liberální většina! Ta je to!“
    Z davu se ozval hlas lidu:
    „Většina má vždycky právo na své straně!“
    Ale Stockmann se nenechal zarazit:
    „Většina nemá nikdy právo na své straně, říkám já. Tohle patří k takovým těm společenským lžím, proti nimž se svobodný člověk musí bouřit! Kdo vytváří většinu obyvatel, a to v každé zemi? Lidé chytří, nebo lidé hloupí? Shodneme se asi na tom, že hloupých je všude na celém světě děsivá, naprostá většina. A to přece kruci hergot nemůže být správné, aby hloupí vládli chytrým! Většina má moc, bohužel, ale právo nemá!“
    To byl hlas z devatenáctého století…
    Letos hned na Nový rok jeden prezident osvobodil zločince, pak se jeho nástupce dostal k moci za pomoci lží, což nakonec konstatoval i Nejvyšší soud, a teď muž dosazený tímto prezidentem flikuje kabinet z hodně ošuntělých zbytků. Podle novin má prý tahle vláda přesto „důvěru většiny obyvatelstva“. Chápete, že potřebuju přijít na jiné myšlenky? Ležím pod tenkou dekou, nechce se mi vstávat, venku poprchává. A já myslel, že v Maďarsku touhle dobou neprší… Je to divný rok.
    Tolik Jan Burian

  14. Jiří Žáček:
    Bajka volební

    Volně dle Ezopa

    Stojí, stojí voli
    na volebním poli,
    hádají se, koho zvolit
    na vedoucí roli.

    Slyšelo je tele,
    prohlásilo směle:
    „Zvolíme si velevola,
    ať nám kráčí v čele!“

    Dle té moudré rady
    všichni dohromady
    zvolili si velevola
    a teď hubnou hlady.

    Každý vůl i kráva
    přesto bučí: „Sláva!
    Přišla éra prosperity,
    pokroku a práva!“

    V téhle bajce není
    žádné naučení,
    neboť tam, kde volí voli,
    svět se sotva změní.

    A ještě:

    MENTÁLNĚ POSTIŽENÍ OBČANÉ
    TAKÉ CHTĚJÍ PRACOVAT,
    přečetl si XY text letáčku na zdi metra
    a povzdechl si:
    „Ať pracují. Ale do vlády je brát neměli…“

  15. NIHIL NOVI

    Někdy mám pocit
    že už jsem tu několikrát
    byl

    Potkávám spoustu známých
    usmívají se
    a já
    protože to tady trochu
    znám
    chci poradit
    – Bacha na bráchu
    drahý Ábele
    – Do vany radši ne
    milý Marate
    – A ten Dallas
    pane Kennedy
    no nevím nevím –

    A lidi nic
    mávají ledabyle rukama
    usmívají se
    jako by se jich to ani
    netýkalo
    jako kdyby byli šťastni
    nebo co
    a pořád samý spěch
    holky
    sem tam nějaký ten
    chlast
    případně
    volby

    Někdy mám pocit
    že už jsem tu
    několikrát
    byl …

    / pokud to někoho zajímá …/

  16. Jak se samet stal podvodem

    To je zákonitý vývoj po všech revolucích a převratech. Lidi se po dlouhém váhání vzchopí k protestu proti špatné vládě. Jenže se dokázali sjednotit jen na tom, co NECHTĚJÍ. To až když ta vláda naštve mnoho různých skupin obyvatelstva najednou. Obvykle vládci umí naštvat různé skupiny v různém čase, v lednu nájemníky, v únoru myslivce, v březnu věřící, v květnu řidiče a tak dál.

