Sestry a bratři, dejme hlavy dohromady a podumejme nad výrazem „Zima jako v pr….„. Jak může být zima někde, kde je téměř 37 stupňů celsia?
Co je český – to je hezký
Co je český – to je hezký
Sestry a bratři, dejme hlavy dohromady a podumejme nad výrazem „Zima jako v pr….„. Jak může být zima někde, kde je téměř 37 stupňů celsia?
Nu, nevím nevím, já to nikdy neslyšel … Zima jak v psinci, na Sibiři, to jo, ale v pr…?
Zkusil jsem to dohledat na síti, a ono to má pokračování: „zima jak v pr… polárního medvěda“, popřípadě polárního badatele. Tak tam už žádnou záhadu nevidím :).
Ja to teda slysel casto a neni to asi tak vzacny – Google hlasi: Results 1 – 10 of about 23,900 Czech pages for Zima jako v pr… (0.13 seconds)
spis bych to bral z vyznamu pr… jako proste zapadakov, odrizly misto, konec sveta atd. – to spis 🙂
pardon oprava ja sem to spatne vygůgloval, nedal sem to hledat jako celou frázi… – nakonec jen: Results 1 – 10 of about 23 Czech pages for „Zima jako v pr….“. (0.15 seconds) takze to asi tak casty neni…
Zima jako v prosinci? Ta teprve v našich krajích nabírá na síle. Nechme zimu na pokoji, radujme se z jara. Za měsíc už začne léto a těch 37 stupňů pak můžeme naměřit i venku na sluníčku, psi se začnou prát o kousek stínu a když budu pracovat na venku, poteče ze mne pot proudy. Užívám si stále s chutí jaro, mám z něho radost, až na ty letní bouřky, co už předčasně řádí, z těch jde strach, zvlášť když v nich zesílí vítr.
Zima, jak v ruským filmu. Vzpomeňte na pana Berana ve hře „Dobytí severního pólu“. Ten neměl 37°C nikde na těle (dokud ho dobyvatelé nenašli).
Manželka tvrdí, že je Zima jako v pr… odvozena od Tma jako v pr.. Nikdy jsem tam nebyl, ale té tmě docela věřím.
Tam je totiž všechno, proč by tam neměla být zima?
Pramenem této fráze není nic jiného, než nedostatečná slovní zásoba, nedostatečná představivost anebo nedostatečná snaha tvořit přirovnání odpovídající realitě. Proto si mladá generace vytvořila slova, která zapojuje do přirovnání, aby nemusela využívat ohraného slovíčka „velmi“. Čím dál více je slyšet o „tmě jako prdeli“ (často se užívá jiných slangových označení rekta) nebo o předmětech rychlých a těžkých „jako prase / jako sviňa“.
Jak prosté, milý Watsone!
Ano, Kahi, máme zde názorný příklad univerzalizace a egalizace jazyka. Paradoxně ve formě přirovnání, tedy prostředku, jež názorností a konkretizací oživuje jazykový projev. Přirovnání na počátku vývoje jazyka nahrazovalo absenci abstraktních pojmů: kulatý – jako měsíc, tvrdý – jako kámen. Když jazyk abstraktní pojmy vytvořil, osvojili si přirovnání básníci a literáti jako prostředek ozvláštnění. A teď nám to zase hezky degeneruje. Není to taková hezká tečka za tím naším jazykovým vývojem?
No, IvaNo, domnívám se, že nejde o tečku, jako spíš středník, případně otazník v závorce. Přece jen vývoj pokračuje (snad!)…
Za středníkem se vše bude uchylovat (ne úchylovat) k angličtině a ostatní jazyky se stanou místními specialitami. Kéž zůstanou tak kvalitní, jako doposud.
Každý si hledá přirovnání podle svého rozhledu. Prdel je asi velmi rošířené synonymum a nemyslím, že je to znak jen dnešní mladé generace. Já bych o té zimě (tmě) řekl, že je zima (tma) jako kráva.
Už Jan Neruda se trápil podobnou unifikací češtiny. Psal třeba o tom, jak povrchní je pojmenování ticha. Pořád se říká i píše, protestoval, jen – bylo tam ticho jako v kostele. Neruda navrhoval např. ticho jak v studni. To se mu zdálo mnohem výstižnější.