    Když se pak různé skupiny domluví na nutnosti vládu odstranit, skončí tím společná řeč na několika obecně ušlechtilých heslech, jako třeba „zelí všem“, „za lepší balení tavených sýrů“, či „Slunce, seno, houbeles“. A přestože někteří věřící nájemníci jsou povoláním myslivci a současně řidiči, dohadují se marně, jestli je lepší zelí kysané nebo červené. Toho zmatku využijí podnikavci a slíbí dostatek obou zelí, po volbách se starají o svá zlatá vejce a houbeles zelí, jezte seno. A my se dál rozcházíme v názoru, jestli taveňák do tuby, nebo raději do kelímku. Při dalších volbách ta samá strana láká heslem „Oboum zelím místo na slunci“, voliči zapomenou na reálné houbeles zelí z minule a straně zase zlegalizují hrabání zlatých vajec. K tomu nepřímo pomůžou milovníci tavených sýrů v kelímku, kteří k volbám nejdou, protože zelí v žádné podobě nejedí. Takže i jim nakonec zbyde k jídlu seno, i když přece jen lépe balené.

    Tím chci ukázat, že vývoj k lepší situaci může nastat, jen když se na něčem podstatném sjednotíme. Nápad bych měl:

    Všichni máme a budeme mít děti. Zkusme pro ně prosazovat školství, kde jim ukážeme krásu češtiny a budeme je vést ke tvořivému psaní a komunikačním dovednostem místo bezduchému memorování pravidel pravopisu a psaní nesmyslných diktátů typu Výři a netopýři v k nevíře výhřevné vířivce s jinými netopíry z výrovky nevířili. Kde je povedeme k pozorování a přemýšlení, proč padá jablko k zemi a ne naopak místo zkoušení vzorečků a definic. Až z nich vyrostou laskaví a vnímaví lidé, kteří umějí hezky vysvětlit svoje názory i poslouchat a porozumět názorům ostatních – místo stáda ovčanů, které z našich dětí usiluje udělat současné škoství, pak bude v našem státě krásně.

  17. Což o to, Jiřulko, plán to není špatný, i když ne tak docela nový, ba co dím. Možná i ba co díme. I s tou krásou češtiny. Ze bychom pro začátek opravili heslo Oboum zelím místo na slunci a snažili se zajistit místo na slunci oběma zelím? Možná i dokonce více zelím? Třeba i mnoha zelím – prostě za češtinu ještě krásnější.
    Navrhněte, na čem bychom se ještě mohli sjednotit. Jenom nevím, budou-li Vám naklolněni i bezdětní – třeba děti neměli, namají a mít nebudou.
    Nic ve zlém, jsem samozřejmě pro to, abchom lépe komunikovali, aby z nás nebylo stádo OVČANŮ (ten překlep se mi totiž líbí, zejména v souvislosti s tím stádem), a konečně, abychom se sjednotili v názoru na balení taveňáku. Já mám raději taveňáky v kelímku. Nemám ráda ty ve staniolu, kde je utržený ten červený pásek, co se za něj má zatáhnout, aby se to hezky rozbalilo. .
    Ale, Jiřulko, nechtěla jsem Vás teď rozhněvat ještě víc – jevíte se mi spravedlivě rohořčen v míře i tak již dosti vysoké.

  18. Hledám člověka, který umí ještě krásnou a malebnou češtinu. Chtěla jsem předělat nové texty na webové stránky a nastal problém. Český jazyk se vytratil a zůstala pouze počítačová či internetová strohost. Jednoduché věty, cizí nic neříkající beztvará slova a gramatické chyby. Děkuji předem za kontakt.

  19. Už je to se mnou skutečně špatné – zase jsem to nepochopila: Co s tím kýženým kontaktem budete, Romanko, dělat? Požádáte dotyčného, aby se zúčastnil předělávání nových textů na webové stránky?
    Přes veškerou srandu, kterou si tady z toho děláme, trvám na tom, že je u nás relativně dost lidí (ve srovnání s jinými zeměmi), kteří češtinu ovládají docela malebně. Dokonce i mnozí spisovatelé, překladatelé a – věřte nebo nevěřte – ba i mnozí novináři, a to i ti kontroverzní, Ostatně, Slovodníci se vám jeví na nedostatečnou? A tak se ptám: hledáte „člověka, který umí ještě krásnou a malebnou češtinu“ jen tak obecně, jako vzor, od něhož se lze ještě mnohému přiučit, či takého, jenž vás zbaví problému s předěláním nových textů na webové stránky? Ostatně, obrat „předělat nové texty na webové stránky“ se mi jeví jako dostatečně malebný a nepočítačově nestrohý.
    A nic ve zlém, jen mi to nedalo, máloco umím brát vážně,už se to nenaučím a zesnu jako nenapravitelný cynik.
    P.S. Jirkovi děkuji za oprávněnou opravu a korektní korekturu

  20. Milá stařenko, nejste sama, kdo nepochopil. Chce Romana umístit nové texty na existující webové stránky, chce utvořit z nových textů nové webové stránky anebo chce novými texty nahradit staré na webových stránkách? Nerozumím ani pojmu počítačová a internetová strohost. Vychází mi z toho, že Romana potřebuje někoho se znalostí některého značkovacího jazyka a gramatiku a sloh za ní nikdo nevymyslí. Jinak stařenku upozorním na pravidlo dvojnásobného záporu (nepočítačově nestrohý=počítačově strohý).

  21. Milá stařenko, Vaše lépěji řadím do stejné kategorie jako Jiřulkovy ovčany, takže svým minipříspěvkem jsem nechtěl dštít síru, jen připomenout málo užívané adjektivum lepý

  22. Když já mám dvojnásobné zápory tak ráda! „Nepočítačově nestrohý“ mi připadalo dostatečně nesmyslné na to, aby to zapadlo do daného celku. Některé dvojité zápory shledávám půvabnými. Malebnými. Třeba (když jsem u těch nesmyslů: “ … a v té chvíli si připadal nesmyslně nemotorný“. Až se týž z toho stavu dostal, byl tedy smyslně motorný. Smyslně nemotorný by taky šlo. Nebo nesmyslně motorný. A Romany jsem se vážně nechtěla dotknout, jen to bylo holt silnější než já. „Technická“ čeština bývá zhusta skutečně nemalebná („… a v obouch dvouch týchto prostorách se realizuje provádění dopravování obouma dvouma jeřábama za pomoci jeřábníka v koši …)
    A byť mne trápí, že jsem Romanin požadavek nepochopila, je mi nyní cennou útěchou, že v tom nelítám sama, ba co dím, velkou úlevu mi přineslo i vědomí, s kým v tom lítám.

  23. Milý Jirko,
    zařadil jste správně. Síru jsem necítila, cizí jedovatosti vítám, sama jimi hýřím. Vím, že jimi hýřím přespříliš. Domnívám se, že je to tím, že ničím jiným k hýření nedisponuji. Adjekivum lepý se vskutku v současných textech vyskytuje málokdy. Lepý, lepější , velkolepý a nejlepější.
    Jak dštíte síru, když chcete? Já neumím dštít vůbec nic. A že jsem se kolikrát snažila!

  24. Jo prskání? Tak s prskáním problémy nemám. Ale, Věro, umíte teda tu síru aspoň prskat? Proto jsem se Jirky ptala. On píše, že nechtěl dštít síru a já jsem to pochopila tak (a vidíte: asi zase špatně), že když chce, tak může. Tak umí.
    Ale prskat jedovatou slinu – to mi asi jde, jen o tom nevím, nekontrolovala jsem to ještě. I když vlastně, když o tom tak uvažuju, v životě jsem bezpochyby otrávila spoustu lidí, aniž bych je byla předtím vědomě poprskala.
    A Věro, při čtení vašeho komentáříčku se mi náhle přihodil hlasitý smích. Hodnotím dvastadva plus plus. Doufám, že jsem v tuto nevhodnou hodinu neprobudila žádnou partaj. Čímž nemyslím politickou stranu.

  25. Rád bych se stařenky zeptal, jako byvší mladší rektifikátor brzdovratných systémů, kde pochytila dělostřeleckou mluvu, s přihlédnutím k číslovkám, které použila?

  26. Tu funkci, nebo spíš ten titul, Gabrielovi tuze závidím (i když si nejsem úplně jistá, jestli je salonfaehig – tedy nikoli Gabriel, o něm bych si nedovolila pochybovat ani náhodou, ale to pojmenování).