Zima jak v ruském filmu. Ano, to je české a tudíž hezké. Zima jak na Vyhnálkově, jak v mrazáku, jak v ledárně, jako v psírni.
V poslední době mne trápí chudnutí češtiny v médiích. Všechno je buď legendární nebo ikona. Legendární skupina Kabát, legendární Schöne Nazi, legendární žižkovský bezdomovec… ach jo.
Byli jsme na dovče v obci HORKA u Staré Paky, ale i tam byly zimy (jak ve studni)
Nejen legendární a ikona; taky kutovní a charizmatický. To nám ten jazyk kvete!
Pardon: kultovní
Mně se líbí, jak Jožin to zamyšlení vždycky obrátí k současnému voňavě svěžímu jaru, které to mi tedy letos opravdu také bere dech. A dojem kazí meteorologové, kteří hlásí ty bouřky a vichry (ty pak bohužel opravdu někam přiletí a tu něco zatopí, tu někomu odnesou střechu).
Jinak – zmíněnou větu znám i jako „to je z prdele zima“.
Když se na něco či na někoho zlobíme, tak ho posíláme „někam“, nejčastěji „do prdele“, takže tam to všechno je. Včetně tepla, včetně zimy.
Ano je tam vše. Je to takový náš vesmír.
Teď jsem si vzpomněl ještě na jednu frázi. Mít z prdele kliku. (Mít velké štěstí.) Odkud se tady vzala ta klika ?
ad Vladimír:
No ta klika se přece vzala z toho místa, kde to všechno je, to už jsme si řekli.
Ale jinak, abych si to nenechala sama pro sebe – kdo chce, nechť nahlédne do Slovníku nespisovné češtiny (roku 2006 vydal Maxdorf), a tam je vysvětlení u hesla klika (1) – pro ty nedočkavé – z německého slova Glück
Děkuji Kateřině. Mám ještě jednu otázku. Shodli jsme se na tom, že ta naše pr… je místo, kde je všechno. Co je jejím opakem ? Tedy místem kde není ale vůbec nic. Možná by se dalo říci husté nic.
Kde není nic? No přece naše národní banka! Tam je naprosté ho..
Jako v pr..!
Ivaně -máme zde názorný příklad neuniverzalizace a neangifikace jazyka českého. Ze všech národů, co znám, jedině češi používají přirovnání fekálně anální, angličani mají kopulační (I ve chvále: Donča kritisajz maj faking haus!), slováci maji vše v piči a rusové mají univerzální chuj. K tomu se v čechách neschyluje to přebírat. Pak že nejsme sví!
Pokusím se téma uzavřít: Astronomové zjistili, že vše končí v černé díře. Existuje určitě gravitace i v lidské obrazotvornosti, neboť když o něco nenávratně přijdeme, častokráte řekneme nebo si pomyslíme, že je to v pr… Na Ostravsku zase mnozí tvrdí, že je to v dupě. I mně tam už kolegové v práci nejednou poslali, nikdy jsem je neuposlechl. Vše se točí kolem děr – někteří dělali kariéru tak, že lezli šéfovi do zadku, některé se snažily dělat kariéru přes postel, tak je stále o čem mluvit.
Vladimír se ptá, kdeže nic není. Ale to je jasné jako facka (Macka): „Kde nic není, ani smrt nebere.“
Naprosté ho…? Tak přece něco, to nebude ten pravý opak. 🙂
Rozumím-li tomu dobře Jožine, pak je černá díra takovou „prdelí“ vesmíru? 🙂
A také musím říci, že vědci neví co se děje s tím, co skončí v černé díře, zkrátka tam končí jejich současné možnosti, ne že by tam všechno natrvalo končilo, možná že právě tam to teprve začíná…..
Jamie, černé díry objevili astronomové poměrně nedávno, kdežto daleko dříve někdo o něčem prohlásil nesprávně, že je to v prdeli. Tento výrok se zřejmě pro všeobecnou srozumitelnost ujal. Zvyk je železná košile, takže používíme otřepanou frázi, i když skutečnost je mnohem barvitější a onen neslušný výrok je vlastně žalostným projevem naší rezignace. Psychologové říkají, že když netlumíme v sobě nepříjemnou skutečnost, tak se nám uleví a o to zřejmě jde. Nemáme se prý trápit se nad věcmi, které už nemůžeme změnit ani ovlivnit. Osvědčilo se mi zpytovat každý večer svědomí, zda jsem správně využil všechny dostupné možnosti, případně se alespoň snažím poučit se z chyb, které vedly k neslavnému konci a chyby pokud možno příště neopakovat, což se mi někdy i podaří.