  27. Stařenko, možná emeritní plukovnice artilerie, přiznávám, že síru ani jiné prvky Menděljevova periodického systému dštít neumím. A ani se o to nepokouším, neb dštící mi připadají směšní nebo trapní. Úplně stačí, když se můžu vydštít.

  28. Tu číslovku jsem použila vůbec poprvé a myslela jsem, že znamená super nebo boží, vůbec jsem netušila, že je to výraz odborně dělostřelecko-zaměřovací, věděla jsem jenom, že je vojenský. Když mi bylo 18 – 19, slýchala jsem různé takéto perly od odpromovavších jednoročních nedobrovolníků po jejich návratu z ročního plnění vojenské povinnosti. To tenkrát byly rovněž doby, kdy vojíni, pochodujíce městem, zpívali řízné vojenské písně, z nichž některé si již nepamatuju celé. Chybí mi např. začátek krásné písně, v níž pak „mrtví tiše spí, mrtví tiše spí“ a pak zase až „my jsme ty lišky – lišky, potomci Jana Žizky“ a myslím, že sem patří i to, jak na svých ocelových ptácích létají ve oblacích. Hezká píseň byla i Vójáci jdou vojaci jdou, bože, jaká je to krása, na což se pak rýmovalo „každé dívčí ssrdce jásá“. V pochodovém rytmu zněly také mnohé písně původně lidové: Chodímééé chodime hore póóó dědííně …. až po … vstávaj mííílá hore, už sa rooozednívá ….“, kde pak vzalo svůj původ libozvučné podstatné jméno „lahor“.

  29. Moc hezká je píseň Samá kralóvna samá kralóvna céduličku psála hej! céduličku psála. Po desátém opakování si vedle mě vojín Ebel povzdechl: „To je furt samá královna a hovno hovno…“

  30. No vidíte, a opět se mi chce přičinit slova uznání, jenomže teď už bohužel vím, že dvastadva plus plus to není. A pořád nevím, co to tedy je.
    Samá královna následovala vždycky po Chodíme chóóódíííme, několikrát se opakovala a potom přišlo úplně nejlepší Čobogaj něbogaj čáry něbogaj (3x) a konečně bogaj bogaj bogaj bogaj čáry něbogaj – prostě čistá krása. Kde to dnes uslyšíte?! Ještěže (nebo ještě že – obé se připouští) máme ty volby, aspoň ty znělky si můžeme vychutnat. Jen tu Evu s Vaškem pro Okamuru nám znepřístupnili. Štěstí, že jim stihl ještě poděkovat „za odvahu“.

  31. Ach vzpomínky…vy laskavé chůvy stáří…vy utěšitelky, vy kompenzační pomůcky, vy náhrady výpadků krátkodobé paměti…teď už se zpívá jenom Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla přinesl jsem si anděla polámali mu křídla a na to se nedá pochodovat.

  32. Dovolil bych si oponovat, pane Pavelko, pochodovat se na to zcela jistě dá, jen tempo přesunu by bylo poněkud rychlejší. To jeden můj přítel zakončil svůj text o starším pánovi v zimním New Yorku, takovou pomalejší tříčtvrteční píseň (podle vzoru kost) z repertoáru Raye Charlese, větou: V houpacím křesle je život jak valčík.
    Předtsavte si houpací křeslo, které se houpe na 3 doby…

  33. Křeslo se nám houpe tak, jak si určíme lehké a těžké doby. V případě tříčtvrtečního taktu tedy:
    vpřed vzad vpřed vzad vpřed vzad vpřed vzad
    1 2 3 1 2 3 1 2
    atd.
    Dovedu si ovšem představit i specielně konstruované tříčtvrteční křeslo, kde by odpadlo psychicky náročné přepínání mezi směrem kyvu a počítáním dob:
    vpřed stranou vzad vpřed stranou vzad vpřed stranou vzad
    1 2 3 1 2 3 1 2 3
    atd.
    Mimochodem: co to je za písničku? Od Raye Charlese mám skoro všechno, já si ji pustím a při hudbě dořeším technické detaily tříčtvrtečního křesla. Děkuji, Jirko, za podnět. Produkci takovéhoto převratného výrobku považuji za vynikající podnikatelský záměr; o zisk se potom šábnem.

  34. Pane Pavelko, takhle z hlavy to nevím, je to z nějakého countryovějšího alba, ale pokusím se to zjistit. Přeju Vám brzké dořešení technických detailů toho křesla a věřím, že zvážíte i možnost programu stranou stranou vpřed a stranou stranou vzad. Už se těším na tantiémy

  35. Já chci taky jednu tantiému, já jsem to vnukla!! Bez vnuknutí byste vůbec na takový podnikatelský záměr nepřišli!

  36. Pane Pavelko, tak už jsem to zjistil, písnička se jmenuje 3/4 Time. Tak pokud ji máte ve své magnetofonopáskotéce, tak přeju příjemný poslech. Ty tři tisíce na úhradu patentového řízení si rovnou strhněte z mého honoráře, ať zbytečně neplatíme bankovní poplatky. Ačkoliv vědět jistě, že výše uvedený účet je Váš, tak tam snad ty peníze pošlu, už pro tu srandu, kterou tady máme…

  37. No jo, tak zase nic. Mně by to za tu srandu taky stálo. Mně by se to vyplatilo, já se směju každé hovadině, což je mi celý dospělý život na velkou obtíž, protože někdy často skoro pokaždé nestihnu včas opustit místnost, popř. sál.
    Neexistuje něco jako čestný předseda představenstva? To bych brala a registrační poplatky bych splácela z odměn za vnukání. Že by se to strhávalo za každý jednotlivý vnuk. Momentálně (čímž myslím posledních dvanáct let) vybředávám ze zděděných dluhů, výdělečně se sice činím, ale ještě dva-tři ročky to chce. To mi bude necelých osmdesát …. to by šlo. Nešlo? A hned vnukám: Kdyby se SlovoDne, nasbírané za léta své existence, prostříhalo, zpracovalo a vydalo …. ne?
    No dobře, tak já počkám, až mi zas něco napadne.

  38. Ostatně, vnukání je rovněž legitimní podnikatelský záměr. Postavte se stařenko, na vlastní nohy, třebaže jsou patrně ploché, a rozjeďte to ve velkém stylu! Držíme Vám s Jirkou palce!

  39. Takových, co mi drželo palce, už bylo! A nic! A na vlastních nohou stojím již mnoho let, několik let před plyšákem jsem měla v občance „svobodné povolání“, orgáni SNB se nikdy nezeptali, co to znamená, ale budívala jsem podezření.
    Ale já už bych teď prosila o jiné téma, omlouvám se, naběhla jsem si sama.

  40. Musím se s chutí přiznat, že s chutí používám tvůrčím způsobem ukradené výroky a nápady, parafráze známého výroku více zaujme všechny, než něco neznámého, proto bylo na prvním místě zelí všem, i balení tavených sýrů už jsem někde četl a stádo ovčanů jakbychsmet. Nemluvě o slunce seno cokoliv. Však to také vyvolalo zasloužilou pozornost hodnou zaslouženého umelce. To vše pak ve své volné úpravě okořením záměrnými překlepy, přesmyčkami, novotvary a mne samému netušenými souvislostmi (no tak dobře, ve svévolné úpravě). A pitvarem Oboum zelím jsem opět záměrně pranýřoval nevelmi valnou a současně velmi nevalnou úroveň počítačově orientované i nepočítačově dezorientované veřejně šířené nesmysle. A již dávno tomu nazad, kdy jsme s mým kolegou s kapely Trenýrky vzhůru band (neboli TV band, nebo taky Trenýrky VB) vytvořili koláž s názvem:
    „Neurčité snáze topíra Nevendy“ i s jejím negativním obrazem „Určité nesnáze netopýra Vendy“. A momentově nemůžu najít krásně smyslnou větu, která končila nějak takhle: „..řestný rudný zbeda nenavštívil věstinec“, no nemám to už tady někde na slovoobčasu?
    Přiznám se i bez mučení, že tím si kompenzuji stovky stran technických textů a překladů, kde jsem musel psát bez takových nekorektností, ač mě příšerně svrběly v palici. Ve společnosti s mručením omezeným. Ale i technické texty jsem psal hezkou a živou češtinou a jestli jsme Romanu úplně neodradili, můj kontakt je xjim@seznam.cz
    A zaručeně už nedávno, ale jistě, jsem mírně vyčištěné nitě ze slovadne dal na svůj web http://www.xjim/sd.htm a konečně někdo takový nápad dostal taky. A samozřejmě