Čechům se zjevně nejlépe upouští pára při slovech obsahujících rrrrrrrrrrrrr
pr…, kur…., zasr…… . Angličani to mají asi posunuté na šššššš, š.t. , nebo fffffff, f….k . Je to jako papiňák, lepší, než když je pak přetlak.
Vladimíre, nedej se zmást. Ta klika z prdele pochází od Egona Ervína Kishe. Pokud si dobře vzpomínám, napsal pohádku o tom, že žili, byli, dědeček a vnučka. Živili se tím, že obcházeli dvorky, hráli na flašinet a zpívali. Měli ve flašinetu jen dvě melodie. Néplač, néplač stráhováčku… a Zá císaře pána…
Dědečkovi se podařilo chytit zlatou rybku a ta mu slíbila splnit tři přání. Děda nahlas uvažuje – nebylo by špatné mít nový flašinet. Tenhle už občas zadrhává. I kde se vzal, tu se vzal, před dědou stojí zbrusu nový flašinet. Hmm, ten je parádní, škoda že ho nemůže vidět babička. Chtělo by to ale i nějakou novou melodii, třeba Radetzkého marš. V tu ránu flašinet spustí břeskně Radetzkého marš a vnučka tahá dědu za šos. Dědečku, dědečku, dávej pozor, už jsi vyčerpal dvě přání. Přej si, prosím tě, něco pořádného. Děda se zamyslí a osopí se na rybku. To je fakt, rybo blbá, jdi mi s tím flašinetem do prdele. V ten ráz pocítil bolest, tlak a pnutí v krajině, hmm, jak to slušně pojmenovat, v krajině anální.
Od těch dob chodí děda s vnučkou krajem dál. Dědeček se vždy předkloní tak, že se opírá o ruce, vnučka přes něj přehodí vikslajvant, kliku od flašinetu mu zasune mezi hýždě a hrají. Zní to sice trochu tlumeně, ale jestli neumřeli, hrají tak pořád. No a to je ta klika z prdele, Vladimíre. Kapišto?
To je krásná pohádka, málem mě to zabilo, ještě teď mám v očích slzy. :-)))
Adalberte, to je bomba. Musím se přidat k Janince, onen suchopárný slovník(viz o pár komentářů výš) okamžitě zahodím, k ničemu není, když to takhle pábitelsky neumí vysvětlit …
Jdu na to z vesela:
byla tam legrace=byla tam prd..(též prča)
je po legraci=je po prd…
Je po legraci, máme po srandě. Proč se říká, „máme po ptákách“, nehledě na to, že bychom měli mít po ptácích. Trochu to zavání souvislostí, přece jen to není daleko.
Sondou do slova prdel,
sondou doslova anální,
se zabývá tento špalíček veršů, moudrosti a poučení: http://www.dgx.cz/trine/item/ass-good-ass-it-gets
Dogs on a leach… 9 komentářů
Vo co go?… 9 komentářů
Dovča… 15 komentářů
Zima jako v pr….35 komentářů
Co z toho plyne? – Lidé jsou jako mouchy. Létají kolem ho… 🙂
Vladimír: Místem, kde není nic, tedy tím opakem, je Copperfieldova plachta, přesněji prostor pod ní. Jsem rád, že nám udržuje tu nezbytnou dualitu, kdy pro nás zajišťuje protiklad onoho místa, kde je vše. Jak to dělá, nevím.
Jožin, Jamie: Je to tak, že v černé díře vlastně nic nekončí ani se neztrácí, jen nám to poněkud „mizí z očí“ a zároveň se to zase jinde objevuje v plné kráse.
To také mějme na paměti, kdy se nám zdá, že jde všechno do řiti – vždycky je to něčím vyvážené (to je ta dualita).
(Jistá teze říká, že vše se vždy děje správně).
P.S.
A na toho Copperfielda moc nespoléhejte.
Z vojny ještě pamatuji „do prdele přímo hlaď!“