    Yes, we scan

  41. Jsou zas (opět, možná i o více) louženi (s vyloužením veřejnosti) v Lužnici u koželuhova luhu, případně tamtéž zas uloženi. Chybějící OO naleznete v případě nouze jistě v blízkém okolí.

  42. V čem je problém? Souloužení = ko-infuze. Zasouloužení tedy patrně znamená ko-infuzi jednorázovou. Nevíme ovšem, zda šlo o loužení alkalické nebo o loužení kyselé. Já samozřejmě netuším, o čem mluvím, já to umím jenom přeložit, ale domnívám se, že i takto lze vyjádřit záměr, který měl autor překlepu na mysli těsně před spácháním téhož. Společost s mručením omezeným mne velmi zaujala. Přihodím skutečný příklad z překladu do češtiny, provedeného Nečechem: … a každý byt bude opatřen socialistickým zařízením. Tato společenská instalace musí obsahovat …
    Půvabné jsou i tzv. strojové překlady. Třeba: Nový svetr je stát Spojených států a jeho americká poštovní zkratka je NJ. Nový svetr byl jmenován po ostrově Svetru v anglickém kanále. USS Nový svetr byl jmenován ve cti tohoto státu.

  43. P.S. Ověřila jsem si, že je právě 11:52. Jak je tedy možné, že jsem právě odeslaný komentář odeslala ve 12:52? To máme z toho, že furt blbneme s letním a zimním časem. Nebo jsem opět něco nepochopila?

  44. No, Stařenko, hlavně, jestli jste se mezitím stihla naobědvat (to je vlastně dobrý tip pro lidi s nadváhou), nebo jste (a je vám to přáno) popapala 2x?. S tím zimním a letním časem se to dost plete (aspoň mně – nikdy si nejsem na fleku štondt vzpomenout, kdy je to + a kdy -, stejně jako jsou na nádobě od mixeru namalovány šipky, ale není u nich napsáno, kterým směrem se utahuje nebo povoluje), ale líbí se mi, že jinde se to presentuje jako lepší využití denního světla. Naši (i všech ostatních) předkové vstávali a uléhali „se slepicemi“ (někteří s nimi opravdu bydleli), takže měli časový posun denně, podle kohouta. Ten potvora kokrhá i v létě ještě před východem slunce, ale o spánkovém dluhu se tenkrát nějak moc nemluvilo, protože všichni věděli, že se dospí v zimě. SEČ je ten zimní a přechod na něj nikomu nevadí, ale jít v létě z práce o hodinu dřív (i když to není astronomicky OK a navíc se o ni musí dřív i vstát) bylo (a je i v důchodu) k nezaplacení – navíc to, že kvůli práci za zahrádce jsem spokojeně nestíhala televizní zprávy, mělo jistě pozitivní vliv na mé zdraví tělesné i duševní. 24hodinová délka dne se sice nijak nemění, ale její využití je v létě s posunem hodin ještě lepší.

  45. Teď, jak roluju text zpátky, abych se koukla, pod jaké heslo jsem právě zaperlila, jsem narazila na Jirkovu informaci o býčkovi, z něhož udělali vola. Měl by to milé zvíře utěšit – mně se to stalo taky, u voleb (nebo si tak aspoň připadám).

  46. Býčka neutěším, myslím, že skončil na jatkách už před téměř 50 lety. A abych nezapomněl:_ Jak si stojíme s tím trojdobým houpacím křeslem?

  47. Skoro třídobé houpací křeslo mám doma, uprostřed houpu se pokaždé zakoktá, je to taková synkopa.

  48. Věro, ty hodiny jsou z jiné polokoule. Já jsem to posílala v noci (to mívám už po obědě)). Váš komentář nese časové označení 0:47. Za hluboké noci tu komentuju, pokud vím, jen já.

    A nezdržím se, abych zde neposkytla další perlu strojového překladu. Je to dlouhé, tak jen kousek. Na požádání to ráda okopčím celé.

    „Toto je strana disambiguation a mdash; jeden to definuje předměty a směřuje k článkům, které sdílejí stejné jméno.

    Kultivovat fazole
    Od 1881 Encyklopedie domácnosti
    Fazole přirozeně uspět culmiferous obdělají a my věříme, že to není velkého významu který rozmanitostí je následován, poskytoval zemi být v decentním pořádku, a ne sešlapaný předchozí plodinou. Brázda mít být dáván brzy v zimě, a co nejvíce hluboce, to země může být dostatečně rozpojená a místnost dovolila si pro kořeny rostliny k hledání potravy potřeby. První brázda je obvykle daná přes pole, který je nejlepší metoda když jen jedna brázda jara je míněna; ale jak to je teď zjistil, že dvě jarní brázdy jsou velmi výhodné, ten v zimě mít být dáván na délku, který položí zemi v lepší situaci pro odolávání deště, a vyjádří to dříve suchý na jaře než moci být případ když zoraný napříč. Na předpokladu, že tři brázdy mají být dávány, jeden ze zimy a dva na jaře, pokračování je nejvíce schopná příprava:
    Způsoby vrtání ….“
    atd.

  49. P.S.
    Několik let starý pokus přeložit tímto způsobem úsloví „duch je silný, ale tělo slabé (vůle je silná, tělo však slabé)“ z češtiny do ruštiny, pak do angličtiny a zpět do češtiny, dopadl takto:
    Strašidlo je připraveno, ale maso je ještě syrové.

  50. „Kmotříček byl všecek spletený, letěl a svítil…“ a podobně si připadám po přečtení Vašeho příspěvku, Stařenko. (Broučci v Hegerově podání byli u našich kluků ve velké oblibě, citujeme je poměrně často.) Vy fakt žijete u protinožců? Já trávím u compu většinu většiny nocí, což může mít (asi má) zničující vliv na mé kognitivní schopnosti stejně jako na fyzické za dne. Holt stařecká nespavost intelektu nepřidá. Vaše obědvání o půlnoci mi bude vrtat hlavou asi dost dlouho. Kolem půlnoci taky mívám chuť na nějakou maličkost, ale tříchodové menu? Baculaté dceři našich známých koupili loni k Ježíšku speciálního kulicha, aby jí nenastydla hlava, když po nocích rabuje ledničku, ale na teplé jídlo to zatím taky nedotáhla. Zdá se mi, že z toho neusnu ani nad ránem. Tak dobrou chuť (a ostatním dobrou noc). P.S. Motto „Strašidlo je připraveno, ale maso je ještě syrové“ bych chtěla mít po ruce pro případ (byť nepříliš pravděpodobný) uvedení do šlechtického stavu. Myslíte, kdyby vyhrál knížepán, že by místo obvyklých prebend rozdával oblíbencům predikáty?

  51. No, obávám se, že o znásilněních zakomplexovaných i prostých, ba i o dobrovolných aktech si mohou oba staří páni nechat pouze zdát, a tam by pan kníže měl jistou početní převahu.

  52. Staří páni.., to mi cosi říká …

    OZNÁMENÍ

    Ke všeobecné radosti
    výsosti

    Oznamují tímto
    s lítosti

    Že dobrák
    od kosti

    A vzor všech
    nectností

    Váš senilní choť
    jasnosti

    Navzdory jisté
    žádosti

    Nad ránem skonal
    na vašem pásu
    cudnosti

    Neb ztratil klíče
    od číče …

    Pokud to někoho zajímá …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *